Že naše tělo disponuje jakousi vnitřní „inteligencí“, která jej mimo jiné udržuje v co nejpříznivějším, rovnovážném, zdravém stavu, je věc mnohým z nás známá ze zkušenosti. Homeopaté této síle přezdívají „životní síla“. Jedním dechem však také dodávají, že životní síla sama, je „slepá“ – to jinými slovy znamená, že má své limity. Někdy se zkrátka „zasekne“ a problém neumí „vyřešit sama“, či se jej pokouší řešit způsobem, který je pro tělo nepříznivý.
Běh dokolečka
Fungování šikovné „vnitřní inteligence“ či „životní síly“ vidíme nejlépe na horečnatých onemocněních, kterých je v zimních měsících všude plno. Již jsme na Protiproudu psali, že horečka zdaleka není naším nepřítelem. Naopak, je přirozeným stavem, který tělu pomáhá likvidovat mikroby a další původce nemoci. Horečnaté onemocnění (virového původu) je třeba vyležet, nikoli si vzít „otupovák“ a „běhat dál v kole“ jako nebohý křeček. Jak praví lidové moudro: léčená chřipka trvá sedm dní, neléčená týden. K němu by se dalo dodat: a s ibalginem se dost možná rozvine v pěkný zánět průdušek...
Čtěte ZDE: Deset rad proti chřipce dle tradiční čínské medicíny: Ovoce a zelenina nás před ničím neochrání, spíše naopak!
Když tělo nestačí
Současně je však třeba pozorně sledovat, zda si tělo s nemocí skutečně dosud umí poradit samo. Pokud naše „vnitřní inteligence“ takříkajíc „pobíhá v kruhu“ a není se schopna s virovou či jinou infekcí poprat, což poznáme tak, že stav zůstává delší dobu stejný, nebo se horší, pak je jistě třeba pomoci. Nebo ještě jinak: opravdu se nám může stát, že prostě na horečku „nemáme kdy“ – matky na mateřské, zvláště onemocní-li jim dítě, vědí, o čem hovořím.
Horečku ovšem efektivně snižují nejen „jedy“ (ibuprofen, průmyslově vyráběný anopyrin, acylpyrin), k nimž dle mé zkušenosti rozumný člověk sahá až v poslední řadě. Stejně nám pomohou byliny, nebo jiné prostředky lidové medicíny.
Jak se v horečce vyznat?
Výtečným pomocníkem v domácí lékárně jsou pro případ horečky homeopatika. V případě užití homeopatik na akutní stavy samozřejmě platí obecné pravidlo, tedy že lék musí léčit celkový stav pacienta, nikoli jeden symptom (horečku). Z tohoto důvodu zná homeopat nikoli jednu, ale zhruba několik (teoreticky až tisíců) „horeček“.
To je číslo, které by asi od běžného použití homeopatik spíše odrazovalo. Existuje však několik desítek velkých léků „první volby“, které vyléčí vysoké procento pacientů. Mezi takové léky, které můžeme v případě vysoké či neustávající horečky zkusit podat, patří například ty následující.
Malý slabikář homeopatické horečky
Aconitum – horečka nastupuje prudce, po prochladnutí, přílišném přehřátí, nebo jakémkoli šokovém stavu (i rozchod, špatná známka ve škole, úraz ....). Pacient je neklidný, přecitlivělý na hluk či jiné podněty včetně doteku, zhoršuje se především s příchodem noci. Objevují se pálivé bolesti a tupá bolest hlavy. Veliká žízeň.
Je nutno poznamenat, že aconitum je lékem spíše na „záchvatovité“, prudké horečky, a je to tedy lék, který volíme klidně i první, druhý den, pokud je horečka příliš vysoká, nebo diskomfort, který ji doprovází, příliš velký.
Belladonna – náhlý nástup horečky, pacient je rozpálený, s rudými tvářemi, ale nemá žízeň, i když má suchá ústa. Případně je možné, že má jednu tvář bledou a druhou horkou. Může se chovat až „zuřivě“ (děti občas koušou), nebo mít delirické, horečnaté představy o divokých zvířatech, démonech... Žízeň na studené.
