V jistém smyslu naše stále více churavá dekadentní civilizace neustále čeká na ránu z milosti. Jednou z hrozeb, které nás mohou dost dobře smést z povrchu zemského, jsou samozřejmě i nemoci. V tomto směru jsme od dob středověku ve skutečnosti moc nepokročili, ačkoli si rádi myslíme opak.
Čekání na zázrak
V dubnu proběhla světovými i českými médii znepokojivá zpráva: “konečně” se objevila “nesmrtelná” bakterie. Američtí vědci ohlásili, že zjistili u pacientů v nemocnicích nový typ bakterie E.coli, která je odolná proti antibiotiku zvanému colistin. To se používá na léčbu pacientů, infikovaných takzvanými CRE bakteriemi (CRE je zkratka Carbapenem resistant enterobacteriaceae).
Možná, že s antibiotiky se to má podobně, jako s newtonovskou fyzikou: prostě jen čekají na to, až konečně zakopneme o fakt, že naše závěry o léčení neplatí tak docela, jak jsme byli přesvědčení
CRE bakterie jsou samy o sobě “superbakterie”, o nichž se v poslední době soudí, že je například nemusí zabít ani vysoké teploty při sterilizaci, protože se šíří (výhradně v nemocnicích) domněle dokonale steriními lékařskými nástroji a pomůckami. CRE infekce navíc probíhají zpočátku téměř nezjistitelně, a v polovině případů končí smrtí pacienta.
Čtěte ZDE: Med jako „přírodní očkování“ před chřipkovou sezónou: Lék na akné i pomocník proti rakovině. Jak poznat včelí produkt, který pomůže a není nebezpečný?
Čtěte ZDE: Med pro zdraví i krásu: Přemůže bolavý krk, kašel, cukrovku i akné. Bakterie imunní proti antibiotikům jsou na postupu. Porazí je “nejlepší přítel člověka”? Jedenáct receptů na čtyři roční období
Učenlivé bakterie
CRE zatím colistin likviduje. Problém ale spočívá v tom, že se bakterie umějí “učit”, a to i mezidruhově: předávají si mezi sebou geny, které kódují rezistenci proti jednotlivým druhům antibiotik. Jak vysvětlují americké servery, pokud by se CRE bakterie “naučily” odolnost proti colitinu od “kolegů” E.coli, mají pacienti skutečný problém. Český tisk přispěchal s ujištěním, že Čech by se podobná epidemie vzhledem k relativně chladnému klimatu nedotkla, ale to je dosti chabá útěcha. Je ostatně jen otázkou času, než si pořídíme nějakého toho vlastního “superbacila”.
Mají ale skutečně problém pacienti - nebo někdo jiný? Jisté je, že by měli problém lékaři. Těm ostatně co se týče antibiotik dochází už dlouho dech. Produkce nových zpomaluje, v dekádě po přelomu tisíciletí bylo dokonce do praxe údajně uvedeno jen devět nových přípravků.
Doba postantibiotická
Brzy se můžeme skutečně dostat do “doby postantibiotické”. Důvod přitom může být dvojí. Jednak se může stát, že zkrátka v krizové situaci antibiotika “dojdou” a nebudou k mání (to jsou slavné scénaře konce civilizace, nebo “jen” pořádného krachu), nebo se bakterie stanou vůči antibiotikům kompletně "imunní".
Můžeme si za to zjevně sami: Dotyčné E.coli byly nalezeny nejen v jedné americké pacientce, ale také ve vzorku prasečích vnitřností, což vede americké vědce k závěru, že za rezistencí stojí (především v Číně, ale i jinde rozšířená) masová léčba dobytka antibiotiky. Jinými slovy: vlastním přístupem k “průmyslu”, který se vyvinul z chovu hospodářských zvířat, si pod sebou podřezáváme větev.
Čtěte ZDE: Na prahu chřipkové epidemie: Vůbec onemocnět nemusíme. Levné a prosté řešení je již dávno známo. Oficiální medicína jej nechce. Nemocní "produkují" velké peníze. Zpověď "probuzeného" amerického lékaře
Čtěte ZDE: Ebola: Kdo má zájem na vypuknutí pandemie? Zachránce hlav bankovního sektoru a kat všech ostatních: Budeme se nadšeně vrhat do náruče diktátorů?
Šance se bránit existuje
Absence “průmyslových” antibiotik z laboratoře samozřejmě neznamená, že přijdeme o jakoukoli šanci k obraně. Naopak. Existuje řada přírodních prostředků, kterými se lze bránit proti bakteriím a virům, a ještě ozdravět. Za všechny “léky matky přírody jmenujme: česnek, kurkumu, některá koření (vynikající pro harmonizaci organismu jsou zejména esenciální oleje z rozmarýmu, oregána, tymiánu, či ze středovýchodních “biblických” rostlin, jako je yzop, kadidlo či nard), med, nepasterizovaný jablečný ocet, echinaceu a další byliny, koloidní stříbro, či panenský kokosový olej.
