V médiích se poslední dobou množí informace o tom, že neochota některých matek očkovat své malé děti může za pokles proočkovanosti vakcínou MMR, a proto se prý objevují epidemie spalniček a příušnic. Podívejme se blíže, jestli opravdu snížení proočkovanosti batolat MMR o pár procent může za tyto epidemie.
Jak je to s tou kolektivní imunitou?
V populacích s přirozeným výskytem spalniček a dalších kdysi běžných dětských nemocí byla skutečně kolektivní imunita: naprostá většina lidí tyto nemoci překonala v dětství, a byla po zbytek života imunní. Nikoli díky léta přetrvávajícím protilátkám, ale díky tomu, že se s nemocemi pravidelně potkávali u svých dětí, vnoučat, sousedovic dětí apod., a tak si svou imunitu dále utužovali. Důkaz, že to tak skutečně funguje, poskytuje i pozorování, že lidé v častém kontaktu s dětmi (učitelé, pediatři) mají několikanásobně nižší výskyt pásového oparu než zbytek populace. Je to právě proto, že se s virem pravidelně setkávají a imunitu vůči němu si udržují.
Co se týče očkování, uvádí se magické číslo 95% proočkovanosti, která má podle oficiálních názorů zajistit kolektivní imunitu. V případě MMR vakcíny již došlo k poklesu pod tuto mez, poslední údaje jsou kolem 92%. Mohou neočkovaná batolata za to, že těmito nemocemi v poslední době stále častěji onemocní mladí očkovaní dospělí? Jak je to s kolektivní imunitou proti těmto nemocem?
Podívejme se na demografii: ČR má asi 10.500.000 obyvatel. Pro zjednodušení počítejme při průměrném dožití 80 let zhruba 131.250 lidí v jednom ročníku. V posledních letech se rodí více dětí, přes 110.000, v 90. letech jich bylo naopak méně, např. v roce 1999 jen 89.471. Před rokem 1994 to ale bylo o hodně více, v některých letech i přes 200.000.
Spalničky
Proti spalničkám se v ČR (dříve v Československu) plošně očkuje od roku 1969, nejdříve jednou dávkou, v roce 1977 se přešlo na dvoudávkové schéma. Očkovaly se děti ve věku 15 a 21 měsíců. Od ledna 2018 se schéma mění: první dávka se má podat v 12–18 měsících, druhá dávka se posouvá na 5–6 let. Důvodem pro posun druhé dávky je nedostatečná účinnost očkování, sérologické přehledy ukazují, že polovina školáků nemá protilátky proti příušnicím a největší výskyt této nemoci byl právě ve starším školním věku, pubertě a mladé dospělosti.
Všichni narození po roce 1969, tj. občané mladší 48 let, byli proti spalničkám očkováni, naprostá většina z nich je nepřekonala a nemají proti nim celoživotní imunitu. Při optimistickém a zjednodušujícím předpokladu, že vakcína účinkuje na 100% u všech do 20 let věku, zde máme 28 ročníků ve věku 21–48 let, tj. cca 3.675.000 lidí neimunních proti spalničkám. Protože ale vakcína neúčinkuje 100% u každého do věku 20 let, je počet neimunních jedinců ještě vyšší.
Vzpomeňme, že oficiální dogma říká, že musí být proočkovanost 95%, aby byla kolektivní imunita. Bohužel, nikdy nikdo nedefinoval, co je ten „kolektiv“. Děti ve školkách a školách? Sousedi v domě? Cestující v jednom vlaku? Poslanci v parlamentu? Celý národ? Až na první jmenované, ve všech ostatních a jiných kolektivech tady žádná kolektivní imunita dávno není a nejspíš ani nikdy nebyla.
K čemu je očkování kdysi v minulosti, když už dávno neúčinkuje? Dobře třetina národa není proti spalničkám imunní! Kolektivní imunita začala mizet nejpozději koncem osmdesátých let, kdy dorůstaly první očkované ročníky a jejich očkovací ochrana vyprchávala. Od té doby odtikávala časovaná bomba a bylo jen otázkou času, kdy se spalničky zase objeví.
