Samozřejmě nejde jen o sezónní virózy. Přírodní přípravky skvěle pomáhají i při léčbě fatálních či takzvaně „chronických“ civilizačních onemocnění, včetně rakoviny. Desítky přírodních metod, které pomáhají k léčbě rakoviny, shrnul ve své knize například Bill Henderson, o němž jsme nedávno psali.
Čtěte také: Co je rakovina? Jak jí předcházet a jak ji léčit? Bill Henderson a nový formát zdraví, jehož čas přijde již brzy
Všechno pro vaše bezpečí...?
Všechny velké diktatury si do štítu postavily několik hesel, která mají až na drobné nuance vždy společná. Jedno z nich je: Děláme to pro vaše bezpečí.
Osvědčený manipulační nástroj – strach – používají i evropské instituce, které pod záminkou, že jde o „pohodlí“ či „bezpečí“ spotřebitele, a že nejednotné zákony v Evropě by mohly narušit „společný trh“, zavedly ne jeden, ale několik předpisů, které de facto zcela ruší možnosti prodávat či doporučovat byliny – jinak, než stanoví EU v prolobbovaném seznamu. Prvním krokem byla směrnice, jež vyňala léčivé bylinky z režimu potravin a zařadila je do léčiv, čímž je podrobila velmi přísnému režimu co do informací o nich i nakládání s nimi.
Čtěte zde: Chcete vědět co léčí lipový květ? Už se to nedozvíte!
Nejnovější vynález: O bylinkách už ani slovo!
Nejnovější „výstřelek NEPu“ v podání vládců Evropské unie míří však ještě dál. Jde o nařízení Europarlamentu a Rady, u nějž poslední změna prováděcích předpisů vstoupila v platnost v polovině minulého prosince. Zakazuje, aby „zdravotní účinky potravin“ byly uváděny v jakýchkoli obchodních sděleních či na obalech výrobků – tedy, pokud nejde o ty, schválené Radou dle seznamu, dodaného členskými státy. O bylinách se už tedy nesmí ani volně mluvit.
Ptáte se, jak to? Teoreticky by přeci nařízení bylinám nemělo nijak „vadit“, protože již původní směrnice z roku 2001 a 2004 bylinná léčiva podrobily jako „humánní léčivé přípravky“ stejně přísné regulaci jako chemicky syntetizovaná laboratorní léčiva. Předpis z roku 2004 sice přinesl jakési „povolení“ velmi tuhého režimu, který byl však pro mnoho firem dovážející či pěstující bylinné „léky“ likvidační.
Ona přírodní léčiva nebezpečná jsou – ale ne spotřebitelům. Jediný, komu jsou nebezpečná, jsou velké farmaceutické koncerny, kterým kazí zisky. Naopak zaváděním výše zmíněných norem jsou biti nejen spotřebitelé, ale především malí a střední podnikatelé.
Současně však, podle svých kritiků, posloužil k tomu, aby bylo mnohem více bylinných přípravků zachyceno do evropské regulační sítě. Výsledkem tak měla být dokonalá kontrola nad trhem s „nebezpečnou“ konkurencí farmaceutické lobby – bylinnými léčivy.
Jde o stejný politický „úkrok stranou“, jaký provedli čeští vládci nad zdravím, když po dlouhých letech „připustili“ prodej homeopatik v lékárnách: Dostali tím nebohého pacienta do situace, v níž si jde koupit do lékárny léčivo, které sice dle oficiální propagandy neobsahuje nic než cukr, je zcela nefunkční, přesto však je kupodivu ve vyšších ředěních (tedy těch „ještě více nefunkčních“) pouze na lékařský předpis.
Zákony jak z anglické sci-fi
Ani to však zjevně establishmentu nestačilo. Přírodní léčiva se totiž prodávají dál. Vtip, jak se zdá, spočíval v tom, že při transpozici směrnic do národních právních řádů přece jen sem tam nějaká ta bylina „unikla“ do režimu potravin či potravinových doplňků. A tak bylo rozhodnuto: Pro své vlastní bezpečí bude spotřebitel zbaven možnosti si přečíst, co by jakákoli potravina mohla způsobit dobrého jeho organismu.
Přesně to totiž v konečném důsledku nařízení Rady č. 1924/2006 způsobuje. Pod záminkou nutnosti správně informovat spotřebitele dojde k tomu, že spotřebitel nebude informován vůbec. Je to jednoduché: „(1) Podle čl. 10 odst. 1 nařízení (ES) č. 1924/2006 jsou zdravotní tvrzení při označování potravin zakázána, pokud je Komise v souladu s uvedeným nařízením neschválí a nezařadí na seznam schválených tvrzení.“
I kdyby tomu bylo tak, že jsou byliny stejně nebezpečné, jako klasická léčiva – a řada informací naznačuje, že tomu tak není – proč tedy máme zákony proti klamavé reklamě?
To znamená, že „každé tvrzení, které uvádí, naznačuje nebo ze kterého vyplývá, že existuje souvislost mezi kategorií potravin, potravinou nebo některou z jejích složek a zdravím,“ jak zní oficiální definice „zdravotního tvrzení“, musí být schváleno mamutím kolosem, který zahrnuje odeslání členským státem EU Komisi, předání Komisí Evropskému úřadu pro bezpečnost potravin – a tento podle „vědeckého“ uvážení posléze dotyčné „tvrzení“ buď zakáže, nebo povolí... V souladu s oním prosincovým „upgradem“ prováděcích předpisů. Pokud se ptáte, kam se poděla například svoboda slova, pak vězte, že se ptám stejně.
