Médii prolétla zpráva, že stát konečně mění podmínky asistence při porodu. Pracovní skupina ministerstva zdravotnictví schválila „reformu“, podle níž budou od ledna u nás smět ženy rodit v porodnici v péči porodní asistentky, nikoli lékaře. Na první pohled změna k lepšímu. Na ten druhý – fraška.
„Změna“ se totiž především týká jen některých žen a jen některých asistentek. Kterých – to stanoví opět lékaři. A domácí porody nadále nejsou „oficiální“.
Již v dubnu tohoto roku proběhl v ministerské pracovní skupině„puč“, který zajistil, že z ní odešli zastánci skutečné alternativy. Následně sestavená skupina „na míru“ již pracovala podle not současného establishmentu. Výsledek?
Strašlivá představa: dítě patří matce
Především máme zapomenout na strašlivou představu, že žena by měla o svém životě a způsobu narození svého dítěte rozhodovat sama. Dítě je i nadále považováno za „státní majetek “, proto se také porody doma nejspíš budou i nadále „trestat“ – alespoň finanční „diskriminací“. A pokud někdo usoudí, že tím došlo k „poškozování státního majetku“, půjde kriminálnice třeba i do vězení.
Za vše hovoří již jen jeden z bodů „reformy“, zavedení takzvaného ambulantního porodu: Zdravá maminka bude smět (!) odejít se svým děťátkem z porodnice již několik hodin (!) po porodu, aniž bude nemocnice udávat „orgánům sociálně-právní ochrany dětí“, popřípadě jí v takovém (již nyní zákonném) postupu bránit.
Ženy, které přesto chtějí přivést na svět dítě jinak, budou tedy nadále hradit domácí porod z vlastní kapsy, při němž jim nedejbože dítě přivede na svět Nikdo a Nikdo jim také novorozence vyšetří, protože oficiální zapojení může být pro porodní asistentky i pediatry profesně i lidsky nebezpečné, a budou mít nálepku „nezodpovědné matky“. Na pořad dne přichází i svépomoc, která ovšem už skutečně nebezpečná být může.
Nebo se musejí připravit na detektivní kariéru: hledat "menšinovou porodnici", často desítky kilometrů daleko, a v klíčových okamžicích se stresovat, zda bude porodnice mít volno, zda dojedou...
Nebo se musejí svěřit porodnici "běžné" s vědomím, že se budou nejspíš muset v porodních bolestech soustředit nikoli na probíhající zázrak zrození nového života, ale na to, aby jim náhodou někdo nedobrovolně neprovedl zákrok, který nechtějí. Nálepka: „potížistka“. Hezky o tom informuje například tento příběh, jemuž podobných jsou stovky.
Proč by takové riziko chtěly ženy podstupovat? Proč vůbec chtějí rodit doma, nebo rodit jinak? Týká se snad tato „choutka“ jen žen ze sociálně slabých vrstev, které nevědí, jak lépe a moderněji přivést dítě na svět? Je opravdu porod doma nebezpečným přežitkem středověku?
Na tyto a další otázky odpovídá velmi zajímavě česká dula Veronika Vojáčková:
Australský experiment
Včera jsem si přečetla zajímavý článek. Australanka se po vzoru prapředků rozhodla porodit své čtvrté dítě v krásné, neporušené přírodě. Co víc, celý proces nechala natočit na video. Můžeme tak na YouTube tento netradiční příchod na svět sledovat ve více jak dvacetiminutovém sestřihu. A aby toho nebylo málo, nejen že ta ženská rodí do potoka, ale navíc kolem ní normálně chodí její rodina i starší děti.
Odkaz na článek s videem je ZDE.
Sama bych venku rodit nechtěla, necítila bych se bezpečně a intimně a také bych nechtěla své přirození vystavovat celému světu na odiv v porodním videu, ale proti gustu... Video má prý více jak 11 milionu shlédnutí, je tedy vidět, že ať už jsou naše postoje jakékoliv, toto kontroverzní téma nás zajímá.
Budeme umírat při porodu?
Video jsem si zatím ani nepustila, pro mě byly nejzajímavější komentáře pod článkem. V drtivé většině samozřejmě převládají reakce plné hnusu, odsouzení a znechucení nad tím, že paní je exhibicionistka a hazardérka, která si neváží života. A to zejména od žen, které porodily dvě, tři děti v porodnici a "nebýt lékařské péče, nebyly by tu ani ony, ani jejich miminka".
Veronika Vojáčková a její dvě dcery
I u nás roste počet žen, které chtějí své miminko přivést na svět bez léků, zbytečných lékařských zásahů a vzhledem k situaci v českém porodnictví tak roste počet porodů doma. Vypadá to, alespoň z reakce médií a některých lidí, že jestli tento nebezpečný trend nezastavíme, s velkou pravděpodobností brzo vymřeme. Ženy i jejich děti budou umírat při porodech, tak jako tomu bylo dřív, ve středověku...
Vlastní zkušenost mě naučila
Také bych kdysi měla k porodům jinde než v porodnici vyhraněný postoj, zejména do chvíle, než jsem sama otěhotněla. Do takového hazardu bych nikdy nešla... Ale člověk se vyvíjí a mění.
