Česká a světová média hlavního proudu jsou opět plná globálního oteplování. Je to na první pohled s podivem. Po tzv. aféře Climategate z roku 2009 by člověk téměř předpokládal, že klimatičtí „alarmisté“ sportovně uznají porážku a najdou si jinou zábavu. Skutečně se tak chvíli zdálo – ještě minulý měsíc ukazovaly titulky mainstreamových médií kamsi k nové době ledové.
Nestalo se však. Nová zpráva IPCC i její shrnutí pro tisk a politiky jsou – tak jako u všech předchozích – plné děsuplných obrazů záplav a ničení, hodných hollywoodského bijáku. Aby se odlišila od žánru katastrofického filmu, zpráva předstírá, že vychází z nezpochybnitelných vědeckých dat. Jenže „protizpráva“ z NIPCC, vědců, kteří se na tuto mystifikaci už nemohli nečinně dívat, hovoří už ve svém úvodu jasně:
„Pečlivé prostudování níže uvedených kapitol (zprávy) odhaluje tisíce vědeckých článků, podrobených standardnímu procesu peer-review, které nepodporují alarmistický model IPCC ohledně klimatické změny, a dokonce mu často přímo protiřečí.“
Doba ledová jako objekt obav
Nedávný hit, „nová doba ledová“, měl mimochodem dvě zajímavé implikace: První z nich je, že tento směr uvažování poměrně humorným způsobem odkazoval k době, z níž pochází smyšlenka o globálním oteplování.
Tu, jak dnes ví každý, kdo se o „otázky klimatu“ jen trochu otřel, „vynalezla“ v jedné ze svých mimořádně slabých chvil jinak geniální Margaret Thatcherová, která si ji „objednala“ pro boj s bouřícími se hornickými odbory, aby dostala do ruky „tvrdá data“, která by jí rozvázala ruce k zavírání uhelných dolů a propouštění. V době premiérování baronky Thatcherové se přitom všeobecně strašilo právě novou dobou ledovou. Baronka silou své osobnosti (a patřičnými tučnými dotacemi) tento trend zvrátila – a důsledky neseme dodnes.
Současně takové uvažování – a to je druhá důležitá věc – odkazuje ke skutečnému problému, který by mohlo lidstvo zažít. Jsou ve vědecké komunitě hlasy, a není jich málo, které vysvětlují, že kdyby se klima na Zemi podstatným způsobem ochladilo, budeme mít teprve skutečné starosti: zimou a nedostatkem potravin počínaje, ale zdaleka nekonče.
Masáž klimatickou změnou
Zdálo se, že po aféře s úniky e-mailů vědců z IPCC, která bezprostředně předcházela kodaňskému summitu o klimatické změně roku 2009, opravdu „oteplovači“ vzali zpátečku. Že se spokojí s „nouzovým protokolem“, v němž zachrání zbytky doktríny, a stovky miliard dolarů vytažené z kapes daňových poplatníků (viz. nejen naše fotovoltaika), neutrálně znějícím logem „klimatická změna“.
Proti „klimatické změně“ přece nikdo nemůže nic namítat. Je nezpochybnitelným faktem, že zemské klima, stejně jako všechno ostatní ve vesmíru, se neustále proměňuje. Co na tom, že od roku 1998 teploty prokazatelně nestoupají? Publikum, příjemně masírované o něco měkčí masážní pomůckou „klimatické změny“ jistě zapomene, že e-maily, uniklé během aféry, ukazovaly na to, že IPCC záměrně manipuluje s daty, aby podpořila neudržitelnou „oteplovací“ hypotézu.
Kupodivu však světová „zelená revoluce“ kráčí dál. Přesně v duchu lidového přísloví, dle něhož je drzé čelo lepší než poplužní dvůr. IPCC se totiž právě znovu rozhodl tvrdit, že se otepluje – a basta! Ale nejen to. S pětadevadesátiprocentní pravděpodobností prý za oteplování nejméně z poloviny může člověk. Jeden by řekl, že ti pánové a dámy nás mají za úplné tupce. Ale kdepak. Oni spoléhají na to, že jako vždycky, mohutná spolupráce mediálního mainstreamu ze lži opět udělá pravdu a nacpe ji do hlav daňových poplatníků. A opět otevře jejich peněženky.
Horory made in OSN
A tak máme novinové titulky opět plné hororů. „Za oteplování může lidstvo, hrozí zvednutí hladin o 82 centimetrů,“ píše vždy pokrokové Právo. IPCC strach vydatně živí a podporuje ve své zprávě:
„Mnohočetné série důkazů potvrzují, že nadbytečné teplo, uvězněné pod poklicí skleníkových plynů, ohřívá atmosféru i povrch Země na rekordní teplotu, ohřívá i oceány, jejichž kyselost stoupá, zdvihá hladiny moří a rozpouští polární čepičky a ledovce.“
Poslední z prohlášení je přitom velice zajímavé zvláště k faktu, který nedávno – v krátké mediální době ledové – proběhl i mainstreamem – totiž že v roce 2013 nabobtnala ledová pokrývka v Arktidě oproti roku 2012 o 60%.
Celkové vyznění tiskové zprávy IPCC je ovšem ještě legračnější: Zpráva připouští, že se sice neoteplovalo tak, jak vědci alarmističtí vědci-aktivisté předpokládali, ale že – nebýt hlavně jevu El Nino – se oteplovat mohlo. Pročež musí lidstvo snížit emise skleníkových plynů, jinak bídně zhyne.
Zpráva NIPCC: CO2 s oteplováním nesouvisí, a kdyby ano, tak se nic neděje.
Zcela jiný obrázek nabízí zpráva vědců z NIPCC. Je upořádána do sedmi kapitol, z nichž každá začíná seznamem klíčových poznatků, které zásadně protiřečí závěrům IPCC. Každý z nich je extrémně zajímavý a vybrat jen několik z nich, by bylo velmi složité. Proto na Protiproudu v příštích dnech přineseme přeložené alespoň širší shrnutí celé zprávy, kterou hlavní média určitě nezveřejní. Uveďme jako ochutnávku alespoň dva příklady:
„Pokud vezmeme v úvahu časovou osu v řádu mnoha tisíc let, teplota na Zemi klesá. Během posledních sta let se však mírně oteplilo. Za posledních šestnáct let neproběhlo žádné oteplování, a to ačkoli hladina atmosférického CO2 stoupla o 8% - což odpovídá 34% všech emisí CO2 spojených s lidmi od počátku průmyslové revoluce.“
„Neexistují žádné empirické důkazy na podporu tvrzení, že pokud by se Země ohřála průměrně o 2°C, způsobilo by to ve větším měřítku ekologické či ekonomické škody.“
Zpráva NIPCC se kromě toho vyjadřuje k metodologii IPCC. Namítá, že „alarmistický panel“ používá mimo jiné metodologii založenou na několika postulátech, které však nemusí být nutně pravdivé, a na počítačovém modelování, jemuž nelze věřit.
Možná nejdůležitějším závěrem zprávy je následující výrok: „Pokud bychom měli vyzdvihnout jeden důležitý závěr naší práce, pak je to fakt, že IPCC zneužívá důvěru (vědecké veřejnosti) a že již zmátl bezpočet vědců i politiků.“
