Tak nám zase jednou přišlo léto, horké, jak zákon káže. Momentální den oddechu, který zavládl s poklesem teplot na většině území republiky, nic nemění na tom, že brzy zase vyjde – slunce. Když zkoumáme, jak si ho nejlépe užít, padne nutně otázka: opalovat se, nebo ne?
Žlutý zabiják
Zmatek, který kolem slunění panuje, je téměř stejně velký jako ten, který v různých mainstreamových i nemainstreamových teoriích panuje kolem rakoviny – se kterou je ostatně úzce propojeno. Jak to tedy je? Škodí nám slunce, nebo nám pomáhá? Opravdu nám stačí se namazat olivovým olejem, abychom se nespálili?
„Klasický“ názor mainstreamu (lékařského a tudíž i novinářského) je stále ještě jasný: slunce je zabiják. Pokud na něj vylezeme, rakovina kůže nás nemine. A pokud mine, je to jen proto, že se správně namažeme. Řeč samozřejmě není o víně, ale o opalovacím krému. Což je – jak dále ukážeme – patrně naprostý nesmysl.
Zakopaný (spálený) pes
„Riziko vzniku rakoviny kůže je u lidí, kteří se nechrání před UV zářením a rychle se spálí,“ vyhrožují odborníci v popularizačních článcích. Na tomtéž serveru jinde se můžeme dočíst, že k podstatnému zvýšení rizika onemocnění rakovinou se stačí třikrát za život spálit. Čím větší počet spálení, tím je větší riziko nádoru, jak vyzkoumali japonští vědci.
To je ovšem klasická polopravda a jak kdysi zpíval Jaroslav Hutka "Nejsou zločiny, za které by se mělo střílet / pouze za lež, která se pravdě podobá". Pravda je jako vždy trochu složitější. Ohledně rakoviny, slunce, krémů – i spálenin.
Spálení samozřejmě nelze doporučit nikomu. Je pořádně nepříjemné – a především svědčí o faktu, že jsme svou kůži prostě „přetáhli“. A v tom je tak trochu zakopaný pes.
Jídlem proti zrudnutí
Kůže se spálí v okamžiku, kdy „je toho na ni moc“, což je laický popis situace jakéhokoli traumatu. Moc je toho (na ni i na nás) tehdy, pokud chudinku svou kůži necháme na slunci tak dlouho, že už to zkrátka „nezvládne“. Což má příčinu dvojí – přílišnou expozici (tedy když jsme příliš dlouho na příliš prudkém slunci, například proto, že potřebujeme vypadat krásně opáleně po návratu z dovolené a je nám to v dané chvíli více, než vlastní tělo) – nebo nedostatečnou výživu. Jak trauma, tak specifická podvýživa jsou přitom faktory, přispívající ke vzniku jakékoli nemoci. A tedy i rakoviny, jejíž vznik může UV záření skutečně podporovat.
Před rakovinou i spáleninami nás zachrání jen návrat ke zdravému rozumu.
Nejlépe proti spáleninám – a současně rakovinnému bujení na vlastní kůži – budeme bojovat dvěma naprosto jednoduchými zbraněmi: jídlem a šedou hmotou. Tedy tou mozkovou, přesněji pak jejím zapojením do procesu opalování. Samozřejmě existují i vnější pomůcky, které nám pomohou se nespálit, o nichž bude později také řeč.
Kůže, která má dostatek výživných látek, dokáže odolávat jakýmkoli stresovým faktorům – mezi něž patří samozřejmě i sluneční záření, respektive některé jeho součásti. Výživu ji poskytují především minerály selen a zinek (obecně dobré proti stárnutí pokožky a veškerým zánětlivým procesům v těle), vitamin A (respektive beta karoten, takzvaný prekursor, tedy předchůdná látka vitamínu A), vitaminy E, B a C a omega - 3 nenasycené mastné kyseliny. Ty jsou, stejně jako „zázračný“ vitamin D a také důležitá sloučenina asthaxantin, obsaženy v rybím tuku ryb, jako je losos.
Čtěte ZDE: Nebojme se sluníčka: Chemické opalovací krémy nám škodí. „Koupel“ v chemikáliích rakovině nezabrání, naopak ji vyvolá. Proč nám lžou? Strava jako nejlepší UV filtr.
