Řeklo by se - máj, lásky čas. Na očkovací “frontě” byl ovšem máj ve znamení úplně jiné - obvyklé - emoce: strachu. V červnu ovšem máme možnost toto “mentální nastavení” aspoň trochu změnit: Již první červnovou sobotu (tedy 2. 6.) - která bude současně Mezinárodním dnem poškozených očkováním - bude i nás probíhat akce Zapal svíčku za včeličku. Ale o tom později.
Popořádku - nejdříve zpět k máji: “Odpůrci očkování ohrožují zdraví v Česku. Epidemie spalniček je otázkou několika let,” hlásaly třeba palcové titulky v elektronických a dalších médiích v průběhu měsíce.
Jde o krásný exemplář mediální manipulace (možná by měla růst v Botanické zahradě ve skleníku s masožravými rostlinami?) Počítá s tím, že dnes převážná část populace nemá čas číst. Prostě si přečte titulek, v lepším případě ještě perex (to, co je tučně), kde se dozví o tom, že primářka infekčního z pražské nemocnice Na Bulovce vysvětluje, že by možná mohl hrozit problém. Pak průměrný ne-čtenář vypne a zařadí informaci do skupiny “to je prostě fakt”.
Chrání očkování?
Škoda. Již o dva odstavce dál by se totiž mohl dočíst:
“Nejvíce nakažených je v současnosti mezi lidmi staršími 30 let. Podle (primářky) Roháčové to souvisí s tím, že zhruba po 30 až 40 letech ochrana očkování klesá a lidé už často nejsou imunní. (…) Významná část nemocných na severní Moravě byla také mezi dětmi do jednoho roku, které ještě nebyly očkovány. Běžně se děti očkují proti spalničkám od 15. měsíce věku.”
Jinými slovy: nakažení jsou ti, kteří by se nakazili i v případě, že by očkování probíhalo “jak z partesu”, přesně tak, jak má. Nebo ne?
Ne, řekne “zastánce” očkování. Protože by se přece neměli kde nakazit! Všechny by ochránila takzvaná kolektivní (stádní) imunita. Jinými slovy, jak se píše v dotyčném článku: “Vysoká proočkovanost v populaci ale má vliv na to, že se onemocnění nevyskytuje, a tudíž se i ti, u kterých už očkování nepůsobí, nemají kde nakazit.”
Čtěte ZDE: Italští lékaři píší otevřený dopis: Neočkované děti jsou zdravější! Studie to potvrzují. Farmaceutický průmysl chce zisk, ne zdraví maličkých. Šestinásobek očkovaných má astma! Děti se bránit nedokážou
Pomůže stádní imunita?
Dělení na “odpůrce” a “zastánce” očkování připomíná kádrování dob takzvaně minulých. Ve skutečnosti by se lidé měli dělit na ty s informovaným názorem a s názorem založeným na pocitu. “Zastánce” z předchozího příkladu spadá kam? Toť otázka. Patrně ovšem například neví, že vědecké studie ukazují na jeden důležitý fakt:
Spalničková vakcína jednak v překvapivě vysokém procentu selhává, jednak vede často k “subakutnímu” či “subklinickému” průběhu nemoci u očkovaných - kteří tak mohou onemocnět, aniž si toho všimnou, a nákazu dále roznášet. Velmi dobře ozdrojované stránky české Společnosti pacientů s následky po očkování (poockovani.cz) o tom například říkají:
100% ochrana? Zapomeňte…
“Účinnost spalničkové složky vakcíny MMR se uvádí v rozpětí 90 až 98 % (účinnost je posuzována ve smyslu toho, kolik lidí si vytvoří po očkování dostatečné množství protilátek, není hodnoceno, kolik procent lidí je očkováním skutečně chráněno před nemocí).
Podle některých studií hladina protilátek postupně klesá a s odstupem 4 až 6 let po očkování (ve věku 18 měsíců) ji nemá dostatečnou už 13 % dětí. Na druhou stranu se u jiných lidí zjistí hladina protilátek v krvi i po dvaceti letech od očkování. Míra selhání vakcíny dosáhla až 26–35 %, tedy účinnost 65–74 %, a to navzdory vynikajícím výsledkům z hlediska tvorby protilátek.
