Jednou z nejznámějších absurdit, kterými nás úředníci EU obšťastnili, je šílený zákaz klasických žárovek a jejich nahrazení takzvanými úspornými. Postupně se ovšem ukazuje, že jde nejen o další pokřivení trhu a omezení svobody výběru, ale že tento nápad bruselského molocha má doslova i smrtící účinky.
Závazná směrnice Bruselu
Když 19. března 2009 vydal Brusel závaznou směrnici, že do roku 2016 se musí z oběhu stáhnout všechny klasické žárovky s vláknem a musí se nahradit tzv. úspornými žárovkami. nikdo netušil, že nejde jen o arogantní nesmysl, ale že nám EU připravuje skutečnou smrtící past.
Eurofanatici tuto šílenost dokonce oslavovali jako další z pokrokových nařízení, které nám vylepší naše životní prostředí. Většina z nás to považovala spíš za špatný vtip. Jeden z mnoha, kterým se nelze smát. Jak by mohl někdo nařizovat, jaké žárovky si mám kupovat a s čím smíme doma svítit? Něco takového nenapadlo ani bolševiky. Jak by mohl někdo přinutit výrobce v demokratické zemi se svobodným trhem, aby přestali vyrábět žárovky, po kterých je poptávka? Může. Zapomněli jsme totiž na jednu podstatnou věc: Gubernie EU, není demokratická a nemá ani svobodný trh – podobně jako gubernie sovětská, kterou jsme se stali po únoru 1948. Dnes už je jasné, že šlo však o víc.
Úsporné žárovky jako tikající bomba
Ukazuje se, že tento projev arogantní zvůle bruselské byrokracie má ještě mnohem děsivější rozměr. Nezávislé studie, které se zabývají zdravotními následky tohoto opatření, dlouho nebral nikdo v úvahu a jejich závěry byly bruselskou elitou bagatelizovány. Směrnice byla proto přijata dříve, než se o jejich důsledcích mohlo začít seriózně diskutovat. Mnohé tzv. úsporné žárovky už mezitím způsobily v nejedné domácnosti vážné problémy – obsahují totiž jedovatou rtuť. A tady už přestává legrace. Každému doporučuji podívat se na následující snímek:
Kvóty pro ženy
Na většinu rozhodnutí v Bruselu mají kromě ideologických záležitostí vliv především různé průmyslové lobby. Vše je totiž v bruselských katakombách spojeno s větší či menší mírou uplácení. Od miliardových zakázek celoevropského rozsahu až po dovoz banánů. Všichni máme ještě v čerstvé paměti, když Evropská komise přijala návrh, o takzvaných kvótách pro ženy ve vedení evropských firem. Nařízení říká, že v každé velké evropské firmě musí být ve vedení alespoň 40% žen. Nad podobným „antidiskriminačním“ nesmyslem se pozastavili i někteří naši politici a to už je co říci.
Hlavně žádné svatozáře
Stejným marxistickým smýšlením vládnoucích špiček EU bylo „vyrobeno“ i nařízení, které zakázalo Slovákům umístění svatozáře nad hlavami věrozvěstů Cyrila a Metoděje na památné minci, která připomíná výročí příchodu slovanských věrozvěstů na Velkou Moravu. Podle EU je to v rozporu s vyhláškou o náboženské propagaci. I když později couvli, jasně ukázali kam bude směřovat klasický bolševický „boj proti náboženství“. Něco o tom zrovna my víme.
Podezřelí kadeřníci
Bruselští úředníci si posvítili ale třeba také na kadeřnictví, tedy hlavně na samotný personál. Z důvodu „hrozícího podklouznutí“ bude platit pro kadeřnice zákaz nošení podpatků. Úředníci rovněž zakázali kadeřníkům z důvodů hygieny nosit prstýnky a hodinky. Skutečný bruselský výkřik je volání po menším počtu ostříhaných lidí za den a to kvůli „zmírnění počtu emočních kolapsů“. Těžko říci, co tím soudruzi mysleli. Nová pravidla také kadeřnicím nakazují vést „pravidelné společenské rozhovory“. Údajně proto, aby na pracovišti zavládlo „mentálně příjemné a zdravé prostředí“. To není žert. Jen o tom mainstreamová média nemluví, aby dál nedráždila občany.
Zákaz nafukování balónků
Nařízením EU neunikly ani naše děti. Asi aby si zvykaly. Výchova před Verdunem. Tak například nafukování balonků je prý nebezpečné, proto je povolují až dětem od osmi let. Zato „pouťové frkačky“, už nedostanou mladší než čtrnáctiletí. Ještěže zmíněné „aktivity“ povolil Velký Bratr alespoň pod dohledem rodičů.
Evergreenem se již v našem prostředí stalo nařízení týkající se přejmenování tuzemského rumu nebo pomazánkového másla. To ale patří k tomu mála známému. Podobných hrůz šířících se z Bruselu geometrickou řadou přibývá – jen se o nich už příliš nedozvídáme. Stejně jako o nových studiích o zdravotních nebezpečích „úsporných žárovek“.
Ono to vypadá jen jako bláznivé nápady nějakého bruselského pošuka. Ve skutečnosti za každou takovou věcí stojí miliardové zájmy průmyslu navázaného na bruselskou byrokracii a vládnoucí elity. Někdy jde „jen“ o naše krvavé peníze – jako v případě solárního „tunelu“, který má samozřejmě počátek v bruselském nařízení. Někdy však začíná jít už o zdraví a životy.
Jak dlouho si to necháme líbit?