Phosphorus – pacient je veselý a společenský i při vysoké teplotě, „rozzářený“, ale až jaksi „přeexcitovaný“, chce společnost, má obrovskou žízeň.
Arsenicum album – pacient má žízeň na studené, ale pít chce či může jen po malých doušcích. Je neklidný, úzkostný, převaluje se na posteli, má až úzkost o život. Pálivé bolesti po těle. Časté užití v případě viróz, postihujících zažívací trakt, s prudkým zvracením a průjmem.
Arnica – velká únava a bolest celého těla, i postel se zdá tvrdá, jak svaly bolí, takže se pacient převaluje. Má sklony tvrdit (si), že „mu nic není“ a přecházet i zjevně akutní onemocnění, při němž se „sotva vleče“.
Pyrogenium – vysoká horečka, příp. i se zimnicí, pacient hovorný, ale vykládá nesmysly, nebo hrozně moc mluví. Může mít podivné halucinace (např. tělo je na kousky, ruce a nohy jsou různě velké, ...) Je obolavělý, i postel se mu zdá tvrdá. Horečka po vypocení neklesá. Kulminuje v noci, po ránu přichází velká slabost. Pyrogenium účinkuje i v případech těžkých bakteriálních infekcí, zde ale samozřejmě především vyhledejte pomoc – lékaře či homeopata, naturopata, atd. Také není dobré podávat dávky často po sobě.
Bryonia – stav, kdy pacienta všechno bolí, pomáhá jen absolutní klid („nemůže se ani hnout, jak ho všechno bolí“). Přesto pořád přemýšlí o práci, o každodenních záležitostech, o tom, jak to bez něj v práci (doma) zvládnou.
Eupatorium perfoliatum – veliká bolest, jako po zhmoždění, bolest až v kostech. Bolí i oči, nelze jimi pohybovat (jako Bryonia). Veliká žízeň, několik hodin před nástupem zimnice. Když se vypotí, uleví se mu, ale bolest hlavy zůstane. Často se periodicky zhoršuje, hlavně ráno či v poledne.
Gelsemium – pacient, který jej potřebuje, je především totálně vyčerpaný, otupělý, ve stavu, kdy se i svaly třesou únavou. Chce ležet v klidu nebo být držen. Zimnici mívá spíše odpoledne, „horkou“ fázi horečky dopoledne.
Chamomilla – užitečná především u dětí, ale možná i u dospělých pacientů, kteří „nevědí, co chtějí“, případně mají horečku spojenou se subjektivně nesnesitelnými bolestmi a potížemi, s nimiž pořádně otravují okolí (znáte muže ve svém okolí při smrtelné „rýmičce“?). Dítě chce být kolébáno nebo nošeno, tak jedině je v klidu. Jinak něco chce, pak to odmítá – a pořád je nespokojené, vzteklé, plačtivé. Také je rudé, rozpálené a žíznivé.
Zde samozřejmě shrnuji jen základní rysy zlomku léků na horečku – můžeme si s nimi ale i tak velmi dobře poradit.
Někteří homeopaté, například Vladimíra Řeháčková, se kterou na Protiproudu dlouhodobě konzultujeme, nabízejí rovněž sestavení homeopatické lékárničky „na míru“, v niž samozřejmě nebudou chybět ani základní léky na horečku a další akutní stavy.
Čtěte ZDE: Zázvor dobyl české země: Čaj z něj nabízí již každá druhá hospoda. Kdy opravdu pomůže našemu zdraví? A k čemu je dobrý o Vánocích?
Jak lék podat?
