Očkování proti sezónní chřipce, před nímž jsme nedávno varovali, je téma vzrušeně diskutované a vyvolávající velké emoce. Koneckonců v něm však jde o docela „jednoduchý“ problém, alespoň pro ty z nás, kteří ještě chtějí o svém životě přemýšlet a rozhodovat: udělat si nestranný úsudek a pak se rozhodnout, co pro sebe, či své dítě, pokládám za nejlepší.
Čtěte také: Praktická lékařka i „alternativní“ terapeuti mají jasno. Zdravotní byznys nám lže do očí. Očkování proti chřipce nejenže je k ničemu, ale škodí!
Drtivé soukolí
Jenže co klasická povinná dětská očkování? Nedosti na tom, že nás mainstream masíruje denně obrázky miminek s variacemi na téma "zodpovědný rodič dítě očkuje" a tvrzeními, že neočkovat dítě je sobecké. Tlak mašinerie je tu už zcela nezakrytý a opravdu drtivý.
Neočkované dítě (možná) nevezmou do školky či na tábor. Kromě toho vás (možná) čeká slušně vysoká pokuta (pro každého rodiče zvlášť, rodičovská zodpovědnost se „přece také nedělí“), případně návštěva úřednice ze sociálky, která zváží, zda „nezanedbáváte výchovu“ svého potomka, a zda by vám tedy moudrý stát dítě, které vám „půjčil na osmnáctiletý leasing“, neměl náhodou sebrat. Menšinový postoj přináší nekonečné úřední trable, které navíc jsou pro většinu rodinných rozpočtů příliš zatěžující.
Co jinak s tím?
Nebo je nutné dát systému vale: nechodit k pediatrům, nejlépe vychovávat své drobečky doma. Vše to stojí čas, peníze a v neposlední řadě již tak dost napjaté rodičovské nervy – a příliš to připomíná doby, o nichž jsme si chvíli mysleli, že minuly. A dítě je navíc najednou – stejně jako vy – tak nějak „sociálně mimo“.
A tak se příslušníci diskriminované menšiny pochybujících rodičů často se skřípěním zubů podřídí, „vyprosí“ nějaký ten několikaměsíční odklad, popřípadě se tiše pomodlí a dají děcko „pod nůž“. O většině nemluvě, ta tak nějak doufá, že lékaři vědí, co činí, a dítě by jim přeci nezmrzačili.
Koneckonců – co jinak s tím? Jenže je to jinak. Jako skoro vždycky.
Hrdinové „očkovacího odboje“
Obecně přibývá rodičů, ale i profesionálů z oboru zdraví, mezi něž patří i lékaři a „insideři“ z farmaceutického průmyslu, kteří tvrdí, že očkování je škodlivá, pomýlená praktika, která slouží pouze k tomu, že produkuje astmatiky, alergiky, děti s atopickými ekzémy, poruchami chování, učení, spánku, či imunity, že jsou proočkované generace obecně více nemocné, a že očkování navíc patrně s vymýcením nakažlivých chorob vůbec nesouvisí. Je to zkrátka jen další způsob, jak nás obírat o peníze a poslední zbytky svobody.
Rodiče, kteří chtějí v této věci vstoupit do „odboje“, za který se sílící hnutí dá s trochou nadsázky označit, naleznou dobrý manuál „boje“ s byrokracií i další informace například na webových stránkách občanského sdružení Rozalio zde. Dalším výtečným zdrojem informací je slovenský server slobodavockovani.
Lékařka proti očkování
Jedním z profesionálů z oboru zdravotnictví, kterým očkování nevoní, je například MUDr. Ludmila Eleková. Tu jsme zmínili již v minulém článku o očkování. Poté, co její vlastní syn prodělal neurologickou reakci na vakcínu, kterou jako mladá, začínající lékařka neměla šanci rozpoznat, odnesl si do života „jen“ hyperaktivitu, agresivitu, lehce zhoršenou imunitu a alergii na kravské mléko. Když odhalila souvislosti mezi onemocněním svého syna a vakcinací, pustila se doktorka Eleková do seriózního zkoumání účinků očkovacích látek na lidský (především pak dětský) organizmus. Co zjistila je pro mnoho lidí šokující.
