Milý pane Jakle, předpokládám, že jako čerstvý nositel ceny Zelená perla se řídíte rozumnou necyklistickou zásadou „za zdravím se nejezdí, na zdraví se pije“. Jak tuto cenu, jíž jste dnes od Dětí Země obdržel, oslavíte?
Jsem právě v Bruselu a za chvíli mířím do slavného baru Delirium, kde mají přes dva tisíce druhů ekologických piv. To vidím jako důstojné místo pro oslavu. Však už mě mrzelo, že mne ekofašounci léta opomíjeli a dávali mně na nějaká osmá či jaká místa. Konečně se cítím jaksepatří oceněn.
Blog o cyklomaniacích patří mezi Vaše nejčtenější texty. Jak si to vysvětlujete?
Obávám se, že to asi bylo hlavně nepochopením, o čem jsem vlastně psal. Glorifikace lidského pohonu totiž nemá ani ekologické, natož ekonomické či energetické postavení. Cyklista nezanechává nulovou uhlíkovou ekostopu, jak se jaksi automaticky předpokládá. Decilitr ze země tekoucí ropy umí přenést tunu na dva kilometry. Kolik energie spálí lidské svaly za stejnou práci? Nulu? To asi ne. Není to na zamyšlení? Pro mnohé cyklofanatiky ne, jen na apriorní odsouzení.
Cenu Vám udělili Děti Země. Co si o jejich činnosti myslíte?
Že jim za ni jejich maminka asi brzy naplácá na zadek. Jednak ji svým fanatismem škodí, jednak své oponenty obrazně řečeno stěhují na Mars či kam a matičku Zemi si neprávem monopolizují.
