Souhlasím i s jejím zpochybněním správnosti postoje moderního člověka, utvářeného osvíceneckou mentalitou a ideologií pokroku, hledajícího lék na své tělesné a duševní potíže výlučně v tom, co mu nabízí farmakologický průmysl a na něj navázané zdravotnické úkony a instituce.
Zmíněný článek má ještě jedno pozitivum, totiž poukaz na význam vnitřního zklidnění a ztišení pro vlastní duševní rovnováhu. Jistě i proto mezi příslušníky vyšších majetkových vrstev frčí relaxační pobyty v klášterech, tu buddhistických, jindy trapistických, aby si zde vyčistili hlavu a zakusili, protože klasický vulgární ateismus už dávno není v módě, nějaké to „duchovno“.
Zde však výčet mých souhlasných stanovisek končí.
Pravá meditace je darem od Boha, nikoli plodem užitých technik
Přestože Erika Hájková v úvodu svého zamyšlení zmiňuje New Age ve smyslu spíše pejorativním či posměšném, to, co svým článkem ve skutečnosti propaguje, filosofii “nového věku“ zcela odpovídá. Důkazem je její pojetí meditace, patrně inspirovaný i myšlenkami doporučované Michaely Mazáčové. Prezentace meditace ve smyslu soustředění se na vlastní nitro a dýchání, během něhož „přestanou přicházet myšlenky“, nemá s pravou podstatou meditace nic společného. Meditace je rozjímáním, v němž je navýsost důležité, co je jeho předmětem. Je tedy aktivní intelektuální činností, nikoli spontánním pádem do „jednoho velkého Nic“.
Pravá meditace je mimo myšlenkové akty nemyslitelná.
Odhlédnu-li od metafyzických absurdit, spojených se zcela nevhodným užíváním pojmu nicoty („spočívání ve vlastním nic“), zmíněné Nic jednoznačně dokládá, že se Erika Hájková neinspiruje tradicemi křesťanské meditace, nýbrž jejich antitezí, orientálními školami jógy a zenu.
Žádnou sebepropracovanější technikou si nelze „přivodit „ dobré plody meditace, neb ty jsou vždy darem shůry.
Právě srovnáním těchto cest lze dobře ukázat, že žádná „obecná náboženská meditace“, spojující rozjímání křesťana s technikami praktikanta jógy, neexistuje. Zásadní rozdíl obou přístupů spočívá již v tom, že křesťanská meditace, jejímž předpokladem vnitřní ztišení jistě je, míří mimo vlastní subjekt, ke zdroji všeho bytí, k Bohu. V tomto smyslu není ani přesně vzato technikou, neboť užitek z rozjímání je závislý na tom, „jak Pán Bůh dá“. Jinými slovy, nelze si žádnou sebepropracovanější technikou „přivodit „ dobré plody meditace, neb ty jsou vždy darem shůry.
Zen je popřením myšlení
Jóga míří směrem zcela opačným. O Bohu mlčí, neboť její filosofické zázemí je ateistické, případně panteistické. Panteistické zaměření platí zvláště pro M. Mazáčovou praktikovaný zen, jeho plodem je sebezbožštění člověka.
Vlastní já je iluzí, ve skutečnosti splývá se všeobjímajícím „božstvím“, v němž není rozdílu mezi Stvořitelem a tvorem.
Zen je stavem mysli, v níž všechny rozdíly mezi subjektem a objektem, a tedy i pravdou a omylem, zanikají. Je intelektuálně nihilistický, logické myšlení s jeho přirozenými zákonitostmi, korespondující s realitou mimo poznávající subjekt, je překážkou k plnému osvobození mysli.
Filosofii jógy označují mnozí její analytici za filosofii nicoty.
Jak tvrdí mistr zenu Deshimaru: „Zen je tichem, absolutním tichem, je ztišením myšlení - zen je nemyšlením“. Proto nelze o zenových technikách hovořit jako o meditaci, neboť pravá meditace je mimo myšlenkové akty nemyslitelná.
Utvoř si svou skutečnost
Erika Hájková tvrdí, že aby bylo léčebných účinků jí doporučované meditační techniky dosaženo, není třeba se řídit nějakou náboženskou praxí. V zápětí však toto svoje tvrzení vyvrací slovy, že „existence meditační praxe je s duchovní praxí neoddělitelně spjata“. Blíže k realitě má samozřejmě tvrzení druhé.
Meditační technika, jak ji Erika chápe a doporučuje, vychází z určitého pojetí Boha či božství a z něj odvozeného pojetí smyslu lidského života. Čtenářům Protiproudu doporučená Škola vědomého doteku je propagována výlučně duchovně příbuznými proudy, provozujícími „aktivaci čaker“, „pomoc při transformaci Matky Země“, „spojení se svou Vnitřní Moudrostí“, „kontakt s vnitřním Dítětem“, „spojení s Duchy Přírody“ či „seznámení se s léčivou energií stromů“.
Celé to dobře vystihuje název jednoho z příbuzných seminářů, pořádaného v Brandýse nad Labem: „Utvoř si svou skutečnost“. Propagace technik jógy jako zcela odpoutaných od svých náboženských a antropologických východisek je proto na úrovni klamavé reklamy, jejíž součástí bývá i to, že zboží neplní tu funkci, pro niž je nabízeno.
Jóga je zdraví nebezpečná
Obávám se, že to ve vztahu ke zdraví, najmě tomu duševnímu, platí i pro techniky, jež Erika Hájková neprávem ztotožňuje s meditací. Existuje nespočet svědectví osob, praktikujících jógu, o vážných duševních útrapách, úzkostech až děsech, zažívaných v souvislosti se změněnými stavy vědomí, vyvolanými užíváním příslušných dýchacích technik.
Stav, kdy ztrácíme kontrolu nad vlastní intelektuální činností je ideálním polem pro působení démonů.
Mistři jógy o tomto nebezpečí vědí, proto své dosud nezkušené klienty varují před přílišnou horlivostí a spěchem při jejich užívání. Plodem těchto technik kontroly dechu je dosažení změněného stavu vědomí, v němž ztrácíme kontrolu nad vlastní intelektuální činností a tedy i duchovní bdělost. Takový stav je ideálním polem pro působení mimolidských sil, jež nazýváme, nejsme-li zrovna ateisté či stoupenci New Age, démony.
Život je podle jógické filosofie utrpením a utrpení je zlo. Ergo, život je zlem.
Filosofii jógy označují mnozí její analytici – a právem - jako filosofii nicoty. Život je utrpením a utrpení je zlo. Ergo, život je zlem. Vlastní já je iluzí, ve skutečnosti splývá s bráhman, se všeobjímajícím „božstvím“, v němž není rozdílu mezi Stvořitelem a tvorem. Podíváme-li se na to z jakéhokoli úhlu, smyslem lidského života, ať už si to laičtí sympatizanti jógy uvědomují nebo ne, je jeho zmaření, anihilace lidské osoby a její jedinečnosti. Jak propastný je to rozdíl od přesvědčení křesťana, že cílem osobního života je žít jej plně a věčně v přítomnosti Boží.