Šok
Dobře patrné je to z rozhovoru, který poskytla MUDr. Eleková portálu iDNES.cz. Lékařka hovoří o věcech, které jsou v dnešním světě „tabu“: o účincích hliníku, přidávaného jako adjuvans do vakcín, o absurdních „testech“ bezpečnosti vakcín, které nic netestují, i např. o souvislosti vakcinace se zvýšením kojenecké úmrtnosti, nebo o tom, že vakcíny nefungují. Posuďte sami:
Co konkrétně dělá vakcína ve svalu?
Vpíchnutím dochází k poškození tkáně v místě vpichu včetně obnažení DNA. Organismus reaguje vysláním bílých krvinek a dalších imunitních buněk. Teorie říká, že hliník navázaný na antigen bakterie nebo viru dokáže donutit krvinky k tomu, že vytvoří protilátky proti tomuto antigenu. Jenže tak jednoduché to není. Hliník totiž nemusí být na antigen navázán, může být jenom poblíž. Takže vzniká šance, že vaše bílé krvinky začnou tvořit protilátky proti všemu, co bude v postiženém místě, včetně vaší DNA nebo buněčné struktury. Jak má krvinka poznat, proti čemu má tvořit protilátky? Použití hliníku je vlastně jednostranné přehození výhybky – nastartuje tzv. TH2 imunitu. Tvoří protilátky proti nemocem, ale zároveň způsobuje alergie a astma. Druhým problémem použití hliníku je, že při aktivaci imunity TH2 se oslabí imunita TH1, která se stará o boj s infekcemi.
Existují pro tato tvrzení důkazy?
To jsou mezi vědci známá a dobře zdokumentovaná fakta. Pokud vědec potřebuje na výzkum nemocné myši, "vyrobí“ si je tak, že jim píchne směs hydroxidu hliníku s nějakým antigenem. Za tři týdny má klec plnou alergických myší. Předloni bylo celé jedno číslo prestižního časopisu Lupus věnováno syndromu ASIA – "autoimunitnímu syndromu indukovaného adjuvanty".
Ale astma nebo alergii nemá každý Čech, přestože jsme všichni očkovaní.
Nepopírám, že existují lidé naočkovaní horem dolem, kteří jsou zdraví. Mohou hovořit o štěstí. Jejich imunitní systém, genotyp a aktuální zdravotní stav byly zrovna v rovnováze a vypořádali se s tím. Ale u spousty lidí se něco stane. Není náhodou, že je kombinace alergie a oslabené imunity tak častá. Hliník i rtuť jsou neurotoxiny. Navíc rtuť s hliníkem vykazuje synergickou toxicitu, kdy se i v menších dávkách účinky látek při vzájemné přítomnosti násobí. Ale vlastně nikdo, možná ani výrobce neví, co všechno ve vakcínách je. Rozhodně to neví lékař, který vás očkuje a nevíte to ani vy. Protože evropská legislativa nepožaduje po výrobcích vakcín uvádět zbytkové látky z výroby, oni je neuvádějí. Týká se například formaldehydu, zbytků antibiotik, živných půd, ale třeba i rtuti, která i v povoleném zbytkovém množství ve vakcíně překračuje bezpečnostní limity pro kojence.
Copak vakcíny nejsou testovány na bezpečnost jako všechny léky?
Na rozdíl od běžných léků se vakcíny netestují proti skutečnému placebu, tedy naprosto neúčinné látce. Nevím, kdy se k této praxi přistoupilo, ale velmi se dodržuje. Vakcína se většinou testuje proti jiné vakcíně, třeba vakcína proti meningokoku proti vakcíně na hepatitidu A. Druhý způsob testů je, že se části testovaných dá vakcína a "placebo skupině" roztok adjuvancií, tedy těch chemikálií bez antigenů. Takže opět porovnáváte dvě látky s biologickým účinkem, nikoliv s placebem. Ale do příbalového letáku se uvede, že vakcína nemá víc vedlejších účinků než placebo. Jenže nikdo už nevidí, kolik měla v testech vedlejších účinků látka označená jako placebo. Například u vakcíny proti HPV hlásilo při testování až 60 % lidí z placebo skupiny vedlejší účinky, včetně autoimunitního onemocnění. Já dost dobře nechápu, jak si někdo může vsugerovat takové onemocnění, když ani netuší, že by ho testovaná vakcína mohla způsobit. Tady něco strašně zavání.
Co tedy způsobuje hliník ve vakcínách u dětí?