Čtěte ZDE: Italští lékaři píší otevřený dopis: Neočkované děti jsou zdravější! Studie to potvrzují. Farmaceutický průmysl chce zisk, ne zdraví maličkých. Šestinásobek očkovaných má astma! Děti se bránit nedokážou
Neochota některých rodičů očkovat své děti MMR vakcínou z důvodných obav před nežádoucími účinky je fenoménem pouze několika posledních let. Podle oficiálních údajů je proočkovanost batolat kolem 92%, tj. v každém očkovacím ročníku je necelých 9.000 neočkovaných dětí, vcelku to bude kolem 44.000 dětí z cca 550.000 (což je přibližný součet živě narozených dětí v Česku v letech 2012–2016).
Proti 44.000 neočkovaným dětem máme víc než 3 milióny očkovaných dospělých, mezi kterými propukají epidemie spalniček, kteří již dávno nejsou imunní právě kvůli tomu, že byli očkováni. Při posledních epidemiích byl pacientem nula vždy očkovaný dospělý, který spalničky importoval a pak úspěšně nakazil zdravotníky, ti nakazili své kolegy, příbuzné a přátele…
Statistika je neúprosná: očkování vyrobilo a vyrábí rostoucí počet neimunních dospělých, spalničkami ohrožených v rizikovějším věku, než kdyby je měli šanci prodělat přirozeně v dětství. Každý rok stoupne počet neimunních nejméně o 90.000 — další ročník. Každý rok kvůli v minulosti provedenému očkování stoupne počet vnímavých jedinců desetkrát víc, než kolik jich vznikne mezi dětmi, jejichž matky je nechtějí dát očkovat.
Kolektivní imunita naší populace proti spalničkám byla zcela nepochybně zničena právě a výhradně plošným očkováním proti nim. Již téměř 30 ročníků není právě kvůli očkování proti této nemoci imunních. Jsou jich asi 3 milióny a každý rok jich nejméně 90.000 přibude. Právě tito očkovaní spoluobčané narušili kolektivní imunitu. Mezi nimi se šíří nemoc.
Příušnice
Pro příušnice platí totéž. Výsledky sérologických přehledů ukazují, že délka trvání ochrany z očkování je ještě kratší, možná deset let. Ve světle těchto fakt je nová změna očkovací vyhlášky k ničemu. Posunula se druhá dávka na 5 let — co z toho? Maximum výskytu příušnic nebude v pubertě, ale o 5 let později — to si ale pomůžeme… Copak to autoři vyhlášky nechápou?
Proti příušnicím se očkuje od roku 1987. Všichni mladší 30 let nemají imunitu z nemoci, až na těch pár tisíc, co nemoc přesto prodělali. Při průměrné délce trvání ochrany 10 let zde máme 20 ročníků bez imunity - podobný výsledek jako u spalniček. Výskyt nemoci tomu odpovídá.
2.625.000 neimunních očkovaných versus pár desítek tisíc neočkovaných batolat — kdo je pravděpodobnějším šiřitelem nemoci? U které skupiny se nemoc vyskytuje? Stará se někdo o to, že učitelky v mateřských a základních školách, mladší 35 let, nejsou imunní ani proti příušnicím, ani proti spalničkám?
Školky a kolektivní imunita
Důvodem pro plošné očkování je právě ochrana těch, kdo očkovaní být nemohou. Nedává smysl, proč do školky nesmí právě z tohoto důvodu neočkované dítě, ale smějí tam pracovat neimunní učitelky a další personál. V jedné třídě školky je 24 dětí a 2–3 učitelky. Jsou-li všechny mladé, tvoří očkované a pravděpodobně imunní děti pouze 89 až 92% tohoto kolektivu. Budou-li v takové třídě nějaké děti neočkované ze zdravotních důvodů a neočkovaní předškoláci (kteří kouzlem ministerského podpisu přestali být hrozbou veřejného zdraví a do školky najednou nejenže mohou, ale dokonce musejí), bude reálná imunita třídy pod 90%, tedy v pásmu ohrožení.