Necítíte-li se na konzumaci lososů (chce to totiž lososa nikoli ze sádky – což je na samostatný článek), lze jako zdroj „déčka“ a „áčka“ použít i kvalitní vejce, máslo a mléko, listovou zeleninu, třešně, nebo játra. Ta obsahují mimo jiné i důležitou sloučeninu PABA (paraaminobenzoová kyselina), kterou opět tělu pomůžeme k lepšímu a zdravějšímu opálení. Jenže nejvíce jí obsahují játra syrová. Syrová naškrábaná jatýrka jsou skvělá věc – ale pokud vám nevoní, lze koupit dotyčnou kyselinu jako doplněk stravy v kapslích.
Opalování bez chemie – australský recept
To ostatně platí i o většině dalších vitaminů, které jsme zmínili. Co se týče přírodních zdrojů vitaminů, můžeme jít pro inspiraci třeba sem, většinu ale seženeme i v podobě kvalitních potravinových doplňků.
Nejjednodušší je to ovšem s vitaminem D. Jak často na Protiproudu zdůrazňujeme, nejzdravějším zdrojem „déčka“ je – právě slunce. V tomto (životodárném) světle není až tak překvapivé, že podle zjištění australské studie snižuje slunění díky vyšší tvorbě vitaminu D v těle riziko některých forem rakoviny až téměř o polovinu.
Jenže k tomu, abychom mohli těchto benefitů využít, nesmíme být namazaní. Nebo alespoň ne chemickým krémem. Doporučení australské Cancer Council (Rady pro rakovinu) je následovné: raději vystavit paprskům celé tělo na půl hodiny v poledních hodinách každý den. Svléci se do naha, nebo alespoň do plavek.
Slunce před rakovinou chrání
Trochu jiné kafe, než jsme zvyklí, že? I Australané, obyvatelé země notoricky proslulé prudkým sluncem a vedrem, jsou totiž v obrovském procentu (celá čtvrtina) totálně podvyživení vitaminem D. A vitamin D je základním stavebním kamenem naší imunity. Jeho dostatek není jen předpokladem správné funkce kůže, ale vůbec jakékoli odolnosti. A podle některých vědeckých studií nejen snižuje obecné riziko vzniku rakoviny, ale specificky i riziko onemocnění melanomem – a naopak zvyšuje šanci jej přežít, pokud jím onemocníme.
Nevynalezneme čtverhranné kolo, a pokud ano, daleko s ním nedojedeme
Jenže v pokožce, namazané „chemickým“ opalovacím krémem se vitamin D netvoří: již SPF 8 blokuje údajně vytváření vitaminu D v pokožce na více než 92%. Kromě toho – opalovací krémy obsahují nebezpečné chemikálie: Environmental Working Group (EWG) podrobně rozebírá ve své letošní zprávě chemikálie v „opalovacích“, krémech určených pro americký trh. Žádný div, že podle jedné ze starších studií téže organizace opalovací přípravky rakovinu urychlují, místo aby jí bránily.
Pokud chcete, můžete ve studii EWG luštit, zda právě váš krém obsahuje látky s potenciálem narušit fungování vašeho hormonálního systému, či přenosu z matky na plod (nejhorší je prý oxybenzon, pěkná věcička, schopná vyvolat i kosmetické akné, plus některé konzervanty – a to nemluvíme o většinou všudypřítomných parabenech). Jednodušší je se ovšem krémům z poliček obchodů z běžnou kosmetikou a lékáren vyhnout. Všechny do jednoho se stydí za vlastní složení – zkuste najít jedinou lékárnu, která na internetu hrdě uvádí přesné složení přípravku!
Čtěte ZDE: Detox proti rakovině: Jak „vyhladovět“ smrtící buňky? Zmanipulované ženy - oběti na „růžových pochodech“. Farmaceutický byznys dojí miliardy ze strachu a neznalosti. Desetidenní kůra. Kokosový ořech opět zasahuje
Olivový olej, mrkvová šťáva nebo zinek?
Co dělat místo mazání s potenciálně smrtící chemií? Možnosti jsou různé. Nejprostší zahrnuje pořádně se namazat olivovým olejem, nejlépe panenským. Ten obsahuje nejpříznivější poměr vitaminů a minerálů (například zmíněné betakaroteny, vitamin E či nenasycené mastné kyseliny).
