Vitamin C, neboli kyselina L-askorbová, hraje roli kontroverzní hvězdy medicínského nebe už téměř devadesát let. Totiž od doby, kdy jej pro lidský rod objevil maďarský biochemik Albert Szent-Györgi. Ne, že by vitamin C, respektive jeho dodávání našemu tělu, byly obecně pokládány za škodlivé. I "popírači céčka" totiž nemohou neuznat několik základních faktů.
Především ten, že lidské tělo si vitamin C samo neumí syntetizovat - narozdíl od drtivé většiny zvířat. Nebo že bez něj chřadne a umírá - vzpomeňme slavných námořnických kurdějí, které moderní výzkumy odhalily jako nedostatek právě C vitaminu. Nebo že se vitaminem C nelze předávkovat - tedy si přivodit "otravu" - ačkoli si nadměrnými dávkami lze v některých případech poškodit ledviny. Tím však shoda na "céčku" a jeho léčivých účincích končí.
Zázračná uzdravení s vitaminem C
Podle svých zastánců jde téměř o všelék. Známy jsou případy opravdových Lazarů, vyskočivších po megadávkách „céčka“ sice ne z hrobu, ale rozhodně ze smrtelné postele. Třeba novozélandský farmář, který trpěl leukémií, k níž se postupně přidaly chřipka a oboustranný zápal plic. Lékaři ho hodlali odpojit od přístrojů. Po léčbě, zahrnující šest gramů liposomálního vitaminu C denně - kterou nešťastníkovi příbuzní museli podávat sami, protože nemocnice podobné experimenty odmítla a stále doporučovala jako zdravější východisko smrt - nejen odešel z nemocnice za pár dní po svých, ale za rok se ukázalo, že už netrpí ani leukémií.
Vitamin C je některými lékaři i léčiteli rovněž doporučován (a zřejmě i úspěšně používán) jako lék na rakovinu, AIDS, kardiovaskulární choroby, autismus, vedlejší účinky očkování – a samozřejmě chřipku. Je prý jedním z nejdůležitějších faktorů pro udržení zdraví, pokud ne rovnou tím nejdůležitějším.
Nebezpečný všelék
Linus Pauling, který získal Nobelovu cenu dokonce hned dvakrát, za chemii i politiku, bral až do své smrti v požehnaných třiadevadesáti letech přes 12 000 mg vitaminu C denně (přičemž dávka doporučovaná oficiálními místy je obvykle méně než 100 mg denně). A to jen když byl zdravý – při nachlazení dávky více než ztrojnásobil. Tvrdil, že "céčko" léčí bezmála všechno.
U ideových „protivitamínářů“ (téměř vždy se rekrutujících z lékařského mainstreamu) se často setkáme s nevrlým zavrčením, že to je důkazem faktu, že i držitel „nobelovky“ se může zbláznit. Užívání vitaminu C ve vysokých dávkách – přičemž prakticky veškeré dávky dnes obsažené v jakýchkoli doplňcích jsou podle současných oficiálních „výživových doporučení“ vysoké – prý způsobuje jediný zdravotní následek: drahou moč. „Příliš mnoho vitaminu C může být dokonce i nebezpečné,“ zvedají lékaři varovně prst a mluví o selhání ledvin.
Vědecky ověřená smrt
To může za jistých okolností být samozřejmě pravda a platí to o všem. Obvykle titíž lékaři, kteří varují před "céčkem", současně vřele doporučují pacientům s rakovinou léčbu chemoterapeutiky, ačkoli (jak sami celkem bez problémů přiznávají) jsou samozřejmě pro tělo smrtící, a z nichž některá například mohou při dlouhodobém podávání například vyvolat leukémii, o dalších "báječných vedlejších účincích" nemluvě. Pokud pacientovi s rakovinou selžou ledviny jako výsledek konvenční „léčby“, kupodivu nejde o žádně drama: jistě to je „smutné“, ale nic dalšího z toho nikdo nevyvodí.
Je tedy zřejmě vidět, že když dva dělají totéž, není to totéž - tedy pokud jeden z těch dvou je lékařské zařízení "pod dohledem" farmaceutického průmyslu.
Příznačně smutně úsměvný je i zdravému rozumu odporující argument „vědeckého bloggera“ z téže stáje, Davida Gorskiho, že vitamin C není žádné léčivo, mimo jiné proto, že pro dosažení případného protirakovinného účinku je ho prý potřeba v krvi „mnohem vyšší koncentrace“, než chemoterapeutik (která by v této koncentraci ovšem pacienta spolehlivě zabila, což se ale už v článku nepraví).