Vakcinologové uvádějí magickou hranici proočkovanosti 95%, pod níž je vše špatně. Ale průměrný školkový kolektiv má proočkovanost (reálná imunita bude ještě nižší, vakcíny neúčinkují stoprocentně) pouze kolem 90% a lepší to nebude. Lpění na očkování všech dětí do školky nemůže zajistit kolektivní imunitu ani ve školkovém kolektivu — a jinde už vůbec ne! Děti přece nežijí jen ve školce, pohybují se i jinde, stýkají se s jinými lidmi, tvoří jiné kolektivy. Trvání na očkování před vstupem do školky není nijak odborně obhajitelné. Všichni vědí, že jde pouze o nátlakový prostředek na rodiče, ale nesmí se to nahlas říkat.
Zamysleme se všichni nad tím, co říkají vakcinologové a úředníci - a co po nich papouškují novináři. Kdo se trochu zamyslí, použije základní logiku, podívá se na grafy (běžně dostupné na internetu), uvidí, že si pletou švestky s hruškami. Jedním dechem informují o tom, jak klesá proočkovanost — ale už neřeknou, že jde jen o pár tisíc batolat ročně, z nichž bude mnoho doočkováno později, a že mezi dospělými propukly spalničky nebo příušnice. Obvykle jde o pár stovek případů, téměř s jistotou všichni očkovaní (v 80. letech se očkovali skutečně všichni, až na pár výjimek ze zdravotních důvodů). Nedovedu pochopit, jak by mohla dokonalá proočkovanost všech batolat v okresním městě zabránit epidemii v nemocnici mezi dávno očkovanými a tedy neimunními zdravotníky, když spalničky přivleče třeba někdo dávno očkovaný a neimunní ze zahraničí…
Čtěte ZDE: Obchod s falešnou nadějí: Mýty kolem očkování proti chřipce. Skutečná choroba je mnohem nebezpečnější. Profesorka, která se nebojí říkat pravdu. Jakou nemoc bychom v zimě měli vítat s oteřenou náručí?
Urputné lpění na absolutní proočkovanosti malých dětí, jejich diskriminace v přístupu do školek, obviňování jejich rodičů z ohrožení společnosti — to vše je nesmyslné a nevědecké. V desetimiliónové společnosti 95% proočkovanost (vakcinologové tím myslí reálnou ochranu proti nemoci, přestože to není totéž) a kolektivní imunita musí znamenat, že 9.500.000 občanů má mít existující ochranu proti spalničkám. Tento stav již dávno neexistuje. Začal se bortit koncem osmdesátých let, což se odrazilo na epidemii příušnic v 90. letech (nad tisíc případů ročně, zdroj: Státní zdravotní ústav, str. 6) — v době, kdy žádný odpor proti očkování neexistoval a proočkovanost batolat byla stále velmi vysoká.
Viníkem je plošné očkování
Chcete-li ukázat na viníka dnešních epidemií spalniček, ukažte na očkování proti nim. Přirozená imunita po překonání nemoci zajistila ochranu na celý život, matky mohly předat ochranu svým dětem, nemoc se vyskytovala v dětském věku, kdy probíhá nejlépe. Dnes jsou ohroženi právě ti, které mělo očkování chránit: dospívající a dospělí s vyšším rizikem komplikací a kojenci, jimž jejich matky nemohou předat imunitu, kterou samy nemají. Maminky, které se bojíte o svá miminka, děkujte tvůrcům plošného očkování, díky nimž jste byly očkovány i vy, neměly jste příležitost dětské nemoci překonat přirozeně a nyní ochránit své děti.
Co s tím? Hladké a bezbolestné řešení neexistuje. Buď budeme pokračovat v očkování stejným způsobem dál a situace se bude zhoršovat, jak budou umírat starší očkované ročníky a bude přibývat neimunních dospělých. Nebo začneme přeočkovávat v pravidelných intervalech až do smrti (obávám se, že to někoho napadne) a budeme zaznamenávat nežádoucí účinky horší než původní nemoc (např. autoimunitní onemocnění).
Nebo se pokorně vrátíme k designu matky přírody. Postupně přestaneme děti očkovat vakcínou MMR (nechť je dobrovolná, bez nátlaku), postaráme se, aby co nejvíc dětí překonalo dříve „běžné dětské nemoci“ v optimálním věku a aby tak začala vyrůstat skutečně imunní populace.
Zdroj.
