Ztratili jsme mnoho věcí, které pro nás symbolizovaly “staré dobré časy”. Jednou z nich je bezpochyby úchvatná vůně kadidla. Dřív bývala důvěrně známá všem, kteří chodili do kostela - což byli (téměř) všichni. Je to velká ztráta z více než jednoho důvodu. “Seriózní věda” například přichází až dnes na to, že kadidlo, které máme sklony pokládat za takovou lepší vonnou tyčinku (pokud ho vůbec známe), je věc naprosto zásadní pro lidské zdraví.
Na Tři Krále si připomínáme legendu o mudrcích (neboli králích), kteří se přišli poklonit novorozenému Synu Božímu (neboli Ježíškovi) do Betléma. Přinesli mu tři dary - zlato, kadidlo a myrhu. Zlato (pokud šlo skutečně o zlatý kov, o čemž se občas vedou spory) mělo symbolizovat vládu královskou, kadidlo vládu Boží a myrha jakožto balzamovací prostředek odkazovala ke vzkříšení z mrtvých, které Ježíška za nějakých třiatřicet let očekává. Současně šlo ale také o tři nejvzácnější věci, jaké tehdejší svět nabízel.
Často ovšem moc nerozumíme tomu, proč to vlastně bylo zrovna kadidlo (či myrha), co se vyvažovalo zlatem, ba dokonce bylo daleko cennější. Zlato pochopíme - zůstalo univerzálním měřítkem hodnoty až dodneška, ačkoli naše ekonomiky jsou založené na jeho náhražkách typu papírových peněz.
Kde se bere kadidlo
O kadidlu a myrze ale nevíme nic. Obchod s nimi, který byl kdysi ekonomickou páteří světa, dávno upadl v zapomnění. Ománští beduíni, kteří pryskyřici ze stromu Boswelia sacra tradičně sbírali, už vlastně také nejsou - většina jejich mládeže si našla zaměstnání v “ropném průmyslu nebo vládě”, jak řekl nedávno reportérovi britské BBC jeden z těch, kteří v kadidlovníkových hájích v Ománu ještě zbyli.
A tak například vůbec nevíme, že i kadidlo, které se dnes používá v katolických či pravoslavných kostelích, je vlastně také náhražka. Římskokatolická církev je sice stále největším odběratelem kadidla na světě - ale bere obvykle levnější varianty, převážně ze stromů Boswelia carterii, které rostou jinde v Africe. Dostat ho “ven” z Ománu je totiž velmi těžké.
Arabové, kteří ho z Ománu kdysi vyváželi do Evropy, prohráli svůj obchodní souboj už před třemi staletími, kdy je z námořních cest v Indickém a Tichém oceánu vytlačili Portugalci. A od té doby obchod upadá - ale národní “stříbro” (nebo spíše pryskyřici) pořád není jednoduché sehnat.
A to je škoda. Ukazuje se, že vyvažování kadidla zlatem bylo a je naprosto oprávněné. V alternativní medicíně už dávno proslulo jako lék na rakovinu a řadu dalších chorob. Používá se především ve formě esence (či esenciálního oleje), tedy destilátu. Až nyní se ovšem dali do zkoumání olejíčku vědci.
Čtěte ZDE: Tichá fronta “studené války” s chemickým průmyslem: Náš vlastní obývák. Jak nemít doma chemii a ještě si vyléčit akné? Esenciální olej a čtyři superlevné “babské” čistící prostředky. Malý odboj
Zázračný olej
Předtím ho ovšem někdo musel vyrobit a vyvézt. A právě to se povedlo pozoruhodnému americkému dobrodruhovi Garymu Youngovi. Ten zasvětil větší část svého života studiu esenciálních olejů z rostlin. Jeho firma (Young Living) produkuje jedny z nejčistších esencí, jaké se ve světě vůbec dají sehnat. Young sám se do Ománu dostal přes Egypt v rámci svého studia kadidla, které ho extrémně zaujalo. Jak sám píše, zjistil k vlastnímu překvapení v Egyptě, že většina kadidla, které se běžně vyváží, je pryskyřice z poddruhu kadidlovníku Boswelia frereana. Která ovšem obsahuje násobně méně kyseliny boswellové.
Katolická církev při obřadech obvykle používá o něco lepší variantu - pryskyřici z kadidlovníku Boswelia carterii. Ani ona ovšem není pravým ománským kadidlem. Pouze v Ománu totiž roste kadidlovník posvátný, Boswelia sacra. A pouze jeho, respektive esenciálního oleje z něj, se týkají některé zmíněné medicínské “zázraky” - především ty, týkající se největšího strašáka dneška, rakoviny.