Dotyčný proces tak ze všeho nejvíc připomíná jistou pasáž z knihy Douglase Adamse Stopařův průvodce po galaxii: „ ...nejsou ani tak zlí, jako nevlídní, byrokratičtí, panovační a bezcitní. Nehnuli by prstem ani pro vlastní babičku, kdyby ji chtěla spolknout žravá Blátotlačka z Traalu, pokud by neměli písemný příkaz, vyhotovený s dvěma kopiemi, poslaný shora, odeslaný zpět, vrácený k doplnění, archivovaný, ztracený, nalezený, podrobený průzkumu veřejného mínění, znovu ztracený, tři měsíce kompostovaný a nakonec přeměněný v rašelinu na podpal.“
WHO a praní špinavých „bylinných“ norem
Že je evropská regulace čehokoli značně patafyzická, na to jsme si již zvykli. Zajímavější otázka je možná: kdo je za tím?
Odpověď naznačuje nařízení č. 1924/2006 samo. V jednom ze svých úvodních ustanovení hlásá: „Na mezinárodní úrovni přijal Codex Alimentarius v roce 1991 obecná doporučení ... Komise Codex Alimentarius schválila změnu těchto doporučení v roce 2004. Tato změna spočívá v tom, že do doporučení z roku 1997 byla zahrnuta zdravotní tvrzení. Patřičným způsobem jsou zohledňovány definice a podmínky uvedené v doporučeních, která Codex Alimentarius vydal.“
Mystický „Codex Alimentarius“ není kupodivu magický rukopis, ukradený Švédy za třicetileté války. Navzdory tomu jde o zcela „černokněžnou“ záležitost. Jedná se o mezinárodní organizaci, u jejíhož zrodu stojí – kdo jiný, než Světová zdravotnická organizace (WHO)? Jejími členy jsou členové OSN, Evropská unie a šestnáct organizací přidružených k OSN. Zdánlivě jde o to, sněmovat za vládní peníze o otázkách světové výživy a bezpečnosti potravin a zavádět pravidla, která budou sloužit k terorizaci méně vyspělých producentů potravin (ano, „hladových černoušků“) v rámci WTO (Světové obchodní organizace). Že jde však o více, než o tuto beztak poměrně odpornou agendu, ukazuje výtečně případ dotyčného nařízení. Klasické „praní špinavých norem“!
Nebezpečné byliny – ale komu?
Máte pořád pocit, že jde o regulaci pro naše dobro, abychom, coby „spotřebitelé“ (které z nás, namísto starých dobrých zákazníků, nadělal moderní stát) byli lépe informováni?
I kdyby tomu bylo tak, že jsou byliny stejně nebezpečné, jako klasická léčiva – a řada informací, výborně shrnutých zde, naznačuje, že tomu tak není – proč tedy máme zákony proti klamavé reklamě? Zákony na ochranu spotřebitele? Celé toto – už tak přebujelé a zcela zbytečné – odvětví činí přesně to, co má podle svého racionále dělat evropské „bylinkové právo“ – tedy zabývá se postavením koncového zákazníka.
Kdepak. Ona přírodní léčiva nebezpečná jsou – ale ne spotřebitelům. Jediný, komu jsou nebezpečná, jsou velké farmaceutické koncerny, kterým kazí zisky. Naopak zaváděním výše zmíněných norem jsou biti nejen spotřebitelé, ale především malí a střední podnikatelé.
Nedejme se!
Proti absurdním evropským předpisům o bylinách a přírodních léčivech bojuje např. výzva Nedejme si přírodu, jejímž odborným garantem je prof. Ing. Pavel Valíček, DrSc. Ten v předmluvě k výzvě hovoří jasně: „Obyvatelé EU jsou kráceni na svých právech, neboť je jim odpírána základní možnost svobodně si zvolit způsob péče o své zdraví, jak je ostatně zakotveno v Základní listině lidských práv a svobod.
Evropská unie, respektive její rozbujelá administrativa, se staví do role arbitra, který bude rozhodovat, co je a není pro zdraví občana vhodné. Podstatou tohoto problému však není ve skutečnosti nic jiného, než vliv mocné farmaceutické lobby a její snaha po jejich ještě větších ziscích, o které přicházejí alternativní léčbou.“
Světélko naděje?
Nařízení samo ovšem obsahuje – jak už to tak bývá – jisté světélko naděje. Podle svého vlastního textu by se nařízení „nemělo (...) vztahovat na tvrzení, která se objevují v jiných než obchodních sděleních, jako jsou výživová doporučení nebo jiná doporučení vydávaná orgány a subjekty veřejného zdraví, ani na jiná než obchodní sdělení a informace v tisku a ve vědeckých publikacích.“
Proto, ještě více než dříve, vám budeme přinášet na Protiproudu jednoduchá řešení, která fungují. A vzýváme ke spolupráci i vás: Máte bylinná či jiná léčiva, o nichž a jejich použití byste se chtěli dozvědět více? Nevíte si rady se zdravotními problémy? Chcete poradit? Pište nám! Naši bylináři a léčitelé pomohou. A nepůjde o obchodní sdělení, ale o osvětovou aktivitu!
