Vypadá to napohled jako banální pravda. Jde však o jednu z nejdůležitějších „zapomenutých“ zkušeností našich předků. Vzala nám ji „globalizace“ světového trhu s potravinami. Možnost živit se vším, co zemědělci a pěstitelé na různých místech světa produkují, jsme přijali jako velké dobro a civilizační výhodu. Je tomu však právě naopak.
Žijeme ve spotřebitelském omylu
Mít celý rok, v zimě zvláště, na trhu pomeranče, banány, obecně jižní ovoce ze vzdálených kontinentů, pokládáme za nezpochybnitelný znak spotřebitelského ráje Západu, který nám přinesl převrat proti komunismu. Lékaři nám v médiích také neustále doporučují: Zvláště v zimě jezte co nejvíce citrusů a dalšího ovoce, které obsahuje vitamín C! Změňte jídelní návyky! Celoročně ať je na vašem jídelníčku co nejvíce zeleniny! Jenže to – bohužel – není tak docela pravda.
Řada studií zabývajících se výživou, tvrdí pravý opak. To, za co utrácíme těžké peníze, abychom zvláště dětem dopřáli co nejvíce „přirozených zdrojů vitamínu C“, nám neprospívá, ale škodí. Jen se o tom z hlavních médií moc nedozvíme. Je to podobné jako s očkováním a dalšími podobnými „dobry“, za nimiž stojí astronomické zisky globálních průmyslových odvětví. Farmaceutický průmysl je nepochybně na místě předním.
Světový trh s potravinami však za ním příliš nezaostává. Přitom je svým způsobem ještě nebezpečnější. Průmyslové léky „dobrovolně“ polykáme jen v případě nemoci. Je to sice stále častěji, ale přesto jsou ještě období, kdy nejsme „klienty“ našeho skvělého, avšak kdovíproč stále obtížněji finacovatelného „totálního“ zdravotnictví. Jídlo je však naším osudem neustále, několikrát denně. A právě v tom spočívá tichá záludnost tohoto problému.
Nežijeme v Jižní Evropě, natož v Jižní Americe
Česká republika leží v mírném podnebném pásmu. Jsme adaptováni na cyklické střídání ročních dob. Na jaře a v létě přijímáme více energie, získáváme energii ze slunce. Na podzim a hlavně v zimě musíme energií trochu více šetřit, především ji tedy pečlivě ji uchovávat. Správně skladované či konzervované ovoce, zelenina – ale také obilniny atd. – jsou k tomu samozřejmě ideální. Jenže nikoli ty napohled nádherné, dovážené z dalekých destinací. Pouze plodiny, které vyrostly ve stejných klimatických podmínkách jako my, mají energii, která ideálně odpovídá našim potřebám – jsou tedy zdravé.
Podchlazování na běžícím pásu
Je třeba vědět, že většina čerstvého ovoce ochlazuje organismus, hlavně zažívací orgány. Což platí především o ovoci tropickém, se silně ochlazujícím účinkem. Když už, tak tropické ovoce je tedy možné jíst především v horkých letních dnech. Proč to však dělat, když v té době máme k dispozici ovoce a zeleninu z našich domácích zdrojů, nemluvě o tom, že v létě obvykle není tropické ovoce na trhu v uspokojivé kvalitě.
V zimě bychom se měli tropickému ovoci pokud možno úplně vyhnout, nebo ho používat jen symbolicky, pro zpestření jídelníčku. Ochlazovat organismus, když je venku pod nulou, jistě nedává smysl. Je sotva co horšího, než vžitá představa snídaně – otevřené čerstvou šťávou z pomerančů.
Zejména malé děti by neměly v zimě tropické ovoce dostávat vůbec. Do šesti let člověk totiž nemá plně vyvinutou slezinu a jeho trávení je velmi choulostivé. Když krmíme děti tropickým ovocem, zvláště v kombinaci s mléčnými výrobky, které samy o sobě organismus ochlazují, a navíc zahleňují, oslabujeme tím jejich imunitu – není divu, že naše robátka jsou pak neustále nemocná. Dětem (a ostatně i dospělým se slabším trávením) mnohem víc prospěje čerstvý kompot z jablek, která necháme jen lehce přejít varem, můžeme přidat i zahřívací koření jako skořici a hřebíček.
Nejpřirozenější je to nejbližší
Možná budu nyní v podezření, že lobbuji za domácí „výrobce“ potravin. Je tomu přesně tak. Pouze se zemědělci a pěstiteli nejsem v kontaktu – a už vůbec mě za to nikdo neplatí. Jde však o zcela prokazatelnou skutečnost, která platí o potravinách téměř obecně: Nejlépe nám prospívá to, co se urodí u nás. Pokud možno i v kraji či regionu, ve kterém dlouhodobě žijeme.
Neobjevujeme tím Ameriku. Naopak objev Ameriky nám tuto starou známou pravdu potvrzuje: Indiáni trvali na tom, že člověk má vše, co potřebuje ke svému vyléčení, respektive k tomu, aby byl zdravý, v dosahu – nejvýše v takové vzdálenosti, jakou je schopen ujít za jediný den.
Je to vlastně prosté
Problematika skutečně zdravého stravování je rozsáhlá, ale zcela zásadní, a chceme se jí proto v Protiproudu často věnovat. Je totiž plná moderních pověr – vzniklých buď špatnou interpretací správných faktů, či zcela záměrnou mystifikací, sloužící obchodním zájmům evropských či globálních korporací. V Evropě to mají dnes o to snazší, že skrze Brusel nám snadno mohou nařídit co jíst, co pít, jak se léčit. Přesto se ještě můžeme účinně bránit. Jak?
Základní rada je vlastně docela jednoduchá: Chceme-li dělat každodenně něco podstatného pro své zdraví, měli bychom dávat přednost všemu tomu „nezajímavému“, protože neexotickému. Tomu, co jedli naši předkové, co měli na zahrádce před domem. V létě a na podzim ovoce, jako jsou jablka, hrušky, třešně, švestky a tak dále, v zimě získávat vitaminy především z naší domácí, šetrným způsobem konzervované kořenové zeleniny, cibule a zelí. A začít zase uskladňovat naše české ovoce, dělat si své vlastní kompoty – no prostě strašná práce! Ale tahle se opravdu velmi vyplatí.
Přesahuje rámec této krátké úvahy, že právě „obyčejného“, pro nás nejzdravějšího ovoce a zeleniny, je paradoxně stále větší nedostatek, protože dovážené, různě dotované potraviny vytlačují z trhu dražší, na pohled často ne tak výstavní, ale daleko kvalitnější a pro náš organismus především neporovnatelně zdravější domácí zemědělské produkty. To by se Indiáni divili, že něco tak prostého už nevíme!
U zdravého českého jídla zase brzy nashledanou.
Howgh.