Je až zarážející podobnost mezi reakcemi dětí na očkování a otravou hliníkem. Děti často po očkování přestávají broukat a žvatlat, až na měsíce, přestanou se usmívat a omezí oční kontakt, jsou plačtivé nebo naopak apatické, špatně spí, můžou se objevit febrilní křeče. U větších dětí může vzniknout až autismus, dítě přestane mluvit, přestane sociálně interagovat a změní se typickým způsobem pro tuto nemoc. Podle studií hliník zasahuje stejné oblasti mozku, které jsou poškozeny při autismu. Příznaky chronické otravy hliníkem jsou ztráta řeči, ztráta kognitivních schopností, demence, křeče a v nejhorším případě smrt.
(...)
Lékaři ale přece reakce na očkování zaznamenávají a poté se centrálně evidují, copak to nikdo nehlídá?
Podhlášenost se oficiálně odhaduje na více než 90 %. Jeden výzkum na Slovensku ukázal, že pouze 3 % reakcí zapsaných v dokumentaci se hlásilo na Státní ústav pro kontrolu léčiv. Představte si, kolik reakcí asi ani nezapsali, protože podle lékaře nesouvisely s očkováním. Když lékaři nevědí, co ve vakcíně je a jak funguje, těžko poznají příznaky poškození. Na vakciny.net najdete seznam reakcí podléhajících hlášení. Přestože je to jenom špička ledovce, i tak poslouží jako návod. Najdete tam třeba encefalitický křik, stejně jako zřetelnou změnu chování. Obojí je příznakem postižení mozku.
(...)
Neočkovaní bývají považováni za potencionální riziko pro kolektiv, protože mohou přenášet choroby. Třeba neočkované děti nesmí do státních školek. Jsou podle vás rizikovější?
Vakcína nezabrání tomu, aby se vir dostal do vašeho těla. I jako očkovaná se nakazíte, otázkou je, jak proběhne interakce mezi vámi a mikrobem. Pokud je vaše imunita špatná, nemusíte na nákazu reagovat, nemáte příznaky nemoci a roznášíte ji. Nebýt nikdy nemocný není nutně známkou zdraví, možná váš imunitní systém není schopen reakce. Zdravé je reagovat, mít horečku, rýmu, kašel, průjem, bojovat. Četla jsem analýzu úmrtí jednoho kojence v Izraeli na černý kašel po jedné dávce vakcíny. Všichni v rodině byli očkovaní, stejně jako okolí a kolektivy, kam chodily starší děti. Při výtěrech lékaři zjistili, že ze 100 % proočkované školky bylo pět dětí bacilonosiči. Takže je nesmysl tvrdit, že neočkovaní jsou bacilonosiči, to není pravda. Naopak očkovaní bez pořádných příznaků, co by je udržely doma v posteli, mohou roznášet černý kašel.
Rozhovor stojí za to přečíst – nejen proto, že dobře ilustruje postoj „slušného“ žurnalisty hlavního proudu. Výborný je rovněž rozhlasový rozhovor, který poskytla MUDr. Eleková ČRo České Budějovice v rámci relace Biolenka.
Rozhovor s MUDr. Elekovou pro Český rozhlas
Zuřiví lékaři
Je vlastně zázrak, že už se podobná vyjádření objevují i v mainstreamu. Jde ale pouze o první vlaštovky – většina lékařů, za mohutné asistence mainstreamových médií, takové hrdiny obvykle „bije“, kde může, a tím zuřivěji, čím víc se šíří kritika zavedených postupů.
Stačí pouhé „zpochybňování přínosu“ očkování. Jednou bych se pánů z ČLK ráda zeptala, zda jim něco říká pojem svoboda slova, svoboda vědeckého bádání a svoboda přesvědčení.
Česká lékařská komora dokonce 19. září 2013 vydala stanovisko, v němž tlumočí, že „považuje zpochybňování přínosu očkování ze strany lékařů za postup „non-lege artis“, tedy za postup v rozporu s nejvyšším dosaženým vědeckým poznáním.“
Tabu a paradoxy
Samozřejmě, že pokud je něco označeno za postup non lege artis, je to v zásadě „tabu“. Lékař, který tabu překročí, by se měl takříkajíc „bát o místo“, neboť porušuje – mezi jinými – Etický kodex ČLK. Ten stanoví, že lékař je povinen léčit pouze lékařskými úkony, které odpovídají současnému stavu lékařské vědy.
Všimněte si, že „trestné“ není „jen“ neočkovat. Stačí pouhé „zpochybňování přínosu“ očkování. Jednou bych se pánů z ČLK ráda zeptala, zda jim něco říká pojem svoboda slova, svoboda vědeckého bádání a svoboda přesvědčení.
