Žijeme v době, v níž je naprosto běžné, že žena na drobné zdravotní či estetické problémy, či prostě „jen tak,“ dostane „pilulky“ – chemickou hormonální antikoncepci. Ta samozřejmě zdravotní problémy neřeší. Naopak, vyrábí (i u zdravých žen) problémy další a mnohem závažnější. Mezi seznam nepříjemných "vedlejších" účinků patří bohužel i ten zcela fatální - smrt. Přitom existuje celá řada přírodních cest, jak si velmi spolehlivě naplánovat rodinu bez chemie.
Málokdo by asi předal cizinci na ulici klíče od domu nebo klíčky od auta, jen proto, že ho dotyčný ujistí, že s jeho majetkem bude zacházet lépe a pro něj samého to bude pohodlnější. Přesto se něco velmi podobného v masovém měřítku kolem nás běžně děje. V České republice žije přes dva miliony žen, které jsou ochotné předat "dálkové ovládání" od svého těla „majitelům klíčů“ – tedy těm, kteří vyrábějí hormonální a jiné průmyslové formy antikoncepce. Často ani nevědí, že to činí, či co vlastně činí, neboť žijí v uměle udržované iluzi, že jiná varianta neexistuje.
Žena, nebo otrokyně?
Málokterá příčetná žena by asi souhlasila s tím, aby jí někdo preventivně zastavil srdeční rytmus a napojil ji na externí krevní oběh jen proto, aby se její srdce takříkajíc méně vyčerpávalo. Přitom si mnohé z nás nechávají úplně stejným způsobem umlčet základní bilogickou funkci, která je nám od puberty stejně vlastní a přirozená: nejvnitřnější rytmus ženy. S „pomocí“ chemické antikoncepce se ženy takzvaně „osvobodily“ – od nich samých.
I naše babičky a jejich babičky, které nebraly „pilulku“, věděly, že existují byliny, poměrně spolehlivě potlačující plodnost
Vlastně se tak dostáváme do absurdní situace, v níž se ženská plodnost pokládá za "nebezpečnou" vůči partnerovi. Ženy, které hormonální antikoncepci berou, samy dobře vědí, že minimálně jednou zauvažovaly na téma: „Kdybych ty pilulky vysadila, nebude se mnou chtít nic mít“. Jde při tom fakticky o totální degradaci vztahu mezi dvěma lidmi. Ten býval donedávna vnímán jako posvátný svazek dvou těl a duší, skrze který vzejde nový život. Vlna brutálního ateismu, která zaplavila naši civlizaci - a předznamenala a umožnila mimochodem i současnou vlnu migrační - z lásky a nového života udělala "techniku". Je ovšem stěží pochopitelné, že existují i katolické páry, uchylující se k "dobru" hormonální antikoncepce... ale to je na jiný článek.
Čtěte ZDE: Láska v praktickém životě: Čistota lidské bytosti jako nejvyšší hodnota. Láska není sex, láska nejsou city. Proč může jen nemilující člověk být tolerantní?
Nesmyslné zdravotní riziko
I pokud bychom však pominuli psychologické a spirituální důsledky, které z potlačení cyklu hormonální antikoncepcí plynou, rozhodně není možné zanedbat otázku zdravotní. A tady jsme zcela vydáni všanc mediální propagandě farmaceutického průmyslu. Jen málokdo proto bere vážně, že „pilulka“ je, prostě řečeno, smrtelně nebezpečná. Stále větší množství žen skončí po užívání hormonální antikoncepce se žilní trombózou, která je může v horším případě i zabít.
Není to náhoda: Češi se totiž podle lékařů mohou "chlubit" vysokým procentem výskytu tzv. Leidenské mutace, která způsobuje změny srážlivosti krve: hovoří se o pěti až deseti procentech žen, které touto genetickou odchylkou trpí. Často aniž to vědí – přestože by důkladné vyšetření mělo být automatickou podmínkou předpisu „hormonů“. Další negativní účinky antikoncepce také nepotěší: cévní mozkové příhody, onemocnění jater, migrény, deprese či celková selhání imunity. A tak bychom mohli dlouho pokračovat.
Typickým přístupem současné medicíny je bohužel většinou nade vším mávnout rukou a ujišťovat, že jde vlastně jen o malé riziko. Což ženě samozřejmě přestane připadat jako dobrý argument až v okamžiku, kdy už je pozdě a onemocní.