Do oleje lze také přidat citronovou šťávu (v poměru ca 1:4), případně celou směs doplnit o dvě deci čerstvé šťávy mrkvové. To je recept, doporučitelný především pro světlejší fototypy, případně ty z nás, kteří nejedí dost vitaminů popsaných výše. Další možností je také smíchat kokosový olej například s aloe – recept také zde.
Samozřejmě, že tento opalovací olej neznamená, že se namažeme jednou a pak na celý den jdeme na pláž kdesi ve středomoří či na túru do hor. Pokožku je třeba udržovat promazanou. V případě déletrvajícího pobytu na sluníčku je pak dobré zvolit některý z „přírodních“ opalovacích krémů, alespoň pro osoby neopálené, se světlou kůží, či na citlivé partie.
Opalovací krémy velkých kosmetických a farmaceutických hráčů se tváří, že nás „spasí“ bez námahy
„Přírodními“ máme na mysli opalovací krémy minerální. Ty – na rozdíl od chemikálií – používají většinou oxid zinečnatý a titaničitý, které fungují de facto jako zrcadlo, odrážející sluneční paprsky. Špatně se roztírají a člověk vypadá jako příslušník některého domorodého kmene s bílým válečným malováním – ale fungují a na rozdíl od svých kolegů z laboratoře nás nevystavují nebezpečným chemikáliím a jejich účinné látky nepronikají do kůže. Až když si uvědomíme, že každý z nás má zhruba něco mezi 1,5 - 2 metry čtverečními kůže, dojde nám většinou, jak veliká expozice toxickým chemikáliím to vlastně je, i když se „jenom namažeme“.
Naslouchejme!
Zlatým pravidlem však je: naslouchat vlastnímu tělu. V tomto případě jeho povrchové vrstvě. Pokud nám kůže říká „dost“, je třeba okamžitě přestat. Nejlepší ochrana před spáleninami je prostě bavlněná látka (i do vody) a čepice. Také si nelze myslet, že „jsem přece celý rok zalezlý v kanceláři, tak se teď trochu víc opálím, ono to určitě zhnědne“. „Odměna“ za takový přístup bývá bolestivá.
Úplně nejlepší je připravovat tělo na slunce postupně, od jara, a začít malými dávkami – nejlépe třeba (téměř) nahatými 20 minutami, doporučenými pro správnou syntézu vitaminu D v těle. Pokud jste „krysa kancelářská“, může se vám stát, že podobná praxe nejen umožní vašemu tělu mít dostatečné zásoby „déčka“ na zimu, což v chřipkové sezóně přijde vhod, ale také vám možná změní život. Když si člověk o hodinu přivstane a jde se opalovat do parku, případně tamtéž zmizí místo oběda, dějí se zajímavé věci...
Čtverhranné kolo
A pokud se přece jen spálíme? Následuje jen drobná změna: do olivového či lépe kokosového oleje na potírání spálenin přidáme buď šťávu z aloe vera, nebo kvalitní esenciální olej z máty a levandule (je ale třeba si vybrat ten skutečně nejlepší na českém trhu). Příznivci homeopatie mohou také použít polykompozitní homeopatika jako Traumeel, nebo jednotlivé léky jako Apis Mellifica (pokud je přítomen neklid, všechno pálí a opuchá), případně prostě a jednoduše aconitum (šokový lék číslo jedna) či arnicu montanu. Léků je samozřejmě víc, pokud máte zájem, poraďte se s dobrým homeopatem...
V každém případě platí, že pokud se budeme živit stravou bohatou na vitamíny, můžeme, ba musíme, občas na sluníčko. Ne náhodou mají povolání, která se pravidelně vystavují slunci, nejnižší riziko různých forem rakoviny. Současně ale nesmíme „šílet“, jako to dnes dělá většina lidí, kteří si z dovolené chtějí přivézt opálení coby druh lovecké trofeje.
Slunce je zkrátka velký lékař (neboť kam nechodí, chodí doktor), ale musíme na něj s mírou. Jde zase jednou o starou, ale neohranou pravdu: před rakovinou i spáleninami nás zachrání jen návrat ke zdravému rozumu. Opalovací krémy velkých kosmetických a farmaceutických hráčů se mohou tvářit, že nás „spasí“ bez námahy, ale ve skutečnosti jejich náklady předčí výnosy.
Experiment s opalovací chemií zase jednou dokázal jen to jediné: že nevynalezneme čtverhranné kolo, a pokud ano, daleko s ním nedojedeme.
