Je možné najít “superjídlo”? Různé plodiny dnes o tento titul soupeří. Lékařskému mainstreamu jsou často trnem v oku. Zdá se to pochopitelné. Již mnoho lidí zevnitř odvětví - jako třeba John Virapen - odhalilo že “průmysl smrti” funguje na základě peněz (nemocných) pacientů, a tedy nesmí usilovat o jejich uzdravení. Ale je celá věc takhle jednoduchá?
Dvě stě? Žádný problém
Dobrý příklad potraviny, která náš učiní “nezničitelnými”, najdeme v následujícím neobyčejném příběhu, který se prý skutečně stal.
V jedné odlehlé oblasti Číny přišel cestovatel do malé vísky. Na návsi zastihl lepou, asi tak šestnáctiletou dívku, jak tluče holí vetchého, sešlého starce.
Něco takového bylo v Číně, proslulé úctou ke stáří a předkům, naprosto nemyslitelné - stařec se však kupodivu nebránil. Cestovatel se na dívku obořil: “Co to děláte?! To nevíte co se sluší?”
“Ale vím, panáčku,” povídá dívka. “Jenže tady tenhleten je můj vnuk. Nechce jíst svoji kustovnici - a tak to s ním vypadá, jak sám vidíte.”
Prý se ukázalo, že dotyčné “babičce” je přes dvě stě let.
Zázračná kustovnice
Pohádky? Asi jen tak napůl. Čínská medicína se může chlubit extrémně dlouhou historií, napěchovanou různými záznamy o tom, co funguje a co nikoli. A kustovnice čínská má dlouho pověst zázračného “léku”. V sušeném stavu vyhlíží jako šípku podobná červená “bobulka”, i když je ve skutečnosti příbuzná spíš s lilkem. Najdeme ji už v nejstarším čínském traktátu o bylinné léčbě a medicinálně je užívána už jistě přes dva tisíce let.
Není divu. Kustovnice je napěchovaná různými vitamíny a stopovými prvky, osmnácti různými aminokyselinami (včetně osmi esenciálních, tedy těch, které si tělo samo nevyrobí), a mimo jiné obsahuje víc betakarotenu než mrkev, a ještě i spoustu luteinu. Proto je výborná na unavené oči a ví se o ní, že zlepšuje zrak. A mimochodem má pětsetkrát více vitamínu C, než pomeranč (bráno ve stejné váze).
Čtěte ZDE: Co vám dosud tvrdili o hubnutí: Lež. Saláty raději nejezte. "Buřtový paradox" známé české herečky. Diety poškozují tělo. Lze zhubnout bez nich? Recepty čínských mudrců i našich babiček dávají odpověď
Dnes “lék” nejen na stáří
Především se o ní ale ví, že umí naprosto zásadně tělu “dobít baterky” a poprat se s řadou onemocnění, které tíží dnešní populaci. Zvyšuje imunitu, snižuje únavu a zvyšuje výkon, zlepšuje náladu (používá se proti depresím) a dokonce prý “léčí” i neurologické potíže. Také snižuje krevní cukr, “zlý” cholesterol a tlak, brání bujení rakovinných buněk, je skvělá na kosti i na bolavá kolena (artritida, počínající artróza). Je přímo "zázračným lékem" na paměť, obnovuje krev, chrání játra. V Číně s ní léčí i cirhózy a chronické hepatitidy, tedy záněty jater.
Kromě toho má působit “proti stárnutí”, včetně tvorby vrásek. Příběh má tedy rozhodně pravdivé jádro: kustovnice skutečně pomáhá tělu přeprat různé příznaky, které často přicházejí s věkem - počínaje špatnou pamětí a zrakem a konče “vrzavými” klouby a vráskami. Dnes v “době jedové” bohužel málokdy jde o choroby vlastní pouze stáří.
Tradiční čínská medicína ji přidává do bylinných směsí a doporučuje například na hubnutí popíjet čaj z kustovnice a pro “vyladění” jater přidat ještě pár sušených květů chryzantémy. Nedoporučuje ji například jen lidem s akutními průjmovými onemocněními či jinou akutní horečkou (přeloženo do českých termínů), neboť bráno pojmoslovím čínské medicíny “zahřívá”.