Dnes mám za sebou dva porody - jeden v porodnici, kde jsem se ubránila téměř všem nabídkám na medikamenty, vyšetření a svůj porod si jakžtakž uhájila a prožila. A tři roky mezitím, kdy jsem chodila v roli duly do porodnice k porodům jiných žen, hledala odvahu znova otěhotnět a pochopila, že já potřebuji pro svůj porod klid.
Druhou dceru jsem přivedla na svět jen se svým mužem doma a byl to ten nejsilnější, nejženštější a nejkrásnější moment mého života. Prostě byly kontrakce a pak se narodilo miminko. Bez léků a vyšetřování. Jen jsem nechala své tělo udělat to, co umí. Tato zkušenost mě naplnila velkou jistotou a vírou sama v sebe i své tělo, v jeho dokonalé schopnosti, pokud mu jen ponecháme prostor a dáme důvěru...
Počet porodů doma roste díky internetu
Když se budeme dívat na vývoj v české společnosti, porody doma se začaly objevovat pomaličku po revoluci a samozřejmě lavinově pak s šířením informací na internetu. Ještě před sedmi lety, kdy jsem se já chystala poprvé porodit, bylo těžké nějaké informace a zkušenosti jiných žen najít. Dnes už to není problém.
Drtivá většina žen, které nakonec přivedou své miminko na svět doma, se tak rozhoduje po velice pečlivé úvaze, často jsou to vysokoškolačky a v drtivé většině případů se jedná o ženy, které prožily jednu, dvě zkušenosti v našich porodnicích a později pochopily, že tak to vůbec nemuselo být a rozhodly se porodní trauma sobě ani miminku už nikdy neopakovat.
Domácí porody jsou tak prozatím výsledkem volby buď a nebo. I když teď se trend začíná pozvolna měnit - začínám pozorovat nárůst počtu prvorodiček, které si přejí své miminko porodit přirozeně a snaží tento svůj postoj s většími či spíše menšími úspěchy obhájit v českých porodnicích. Případně rodí doma.
Kdo nevěří, ať tam běží
V popularitě domácích porodů a vzrůstajícímu uvědomění českých žen velmi pomohl hon na čarodějnice v podobě soudního sporu s porodní asistentkou Ivanou Königsmarkovou. Na její podporu vznikla iniciativa Příběhy pro Ivanu, kde už je k dnešnímu dni více jak 600 osobních zkušeností českých žen.
ČTĚTE TAKÉ: Stát do dětí láduje průmyslový odpad: Vakcíny jsou ještě škodlivější, než ta proti chřipce – protože jsou povinné. Jak se bránit?
Každý si může svůj obrázek udělat sám. Příběhy z českých porodnic versus příběhy porodů doma. Příběhy o rutinním podávání léků, nucení ležet na zádech, zbytečně trpět, někdy ponižování, nástřihy proti vůli ženy, nedůvěra k rodičkám a nerespektování toho, co doopravdy potřebují. „Zachraňování“ dětí za každou cenu... Oproti tomu euforické, prožité, spokojené porody žen v domácím prostředí. A do toho navíc zkušenosti českých žen ze zahraničí - respekt, úcta k porodnímu procesu bez boje a obhajování, v kterékoli porodnici na západ od našich hranic.
Jak je to tedy s tím vymíráním?
Porodnost v naší vyspělé, západní civilizaci klesá. Vymíráme. Jestli tento trend bude pokračovat, pak se naše děti nebo děti našich dětí ocitnou v menšině, populace v Evropě ztmavne nebo zežloutne, to nevím...
Často slýcháme, že hlavní příčinou je naše pohodlnost, dnešní mladí si chtějí užívat, nechtějí se otravovat s dětmi. Skutečná příčina je podle mě jiná, už jsme tak vystrašení, že jsem se nechali přesvědčit o tom, že jsme zdegenerovaní a dnešní ženy nedokážou porodit bez pomoci lékařského týmu. Všechno to strašení nenabízí našim mladým právě lákavé vyhlídky... Když se totiž na svět podíváme pravdivě, pak nutně musíme zjistit, že nejlidnatější a nejrychleji rostoucí populace jsou v Číně a Indii, kde si o lékařské péči v naší dokonalé podobě mohou nechat jen zdát.
Novodobá žena
Jestli jednou vymřeme, nebude to kvůli ženám, které si důvěřují a svá miminka chtějí porodit vlastními silami (všimněte si také, že většinou mají více dětí než běžná populace), ale právě kvůli těm vystrašeným, přesvědčeným o vlastní neschopnosti a nedostatečnosti.
A je jen na nás, jaký obraz o ženství, sexualitě a jedinečné mateřské úloze ženy předáme svým dcerám.
Možná by bylo na čase udělat skutečnou reflexi našeho systému péče o těhotnou a rodící ženu a poskytnout ženám to, co doopravdy potřebují. Důvěru, laskavost, podporu, posilování mateřských kompetencí a léky a zákroky až ve chvíli, kdy se skutečně objeví nějaký problém. Protože to je skutečně to nejbezpečnější, co můžeme svým dětem poskytnout.
Autorka je dula, která již pět let profesionálně provází ženy přípravou k porodu a porodem. Více zde.