Pokud vezmeme vyjádření ČLK vážně, vznikají mnohé paradoxní situace. Jedna za všechny: Zatímco pacient je oprávněn – ze zákona o zdravotních službách – klást lékaři doplňující otázky, například tedy i o škodlivosti očkování a jeho názoru na ni, lékař, který je o škodlivosti očkování přesvědčen, na takovou otázku nesmí podle názoru ČLK pravdivě odpovědět. Dalším „zábavným“ paradoxem je, že lékař je samozřejmě ze zákona oprávněn odmítnout očkovat, pokud je to v rozporu s jeho svědomím či náboženským vyznáním. Současně však využitím svého zákonného práva jedná non-lege artis!
Nikdo nesmí ani ceknout
Tak bychom mohli pokračovat. Rodiče, pátrající po tom, jak se to s dětskými očkováními má, vyvolali debatu, které se účastnil MUDr. Roman Prymula, předseda České vakcinologické společnosti, a právě MUDr. Ludmila Eleková. Ta byla posléze na facebooku obviněna z toho, že by měla „především vrátit lékařský diplom“. Nikdo prostě nesmí proti oficiální doktríně ani ceknout. Doktorka Eleková se naštěstí nevzdává.
Snowden farmaceutického průmyslu
Stejně jako John Virapen. Tento „Edward Snowden farmaceutického průmyslu“ pracoval desítky let jako prodejce a manažer pro farmaceutické koncerny. Po narození prvního syna se v něm však náhle hnulo svědomí. I on bojuje, a relativně úspěšně, ačkoli ho jeho bývalí „kumpáni“ pronásledují, kde jen mohou.
Do všeobecného povědomí se dostala jeho kniha Nežádoucí účinek smrt, do níž shrnul zkušenosti s mafiánskými praktikami farmaceutického průmyslu (česky vyšla v roce 2010 v nakladatelství Slovart Print). John Virapen přijel dokonce do České republiky. Česká televize si jej – jako mírnou senzaci – pozvala do studia. Neprofesionální přístup moderátorů, kteří vzácného hosta z ciziny vyslýchali stylem komunistické Státní bezpečnosti, byl dokonalou „vizitkou“ toho, jak většina „investigativních“ žurnalistů u nás přistupuje k očkování. Hlavně se neptat a pochybovače zesměšnit či ukřičet.
Očkování? Je to odpad!
Virapenův názor je jasný. Pronikl do „alchymie“ procesu vyvíjení léků a na očkování má jednoduchý názor: je to odpad.
„Podívejte se například na největší podvod, který dělají už dlouhé roky – očkování. Peníze přicházejí od daňových poplatníků a v podvodu je namočená i vláda,“ říká v rozhovoru, jenž přetiskl server Svobodné noviny.
Podle Vás tedy očkování nefunguje? Anebo je nepotřebné?
Je to odpad!
Co například taková žloutenka? Žádné očkování není účinné? Lidi přece nedostanou žloutenku, pokud jsou zaočkováni, ne?
Ale oni by ji nedostali, ani kdyby nebyli zaočkováni! Žloutenka a nebo taková dětská obrna jsou velmi specifické choroby, které mají velmi specifické přenašeče. Ale například chřipku dostanete každý podzim.
Kdo tedy potřebuje očkování proti chřipce? Staří a děti?
Ne! A ne! Taková chřipka je přirozený fenomén.
Takže očkování je podle Vás zbytečné i v takových případech? Neboť se všeobecně tvrdí, že dostat chřipku v pokročilém věku může být velmi nebezpečné.
Ano, přesně to nám tvrdí, ale vy skutečně věříte všemu co vám tvrdí média?“
Chci dítě přesto dát očkovat?
Očkování je tedy něco jako odpad. Co ale dělat, pokud se stejně nemohu – nebo nechci – očkování svého dítěte vyhnout?
Homeopatka Vladimíra Řeháčková z občanského sdružení Jezero, o.s., provozovatelka webových stránek homeomedit.cz, má s tímto tématem bohaté zkušenosti:
„Očkování je v posledních letech v mé praxi velmi diskutované téma, zejména pokud jde o děti. Na povrch vyplouvají informace o vedlejších nežádoucích účincích. Je však vždy na rodičích, jaké informace si ohledně očkování zjistí a jestli a která očkování se rozhodnou dětem dát.“
Podporuji rodiče, ať se rozhodnou jakkoli
„Většina maminek nicméně poznala, že tlak většinové společnosti a pediatrů je takový, že se očkování vyhnout nelze. I pokud se rozhodnete očkovat, je řada metod, kterými lze zmírnit či odstranit vedlejší účinky. Tak jako v homeopatii a alternativní medicíně obecně, i v přístupu k tématu očkování je mnoho možností. Může to být homeopatie, která vás osloví, nebo Vám mohu poradit některou ze spousty dalších metod.
