Různým metodám léčby rakoviny – standardním i alternativním – se v Protiproudu věnujeme dosti soustavně. Nesnažíme se pro žádnou z metod lobovat, jen nezávisle informujeme. A protože alternativní metody jsou veřejně téměř neznámy, zajímají nás nejvíce. Avšak zatímco většinu alternativních metod pojišťovny nehradí, klasická terapie je současně bojem o miliardy.
Je samozřejmé, že i léčba rakoviny standardními metodami může být lepší a horší. Mezi světovou špičku té prvně jmenované patří bezpochyby nejmodernější protonová technika, která konkuruje klasickému ozařování některých typů nádorů s daleko větší účinností a především mnohem mírnějšími vedlejšími efekty pro pacienty. Jenže – dosáhnou na něj také pojištěnci v České republice? Pokud zůstane zachována konkurence, pak ano. Což je základní pravda, která platí nejen pro zdravotnictví.
Kauza, v níž jde o miliardy
Možná jste o tom už něco slyšeli: Skupina soukromých investorů postavila v areálu pražské nemocnice Bulovka protonové centrum na léčbu rakoviny v hodnotě asi tři a půl miliardy korun. Jedno ze dvou nejmodernějších na světě. Jenže doposud se v něm léčili především zahraniční klienti, zatímco nemocní z České republiky si drahou léčbu museli hradit sami. Ze strany českých zdravotních pojišťoven jako by nebyl zájem poskytnout možnost této terapie široké české veřejnosti. Záhada.
Jako obvykle: Všechno je jinak. „Nezájem“ je důsledkem sporu mezi protonovým centrem (PC) na Bulovce a naší největší Všeobecnou zdravotní pojišťovnou. Ta byla sice první, kdo s PC uzavřel smlouvu, ale pro pojištěnce z toho zatím nic není. Ani pro naši jedinou „státní“ pojišťovnu. Kromě tahanic. A ostatní pojišťovny proto raději v obavách vyčkávají. Jak ale uvidíme – nikoli všechny.
Kauza klasického rozměru
Trestní oznámení kvůli sjednání smlouvy VZP – PC Bulovka padlo v únoru letošního roku. Podle pojišťovny byl kontrakt o budoucí úhradové smlouvě, která by centru zaručovala roční příjem přes jednu miliardu korun po dobu 15 let, nestandardní a nezákonný. "Útvarem odhalování korupce a finanční kriminality bylo vydáno 15. 11. 2013 usnesení o zahájení trestního stíhání ve věci trestního oznámení Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR týkající se způsobu uzavření smlouvy mezi Všeobecnou zdravotní pojišťovnou ČR a firmou Proton Therapy Centre Czech s.r.o.," uvedl státní zástupce.
Konkurence ve zdravotním pojišťovnictví má stejně blahodárné důsledky jako v kterékoli jiné oblasti podnikání.
Jde zřejmě o to, že nucený správce VZP Antonín Pečenka podepsal již v roce 2006 smlouvu bez projednání na ministerstvu. Ignoroval také povinnost výběrového řízení. A tak dále. Takže tu máme asi zase jednu moc pěknou kauzu – pokud se ale jako kauza vůbec nakonec prokáže. Nicméně, zatímco se chlapci mezi sebou prali a tahali se o peníze, které ještě nikdo neviděl, třetí vzadu se směje. Řešení totiž znělo: Posílejme naše pacienty do Mnichova, kde existuje obdobné protonové centrum. A levnější. A tak to vypadalo, jako by špičkovému pražskému zařízení zvonil umíráček.
Konkurence
Jenže léčba v Mnichově levnější není - pokud nemluvíme o „nafouknuté“ smlouvě, kterou s pražským PC uzavřel někdejší nucený správce, a k níž se současná VZP nyní nehlásí. Ale nejenže ani být levnější nemůže, navíc v případě smlouvy s Mnichovem proudí peníze z našeho státního rozpočtu do německého DPH, nemluvě o dalších nákladech pro pacienty a nepříjemnosti léčby v přinejmenším jazykově „odlišném“ zařízení.
Zatímco pojištěnci VZP budou jezdit do Mnichova, klienti Vojenské pojišťovny se mohou léčit na Bulovce – a levněji.
Především je to však bláznivé: Máme doma vše, co potřebujeme – a budeme posílat nemocné do Bavorska? Odpověď je zázračně jednoduchá jako vždy když funguje alespoň trochu volný trh: konkurence ve zdravotním pojišťovnictví má stejně blahodárné důsledky jako v kterékoli jiné oblasti podnikání. Z čeho tak v tomto případě usuzovat?
Stalo se totiž, že s pražským protonovým centrem mezitím uzavřela smlouvu – za vysoce výhodných finančních podmínek – Vojenská zdravotní pojišťovna. Samozřejmě si před kontraktem udělala také vlastní studii cenové politiky mnichovského PC. Z porovnání vyšel jednoznačný závěr, který dá i prostý rozum, je-li používán: Pacienty s toutéž diagnózou a na stejném zařízení je mnohem výhodnější léčit doma, než udržovat krizovou linku Praha-Mnichov.
Trh není sprosté slovo
Módně nenáviděný trh tak opět jednou racionálně rozhodl. Tolik jen na okraj k debatám, že by nám stačila jediná zdravotní pojišťovna. Kdybychom v této chvíli měli jen VZP, do pražského protonového centra by čeští pojištěnci nesměli. A v Mnichově by inkasovali.
Máme moc, nebo málo zdravotních pojišťoven? V současné době jich na českém trhu působí sedm. Porovnáme-li to kupříkladu se srovnatelným Rakouskem, kde jich je zhruba 20, nebo s Německem, kde konkurenci na trhu zajišťuje téměř 200 pojišťoven, jsme daleko za průměrem. Konkurence je totiž to klíčové slovo, o které jde. A které začalo celou absurdní „kauzu“ narovnávat.
Jen pro vojáky?
Není asi náhodou, že Vojenská zdravotní pojišťovna patří v posledních dvou letech mezi pojišťovny s největším přírůstkem klientů. K novému roku zřejmě překročí hranici 700 tisíc pojištěnců. A stejně tak nebude náhodou, že jako jedna z mála zdravotních pojišťoven hospodařila v posledních dvou letech s kladným hospodářským výsledkem.
Ačkoli ji už před dvaceti lety zřídilo ministerstvo obrany jako zařízení, které bude zajišťovat úhradu zdravotní péče vojákům v činné službě a současně plnit specifické úkoly spojené s naší armádou, převážnou většinu pojištěnců dnes tvoří civilové. A tak dochází k dokonale logické situaci: Zatímco pojištěnci VZP budou jezdit do Mnichova, klienti Vojenské pojišťovny se mohou léčit na Bulovce – a levněji.
Například u karcinomu prostaty nabídlo pražské protonové centrum dokonce cenu nižší, než VZP běžně hradí některým zařízením za klasické ozařování. Že je to stále dokola? Je. K Vojenské zdravotní pojišťovně, která léčbu této nejčastější diagnózy u mužů v pražském protonovém centru plně hradí, se nedávno přidala svým prvním pacientem také Oborová zdravotní pojišťovna.
Pohádka se šťastným koncem? Kdeže. Jen docela běžná, známá, ač za nastupujícího nového státního socialismu opět opovrhovaná – pravidla konkurence.