Jednu neplodnost a permanentní zánět, prosím
I naprosto bezproblémovým uživatelkám hormonů však může „pilulka“ řádně zatopit. V mnoha případech se stává, že po dlouhodobém užívání přirozený ženský cyklus už nenaskočí. Pak dochází na „resuscitaci“ dalšími umělými hormony, které jsou asi tak jemné, jako elektrošoky či na umělé oplodnění. Výsledkem je „vytunelovaná“, nemocná žena, a dítě, které má už na začátku do života slušnou zdravotní zátěž.
Co s tím? Gynekologové navrhují jako „řešení“ – například pro ty ženy, kterým se z různých důvodů i oni bojí předepsat prášky – nitroděložní tělísko. Jenže to ve skutečnosti žádným řešením není. Pouze zdánlivým. Sice nemá některé problémy „pilulky“, přesto však není ani omylem bezpečné. Dlouho se soudilo, že „pouze“ brání uhnízdění oplodněného vajíčka v děloze. Další zkoumání však odhalilo, že vše není tak jednoduché. Dnes víme, že cizí těleso především simuluje v děloze ženy neustálý zánět. Bílé krvinky pak ničí spermie a tak přispívají k antikoncepčnímu účinku. Nejde o tak skvělou věc, jak by se mohlo zdát: komplikacemi jsou záněty skutečné. A ženský cyklus je i zde vyřazen z provozu.
Jinými slovy: není moc o co stát. Co však jinak dělat? Fousatá anekdota praví, že nejlepší je práce a studium – ne předtím, nebo potom, ale místo toho. Jenže co má dělat žena, která nechce či nemůže brát hormony, a přitom chce vést plný partnerský život, být zdravá a mít jistotu, že nebude mít děti do okamžiku, než je na to plně připravená?
Čtěte ZDE: Muži se mění na ženy: Důvod? Hormonální antikoncepce. Brusel chce alespoň „čistit“ vodu. „Pilulka“ zabíjí a způsobuje rakovinu. Jde ale o víc, než jen o to
Jistota a plodné dny
Odpověď je na první pohled trochu hrozivá – pro ty, kdo přicházejí ze zdánlivě bezpečných umělých kulis „světa po pilulce“: jistota neexistuje. Přesto metody, jak počít pouze chtěné dítě existují – byť také často zahrnují „práci a studium“. Ne však všechny a některé ne mnoho.
Zajímavou možností jsou například různé varianty měření (ranní) tělesné teploty, či výpočty plodných dnů. Ty provádí na Slovensku například centrum dr. Jonáše. Z data narození umí vypočíst nejen plodné a neplodné dny, ale dokonce i příznivé dny pro bezproblémové těhotenství a početí zdravého dítěte. A dokonce prý i pohlaví případného potomka.
Podobnou metodou je spolehnutí se na čas, kdy je takzvaná „prázdná Luna“ (neboli anglicky „void of course Moon“). Zní to možná poněkud jako čáry, nicméně je to metoda jednoduchá a prostá a na západ od našich hranic velmi oblíbená. Dokonce existují aplikace na chytré telefony jako iLuna, které hlídají, kdy je Luna „mimo“ a lze tedy bezpečně podnikat cokoli, co nechcete, aby přineslo jinak kýžený „plodný“ výsledek. Existují ženy, které se podobnými výpočty řídí celá léta a mají zdravá a fungující manželství a tolik dětí, kolik si přejí.
Počítače pro ženy
Další možností je předat takříkajíc otěže svému tělu a orientovat se při stanovení plodných a neplodných období podle něj. Zdaleka už nejde jen o zdlouhavé (a ne zcela spolehlivé) měření bazální teploty: Existují například počítače, dovážené i na český trh, které celý „prostocvik“ podstatně zjednodušují. Měří tělesnou teplotu v ústech a jejich uváděná spolehlivost je 99,8%, což je číslo, které může s hormonálním „kladivem na početí“ směle soupeřit. A vedlejší účinky jsou, mimochodem, nulové. Tedy – kromě jednoho: zdravá žena prostě některé dny v měsíci plodná je. S tím musí počítat a zařídit se podle toho.
Čtěte ZDE: Kondom nové generace aneb jak si vyrábíme homosexuály
Antikoncepce ze zahrádky
Pokud máte partnera, který není schopen či ochoten brát na plodné dny své ženy ohled, jsou samozřejmě i další možnosti. I naše babičky a jejich babičky, které nebraly „pilulku“, věděly, že existují byliny, poměrně spolehlivě potlačující plodnost. Některé byliny, dnes běžně dostupné, však samozřejmě neznaly, ačkoli je znaly jistě jejich „exotické“ protějšky: příkladem za všechny je indická nimba (neem). Ta má podle mnoha uživatelek spolehlivý antikoncepční účinek a její efekt na plodnost je dokonce tak veliký, že se nesmí užívat v těhotenství, neboť by mohla způsobit potrat. Kromě toho je velmi zdravá, působí jako přírodní antibiotikum a antimykotikum. V Indii ji ovšem užívali coby antikoncepční prostředek především muži – o čemž si zřejmě v Čechách můžeme nechat zatím jen zdát.