Gary Young vypráví:
“Zaujalo mě, když jsem začal spolupracovat s Ománci, že míra výskytu rakoviny v Ománu je mnohem nižší, než v ostatních zemích světa. Doktor medicíny Mahmúd Suchaíl, který je naším partnerem v obchodu s ománským kadidlem, mi nedávno ukázal ománské zdravotní statistiky. (…)
Vyplývalo z nich, že v roce 2008 bylo na deset tisíc lidí v Ománu pouze sedm onemocní rakovinou, zatímco ve Spojených státech je to průměrně 48,5 člověka. To je 6,9 krát více v USA než v Ománu! V regionu Dhofar ani nemají v nemocnicích onkologii. Zajímavé je, že Ománci přitom jsou populace s onkologickými riziky - kouří, trpí obezitou, dyslipidémií, vysokým tlakem, cukrovkou, moc necvičí a špatně jedí. Něco ale dělají evidentně lépe. Je možné, že, jak tvrdil dr. Suchaíl, za nízký výskyt rakoviny “může” pryskyřice z kadidlovníku, kterou denně žvýkají?”
Young se postupně dokázal dostat k pravému kadidlu z Dhofaru - a i když jeho společnost vyrábí oleje současně i z kadidla z obou ostatních Boswelií, posvátné kadidlo je na první pohled (či spíše první vdechnutí) jasně rozlišitelné.
Čtěte ZDE: Každoroční drama: Dejte se očkovat, nebo uvidíte! Jak se léčit z chřipky? Nejlépe tak, že ji nedostanete. Americký lékař ordinuje zázvor na srdce. K čemu jsou slušným a zodpovědným lidem Zloději?
Důležitý vzkaz
A jak se ukázalo, nejde jen o subjektivní dojem. Když Youngův olej začali zkoumat vědci v laboratořích, došli k ohromujícím závěrům. Jedna studie přišla na to, že kadidlovníkový olej z Boswelia sacra likviduje buňky rakoviny sleziny - aniž ovšem, na rozdíl od chemoterapie, zasahuje ty zdravé. Druhý výzkum zjistil v podstatě totéž o rakovině močového měchýře.
Již zmiňovaný Mahmúd Suchaíl o tom řekl BBC: “Rakovina začíná v okamžiku, kdy dojde k poškození DNA v jádru buňky v lidském těle. Zdá se, že kadidlo má jakousi funkci ‘restartu’, která buňce vysvětlí, jak má správně DNA vypadat. Kadidlo kromě toho, jak se zdá, umí oddělit ‘mozek’ rakovinné buňky, tedy buněčné jádro, od ‘těla’, cytoplasmy. Tím jí znemožní se dělit a šířit poškozenou DNA dále.”
Jedna ze zmiňovaných studií dodává: “Zdá se, že esenciální olej z posvátného kadidla dokáže rozlišit rakovinné buňky od normálních buněk tkáně močového měchýře a potlačuje růst rakovinných buněk.”
Internet je plný posměvačné nedůvěry “ortodoxních” stoupenců vědy. Ti tvrdí ponejvíce, že celá věc prostě nemůže fungovat, protože při destilaci by se přece účinné složky kadidla zničily. Zatím sice nikdo neví tak úplně, které účinné složky to jsou, ale to jim samozřejmě nevadí. Většinou se tvrdí, že důležitá je kyselina boswellová (které má právě posvátné kadidlo mnohonásobně více, než jiné odrůdy), ale nikdo to zatím neví jistě. Ví se jediné - že to funguje.
Posuďte sami: Někdo, kdo si přál zůstat v anonymitě, vystavil na internet následující text:
“Tento rok zažila naše rodina vánoční zázrak. A mám dojem, že jeho prostředkem bylo i posvátné kadidlo. Je to nádherné, pořád tomu nemohu věřit. Je ovšem jasné, že modlitby, pozitivní myšlení a vše ostatní, co souvisí se zdravým životem, byly součástí zázraku.
Slíbil jsem, že nebudu nikoho jmenovat. Ale někdo mně velmi blízký užívá olej z posvátného kadidla (dvě kapky oleje v pomerančovém džusu každé ráno po tři měsíce) a zdraví té osoby se dramaticky zlepšilo. Kost, kterou požíral nádor, se doslova hojí během toho, co píšu tyto řádky. Je strašlivé vidět, jak někdo, koho milujete, trpí tak hrozivou nemocí, jednou z nejhorších, jakými kdy lidstvo trpělo. Nejspíš každý z vás zná někoho, kdo jí byl postižen.
Ale máme naději. A ta pochází z přírody. Bůh nám kdysi řekl, že nám dal vše, co je na Zemi ke správě a k užitku.
Věřím, že je to pravda.”
Je to jako vzkaz z oněch starých dobrých časů, kdy lidé měli obecně mnohem méně rakoviny a více naděje.
Třeba se k nim ještě někdy vrátíme.
