Pokud se objeví článek o negativním vlivu fluoru na lidské zdraví, mainstreamová média okamžitě vystartují s odsudkem: jedná se o bláznivé konspirační teorie. Zhruba řečeno přirovnávají takový článek obvykle co do jeho věrohodnosti k nápadu, že pokud si obalíme hlavu hliníkovým alobalem, ochráníme svůj mozek přes psychotronickou manipulací ze strany (kterékoli) vlády, která z nás dělá nemyslící zombie.
Upřímně řečeno, že z většiny z nás vlády a mainstreamová média skutečně vyrábějí nemyslící zombie, je více než jasné, ačkoli lepší ochranou je patrně uchovat si schopnost samostatného úsudku. Vážnějším problémem je ale fakt, že se podobné články se snaží předem zcela diskreditovat jakoukoli věcnou debatu o nebezpečnosti fluoru pro lidské zdraví a zařadit „teorii o zdravém fluoru“ – podobně jako očkování – do kategorie nezpochybnitelného faktu. Kterým naprosto není.
Jedním dechem se v takovém článku pak dočteme například radu stomatologa: "Fluoridace je jeden z prostředků prevence zubního kazu," říká prof. MUDr. Zdeněk Broukal , CSc. z Výzkumného ústavu stomatologického. "V principu totiž zvýšení obsahu fluoridu v ústním prostředí snižuje rozpouštění zubní skloviny kyselými produkty, ať už by pocházely z potravy nebo vznikaly činností bakterií."
To je sice pěkný výrok, zcela však pomíjí množství vědců, kteří na základě svých výzkumů došli k závěru, že kazivost zubů klesá i v oblastech s nefluorizovanou vodou (tedy bez plošného dodávání fluoru populaci) a že tento pokles je třeba spojit spíše se zvýšenou hygienou, lepší péčí o chrup a omezením spotřeby cukru.
Obvyklým argumentem „fanoušků fluoru“ je také to, že přece záleží na koncentraci. Jakákoli látka, včetně kuchyňské soli, může být smrtelně nebezpečným jedem, pokud se jí podá příliš mnoho. A fluoru v zubních pastách je „tak akorát“, tudíž nebezpečný být nemůže.
Opravdu?
Časovaná bomba
„Po 2. světové válce se začala rychle rozvíjet chemie fluoru a nastal rozvoj některých průmyslových odvětví, která zpracovávají sloučeniny fluoru ve velkém množství. Tuny fluoridů a dalších sloučenin fluoru se tak dostávají do životního prostředí, do vody, půdy a potravin. Tak se stalo, že příjem fluoridů v mnoha případech vysoce překročil doporučenou dávku 1–2 mg fluoridu za den a začal se projevovat jeho toxický účinek. V současné době udávají statistiky, že v USA trpí zubní fluorózou 30 - 50% dětí.“ uvádí článek Fluoridová suplementace: úspěch medicíny 20. století, nebo nebezpečný podvod? Prof. RNDr. Anny Strunecké, DrSc. a prof. RNDr. Jiřího Patočky, DrSc.
Tentýž článek konstatuje, že vědecké výzkumy ukazují na fakt, že se účinek – především ten toxický – fluoru v lidském metabolismu dále zesiluje přítomností stopových množství hliníku. Ano, toho, který na sebe například většina z nás natírá v antiperspirantech a krémech, vpichuje ho do svých dětí jako adjuvans očkovacích látek a polyká ho v mražených Babišových potravinách.
Autoři citovaného článku vidí situaci jasně: „Z fluoridů se ve vodném prostředí a v tělesných tekutinách stává v přítomnosti stopových množství hliníku skrytá biologická bomba.“
Škodlivé zdravotní následky
Mezi další negativní účinky fluoru na lidský organismus mimo fluorózy (skvrnitosti) zubů patří: kosterní fluoróza, projevující se lámavostí kostí, a účinky neurotoxické, jejichž důsledkem může být např. hyperaktivita, či naopak snížení intelektu a pomalost. Symptomy chronické intoxikace fluoridy se nápadně podobají symptomům autistických poruch: děti mají opožděný nebo narušený vývoj mozku, trpí nespavostí, bolestmi bříška, někdy zácpou, mají snížený obsah hořčíku a vápníku v krvi, sníženou činnost štítné žlázy a šišinky. Objevuje se u nich také předčasná puberta.
