Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU
Protipotratový aktivista v želízkách. To se v Ostravě větší zločinci nenajdou?
Popisek: Stop genocidě | Autor: Ondřej Höppner

Protipotratový aktivista v želízkách. To se v Ostravě větší zločinci nenajdou?

29. 4. 2013

Tisk článku

Není to zdaleka poprvé, kdy se Jan Vrána ze sdružení Stop genocidě ocitl na policejní služebně. O jednom takovém zadržení a šestihodinovém výslechu policií v Liberci dokonce informovala i naše média.

Stop genocidě pořádá po celé České republice již pátým rokem své akce požadující zastavení umělých potratů. Za tu dobu sdružení uspořádalo přes 370 petičních výstav, sestávajících z informačních panelů, na nichž jsou mj. zobrazeny děti zabité potratem.

Smyslem takových výstav je nesmlouvavě přímočarou cestou přivádět diváky k poznání, že potrat není vytržením zubu.

Podle Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR bylo v roce 2011 touto násilnou cestou usmrceno denně v průměru 66 dětí, což je cca 120x víc, než kolik jich zemře následkem úrazu.

pp

Některé školy výstavy ostře kritizují

Většina řádně ohlášených výstav protipotratových aktivistů se koná na veřejném prostranství před středními a vysokými školami. Občas se stává, že jsou pořadatelé atakováni zaměstnanci školy, někteří ředitelé volají policii či představitele radnic se žádostí o zásah proti akci. Při výše uvedeném libereckém incidentu došlo i k nezákonnému policejnímu zabavení informačních panelů.

Odpůrci výstav Stop genocidě namítají, že dospívající děti (výstavy se nekonají před základními školami!) utrpí duševní trauma, spatří-li na plakátu kyretou potrhané tělíčko dítěte, jemuž nebylo dopřáno se narodit.

O aktuálně zmařené ostravské demonstraci vydalo sdružení Stop genocidě zprávu, z níž vyjímám: „Řádně ohlášenou demonstraci za zastavení potratů v Ostravě na třídě 17. listopadu ve čtvrtek 25. dubna nejprve zástupce obce rozpustil kvůli údajnému dopuštění se "hrubé neslušnosti", tj. dopuštění se toho, že na ohlášených informačních panelech byly zobrazeny oběti umělých potratů. Rozpuštění shromáždění organizátoři respektovali a většinu informačních panelů přibližující genocidu umělých potratů sklidili. Využili ale petičního práva a ponechali jeden vysvětlující panel jako součást petice, která probíhala již souběžně s demonstrací.

Občanské sdružení Stop genocidě podá žalobu na protiprávní rozpuštění demonstrace a stížnost na příslušníky Policie ČR.

Tento informační panel se stal záminkou k protiprávnímu jednání Policie ČR. Ta za použití donucovacích prostředků odvedla hlavního organizátora Jana Vránu v poutech (!) k podání vysvětlení. Došlo tak k bezprecedentnímu porušení našeho právního řádu a napadení svobody slova. Zástupce obce a Policie ČR se spokojili s protiprávním odvedením organizátora, avšak zabavení informačního panelu neriskovali. Aby docílili cenzury, alespoň petiční informační panel zakryli plachtou a postavili k němu strážníka Městské policie. Občanské sdružení Stop genocidě podá žalobu na protiprávní rozpuštění demonstrace a stížnost na příslušníky Policie ČR.“

Fotografie ohrožují černé svědomí dospělých

Odpůrci výstav Stop genocidě namítají, že dospívající děti (výstavy se nekonají před základními školami!) utrpí duševní trauma, spatří-li na plakátu kyretou potrhané nenarozené dítě. To nemohou myslet vážně.

Daleko spíše by mohly omdlít učitelky, jež potrat podstoupily či učitelé, kteří k tomu přiměli své partnerky.

Adolescent, vyrůstající ve světě násilných filmových scén, agresivních videoher, lidskou důstojnost degradujícího sexuálního průmyslu a naturalistických gayparád, indoktrinovaný permisivní sexuální „výchovou“ pokrokovými učiteli, ten zcela jistě neomdlí při pohledu na potracené dítě. Naopak. Svým věkem, pro nějž je typické hledání smyslu života a utváření dlouhodobých morálních postojů, je disponován k tomu, aby byl touto nesmlouvavě přímočarou cestou přiveden k poznání, že potrat není vytržením zubu.

Problém je jinde

Problém je v skutečnosti někde úplně jinde, než v duších dospívajících dětí. Daleko spíše by omdlít mohly učitelky, jež potrat podstoupily a snaží se utéci před zcela přirozenými výčitkami svědomí. Nad plakáty zuří učitelé, kteří na své těhotné manželky či mimomanželské souložnice naléhali, „aby si to nechali vzít“.

Když titíž učitelé ukazují dětem fotografie mrtvých těl v Osvětimi, argumentují potřebou vyvolat v dětech prožitek hrůzy ze zločinů holocaustu. Pro případ poválečného holocaustu, jehož obětí jsou milióny nenarozených dětí, však volí metr zcela opačný. Zde nejde jen o poklesek na úrovni myšlení, ve hře je lapsus životně podstatně závažnější, jde povýtce o selhání mravní.

 pp

Doporučujeme

Na začátek stránky