Základní pravidlo zní: podat několikrát, nechat rozpustit na jazyku, necucat, před podáním ani po něm by pacient ideálně neměl několik minut jíst, ani pít. Úleva bývá pociťována často v řádu minut. Může ale přijít i tzv. homeopatické zhoršení, což znamená, že se symptomy zintenzívní (horečka stoupne – na chvíli – bolest se zhorší, atd., poté horečka sama klesne a nastupuje ozdravný proces). V okamžiku, kdy se do jedné až několika hodin stav nezačne lepšit, resp. se vůbec nezmění, pak lék jistě nezabral.
V případě prudkých onemocnění s vysokou horečkou je samozřejmě třeba odpovídajícně reagovat – lék můžeme podávat po patnácti až dvaceti minutách a po dvou, třech dávkách by se měla horečka začít „hýbat“. Homeopatické zhoršení je krátkodobá záležitost, která je poměrně dobře rozpoznatelná.
Bývá časté, že ačkoli se symptomy nominálně horší, pacient je subjektivně lepší – např. horečnaté dítě „ožije“, či se naopak zklidní, pokud předtím neutišitelně plakalo, tváře dostanou zdravou růžovou místo rudou horečnatou barvu. Zkušený laik nemá problém poznat, kdy lék „zabral“ a kdy nikoli. Zkrátka máte pocit, že do místnosti náhle zavál jakýsi „čerstvý vítr“. Beznaděj, neklid a strach, které často doprovází vysoké horečky, zvolna ustupují. Rozhostí se bez přehánění „božský klid“.
Přítel na telefonu
Každopádně platí, že ať se nám podaří chorobu úspěšně homeopatikem první pomoci „odehnat“ či nikoli, je dobré mít zajištěnu pomoc homeopata „na telefonu“, nejlépe takového, který nás zná a již nás vyšetřoval.
Důvodů je hned několik. Snad největším, byť nejméně zmiňovaným, je podpora. Nejistota pacienta i jeho okolí je totiž zvláště v případě prudkých či vyšších horeček často největším a nejhůře snesitelným „symptomem“. Naše civilizace nás učí nespoléhat na vlastní tělo, hlavu ani intuici, a tak v případě horečky či křečí ze začátku všichni panikaří. Zvláště, jde-li o nemocné dítě.
Kromě toho může dojít k tomu, že lék sice „zabere“, nevyléčí však stav zcela (ať již proto, že nešlo o dokonale správně vybraný lék, nebo protože je stav zkrátka komplikovaný), a ten se „pouze“ změní.
Kam musí doktor
To vyžaduje podání dalšího ze stovek možných homeopatických léků – a v takovém případě už „domácí lékárnička“ ani povšechné vědomosti nemusejí stačit.
Kromě toho je více než doporučitelné navštívit po odeznění choroby homeopata, který nám vybere tzv. konstituční lék, zvláště máme-li rovněž obtíže chronického rázu či pokud se tytéž obtíže vracejí. Konstitučně léčení pacienti navíc – často velmi rychle – postupují k takovému stavu zdraví, že je pro ně další pomoc potřebná jen zřídka.
A konečně – náš úsudek může mást. Zvláště pokud nemoc trvá déle, nelze vyloučit, že jde o skutečně těžký stav, kdy je nezbytná nejen homeopatická pomoc, ale i pomoc lékařů, kteří dotyčného nitrožilně zavodní, případně podají některý z „jedů“ – které mohou v takové situaci zachránit život.
To, zda se dotyčný spolehne na sebe, případně homeopata či naturopata, nebo vyhledá lékaře, je zcela individuální. Viděla jsem a od kolegů slyšela, o rychlých a spolehlivých vyléčeních chorob, u nichž by se klasicky vzdělaný lékař zděsil, že dotyčný není na JIP. Dokonce jsem přesvědčená, že u některých těchto případů to byl právě klid doma a podpora rodiny, co dotyčnému (kromě alternativní medicíny) pomohlo nejlépe. Avšak – zvláště pokud jde o druhého – platí: nic nenutit. Pokud je dotyčný neklidný a ve své domácí uzdravení nemá důvěru, je rozhodně lepší jej v akutní fázi svěřit péči lékařů a později vyhledat léčitele, naturopata, homeopata, který pomůže zlepšit celkový stav zdraví a imunity.
