Horší už je snad jenom „depka“. S meditací i depresí se to má stejně v tom, že málokdo, kdo tvrdí, že „ji má“, ji opravdu má. Konzervativec to myslí jako vtip: takže vám řekne, že si jde po večeři trochu "zameditovat“ nad skleničkou dobré whisky, nebo takhle po nedělním obědě na kanapi s novinami.
Liberál druhu obecného to myslí odvážněji: už velmi pravděpodobně buď něco takového zkusil a „už to umí/dělal “, nebo se stal, či stane pravidelným frekventantem některého více či méně „new age“ centra, kde obvykle praktikuje meditaci jako druh aerobiku.
Meditace a deprese
Takže jak je to s meditací – je k něčemu? Jde o podivný výčnělek asijské kultury prorostlý lety šedesátými až k nám jako tlusté maso šunkou, který se nám líbí (nebo nelíbí) jen tak, jako rádi ochutnáváme exotickou kuchyni? A kam patří křesťanská nebo obecně náboženská meditace?
Meditace a deprese mají ještě jinou pozoruhodnou souvislost, než tu výše zmíněnou: zdravotnictví našich takzvaně vyspělých západních zemí už je v takovém stavu, že i v Británii, proslulé jedním z nejhorších zdravotnických systémů v Evropě, dochází dnes sluchu takzvaná „poznávací terapie. Je založená na soustředěnosti“ (Mindfulness Based Cognitive Therapy), což je v podstatě zjednodušená forma meditace, zabalená do jiného – odduchovnělého – názvu a aplikovaná především na léčbu chronických či opakovaných depresívních stavů.
Příznivé účinky meditace na zdraví ovšem nezačínají a nekončí u deprese. Meditace zjevně snižuje riziko srdečních chorob a mozkové mrtvice,
Funguje. Až kupodivu. A politikům, zoufalým z toho, že multimiliardové investice do zdravotnictví stále k ničemu nevedou, už se dokonce líbí si pohrávat s myšlenkou, že by zkusili něco nového. Osm týdnů trvající „vědecký“ program MBCT pro depresanty běží nyní v Británii pod hlavičkou National Health Service, tedy veřejného britského zdravotního systému.
To by pro podstatnou část veřejnosti možná byla zpráva ne úplně podstatná – ačkoli „depkou“, tedy tou skutečnou, začíná v dnešním přetechnizovaném světě trpět stále více lidí: podle statistik je jí postižen zhruba každý desátý Čech.
Ve skutečnosti jediné, co je k meditaci potřeba, je – jedno velké Nic.
Příznivé účinky meditace na zdraví ovšem nezačínají a nekončí u deprese. Meditace zjevně snižuje riziko srdečních chorob a mozkové mrtvice, pomáhá při úspěšné léčbě rakoviny, chorob zažívacího traktu včetně žaludečních vředů a Crohnovy choroby, zvyšuje odolnost organismu proti chorobám, zlepšuje paměť, trávení a koncentraci.
To zní jistě pěkně – jenže jak to provozovat? Většina lidí si meditaci neumí představit buď vůbec, nebo si vybaví sochu Buddhy v lotosovém sedu, kterou viděli ve výloze masážního salónu. V každém případě máme pocit, že jde o něco, co je velmi těžké se naučit. Ve skutečnosti jediné, co je k meditaci potřeba, je – jedno velké Nic.
“Mluvit o meditaci je trochu protismyslné,“ říká Michaela Lamana Mazáčová. Meditaci praktikuje už dvě desítky let v zenové škole Kwan Um. „Nejdůležitější je ticho za slovy.“
Nejdůležitější je ticho za slovy
Michaela meditaci také vyučuje, používá ji jako doplňkovou léčbu pro své pacienty, a dokonce ve své Škole vědomého doteku učí vlastní terapeutickou techniku, která je syntézou meditace a dalších technik, které studovala. Nepochybně osoba povolaná. Přesto jediné, co po dvaceti letech může o meditaci doopravdy říct je – ticho.