Jde o tzv. sekundární selhání. Vakcína sice zmírňuje průběh onemocnění, nicméně má daleko k 100% ochraně před infekcí. U infekce divokým virem spalniček mají očkovaní, na rozdíl od neočkovaných, poměrně často subklinický (bezpříznakový) nebo atypický průběh spalniček. Proto nejsou mnohé infekce zachyceny ve statistikách a skutečný výskyt onemocnění je tak zkreslen.”
To je hned několik zajímavých informací: účinnost vakcíny se neměří účinkem (zda někdo je nebo není nemocný), ale tvorbou protilátek. Onemocnět můžeme i očkovaní - se zhruba třetinovou šancí. Existují “divoké” viry - a jak se dozvíme na jiném místě, existuje dokonce nákaza a roznášení spalniček v důsledku očkování! Proti obému nás vakcína vlastně nechrání. Navíc se v očkovaných populacích často objevují spalničky přesně tam, kde by neměly - třeba u těhotných žen, které netuší, že je “včelička”, kterou dostaly v dětském věku, už dávno před nákazou nechrání.
Čtěte ZDE: Medicínská mafie: Proč nám autority stále doporučují očkování? Odvážný lékař promluvil. Když neříkáte, co chtějí, prostě vás vyhodí. Studenti, profesoři a programované mozky. I průměrný laik dnes zná fakta lépe
Spalničky vymizely před vakcínou
Ale to vše je vlastně vedlejší - to už se bavíme o tom, zda je třeba děti očkovat. Průměrný “zastánce” (zůstaneme-li u kádrového dělení, užívaného dnes médii) má jasno. Ocituje větu z Wikipedie, podle níž: “Z celosvětového pohledu patří toto onemocnění mezi nejčastější příčiny úmrtí dětí do 5 let.”
Hrůza? Zkusme číst dál. V následující větě se dozvíme, že: “Více než 95% úmrtí na spalničky bylo zaznamenáno v zemích s nízkým HDP a špatnou zdravotní infrastrukturou.”
A k tomu přidejme již zmiňovanou informativní stránku poockovani.cz, která dodává: “Plošné očkování proti spalničkám bylo v ČSSR zavedeno od roku 1969 vakcínou Movivac. Tehdy byla proočkovanost dětí do 2 let pouze 33 %. Proočkovanost se zvyšovala pomalu, v roce 1985 byla 76 %, teprve v 90. letech dosahovala 90 %.
Již kolem roku 1954, tedy plných 15 let před zavedením plošného očkování proti spalničkám, začala rapidně klesat úmrtnost na spalničky, a to napříč takřka všemi rozvinutějšími zeměmi. Na snížení úmrtnosti se očkování nijak zásadněji nepodílelo, nicméně některé grafy dokládají, že se mohlo podílet na snížení výskytu onemocnění.”
Co řekla babička, říká i odbornice
Dnešní generace spalničky skoro nezná. Zkuste se ale zeptat někoho nad padesát: S velkou pravděpodobností vám řekne, že nešlo o nic strašidelného. Ano, vysoké horečky, ano, nepříjemná vyrážka, zánět spojivek - nic milého. Ano, hrozí riziko komplikací - jako u každé (dětské i dospělé) nemoci. Ale nikoli nemoc, kosící v nové době novorozence po tisících a miliónech. Nic, čeho by se bylo třeba bát.
Podobné názory mají i někteří terapeuti holistických směrů: Jedna odbornice na tradiční čínskou medicínu nám dokonce prozradila, že v rámci čínské medicíny se dětská onemocnění podobná spalničkám pokládají za dobrý způsob, jak z dětského těla dostat odborným “čínským” žargonem řečeno “horkost”, která se do tělíčka dostane v průběhu těhotenství, porodu, očkování či podávání antibiotik.
Pokud se tato horkost neodvětrá dětskými nemocemi, může později v životě působit řadu zdravotních potíží. Čínskými bylinami a dalšími metodami tradiční čínské medicíny, zvláště pokud jsou spojeny i s podáváním homeopatik, je přitom možno průběh choroby často kontrolovat tak, že si jí dítě “téměř ani nevšimne”. Fakt, že spalničky mohou léčit by vydal na samostatný, zajímavý článek, k němuž se možná někdy dostanu.