Dalším důsledkem předávkování se fluorem může rovněž být snížení plodnosti. Polská studie z roku 2002, prováděná na beraním spermatu, konstatovala, že již koncentrace 0,38 ppm (20 umol/L) fluoridu způsobila značný pokles pohyblivosti spermií a snížila množství intaktních akrozomů (Zakzewska, 2002, celý článek k nalezení zde). Přes šedesát studií prokázalo poškození reprodukčních orgánů u zvířat.
Jak upozorňuje server www.fluoridealert.org v článku zde, zjištění polských výzkumníků mají značný význam, pokud si uvědomíme, že tzv. fluorizace, tedy místní aplikace vysoce koncentrovaných gelů s fluoridem, prováděná mezi 60. a 90. lety na množství mužů a chlapců, vede ke koncentraci fluoridu v organismu, která dalece hladinu 0.38 ppm převyšuje: v testech provedených v zubní ordinaci na dětech a dospělých byly zjištěny koncentrace fluoridu v krvi, rovnající se až 1,2 ppm, což je hladina několikanásobně vyšší, než ta, jež by mohla škodlivě působit na sperma.
Léčitelé jdou ještě dál
Ing. Marie Havlová vysvětluje na svých stránkách: Při karies tělu chybí vápník a fluor. Tento fluor ovšem nelze srovnávat s průmyslovým odpadem, který se přidává do zubních past. Přírodní fluor je obsažen v rostlinách – v arnice, kostivalu, kontryhelu, řebříčku, měsíčku, plodu šípku aj.
Fluorid sodný je známý jako karcinogen. Ovlivňuje mozkovou a nervovou činnost, oslabuje ledviny.
V kruzích vynikajících vědců je již od třicátých let známo, že fluorid sodný poškozuje zcela konkrétní oblast našeho mozku. V této oblasti je usídlena naše vůle prosadit se. Je-li tato poškozena fluoridem sodným, je do budoucna vyřazena z činnosti. Fluorizovaný člověk natrvalo ztratí vůli bránit se proti ovládání a kontrole zvenčí a tím ztrácí nadobro svou svobodu. Tento fenomén platí samozřejmě jak v osobní sféře života, tak i v širším sociálním kontextu, na úřadech, vůči státu apod.
Bude-li Vám chtít lékař nanést na zuby fluorid sodný, nenechte se tedy ovlivnit argumentací, že to dělá proto, aby Vám zub zpevnil. Fluorizací zub spíše ztvrdne a zkřehne, než aby byl natrvalo odolnější.
Hodně fluoru bývá v čaji. Jedna sklenice čaje (po asi 5 minutách louhování) obsahuje asi 0,2 mg fluoru. Proto by se neměl pít často příliš silný čaj.
V průmyslových oblastech je přebytek fluor běžný, přičemž fluor z rostlin je mnohem toxičtější než fluor z vody a ze vzduchu. V oblastech s vysokým výskytem fluóru je tento prvek obsažen v mnoha nápojích a potravinách, které se zde vyrábějí. Přidává se do většiny zubních past a jako součást průmyslových hnojiv se může dostat do půdy. Vyskytuje se též v mořských produktech a ovsu.
Podávání fluoru je třeba vždy pečlivě zvážit. Právě v průmyslových oblastech bývá přebytek fluoru až padesátinásobný, přesto se dětem dodává ještě zubní pasta s fluorem!
Celý článek ing. Marie Havlové zde.
Studie RNDr. Strunecké ke stažení zde.
