Demence bývala onemocněním trápícím spíše starší lidi. V nedávné době jsme však vstoupili do éry masové digitální demence: poruchy, kterou trpí i bezpočet jedinců mladších dvaceti let.
Jde o postižení spočívající ve zhoršení funkce mozku v důsledku přílišného užívání digitálních technologií - počítačů a "chytrých telefonů", a to nejčastěji ve spojitosti s internetem. Toto nadužívání vede u mladých lidí k nevyváženému vývoji mozku, poruchám sociální interakce a z duchovního hlediska k vnitřnímu rozkladu osobnosti, u starších v tomto smyslu zrychluje degradaci.
Vše nabralo mnohonásobných obrátek během opatření pro údajný "boj s koronavirem". Obrovská část populace tráví svoji pracovní dobu na home-office, online probíhají i mnohá setkávání ve volném čase. Děti jsou nuceny do krajně škodlivých a kontraproduktivních online vzdělávacích aktivit, což jim přináší mnoho každodenního stresu a z hlediska vývoje dětí - mozkem počínaje a sociální demencí konče - připravuje katastrofu.
Žně mají samozřejmě technologické společnosti. Výrobci nestačí vyrábět, poskytovatelé různých online služeb si nás více přivazují do svých pavučin, z nichž není úniku.
Digitální demence
Levá mozková hemisféra je obvykle spojována s racionálním myšlením, numerickými výpočty a podobně, zatímco pravá je více zodpovědná za tvůrčí schopnosti a emoce. Výrazná vzájemná vývojová disproporce může poměrně rychle vést k poruchám a následně i k předčasné demenci.
A přesně to se děje dětem a mladým lidem, trávícím v těchto dnech převážný čas dne před obrazovkami všeho typu. Přitom jde o poruchu, která se již stala veřejně diskutovaným problémem dávno před koronavirovou operací například v Jižní Koreji, kde je vůbec největší procento uživatelů internetu a komunikačních technologií na světě. V zemi fungují kliniky zaměřené na boj s tímto problémem a odborníci vyzývají k zařazení závislosti na internetu mezi hlavní problémy veřejného zdraví technicky vyspělých částí světa.
V některých zemích - a to opět hovoříme o období před koronakrizí - trávili dospívající jedinci dle výzkumů až 7 hodin denně se svými počítači, tablety, smartphony a herními konzolemi. Německý neurolog Manfred Spitzer, propagátor termínu "digitální demence" (autor stejnojmenné knihy) přirovnává změny kognitivních schopností vlivem přílišného užívání digitálních technologií ke změnám pozorovaným u pacientů, kteří utrpěli vážné poranění hlavy či prodělali závažné psychiatrické onemocnění.
Poškození pravé hemisféry mozku vede i u dospělých ke ztrátě schopnosti koncentrace, roztěkanosti, selektivní paměti i emočním poruchám. Digitální svět zhoršuje schopnost souvislého čtení, vyvolává úzkosti a otupělost, způsobuje poruchy spánku, deprese, sklony k násilí ale i nadváze.
Přílišné užívání počítačů vede samozřejmě i k celé řadě dalších velmi těžko napravitelných fyziologických problémů: zhoršování zraku, bolestem hlavy, syndromu karpálního tunelu či tenisovému lokti, deformacím páteře a jiným bolestivým postižením pohybové soustavy. Závislost na počítačových hrách přivedla již nejednoho postiženého na práh kolapsu z únavy a dehydratace. Ve výše zmíněné Jižní Koreji skončily mnohé takové případy i smrtí.
Čtěte ZDE: Historický zločin: Řízená debilizace generace. Takovou, jakou Velký reset potřebuje? Bez dechu, lásky, úsměvu a objetí. Proč veřejně protestuje jen hrstka? Nebezpečná digitalizace a její dealeři. Hlas rozumu ještě občas zazní
Nejen děti
Dříve jsme si pamatovali řadu telefonních čísel a dalších klíčových informací. Vzpomeňme, jak se tato naše schopnost změnila poté, co jsme začali využívat mobilní telefony. Anebo když během hovoru s přáteli vypadne z hlavy důležitá informace, netrávíme dlouhé minuty rozvzpomínáním a blouděním v našich myšlenkových zákoutích (čímž jsme si vždy efektivně trénovali mozek). Místo toho se podíváme na Google - prostřednictvím smartphonu.
Podobné je to například se schopností přirozené orientace dramaticky zhoršené po masovém rozšíření navigací. Máme zkrátka zařízení, která myslí za nás - a přitom velmi rychle hloupneme. Před příchodem televize se ozývaly hlasy varující před "televizní demencí". Televize je samozřejmě velmi negativně působící vymožeností a každý by by měl vážit, nakolik ji do svého života pustí. Počítače a mobilní telefony jsou však mnohem zákeřnější.
Počítač a internet nabízejí tolik možností, že jich nejsme schopni využít a v jejich labyrintu se ztrácíme. Mýlíme se, že nás to obohacuje, naopak: množstvím nepotřebných dat je člověk zcela zahlcen a ve skutečnosti dochází ke ztrátě informace: Internet zprostředkovává pouze výseky vědomostí a dílčích znalostí. To vede k přeceňování jednotlivostí a zhoršené schopnosti vnímat věci v souvislostech. Člověk ztrácí schopnost registrovat realitu v její celistvosti. To vede uživatele ke hře s nepodstatnými detaily, schovávání se za ně a neschopnosti pronikat k obecnějším principům. Současně silně podněcuje "návykovou" zvědavost, která na rozdíl od chvályhodné zvídavosti způsobuje ztrátu sebekázně. Člověk přestává být schopen rozlišit podstatné od nevýznamného.
Rozmazlené děti
Specifickou kapitolou je pak vztah internetu a neustále se roztáčející spirály konzumu. Digitální svět sugeruje daleko silněji než co předtím iluzi, že nejnovější je nejlepší a nejdokonalejší (fenomén nutnosti update). Člověk se pak mylně domnívá, že nové je automaticky správnější a skutečnější. Nehledá osvědčené a nadčasové, vše si nechává předepisovat těmi, kdo světem "informací" manipulují.
Přílišné užívání elektronických vymožeností fakticky rozkládá společnost. Plodí rozervané jedince neschopné přirozené mezilidské komunikace. Svět internetu v člověku vyvolává syndrom rozmazleného dítěte. Člověk si zvyká na iluzi, že si každé přání může splnit několikerým kliknutím myši. Chce mít vše tady a teď, ztrácí schopnost trpělivosti. To ve výsledku vede k frustraci - právě tak jako u rozmazlených dětí.
Zničující je pak dopad moderních technologií na duchovní život. Člověk přestává být schopen kontemplace a tvořivého rozjímání nad svými nitrem. Přilnutí k elektronice z nás dělá mondénní a zesvětštělé jedince neschopné plavat proti proudu a odolávat duchu doby. Digitální média nám neustále vnucují svá témata, představy a měřítka na cokoli. Přesně tam nás také chtějí mít.
Co s tím? Právě tak jako u "korona-vězení": vzpoura. Digitálnímu světu se sice nelze zcela vyhnout, ale určitě je možné jej omezit. Pokud to povede k moderní "vzpouře davů", je ještě cesta zpět. Ale to je obsáhlé téma, které jeden článek nepostihne. Metoda je však jasná. Třeba bychom si mohli vzpomenout na jeden dějinný okamžik, kdy tváří v tvář svému "diktátorovi" skandovali dělníci z ČKD:
"My nejsme děti!"
