Řada z nás si láme hlavu, jak se v dnešní době stravovat rozumně. To znamená plnohodnotně a přitom tak, abychom z jídelníčku pokud možno „vyhnali“ všechny potraviny, které jsou potenciálně zdraví škodlivé. Známé zlaté pravidlo dí, že není dobré jíst to, co bylo vypěstováno dále, než několik kilometrů od našeho domu. To je jistě dobrá základní poučka – a výborně se hodí například pro většinu exotického ovoce, které bychom především v zimě měli konzumovat s mírou – jenže (téměř) z každého pravidla existují smysluplné výjimky.
Jíst konzervativně... ale jak?
Konzervativní přístup ke světu zase velí jíst to, co se jedlo vždycky, co jídali naši rodiče. Jenže to má dva podstatné háčky: Za prvé to, co jídali či jedí naši rodiče není v žádném případě totožné s jídlem, které jídaly generace jejich rodičů a prarodičů. Bylo podstatně méně masa, pšenice a bílého cukru, a podstatně více brambor, zeleniny a „obskurních“ – dieticky skvělých – potravin typu krup, pohanky a jáhel. „Tradice“ každodenních gulášů a uzenin je až výsledkem bezprecedentní poválečné prosperity.
Za druhé a především – ani suroviny pro přípravu jídla nejsou dnes tím, čím ještě relativně nedávno bývaly. Maso je od dob totálního rozšíření veterinárních antibiotik čím dál více podobno časované chemické bombě, o pšenici ani nemluvě. Ta zhruba od čtyřicátých let minulého století změnila svou genetickou strukturu tolik, že podle mnoha odborníků v podstatě již jde o stejnou obilninu jen opticky. Stále vyšší procento lidí proto právě například pšenici už jíst nemůže, či by nemělo, ačkoli „oficiálních“ celiaků (osob s údajně geneticky podmíněnou nesnášenlivostí k lepku) není v celé České republice víc než něco mezi čtyřmi a pěti desítkami tisíc.
Jenže pokud chceme tyto „nepotraviny“ omezit, či úplně vyloučit, samozřejmě musíme vzniklé vakuum něčím vyplnit. V případě masa můžeme sáhnout po produkci z domácích či velmi malých chovů, kde víme, co kupujeme. Se pšenicí je to horší, ta původní „skutečná“ už prakticky neexistuje. Proto se občas vyplatí půjčovat si potraviny od tradic jiných. Mezi takové patří určitě například quinoa.
Rok draka a quinoy
Quinoa pocházející z oblasti jihoamerických And je pseudoobilnina. Nepatří totiž do čeledi lipnicovitých jako naše evropské obilí. Její lístky je možno konzumovat jako zeleninu, ale především se pěstuje na zrno, které se vaří podobným způsobem jako rýže. Může mít tři různé barvy: bílou, červenou a černou. Je velmi oblíbena pro své docela výrazné zdravotní účinky. Rok 2013 vyhlásila OSN právě rokem quinoy, na důkaz ocenění její nutriční hodnoty a jejího potenciálu přispět k celosvětovému potravinovému zabezpečení.
Dokonalý zdroj proteinů
Jedním z největších kladů quinoy, hlavně v očích veganů a vegetariánů, je poměrně značný obsah proteinů. Podle některých zdrojů obsahuje šálek vařené quinoy 16 procent doporučené denní dávky proteinů, a co víc, tyto proteiny obsahují všech osm esenciálních aminokyselin. To znamená, že quinoa představuje jeden z mála úplných rostlinných zdrojů proteinů. V bílkovinách rostlinného původu totiž většinou chybí některé aminokyseliny, například lysin. A proteiny jak známo pomáhají růstu a buněčné obnově, dodávají tělu potřebnou energii a mnoho dalších dobrých věcí.
Napěchovaná vlákninou
Šálek vařené quinoy také obsahuje pozoruhodnou pětinu doporučené denní dávky vlákniny, to znamená, že má dvojnásobný obsah vlákniny než tradiční obiloviny. Z větší části je to vláknina nerozpustná, která má příznivý laxativní účinek. Obsahuje však také malé množství vlákniny rozpustné, která v žaludku vytvoří jakýsi gel, čímž zpomaluje trávení, dává pocit plnosti a snižuje hladinu LDL cholesterolu v krvi. Díky tomuto má quinoa glykemický index 53, což znamená, že je vhodná pro diabetiky a každého, komu cukrovka hrozí.
Čtěte ZDE: Deset bylinek, které by neměly doma chybět: Zázrak pro děti, starce a nemocné. Jak vyvážit kvanta chemie, která denně všichni „vstřebáváme“? Jednoduše!
Vysoký obsah antioxidantů
Studie uveřejněná v srpnu 2009 v časopise Journal of Medicinal Food (Časopis pro léčivé potraviny) ukázala, že z deseti andských plodin právě quinoa obsahuje nejvíce antioxidantů. Ze studie publikované v časopise Food chemistry zase plyne, že naklíčením se obsah antioxidantů v semenech quinoy ještě zvyšuje. Potraviny bohaté na antioxidanty mají jak známo velmi pozitivní účinky na zdraví, podporují dlouhověkost a chrání před degenerativními chorobami včetně rakoviny, revmatoidní artritidy, degenerace sítnice či Alzheimrem.
Mimořádně vysoký obsah quercetinu a kaempferolu
Quinoa je výtečným zdrojem dvou extrémně zajímavých chemických látek – flavonoidů quercetinu a kaempferolu, které mají prokázaně protizánětlivé, antivirové a protirakovinné účinky. Opět jiná studie, uveřejněná v časopise Neuropharmacology uvádí, že tyto flavonoidy mají antidepresivní účinky, což znamená, že potraviny jako právě quinoa, mohou být pomocníkem proti depresím, úzkostem a jiným poruchám duševní rovnováhy.
Bezlepkové potraviny
Podle ankety zveřejněné agenturou NPD Group v roce 2013 se přibližně třetina obyvatel USA snaží vyhýbat lepku nebo alespoň minimalizovat jeho konzumaci kvůli jeho zdravotním dopadům. Quinoa je přirozeně bezlepková, a proto zcela bezpečná pro osoby s nesnášenlivostí lepku nebo trpící celiakií. A navíc, což je na quinoe vůbec nejlepší, narozdíl od průmyslově zpracovaných “bezlepkových” potravin neobsahuje žádná aditiva ani jiné nežádoucí přísady.
Zrno překypující živinami
Quinoa je výborným zdrojem základních živin a stopových prvků jako vápník, železo, fosfor, mangan, měď, selen a většiny vitaminů skupiny B. Šálek quinoy poskytne člověku třetinu doporučené denní dávky hořčíku, jehož má celých 80 procent americké populace alarmující nedostatek (u nás to nebude o mnoho lepší, pozn. překl).
Quinoua není nedostupná. Najdete ji určitě na internetu nebo v prodejnách zdravé výživy. Uvaříte ji za 15 až 20 minut, má příjemnou oříškovou chuť a snadno ji využijete jak v teplých, tak studených pokrmech.
Zdroj.