Kde začít?
Homeopat je také užitečný, když prostě vůbec nevíte, odkud začít. Pokud opravdu nevíte, homeopat není „na drátě“ a potýkáte se s vysokou horečkou, není na škodu podat Aconitum, „lék č. 1“ na horečky z prochlazení. Pokud se doslova vlečete – Arnicu nebo Bryonii.
Případně zkusit Oscillococcinum, či jiný homeopatický „lék na chřipku“, který lze dostat v lékárně. Tyto léky však mají nevýhodu – zdaleka nejsou „lékem na chřipku“, za něž je můžeme pokládat, pokud jsme zvyklí na „klasické“ lékařské předepisování. Ve skutečnosti jsou lékem na jeden TYP chřipky. A nemusíte se do něj se „svou“ horečnatou virovou nákazou strefit.
Čtěte ZDE: Jak ve zdraví přežít zimu, aneb co mají společného morkové knedlíčky a sex
Samoléčitelé
Jako většina homeopatů nemám příliš ráda, pokud se lidé mají tendenci léčit homeopaticky výhradně sami s pomocí internetu. Že protiřečím svým vlastním výrokům o spoléhání na sebe a učení se samostatné odpovědnosti za zdravotní stav? Pouze zdánlivě. Internet je totiž zrádné médium: informace na něm nalezitelné jsou často velmi povrchní.
Navíc nám nepomáhá naše dosavadní kulturní zkušenost – lidé, kteří se dosud léčili převážně „konvenčně“, tedy u lékaře západní medicíny, nevědí, jak homeopatikum správně najít, ani podat. Zadají do googlu „kašel“ a první lék, který najdou, je ohromí výčtem svých symptomů: to bude určitě ono! Výsledkem pak bývá to, že se po podání léku nic nestane – a na světě je další pacient, který bude tvrdit, že „mu homeopatie nepomohla“.
Samozřejmě, že jiná situace nastává, pokud si o homeopatii přečteme alespoň pár základních informací (tedy cca jednu, dvě knihy), popřípadě se poučíme na některém ze školení o první pomoci, které dnes již pořádá množství homeopatů. Čtenářům Protiproudu nabízíme v rámci osvěty možnost účasti na podobném školení za symbolickou cenu.
Kdy zasáhnout?
Univerzální návod na to, jak vysokou horečku ještě nechat probíhat bez zásahu, a kdy již ulevovat homeopatiky, bylinkami, či kdy vyhledat dokonce lékaře, samozřejmě neexistuje. Je však možno – ze zkušeností našich i zahraničních odborníků z oblasti zdraví – konstatovat, že lékaři často propagované motto „38,0°C a dost“ – je pravděpodobně silně podhodnocené.
Především to platí u malých dětí, zvláště u kojenců, kteří jsou obecně „náchylnější“ k horečce než dospělí a mají vyšší tělesnou teplotu. U nich může horečka dosahovat až 41°C bez poškození organismu. Pokud dítě normálně spí, bez problémů jí a pije a má chuť ke hře, není snižování horečky nutné. Pokud se však dítě necítí dobře, je podrážděné nebo unavené, pak je jistě lepší zkusit některý z léků a paralelně situaci konzultovat s lékařem – či s léčitelem.
Rozdíl těchto dvou slov je vůbec pozoruhodný. Slovo „léčitel“ v moderní době nabylo téměř pejorativního významu – množství lidí vidí za tímto výrazem „šarlatána“, který na ně „bude zkoušet nějakou energii“. Ve skutečnosti znamená jediné: člověka, který léčí.
Zatímco pokud si zahrajeme hru se slovy po vzoru pana Jaroslava Duška, můžeme se zeptat – co dělá takový lekař (neboli lékař)? Inu, odpověď je jednoduchá, ten nás hlavně leká!
A to bychom neměli v případě svého zdraví jistě dopustit.
