Valí se to na nás ze všech stran - návrat k opravdové kvalitě, vyhýbání se chemikáliím, zdravý a udržitelný životní styl… V případě reklamních sdělení „hlavního proudu“ jde, jak správně usoudí většina lidí, jen o trend, který přišel a zase odejde podle momentálních potřeb „průmyslu“, asi jako slavné železo ve špenátu, nebo nejnovější výzkum „kalifornských vědců“, který „slavně“ vyzkoumá to, co se zrovna hodí.
Zdraví škodlivá polopravda
Nicméně víme, že na podstatě věci něco je - to, co jíme a v čem žijeme, by opravdu nemělo být jedovaté nebo zdraví škodlivé. Takže si čím dál více lidí rádo připlatí za jídlo, potravinové doplňky, oblečení z přírodních materiálů…
Ale kosmetika? Je opravdu tak zásadní rozdíl mezi přírodní péčí o tělo a konvenční kosmetikou? Argument „kdyby to bylo opravdu škodlivé, tak by se to přece neprodávalo“ nebo „většinu těch látek kůže stejně vůbec nevstřebá“ vypadá přesvědčivě – jenže jde o nebezpečnou polopravdu. Navíc to, že špatná strava prokazatelně způsobuje zdravotní problémy, je „vědecky doložitelné“, ale to, že by něčí nemoc byla přímo zapříčiněna kosmetickými prostředky, se kupodivu stále „nedá“ s určitostí říci, ani zjistit.
Zdraví a blondýny
Kosmetika a snaha lidí krášlit se či maskovat nedostatky je nejspíš stejně stará jako lidstvo samo. „Před průmyslem“ ovšem nikdo neměl jinou variantu než použít to, co mu příroda nabízela. Což také nebylo pokaždé jen zdravé: už staří Řekové si barvili vlasy směsí oxidu olovnatého a hašeného vápna, což rozhodně není nic, co by člověku prospívalo a s přírodním barvením vlasů to má pramálo společného.
V momentě, kdy se o problematiku zajímat začnete, zjistíte, že nás všechny velké kosmetické značky zřejmě považují za nesvéprávné děti, které neumějí číst. A dost možná právem.
Problém je v tom, že přístup, že účel světí prostředky a pro krásu se musí trpět, nevymizel ani v době, kdy máme přirozené a zdravé alternativy. Chemické barvení a odbarvování vlasů také nikdo nepovažuje za zdraví prospěšné, peroxidových blondýn však neubývá. Přestože každý jistě uzná, že argument „co mě nezabije, to mě posílí“ má v tomto případě značné slabiny, většině (převážně) slečen a dam zjevně nevadí, že si vlasy pomalu likvidují. Stejně jako řecké ženy, potírající si hlavu olovem, nebo středověké Italky, kapající si do očí rulík zlomocný, mají před očima jen vidinu vlastní krásy, v tomto případě „ideálu“ z časopisu. Zdraví? Nedůležité. A s tím samozřejmě kosmetický průmysl počítá.
Máme zvládnutý „koktejlový efekt“?
Je skutečně pravda, že „kdyby to bylo tak škodlivé, tak by se to neprodávalo?“ Potenciální škodlivost látek se většinou - stručně a laicky řečeno - zjišťuje tak, že se zkoumá, jak velká dávka té které chemikálie je smrtelná, většinou pro nějaké nebohé zvíře. Většina používaných chemikálií není primárně vyvíjena pro kosmetický průmysl, takže se samozřejmě na zvířatech testují, ačkoli se nahlas tvrdí, že to či ono celé „nebylo testováno na zvířatech“. A smrtelná dávka se pochopitelně do ničeho nepřidává. Nicméně v malých dávkách už je daná látka často považována za neškodnou.
Ano, „všeho moc škodí“, takže o některých chemických sloučeninách to platí. Pokud vypijete za den deset litrů vody, asi zkolabujete, a přesto je voda pro nás nezbytná. Tento argument však lze těžko vztáhnout na látku, která nejen, že je našemu tělu naprosto cizí, ale ani ji ve velké většině nedovede nijak odbourat nebo zpracovat. A takových je v „běžné“ kosmetice ošklivě mnoho: parabeny, ftaláty... Nemluvě o tom, že vše, co naším tělem byť jen projde, v něm svoji stopu zanechá, chemicky i energeticky. To už téměř nikoho z výrobců běžné kosmetiky „nezajímá“.
