Jeden takový už dnes na našem „trhu se smrtí“ volně koupíme. Jmenuje se Postinor a užívá se do tří dnů po pohlavním styku. Jeho zastánci uvádějí jako jeho velkou „výhodu“, že počatý život, který Postinor z těla vypudí, ještě nenese znaky lidské bytosti. Jde prý pouze o shluk buněk. Tato „sladká lež“ má uklidnit bouři svědomí každého, kdo k životu přistupuje jako k technickému „problému“.
Třetí pokus
Existuje i mnoho vzdělaných a poctivých lidí, kteří schvalují a za rozumný považují současný stav, kdy jsou v ČR plošně dostupné umělé potraty. Když už jim uniká zásadní etický rozměr této institucionalizované vraždy - zamysleli se někdy i nad souvislostí mezi demografickou krizí, hroutícím se důchodovým systémem a svůdností „snadného“ umělého potratu? A právě diskuse o registraci tabletky Mifegyne v České republice je diskusí o vylepšení image této „nesnesitelné lehkosti nebytí“ lidské bytosti v mateřském těle.
Současný pokus o legalizaci prodeje RU-486 v České republice je již třetím v pořadí. Za neúspěch prvních dvou může odmítavý postoj veřejnosti, která navzdory apatii vůči různým formám omezování přirozeného mravního řádu a práva na život prokázala zbytky vůle nepodřizovat se každé zvrhlosti.
Někteří nemlčí
Svůj díl na úspěšné obraně před zavedením RU-486 na český trh kromě českého Hnutí pro život, které svým nekompromisním postojem k tomuto novému typu potratů veřejnost vyburcovalo, nese i KDU-ČSL, jež se aktivní obrany v minulosti účastnila. V osobě současného předsedy Pavla Bělobrádka se jí účastní i nyní.
Dalšími politiky, kteří proti registraci Mifegyne pozvedají svůj hlas, jsou místopředsedkyně poslaneckého klubu TOP 09 Jitka Chalánková, předseda poslaneckého klubu ODS Marek Benda nebo poslanec ODS Jaroslav Plachý. Odpor registraci vyslovila i Česká biskupská konference.
Kde je „morální autorita“ pana předsedy TOP 09 Schwarzenberga, který by jako věřící katolík přece neměl schvalovat legalizaci této potratové tabletky?
Právě probíhající třetí pokus o legalizaci potratového preparátu RU-486, jenž z morálního hlediska převádí vinu za usmrcený nenarozený život z lékaře na ženu, vykazuje oproti dvěma minulým jisté odlišnosti. Kromě nového jména „starého“ přípravku, které mnohým může znít jako „nějaký“ framykoin, zde máme podstatně silnější i politickou objednávku. Souvisí s naším členstvím v EU a vlivem farmaceutických lobbistických skupin.
Stmívá se
V některých evropských zemích, po vzoru Francie, odkud tato substance pochází, mají ženy k RU-486 už volný přístup. Včetně Slovenska. Je paradoxní a příznačné, že vláda této jinak daleko katoličtější země než jsme my, schválila i přes odpor Konference biskupů Slovenska prodej tohoto preparátu již 9. 1. 2012.
Hlasitým zastáncem tohoto potratového přípravku je lékařský mainstream. Argumentuje jednoduchými počty. Mifegyne je chemickou alternativou (účinkuje od 5 týdnů do 63 dnů těhotenství) chirurgických potratů. Chirurgický zákrok ukončující život potraceného dítěte stojí několik tisíc korun. Tabletka Mifegyne to prý zvládne levněji, neinvazivně a tedy šetrněji. Dlužno dodat, že proces umělého potratu užitím pilulky Mifegyne má ještě svoji druhou část v užívání hormonu prostaglandinu.