O všech těchto “malých zázracích” píše například americký naturopat J. D. Heyes na serveru newstarget.com. Známá jsou ale dlouho a literatury je o nich nepřeberně. Mají jednu důležitou společnou vlastnost: narozdíl od “průmyslových” laboratorních léků nespecifickou imunitu organismu podporují, nikoli ničí - takže přispívají k celkové odolnosti těla. A ta jediná může pacienta v případě absence specifického léku zachránit.
Homeopatie neléčitelnou nemoc nezná
Když jsme u nespecifické odolnosti - kromě bylin a antibioticky a antiviroticky působících potravin či esenciálních olejů můžeme také využít napříkad homeopatika. Jsou ideálním prostředkem pro dobu krize: vzhledem ke své povaze “informační”, nikoli chemické, se dají téměř nekonečně “množit” a to i v docela prostých podmínkách. Navíc vzhledem k tomu, že homeopatická teorie i praxe z principu neuznává neléčitelné nemoci, ale vidí pouze neléčitelné individuální pacienty, lze bezpečně prohlásit, že se nemůže dostat do stejné pasti, do níž spadla klasická medicína s antibiotiky. Třetím plusem je fakt, že homeopatie pracuje právě na principu zvyšování odolnosti. Léky totiž mají zasahovat “životní sílu”, která v těle proudí a jejíž harmonický stav zajistí, že dotyčný neonemocní, i kdyby byl nakrásně “nákaze” vystaven.
Čtěte dále: Švýcarsko, zdravotnická supervelmoc, přiznalo pravdu: Homeopatie funguje. A kdy se také u nás dočkáme, že se ze svého pojištění budeme smět léčit, jak sami chceme?
Čtěte ZDE: Domácí homeopatická léčba chřipky: Jednoduchá metoda, která neničí játra. Uzdravení jako příležitost k zamyšlení. A proč „nepostradatelní“ plní hřbitovy?
Tango pro dva
Dobře to shrnul americký homeopat David Little, který píše: “Pozitivní změny v oblasti hygieny, výživy a obecně harmonie vnitřního a vnějšího prostředí jsou extrémně důležitým faktorem v prevenci i léčení infekčních nemocí. Metoda “zab bacila” je v dlouhodobém horizontu kontraproduktivní, protože vede jednak k vytváření toxického prostředí v lidském organismu, a jednak k vytváření rezistentních a mutovaných mikroorganismů. Zneužívání antiseptik, antibiotik a dalších chemikálií také oslabuje lidský imunitní systém. Jíme-li špatné jídlo, dýcháme špatný vzduch a žijeme mizerným životním stylem, rovněž si můžeme přivodit značné negativní změny své vnitřní “krajiny”. Ty pak otevírají konstituci vůči vnějším patogenním mikroorganismům. S nemocí je to jako v tangu: tančit ho mohou jedině dva.”
Existuje dokonce celé hnutí, které jde ještě dále, než homeopaté. Jeho zastánci tvrdí, že celá na Pasteurově díle postavená teorie mikrobů a virů, způsobujících nemoci, je nedokázaná, nedokazatelná a rovná se pohádkám pro dospělé - které ovšem mají značný průmyslový potenciál, a proto se nadále tradují a jsou tak naprogramované do našich hlav, že jim už neumíme nevěřit. Prý záleží výhradně na vnitřním prostředí organismu, a jakákoli nemoc se rovná pouze “čištění”, o něž se tělo pokouší.
Nová epocha?
Nesmysl? Minimálně zajímavé myšlenkové cvičení. Jde samozřejmě o krajní názor, který nevysvětluje například existenci prudce infekčních chorob typu dýmějového moru či eboly. Jak by se mohlo stát, že takové množství lidí najednou má stejné poruchy v imunitním systému?
Na tuto otázku by mohla ovšem podat odpověď zase (obdivovaná i proklínaná) teorie homeopatie. Ta tvrdí, že nemoc má vlastně podstatu informační a jde o jakési “pole” - s nímž buď dotyčný organismus “rezonuje”, nebo nikoli. Pokud do tohoto pole nevstoupíme (nerezonujeme s ním), nenakazíme se, ani kdybychom pobývali v prudce infekčním prostředí.
Něco takového se také dlouho zdálo jako fantasmagorie z říše pohádek - než nás začala kvantová fyzika přesvědčovat, že charakter energetického pole má vlastně všechno na světě, včetně jedné jeho formy, kterou jsme si zvykli nazývat hmotou.
Možná, že s antibiotiky se to má podobně, jako s newtonovskou fyzikou: prostě jen čekají na to, až konečně zakopneme o fakt, že naše závěry o léčení neplatí tak docela, jak jsme byli přesvědčení.
V tom případě je ovšem situace podstatně růžovější, protože na ránu z milosti rozhodně nečekáme my.