Čtěte ZDE: Léčení vůní: jednoduchá cesta k podpoře vlastního zdraví. Chceme se vonět návykovými a nebezpečnými „EU parfémy“, nebo zvolíme alternativu, než nám ji zakážou?
Už vůbec nikdo nezkoumá takzvaný koktejlový efekt. Čím více chemických a tělu nepřirozených látek do sebe tedy dostaneme, tím nepředvídatelnější „koktejl“ si v těle namícháme a větší množství potenciálních reakcí nevědomky spouštíme. Jaké to má v delším časovém horizontu následky, nedokáže (zatím) nikdo změřit, ale na přibližnou představu nám stačí zdravý selský rozum. A ten bychom možná měli občas použít, dokonce i aniž by praxi posvětily výzkumy „vědců z Kalifornie“, kteří zase něco nepřekonatelného „vyzkoumali“, jak se občas dočteme v ženských rubrikách mainstreamových médií.
Když nejde o život, jde… o peníze
Problém navíc dále komplikují „čáry“, zvané cena a značka. Příčetný jedinec většinou nečeká, že když si koupí krém za sto korun, dostane tu nejvyšší možnou kvalitu. I zde by se dost možná více vyplatilo mazat se sádlem, či základem pro mast z lékárny – ale to nechme prozatím stranou. Důležité je totiž, že u výrobků, za něž dáme průměrnou denní mzdu příslušníka střední třídy, už nějaká očekávání máme. A tady funguje největší manipulace.
Nejčastěji se obracíme ke značkám, které svým jménem fascinují celé generace dívek a žen. Lancome, Dior, Chanel...nejen v případě kosmetiky jde v našich očích o vrchol luxusu. Když je to drahé – jistě to bude kvalitní! Ale právě v případě kosmetiky bychom měli být ostražití i u těch nejlepších. Často se totiž jedná o značky, pro které je kosmetika pouze „přívažek“ a kosmetické řady začaly produkovat výhradně z toho důvodu, aby si velkého jména mohlo „užít“ více spotřebitelů.
Jsou produkty, kde si můžete snadno odvodit, nakolik platíte opravdu jen za zvučné jméno. Například řasenky. Voděodolné řasenky skutečně zdravé nejsou a být nemohou. U jiných typů je asi každému jasné, že je celý „zázrak“ prostě trocha něčeho krémového s trochou pigmentu, tudíž jde především o to, jak hezky po ní naše řasy vypadají.
Nemáte padesát tisíc na slavnou prošívanou kabelku Chanel? Tisícovku na krém dáte jistě za čas dohromady. Chanel je mimochodem firmou, jejíž kosmetika byla původně „zadána“ podstatně méně drahé značce, proslavené výrobou divadelních líčidel - Bourjois. Proto mají výrobky obou společností velmi podobné rysy a tvary a mezi milovníky dekorativní kosmetiky se stále spekuluje o tom, jestli tvářenky, makeupy či rtěnky jsou skutečně vyráběny odlišně, nebo sjíždějí z jedné výrobní linky do různě popsaných flakonků s velmi rozdílnými cenovkami.
Jistě, nejde jen o zvučné jméno. Pokud si koupíme konvenční pleťový krém za cenu kolem tisícikoruny, je jasné, že „nějaké látky“ obsahuje a ty „něco dělají“. Zakopaný pes je někde jinde.
Hyperdrahá voda
Když se podíváme na složení nějakého takového „konvenčního krému“, zjistíme, kde je problém. „Aktivní“ ingredience tvoří jen velmi malou část objemu. Každý krém má základ (v němž se všechno ostatní rozmíchá), emulgátory (které spojí zdánlivě nespojitelné, třeba olej a vodu), vůni… Často zjistíme, že v tom všem se krém za tisíc korun mnoho neliší od toho za sto. Levné, pro kůži často nezdravé ingredience jako je vazelína, minerální olej, deriváty kokosového oleje nebo glycerin jsou všudypřítomné. A voda, samozřejmě. Tvoří přes 70% našeho těla, nemůže chybět ani v krému. Tam si za ni ovšem „maličko“ připlatíme.