Jenže tato fakta jsou zavádějící. Chemický potrat stojí ve skutečnosti víc pojišťovnu a většinou i ženu. Znamená to nejméně čtyři návštěvy u gynekologa: předběžné vyšetření, podání, vyhnání plodu nebo revize, kontrola dva týdny po potratu. O šetrnosti tohoto brutálního zákroku do přirozených tělesných funkcí a psychické rovnováhy ženy už vůbec nemůže být řeči.
Kdo rozhoduje?
Aby na RU-486 neulpíval pouze stín smrti, ministr zdravotnictví Leoš Heger, který registraci tohoto přípravku jako „léku“ podporuje, uvádí, že možnosti využití Mifegyne v terapeutické praxi se neomezují pouze na případy „přerušení nežádoucího těhotenství“. Má prý také indikace zdravotní. Například indukci porodu při úmrtí plodu v děloze.
Pan ministr zdravotnictví vylepšuje nechvalně proslulé pilulce RU-486 fasádu. Jenže její pravý účel zamaskovat nelze.
Jak je to s kompetencemi ve věci registrace Mifegyne pro jeho prodej v ČR? Registrací se zabývá Státní ústav pro kontrolu léčiv. Už to je ovšem absurdní. Co je léčivého na jedu, jehož účelem je zabití zdravého plodu? Ospravedlňuje snad skutečnost, že je Mifegyne vražedným nástrojem „pro řešení krizových rodinných či partnerských situací“ fakt, že ho lze okrajově užít i pro jiné terapeutické účely?
Nadřízeným orgánem Státního úřadu pro kontrolu léčiv je ministerstvo zdravotnictví. Jenže pan ministr Heger jakoukoli svoji intervenci vedoucí k zastavení registrace Mifegyne u nás vylučuje. Na jedné straně mluví o kompetenci zmiňovaného úřadu, který se ke třetí registraci RU-486 v ČR staví nikoli eticky či politicky, nýbrž takzvaně odborně; na druhé straně zmiňuje naše omezené možnosti vzdorovat procesu, který prý probíhá na úrovni EU. To je ovšem v tomto případě nesmysl. ČR je k registraci prodeje Mifegyne na svém území dosud zcela kompetentní.
Kde jste, údajně pravicoví a katoličtí politici?
Platívalo, že pravicové politické strany nepodporovaly liberalizaci potratů. Proto by nás snad ani nenapadlo, že za vlády pravicového Petra Nečase a ministra zdravotnictví z TOP 09 může dojít k novému pokusu o registraci této francouzské pilulky smrti. Jenže časy se mění.
Kde je „morální autorita“ pana předsedy TOP 09 Schwarzenberga, který by jako věřící katolík přece neměl schvalovat legalizaci této potratové tabletky? Proč mlčí a nezasazuje se o ukončení její registrace? Proč nevyvíjí tímto směrem politický tlak? Proč se nepochlapí a nezatroubí k masivnějšímu odporu veřejnosti? Zvlášť vytváří-li si image konzervativce a ochránce bezbranných.
Kultura smrti
V probíhající diskusi o Mifegyne, která její etickou rovinu odsunuje stranou a pouze „technicky“ porovnává domnělé bezpečí ženy, jež užije tuto pilulku, a chirurgických potratů, porodem či ilegální interrupcí, slábne hlas ochránců nenarozeného života. Lhostejno, zda věřících nebo nevěřících.
Ve „velkém evropském hrnci“ se tak již kromě kvality potravin, které konzumujeme (kde hlavním kritériem není už jejich kvalita, ale takzvaná bezpečnost), nehledí ani na právo na život počatých dětí. Tato „kvalita“, po tisíciletí nedotknutelná, je nyní svěřována svobodnému rozhodnutí člověka. Zmanipulované ženy. To je symptom kultury smrti, jak říkával papež Jan Pavel II.
Zvítězí v nás úcta k životu? Úcta k mateřství, které by ani ve snu nenapadlo ospravedlnění pro toto svévolné posouvání lidských „možností“ do posvátných oblastí života a smrti? Věřme. A něco pro to dělejme. Ať jsme prostými občany, nebo ministry.