Protože právě to je nejdůležitější: ticho a zastavení. Zkuste si projít svůj běžný den a zjistíte, že od chvíle, kdy se vynoříte v bdělém stavu až do chvíle, kdy jej pozbydete (pokud se vám to podaří – nespavost je mimochodem další příjemnou „průvodkyní“ moderního člověka, s níž může meditace pomoci), vás velmi pravděpodobně sto procent času dnem vlečou vaše vlastní myšlenky a zběsilý tok života kolem: účty, termíny, děti, partneři, protivníci, peníze, minulost, budoucnost, stres.Plus emoce, obvykle negativní, sem tam pozitivní. To všechno vytváří ve vašem nitru řev, srovnatelný s dopravním letadlem, startujícím pár metrů od vašich uší. Nezbývá prostor na to, abyste se sami nadechli, zastavili a vzali život do vlastních rukou. Nikdy nejste tam, kde doopravdy jedině být můžete, totiž sami v sobě. Jste v termínech, účtech, ostatních lidech, penězích a úkolech. To je pravým důvodem, proč o meditaci nejde říct vůbec nic: je totiž prostorem, který je výhradně váš vlastní a nelze ho s ničím srovnat. Že máte sami na sebe prostor o dovolené? A proč si takový luxus odpírat, můžete-li ho mít denně?
Myšlenky nezahánějte – stačí si uvědomit, že jste se zamysleli.
Stačí málo: pravidelně si najít pět či deset minut, v klidu si sednout a dýchat. Nic víc. K meditaci nic nepotřebujete, ačkoli některým lidem pravidelná praxe v rámci školy či centra pomáhá. Většina z nás však na to nemá čas. Nevadí. Nastavte si budíka na požadovanou dobu, abyste nemysleli na to, zda už je to pět minut, a sledujte vlastní dech. Ten vám, jak vysvětluje Michaela Lamana, pomůže lépe se soustředit do vlastního nitra, než například zaměření na plamen svíčky. Zvedá se vám a klesá břišní stěna. Zvedání. Klesání. Zvedání. Klesání. Zpočátku budete myslet na spoustu jiných věcí a budete rádi, pokud se vám vůbec ono zvedání a klesání podaří registrovat. Myšlenky nezahánějte – stačí si uvědomit, že jste se zamysleli. Když vytrváte, časem je budete vnímat jakoby zvenčí, a jejich frekvence se sníží, až přestanou přicházet úplně. Není to nijak těžké – důležitá je jen pravidelnost. Je to cosi jako duševní čištění zubů.
Naši předkové začínali a končili den modlitbou
Naši předkové začínali a končili den modlitbou, v níž si připomněli své místo ve světě, zúčtovali s uplynulým dnem či nocí a soustředili se do přítomnosti. Někteří z nás to dělají stále – ale i ke kontemplativní modlitbě je potřeba se nejprve připravit, zklidnit se, naladit, aby se z modlení nestalo drmolení. Meditace je stav mysli, jenž lze cvičit ve spojení s náboženskou praxí, pokud nějakou máte.
Meditační praxe se rozvinula v rámci duchovních škol (západních i východních) a její existence je s duchovní praxí neoddělitelně spjata
Pokud nemáte, funguje samostatně. Je ovšem dobré vědět, že meditační praxe se rozvinula v rámci duchovních škol (západních i východních) a její existence je s duchovní praxí neoddělitelně spjata: ať ji přejmenujete jakou chcete vědeckou zkratkou, nikdy v konečném důsledku nebude fungovat, pokud není součástí vaší cesty k uvědomění si sebe a smyslu své existence. Důvod je jednoduchý: v meditaci nic neděláte, jen jste. Meditace není léčebný prostředek na depresi. Ano, v důsledku jste zdravější, šťastnější, duchovně rozvinutější a máte zajímavější společenský život. Ale pokud meditujete „proto“, tak vlastně – nemeditujete. Protože jste opět ve vleku, tentokrát úsilí o zdraví, štěstí, duchovno, nebo kamarády. A je z toho „new age aerobik“.
Ať však budete meditovat pravidelně, lajdácky, pro zdraví, pro Boží Lásku, pro peníze, nebo pro cokoli chcete, každopádně vám pět minut denně změní život k lepšímu. Člověk totiž nemůže být ani zdravý, ani šťastný, ani se doopravdy modlit, dokud nenajde to, odkud začít, tedy sám sebe. A spočíváním ve vlastním „nic“ v meditaci si k tomu dává prostor.
