Zima sice skončila, ale naše zdraví je stále ohrožováno bez ohledu na roční období. Máme se bát ptačí chřipky či spíše armády Spojených států? Nebo naše zdraví ohrožuje ještě někdo úplně jiný?
Je na obzoru nová pandemie?
Počátkem měsíce začala světová média informovat o dalším typu nebezpečného chřipkového viru. V tomto případě jde o kmen H7N9, typ takzvané „ptačí chřipky“. Jeho výskyt byl v Číně potvrzen v březnu, v dubnu se nakazilo něco přes sto dvacet lidí, zřejmě přenosem z ptáka na člověka.
Zda se virus přenáší mezi lidmi se zatím neví. Virus může způsobit chřipku, v některých případech s komplikacemi - pneumonií, případně až otravou krve a selháním ledvin. Zatím zemřelo dvacet pět osob.
Máme se bát?
Dvacet pět životů – při respektu ke každému z nich – je v celosvětovém měřítku číslo téměř nepatrné, které by z viru činilo spíš položku v kolonce kuriózní příčiny úmrtí. Daleko za párkem v rohlíku, jímž se podle statistik na světě ročně udusí 77 dětí. Nicméně autority, v čele se Světovou zdravotnickou organizací (WHO), varují, že může jít o další potenciální pandemii. Pohlížejme na ni „klidně, ale obezřetně“, nabádá WHO.
Pro ptáky virus smrtelný není, čímž je údajně ještě nebezpečnější, neboť jeho šíření v ptačí populaci nelze vystopovat. Mezi lidmi se sice zatím nešíří, ale co není, být může.
Již na začátku dubna se vyjádřil Dai Xu, jeden z vysokých důstojníků Čínské lidové armády, že virus H7N9 je zbraní americké armády, která má v Číně vyvolat paniku.
Podle kontroverzní, nicméně široce publikované a široce mediálně přijímané studie z roku 2012 potřebuje virus ptačí chřipky pouze pět mutací k tomu, aby se přenášel z člověka na člověka. Přičemž virus „nové ptačí chřipky“ už podle odborných vyjádření publikovaných médii dvě z těchto pěti mutací prodělal a rychle se vyvíjí dál.
Jeho nebezpečnost spočívá v tom, jak informovala média, citujíce ony odborníky na chřipku, že na rozdíl od chřipky prasečí napadá i děti a staré lidi a zabíjí, protože nikdo proti němu nemá protilátky. Virus je totiž genetickou kombinací čtyř (!) různých virů infikujících kachny a kuřata.
Americká „zbraň“?
To je samo o sobě zajímavé a některým jedincům, zvyklým hledat za mediálními poplachy jiné a zdánlivě fantastičtější – leč dost možná ve své podstatě reálnější – poplachy, to mírně lechtá nervová zakončení.
Část veřejnosti, která si přeje žít v přehledném, a proto zdánlivě bezpečném světě, utloukána každý den do bezvědomí televizními zprávami, jsou takoví lidé obvykle přezdíváni „konspirační teoretikové“. Což je – na rozdíl od třeba divadelního teoretika – pokládáno za hanlivé označení.
Tentokrát, alespoň podle internetového média The Epoch Times, soustředícího se na nezávislé zpravodajství o světě se zaměřením na Čínu, však nejde pouze o „laické“ konspirační teoretiky.
Již na začátku dubna se prohlásil Dai Xu, jeden z vysokých důstojníků Čínské lidové armády, že virus H7N9 je údajně zbraní americké armády, která má v Číně vyvolat paniku. Část čínské veřejnosti Dai Xu „nadává“ do konspiračních teoretiků a naznačuje více, či méně otevřeně, že s takovými názory nemá v armádě co pohledávat. Současně však velká část občanů Dai Xu podporuje.
Tradiční lék
Neméně zajímavá je polemika, která se na internetu strhla kolem receptu k léčení, který doporučují čínská oficiální místa. Ta totiž zůstávají v relativním klidu a občanům vzkazují že chřipku lze vcelku bezpečně léčit „ban lan genem“. Jde o minerál boryt barvířský, který čínská medicína tradičně používá proti kašli, dýchacím obtížím a problémům, spojeným s chřipkou.
