Láska je základem pro zdravý vývoj dítěte a snad každý rodič se bude bít do prsou, že své dítě nekonečně miluje. Pravdou však je, že doteky, objetí a pohlazení nejsou v rodinách samozřejmostí. A právě po těchto (pro někoho zbytečných) projevech lásky touží děti nejvíce, protože je ujišťují o našich citech k nim.
Už malá miminka umějí rozlišit mezi láskyplným dotykem a tím odmítavým. Některé studie zjistily, že mnozí rodiče se svých dětí dotýkají pouze v nezbytných případech - pokud je musí obléci, nakrmit či usadit do auta. Přitom čím je dítě menší, tím snazší je zasypat ho doteky, nosit na rukou a být s ním v objetí. Miminka, které rodiče nosí, laskají se s nimi, hladí je a líbají, mají zdravější emoční život než ty, které jsou delší dobu ponechávány bez laskavého fyzického kontaktu.
Kluci i děvčata
To, že děti rostou, neznamená, že se tím úměrně snižuje i jejich potřeba milujících doteků. Stále touží po objetí, polibcích, pohlazeních. Rodiče by neměli od fyzických projevů lásky vůči dětem upouštět ani když dospívají.
Samozřejmě, v jistém věku děti nesnesou projevy lásky na veřejnosti. Nic nám však nebrání v tom, abychom je objali a pohladili doma. A nesmíme zapomínat, že kluci potřebují projevy lásky úplně stejně jako dívky - podle výzkumů v tomto směru totiž tahají za kratší konec. Spousta otců si myslí, že není chlapské projevovat synovi lásku i pohlazením, dokonce jsou stále zažité stereotypy, že kluci by neměli navenek projevovat své city, a už vůbec ne slzy, protože je to prý babské...
Dlouhodobý výzkum zaměřený na děti žijící v dětských domovech (uskutečnil se v bývalém Československu v letech 1965 - 1993 pod vedením profesora Zdeňka Matějčka a docenta Zdeňka Dytrycha) ukázal, jak se nedostatek lásky v dětství podepisuje na lidské bytosti i v dospělém věku. Sociální interakce, vztah matka a dítě či otec a dítě, je pro malého človíčka nesmírně důležitá. Její nedostatek se projevuje ve zpoždění psychomotorického a řečového vývoje, školní nezralosti, horším školním prospěchu, ale také v povrchnosti, citové nestálosti a sociálních vztazích.
Odmítavé chování (což může být již ona absence doteků) zanechává v srdci hluboké a těžko léčitelné rány. Ničí smysl dítěte pro hodnoty a poškozuje jeho schopnost být v životě sebejistým. Odmítání způsobuje, že si dítě zachovává od potenciálně důležitých lidí v životě odstup, aby se vyhnulo bolesti. Některé děti přeměňují odloučení na hněv obrácený dovnitř. Takové děti se často podvědomě snaží vyplnit prázdno ve svém nitru jídlem, často ho kradou nebo schovávají. Neschopnost vyjádřit potlačované city se promítá do agrese vůči sobě nebo druhým.
Čtěte ZDE: Lék na vzrušenou dobu: Ukliďme si ve svém nitru. Psychika je pro zdraví určující. Proč umírá pětina lidí předčasně? Negativní emoce ničí vnitřní orgány. Nehody nejsou náhody
Objetí na každý den
Láskyplné doteky prospívají nejen psychickému zdraví, ale i fyzickému. Nikoli náhodou je součástí zdravotní prevence i léčby různých vývojových poruch dětí právě masáž. Přispívá k harmonizaci dětského organismu, ovlivňuje svalstvo a tím správné držení těla, podporuje tok krve a lymfy, stimuluje pokožku a jednotlivá nervová zakončení, napomáhá proudění energie v těle, zvyšuje obranyschopnost organismu. U novorozenců jemná masáž odstraňuje poporodní trauma, hyperaktivní děti masáž uklidní, pomáhá dětem s poruchami učení, spánku, zlepšuje stavy dětí se svalovou dysfunkcí či Downovým syndromem.
Dotýkejte se svých dětí, noste je na rukou, vozte je na zádech, drbejte je, mazlete se. A starší dítě nezapomeňte alespoň obejmout! Objetí před odchodem do školy a objetí po příchodu z ní je to nejmenší, co mu můžete dát. Víte, jak dlouho by mělo takové objetí trvat? Podle výzkumů bychom měli s milovaným člověkem zůstat v objetí alespoň 6 sekund, aby se v organismu stihly vyloučit hormony štěstí - oxytocin a serotonin. Nejen, že se nám zlepší nálada, ale vzájemné pouto bude stále silnější.