Bolesti mizí, nálada se lepší
O tom, jak působí kustovnice, ostatně nejlépe vypovídají svědectví pacientů a lékařů či léčitelů, kteří ji používají. Velmi působivá jsou třeba tato na stránce jednoho amerického prodejce "goji" (jak se kustovnici také říká. Z mnoha podobných vybírám dvě:
“Užívám goji už tři až čtyři roky. První, čeho jsem si všimla, bylo, že po prvních třech týdnech užívání velkého množství bobluí, namočených předem ve vodě, jak mi bylo doporučeno, mi úplně zmizela bolest kolenou. Pila jsem i vodu, ve které se louhovaly. Najednou mi došlo, že mě nebolí kolena - ostrá bolest, se kterou jsem žila rok a půl, je proště pryč. Kromě toho moje kolena najednou nebyla slabá. Dnes už nejím takové kvantity, stačí mi zhruba čtvrtina hrnku dvakrát týdně, ale bolest se nikdy nevrátila. Je to úžasné.”
“Pečuji o pacienty s rakovinou a před několika lety jsem začala používat kustovnici jako součást podpůrné diety. Výsledky jsou různorodé a vpodstatě zázračné. Pochmurné nálady se náhle mění v mnohem radostnější existenci. Většina z nich poté, co začnou užívat kustovnici, vyzařuje vysloveně štěstí. Vyhublí pacienti najednou mají svaly. Unavení den po dni sílí. Nejlepší je, že je jim psychicky dobře. Nosím s sebou kustovnici, kamkoli jdu.”
Manipulace moderní medicíny
Moderní medicína samozřejmě “superpotravinám” typu kustovnice nepřeje. Někdy jim nadává a někdy je vychvaluje: občas se dozvíme, kolik jaké báječné látky v čem je obsaženo. Obvykle však o nich (jako o většině věcí) říká polopravdy. Běžně chybějící část pravdy je přitom naprosto zásadní pro orientaci ve složitém problému zvaném zdraví.
Dobrým příkladem manipulativní “neúplné pravdy” z dílny hlavního proudu, propletené docela obyčejnou lží, je třeba následující článek z Irish Times:
Je to naprosto nechutný nápad - předpokládat, že některá jídla jsou zdravá, jiná nezdravá a jiná zase superzdravá. Proč měnit návyky, když je můžete vykompenzovat kustovnicí? Proč se učit staré, nudné pravdy o zdraví, když si můžete přidat chia semínka do ranní kaše a přímo jím kypět bez čehokoli dalšího?
Samozřejmě, podobné řeči jsou vždycky doplněny vědeckou hantýrkou, jako omega-3, glukosinoláty či antokyaniny. Mnoho z nás má pocit, že rozumí tomu, že jakési antioxidanty “vyluxují” z našeho těla volné radikály, které nám ničí buňky a způsobují stárnutí a rakovinu. Jenže když Evropská agentura pro bezpečnost potravin (European Food Safety Authority, EFSA) zkoumala “superpotraviny”, nenašla žádné důkazy o tom, že by “superpotraviny” měly nějaký zdravotní přínos…
Pravda, velmi nezáživná, je totiž taková, že výživa je mimořádně složitá věc, která je absolutně individuální a povětšině dost záhadná. Víme, že když jíte vyváženou dietu plnou zeleniny a ovoce a cvičíte, pak “superpotravina” není nic zvláštního. A když to neděláte, nezachrání vás také nic - ani superpotravina.
Je to chytrá manipulace: uzná něco, co jsme dlouho nesměli vědět - že výživa je “dost záhadná” (tedy přece jen - zatím - nerozumíme úplně všemu). Takže pro “prevenci” stačí docela jíst zdravě a sportovat? Jenže - co jíst, když je výživa “záhadná” a ty “superpotraviny” nejsou ani trochu super? Samozřejmě - prášky!