Somálské voodoo a hon na očko-čarodějnice
V zájmu jejího osobního bezpečí ovšem zmíněnou odbornici nebudeme raději jmenovat. Přesně tak totiž probíhá “debata” o očkování v našich končinách. Kdokoli poukazuje na cokoli, co se nehodí “zastáncům” do krámu, je označen za “odpůrce”, skandalizován a podroben pozoruhodnému “honu na čarodějnice”. Za příklad může sloužit i prof. RNDr. Anna Strunecká, CSc. - a další jména (nejen) vědecké komunity.
Podobná “mediální masáž” ovšem neprobíhá jen v našich končinách. V amerických i našich médiích jsme se v květnu zase mohli dočíst tklivý příběh jedné somálské dámy, která vedena “předsudky, panujícími v somálské komunitě, týkajícími se autismu po očkování” (o nichž se píše velmi pohrdavě, jako by to bylo něco jako voodoo, nikoli zpráva založená na “přiznání” jednoho z architektů politiky kolem spalničkové vakcíny v USA) nedala své děti očkovat. Děti dostaly spalničky, na které, považte, v dětském věku v Somálsku (za hladomoru) zemřela jejich teta! Jedno dítě dokonce muselo být na čtyři dny hospitalizováno (přeloženo do češtiny: muselo do nemocnice). Vyděšená žena se div ne v slzách dušuje, že už se napravila a chce bojovat proti “tmářství” v afroamerické komunitě.
Čtěte ZDE: Opatrná minivzpoura Ústavního soudu: Lži o očkování odhaleny. Injekce proti černému kašli? Vymýcení obrny? Mýtus. Boj za občanské svobody teprve začíná
Zapalme svíčku za včeličku
Je zajímavé, pokud proti této zprávě postavíme jinou - obsáhlou, téměř dvousetstránkovou publikaci již zmíněného spolku pacientů s následky po očkování, k objednání na stránkách spolku, v níž jsou shrnuty nejen zkušenosti s vakcínou MMR. V tiskové zprávě k nastávajícímu Mezinárodnímu dni poškozených očkováním je vybráno pár vět, z nichž vybíráme za všechny:
“Při chůzi začala dcera padat, vypadalo to, jako by ji noha neposlouchala... Stalo se to po očkování MMR, kdy jsem před očkováním naši dětskou lékařku upozornila, že dcera má v puse několik aftů a opar na rtu.”
“Paní doktorka mi začala vyhrožovat, že jestli dítě nedostane okamžitě další dávku vakcíny, bude mne muset nahlásit na „sociálku“, která mi dítě odebere…”
Ať žije...
Maličkost? Ne tak zcela. A některé příběhy pacientů jsou mnohem drastičtější. Sympatické na akci Zapal svíčku za včeličku, která bude probíhat po celou první červnovou sobotu, je především jedno: nevymezuje se konfliktně vůči nikomu, nemá působit proti, ale pro.
Podobné akce budou současně probíhat v dalších zemích Evropy, včetně Francie, Velké Británie, Irska, Polska, Srbska, Slovinska či Slovenska. Centrální “osou” celé české sekce (akce bude probíhat v mnoha městech ČR, viz zde) je pochod z pražské Kampy na Petřín, zaměřený na podporu malých i větších pacientů postižených následky očkování. Jde o to vyjádřit solidaritu, podporu, náklonnost. Nikoli “odmítat” či “demonstrovat”. Podpořit akci můžete i zasláním fotografie svíčky na adresu či email pořádajícího spolku.
Na následném pražském večeru v kině Ponrepo s promítáním “odmítačsky” svobodomyslného snímku Terezy Reichové Epidemie svobody vystoupí i Anna Strunecká. Přesto nejde o “slet čarodějnic” ani o “sraz odmítačů”. Spíše naopak.
Snad podobné akce časem pomohou. Je to příliš optimistický nápad? Ono totiž nejde v prvé řadě o očkování samotné. Jde o to, aby se o tématech, jako je očkování, mohlo svobodně hovořit. Aby se rozhodnutí, týkající se zdraví dětí, děla na základě skutečně informovaného souhlasu rodičů, nikoli z nátlaku pediatra a novinových titulků. Zkrátka o věc staré, dobré svobody. Bez níž, jak někteří z nás dobře vědí, nic jako láska nemůže existovat.
Zdá se tedy, že jen o trochu později, než by se hodilo v “měsíci lásky”, si můžeme povzdechnout:
Láska je láska…
…ať žije Petřín!