Ve své praxi podporuji rodiče, ať už se rozhodnou pro jakoukoliv variantu přístupu. S některými řešíme přípravu před očkováním, aby se tělo vyrovnalo s tím, co přijde. Jindy řešíme až situaci, kdy se objeví potíže po očkování. V dalších případech hledáme, zda obtíže, které člověk má, mohou mít s očkováním něco společného. A pokud se rozhodnete neočkovat dítě, ale chcete jej „pojistit“ proti dané chorobě – nebo pokud cestujete do rizikových zemí – homeopatie disponuje účinnou profylaxí, která dokáže očkování úspěšně nahradit.“
Nemoci z očkování
Vladimíra Řeháčková je z praxe dobře obeznámena i s fenoménem nemocí po očkování.
„Často se u klienta obtíže, spojené s očkováním, projeví až v kombinaci s oslabením, životní či vývojovou změnou nebo zátěží, a to i po velmi dlouhé době. Dlouho zůstávají skryté a vy si je už nespojíte s původní příčinou,“ vysvětluje. „Pokud je vaše dítě již několik let očkované a v té době nebralo homeopatika, tak nezoufejte, očistit organismus od očkování lze i po několika letech. Třeba budete překvapeni, že po očistě zmizí vašemu dítěti některé často opakující se potíže, jako jsou ekzémy, alergie, ušní záněty…
Nemoc z očkování (vaccinosis) může mít mnoho projevů. Mezi ně patří časté buzení, noční horečky, noční můry, opakované potíže s ušima, otitis media, opakovaná nachlazení, kýchání, ztráta váhy nebo špatná chuť k jídlu a mnoho dalších.
Jak léčit?
Vladimíra Řeháčková dodává: „Pokud obtíže vaše nebo vašich dětí začaly po očkování, je tu veliká pravděpodobnost příčinných souvislostí a v léčbě je nezbytné věnovat této informaci pozornost. Ne vždy stačí lék z vakcíny. K léčbě je proto třeba přistupovat stejně jako k jakýmkoliv jiným obtížím: sledovat individuální příznaky a na jejich základě vybrat specifický lék konkrétně pro daného člověka.
Neuvěřitelně rychlá změna
Homeopatické pročištění organismu zasaženého očkováním se osvědčilo také u dětí i dospělých, kteří dlouhodobě nereagují na homeopatickou léčbu. Pokud je stav ovlivněn očkováním, vakcíny změněné v homeopatický lék mohou zdraví opět napravit.
Někdy je změna neuvěřitelně rychlá. Mnohdy se dítě uzdraví po jediné kůře. Jindy je třeba i několik let, aby došlo k opravdovému a úplnému vyléčení. Zejména u těch, kteří měli například ekzém, a jsou nyní na antihistaminikách a kortikoidech, je často třeba dlouhodobé léčby pro úplné vyléčení. A někdy pak další roky pro zbavení se zbytků potravinových alergií.“
Přijdou lepší časy?
(Ne)očkování se zkrátka stává jednou z puklin, rozdělující menšinu (nejen) české společnosti od většiny, která s sebou z různých důvodů nechá manipulovat. Postavit se „očkovací mafii“ je možné, a vzrůstající počet lidí tak činí. Snad to nebude dlouho trvat a tlak veřejnosti zesílí natolik, že ani všemocný farmaceutický průmysl nakonec neodolá. Nedělejme si však iluze: Největší smrtící průmysl na světě, jež v obou charakteristikách dávno předčí i ten zbrojařský, se jen tak nevzdá. Citované vyjádření České lékařské komory je příznačné: dost možná, že i „popírání očkování“ bude brzy trestným činem.
Do té doby máme různé možnosti obrany. Budeme se i nadále snažit pomoci vám v orientaci, jak a čím na to. I pokud se na boj necítíte, je dost „alternativních“ možností, jak zdraví svého potomka – či svoje – ochránit, aniž jej přitom doživotně vystavíte nežádoucím účinkům vakcín. A to je dobrá zpráva, ne?