Farmaceutická Hlava XXII
„Konvenční“ námitky proti vitaminu C se zkrátka dají shrnout do dvou velkých kategorií: „může to být nebezpečné, tak opatrně“ – a za druhé: "není dost studií, které by prokazovaly účinnost, případně jsou to studie špatné". Což je klasický nenáhodný „paradox“ současné medicíny, který se přihází mnoha levným, přírodním „léčivům“.
Že farmaceutické firmy na zkoumání věci, která by je mohla připravit o zisky, peníze nedají, je pochopitelné. Tudíž vědecké studie účinnosti nebudou k dispozici nikdy – a když náhodou budou, najde se na nich něco špatného, co je diskredituje. Že daná věc pomáhá? No a co? I tak je to jen „pavěda“. Taková farmacuetická Hlava XXII. Touto kombinací nezájmu a strašení publika se farmaceutickému byznysu dobře daří držet na uzdě jakoukoli potenciální konkurenci.
Čtěte ZDE: Med jako „přírodní očkování“ před chřipkovou sezónou: Lék na akné i pomocník proti rakovině. Jak poznat včelí produkt, který pomůže a není nebezpečný?
Lze zastavit AIDS?
Jak „nebezpečný“ přitom může být vitamin C farmaceutickým zájmům, je vidět třeba z případu „německého dr. Ratha“. Německý lékař Matthias Rath je nástupcem a byvším spolupracovníkem Linuse Paulinga. Tvrdí, že dokáže vysokými dávkami C vitaminu v kombinaci s aminokyselinami lysinem a prolinem (a dietetickými doporučeními) léčit nejen rakovinu, ale i další civilizační choroby jako cukrovku, srdeční onemocnění, nebo obávanou AIDS. Jeho vlastními slovy:
Rakovinné buňky i všechny viry – včetně viru HIV – se množí a šíří stejným mechanismem. Produkují velká kvanta enzymů, které dokáží napadat a rozrušit okolní pojivovou tělesnou tkáň jako „biologické nůžky“.
Právě proto, že se obojí šíří stejně, můžeme je ale také stejně zastavit, pokud pochopíme, jak na to. „Obyčejná“ aminokyselina lysin, zvláště v kombinaci s kyselinou L-askorbovou (vitamin C) je schopná tyto enzymy neutralizovat a podstatně snížit či dokonce zcela zablokovat šíření rakoviny či viru HIV v těle.
Téměř každý člověk na Zemi přitom trpí nedostatkem těchto dvou klíčových výživných látek, tedy lysinu a vitaminu C. Naše tělo není schopno ani jednu z obou látek produkovat samo. Znalost tohoto základního faktu je sama o sobě prvním krokem strategie, která by dokázala šíření obou nebezpečných nemocí dostat pod kontrolu.
Medicínské ani úřední autority opravdu nemají dr. Ratha rády. Jeho boj s úřady v Jižní Africe – a posléze s mainstreamovým britským deníkem, který o tomto boji referoval – se proslavil. Dr. Rath, (podobně jako z jiných důvodů „náš" dr. Rath) byl odsouzený předem, v tomto případě pro to, že „brání pokroku“. Totiž tím, že se dopustil opravdu strašného zločinu, snad ještě horšího než podezření z korupce: Lidem v pokročilých stádiích AIDS v jednom jihoafrickém městečku rozdával zdarma vitaminy a výživové doplňky. Úřady si na něj ovšem posvítily a jeho aktivity zatrhly – protože, považte, „někteří z nich zemřeli“. Kdyby zemřeli při podávání antiretrovirových drog, nebo prostě jen tak, neléčeni, bylo by samozřejmě vše v pořádku. Jakékoli aktivity, které mohly jihoafrický byznys s léčivy narušit, však musely být rázně uťaty.
Přednáška dr. Matthiase Ratha Rakovina - konec jedné choroby lidstva
Takže se dostáváme do pozoruhodné situace: na jedné straně stále existuje nemalá skupina vědců, kteří vitamin C a jeho léčivé účinky stále považují za "nebezpečnou lež" – a zuřivě napadají jeho zastánce. Na straně druhé je léčba megadávkami vitaminu C dostupná v rámci doplňkové onkologické léčby už i u nás. Je tedy zřejmě vidět, že když dva dělají totéž, není to totéž - tedy pokud jeden z těch dvou je lékařské zařízení pod dohledem farmaceutického průmyslu. Ono totiž také není céčko jako céčko. Je velký rozdíl mezi chemicky vyrobeným a tím získaným z přírodních produktů... nebo mezi C vitaminem liposomálním a jiným...
Proto se příště podíváme, jak nám může vitamin C pomoci - a kdy bychom ho naopak užívat neměli. Není to zase tak triviální. Dopředu mohu slíbit možná ne příliš překvapivé zjištění, že nejlepší způsob užívání je přesně opačný, než obvykle soudíme.