Pokrokářská internetová komunita tepe tento recept a posmívá se: ať je to SARS, prasečí, nebo ptačí chřipka, nebo cokoli jiného, vždycky nám doporučíte ban lan gen! Leč... v tom je právě háček.
Jak je to s chřipkou?
Chřipka je nepříjemná. Občas i smrtelná. Jde o nemoc, jejíž epidemie byly všeobecně zaznamenávány od 19. století – století pokroku. Století, kdy se v Evropě přestala šířit malárie, sto padesát let po poslední velké evropské morové epidemii. Připomíná nám, že navzdory všemu medicínskému „pokroku“, nejsme a nebudeme nesmrtelní. Objevují se stále další fatální nemoci, chřipka však zůstává.
Byla, je a nejspíš i bude, ačkoli už téměř pětačtyřicet let se nevyskytla žádná skutečná chřipková pandemie hodná toho jména. Na chřipku nemálo lidí na celém světě každý rok zemře – ale nejsou to miliony. Většinou vše spraví čtrnáct dní v posteli a nějaký ten tradiční recept – u nás možná šalvějové thé, v Číně boryt.
A co dělá WHO a její „pobočky“? Inu, vzpomeňme na šílenství kolem nejprve ptačí a posléze prasečí chřipky. V obou kauzách hrála kupodivu naše malá země poměrně výraznou úlohu.
Chřipku rozhodně nelze podceňovat, zvláště když napadne oslabený organismus a přidají se následné komplikace. Tak je to ale s každou chorobou. Civilizace blahobytu prudce změnila svoje návyky, jíme příliš, jednostranně, oslabujeme se v domnění, že žijeme skvěle, pohodlně a v bezpečí. To je omyl.
Propaganda zdravotnického byznysu
Po obrovských epidemiích, které probíhaly mezi osmdesátými léty 19. a šedesátými lety 20. století, z nichž největší byla španělská chřipka, která – nepochybně i proto, že přišla v těsném závěsu za první světovou válkou – zabila přes čtyřicet milionů lidí, je však chřipka něčím, co stále vyvolává strach. Ačkoli je to pořád – „jenom chřipka“.
A právě o periodické vyvolávání strachu zřejmě jde. Právě proto nás „chřipkoví odborníci“ tak „klidně, ale obezřetně“ informují o nových pandemiích. O jaké „odborníky“ vlastně jde?
Britská i česká média citovala profesora Johna McCauleyho z britského Medical Research Institute, instituce spolupracující se Světovou zdravotnickou organizací, a profesora Johna Farrara, ředitele Wellcome Trust, podle BBC „jedné z největších výzkumných nadací světa“. Wellcome Trust má mnoho odboček, z nichž jedna z největších například „zkoumá medicínu v historickém a kulturním kontextu“. Jinými slovy tato nadace sponzoruje „nalézání způsobů, jak zdůvěryhodnit medicínu“, neboli financuje propagandu zdravotnického byznysu.
Zachránil svět český laboratorní technik?
Co dělá WHO a její „pobočky“? To známe z vlastní zkušenosti. Vzpomeňme na šílenství kolem nejprve ptačí a posléze prasečí chřipky.
Málo se ale ví o tom, že v obou kauzách hrála kupodivu naše malá země poměrně výraznou úlohu. V případě druhém spíše proto, že Češi díky kvůli jinak spornému národnímu skepticismu patřili mezi národy, které se většinově nenechaly zmanipulovat kampaní s plošným očkováním, kterou rozpoutala právě WHO.
V případě ptačí chřipky pak Česká republika sehrála roli ještě výraznější. Prakticky nikdo neví o tom, že nebýt jednoho českého laboratorního technika, svět by možná opravdu zažil další španělskou chřipku. Ale o tom se více v příštím dílu našeho miniseriálu o Světové zdravotnické organizaci v úterý.
Příští téma: Smrtící „přehmat“ s vakcínou a očkování: ano, nebo ne?