Podobných prostředků je mnoho. Historicky je zajímavé třeba granátové jablko a velmi dobře odzkoušená je „divoká mrkev“ (mrkev obecná, Daucus Carota), která se dá aplikovat ve formě tinktury, či prostého žvýkání semen. Nechutná bůhvíjak, ale uživatelky si její účinky pochvalují.
Problém většiny bylin je však v jednom trochu podobný jako u nitroděložního tělíska. Většina z nich totiž nebrání oplodnění, ale spíše uhnízdění již oplodněného vajíčka v děloze. Tento účinek, který má do velké míry i antikoncepce hormonální, se tedy čas od času prakticky rovná potratu. A tak opět: I kdybychom odhlédli od duchovního rozměru takovéto "tiché vraždy", je otázkou, zda chceme něco takového podstupovat jen proto, aby se partner pár dní v měsíci „nenudil“.
Spásné cvičení?
Existuje však řešení „problému“ ženské plodnosti, které nezahrnuje podobné otázky. Kromě toho je vysoce zdravé, přináší dlouhověkost a větší požitek z milování pro oba partnery. Řeč je o taoistických cvičeních sexuální energie. Ty, které vysadily klasickou antikoncepci, ať už proto, že chtějí otěhotnět, či z jiného důvodu, by je mohly bezpečně praktikovat.
Nejde jen o prožitky „při věci samé“. „Sexuální kung-fu“ uzdravuje ty, jež ho praktikují i z chorob, které s dotyčnými oblastmi vůbec nesouvisejí: migrény či osteoporóza jsou jen první na dlouhém seznamu. Pomocí cvičení si například může žena srovnat cyklus, nastartovat plodnost či napravit potíže v menopauze – tedy vše, na co „západní“ medicína dává ráda hormonální přípravky, které jsou minimálně stejně nebezpečné jako „anti-baby pilulka“.
Mistři a mistryně této disciplíny však především nemají problém „zapnout“ a „vypnout“ ovulaci (či ejakulaci), pokud to opravdu potřebují. Mistr Mantak Chia, který se svou ženou na toto téma napsal několik publikací, má při bohatém sexuálním životě a železném zdraví jedno dítě a je důkazem, že jeho praxe funguje.
Nejdůležitější přísada
Není to však cvičení pro každého. Především je třeba opravdu je praktikovat, a to vyžaduje čas a odhodlání. I pokud se ale nenaučíte „manuálně“ ovládat všechny hormonální „přepínače“, alespoň se jistě dostane k větší znalosti vlastního těla.
Což je možná přesně to, oč v „problému plodnosti“ kráčí. Pídila jsem se v Americe mezi ženami z kmenů prérijních indiánů, jak je možné, že dřív mívaly indiánské páry při zcela normálním sexuálním životě maximálně dvě až tři děti (víc by totiž rodiče při útěku či stěhování jaksi nepobrali). Dařilo se to bez kondomů, pilulek a nitroděložních tělísek. Odpověď je jednoduchá: Nejdůležitější byla prostá znalost vlastního těla. Indiánky jasně a přesně vnímaly sebe i své plodné dny, a úplně to stačilo.
Jejich nauky přežily v „modernizované podobně“ dodnes a některé indiánské ženy je jezdí učit i k nám (nikoli jako "uprchlíci"). Učí nás, „moderní ženy“ umírající civilizace, jak být opět prostě "jen" ženou – se vším všudy. Znalost vlastního těla a respekt k němu je dost možná nejdůležitější „přísadou“ i výsledkem snah o plánování rodiny.
Trochu jsme na to všechno přírodní a přirozené, v moderním „rachotu umělotin“ pozapomněli. Vzpomenout si ale stojí za to. Nejen kvůli zdraví, a už vůbec ne kvůli "plánování". Víme přece, že žádný plán nikdy nevyjde - a tento by dost možná ani vyjít neměl. Proč...?
Když se občas podíváte na duchovní články u nás v Protiproudu, budete mít přesnější představu o tom, že život není jenom technika.