Čtěte ZDE: Tichá menšina se rozrůstá: Epidemie moderní doby. Migrénu lze léčit, nejen “potlačit”. Pomůže utlouct pacienta makovicí? Prastaré tajemství, aneb co dělat, když nic nezabírá?
Prevence? Co to je?
Prevence je tentýž případ: jde o slovo dnes čím dál častěji skloňované i v “lékařském mainstreamu”. Je vydávána za univerzální záchrannou metodu krachujícího zdravotnického systému dneška a současně bič na “zlé” pacienty: kdybychom jen nekašlali na tu prevenci, jistě bychom neměli neufinancovatelný zdravotnický systém a raketově rostoucí počty pacientů s civilizačními onemocněními! Naše chyba!
Problém samozřejmě spočívá v tom, že nikdo neví, co to ta prevence vlastně je. Kdyby to neplatilo, pak by - jaksi - výše uvedený problém nevznikal. Ve skutečnosti totiž náš zdravotnický systém tuší pouze, co je nemocné - nikoli ovšem, co je zdravé. Na to existuje spousta názorů, a nakonec se dostaneme jen k onomu vágnímu “jezte zdravě, cvičte, dobře dýchejte a choďte brzy spát.”
Kdy kopat studnu
Zato víme, že existují systémy - například ten čínský - zaměřené na skutečně účinnou prevenci. V Číně býval lékař placen jen tehdy, byli-li pacienti zdraví. Představme si podobnou situaci dnes! Ve staré, “zaostalé” císařské Číně ale fungovala.
Zahrnovala přesná cvičení, logickou (na fascinujícím systému vybudovanou) životosprávu, bylinky (včetně “superpotravin” jako kustovnice) - ale především ještě jeden klíčový aspekt: poznání toho, že lidské tělo je víc, než součet částí, ba že dokonce má cosi jako neviditelnou “nadstavbu” - pochody životní energie, které nevidíme, můžeme je však vysledovat.
Číňané (ti “tradičně” naladění) si dodneška klepou na čelo, když vidí naše lékaře a prohlašují, že “léčit nemoc, když se projeví na fyzickém těle, je jako kopat studnu, když dostanete žízeň”. Poněkud pozdní úsilí.
Čtěte ZDE: Deset rad proti chřipce dle tradiční čínské medicíny: Ovoce a zelenina nás před ničím neochrání, spíše naopak!
Nejdůležitější zpráva
Systémem, jako je čínská medicína a její byliny a “superpotraviny”, tedy může vést cesta ke zdraví, nebo její počátek. Problém “superpotravin” a výživy i zdraví obecně má však ještě jeden háček.
Jak popisuje ve své vynikající knize Celek profesor biochemie a výživový specialista T. Colin Campbell (spoluautor proslulé Čínské studie, které se prodalo přes milión výtisků), když dostatečně hluboce prozkoumáte metabolismus různých živin v lidském těle, dojdete k závěru, že není v lidských silách ho přesně popsat.
Tělo totiž v různých situacích využívá rozdílné množství živin (vitamínů, minerálů, a tak dále) v kombinacích, které se vymykají “rozfázování” na “rozškatulkovatelné” tělesné pochody. Nejspíše tak můžeme - pokud se máme přidržet skutečné vědecké pravdy - prohlásit, že “tělo samo ví nejlépe, co potřebuje” a také to využije. Samozřejmě za předpokladu, že není “zdrogované” - například léky nebo silnými chutěmi, na které je většina západních lidí “hříšně” navyklá.
To je možná vůbec nejdůležitější zpráva o zdraví i o výživě za poslední roky. Dává odpověď na “záhadu” toho co jíst a nejíst - ještě důležitější, než zásadně důležité tisícileté poučky čínské a dalších “lidových” medicín (včetně té naší). Kousek skládačky, který většinou chybí jak mainstreamovým lékařům, tak různým “alternativním” odborníkům na výživu.
Zní: co je pro nás dobré, víme nejlépe my sami. Pokud jsme skutečně v kontaktu s realitou.
Že by “recept” použitelný i mimo oblast medicíny?