A může být hůř. To, že vám nějaký krém nebo sérum tak krásně vyhladí pleť, „že je jako hedvábí“, mají na svědomí (nezdravé) silikony, tu „rozzářenou pleť a sjednocenou barvu“ třpytky a pigmenty. Ty nejen, že patří opět k tomu nejlevnějšímu a nejhoršímu, co se dá do krému dát, ale navíc vám jejich efekt vydrží jen do umytí či odlíčení. I opravdové „hvězdy“ jako je arganový olej nebo kyselina hyaluronová nejsou nic, čeho byste si za pár stovek nemohli pořídit množství mnohonásobně přesahující objem, který ke „milostivě“ vmíchán do vašeho krému.
Existuje dost velmi luxusních značek přírodní kosmetiky, které za sebou žádné velké jméno nemají, neuvidíte je na každém billboardu a neslibují, že z vás bude do rána Julia Roberts. To sice znamená, že se jejich sláva šíří o dost pomaleji, na druhou stranu si ale mohou dovolit, aby ušetřené peníze investovaly tam, kam patří - do kvality svých produktů.
Ano, ten krém dost možná „funguje“. Ale jaké má „vedlejší účinky“? A především: stojí alespoň částečně za cenu, kterou jste za něj zaplatili? Ať se nám to líbí nebo ne, kosmetické firmy nás „masírují“ masivními reklamními kampaněmi, provozují butiky a zásobují svými produkty celý svět...a to všechno něco stojí. A někdo to musí zaplatit.
Lékárna v ledničce a diamantový důl
Pokud se začneme blíže zajímat o přírodní kosmetiku, většinou s údivem pochopíme, že je v ní obsažena spousta ingrediencí, které mají vynikající účinky na pleť, ač nejsou nijak drahé či nedostupné. Každá pleť potřebuje trochu něco jiného, nicméně pokud zapátráme a zaexperimentujeme, můžeme snadno zjistit, že pleťová maska z ingrediencí, které jsme zrovna objevili v lednici, a pár kapek esenciálního oleje má více než uspokojivé výsledky. Stejné, nebo lepší, než ty, za které jsme dříve rádi platili nemalé částky.
Je totiž mnoho přírodních ingrediencí, které fungují opravdu skvěle. Není náhoda, že se luxusní značky předhánějí v tom, jaký extrakt nebo olej právě ten jejich krém obsahuje. Ano, sem tam se mihne i nějaká „zázračná molekula“, ale i tu většinou na začátku „vyrobila“ nějaká rostlina. Aktivní a účinné ingredience jsou ve veškeré kosmetice z největší části právě přírodního původu.
Je tedy trochu paradoxní, že skutečně čistá přírodní kosmetika je považována za alternativu pro bláznivé jedince, kterým o samotný efekt až tolik nejde, protože by nejraději žili v lese a nemyli se vůbec. Případně je odsuzována jako "příliš drahá", neboť neznačková. Je to ovšem stejné jako kdybychom si chtěli koupit diamantový náhrdelník, ale nabídku diamantového dolu bychom odmítli s tím, že je to na nás příliš alternativní a složité.
Čtěte ZDE: Maliny: Letní „superovoce“ proti artritidě i rakovině. Podobné účinky mají i borůvky a brusinky. Jak se „promlsat“ ke zdraví i s cukrovkou?
Řasy za všechny prachy
Pokud je pro nás důležité, kolik procent vody obsahuje šunka, kterou si kupujeme, nemělo by nám být jedno, že nás okrádají jinde. Čím dál více značek dává pozor na to, aby ty nejhorší ingredience nepoužívaly. Přesto pohoříte, pokud on nich chcete za svoje peníze něco, co za ně skutečně stojí. Při pohledu na složení kosmetiky velkých luxusních značek se odborník neubrání dojmu, že zákazník je často sprostě okrádán, aniž to tuší.
Jsou produkty, kde si můžete snadno odvodit, nakolik platíte opravdu jen za zvučné jméno. Například řasenky. Voděodolné řasenky skutečně zdravé nejsou a být nemohou. U jiných typů je asi každému jasné, že je celý „zázrak“ prostě trocha něčeho krémového s trochou pigmentu, tudíž jde především o to, jak hezky po ní naše řasy vypadají. Výdrž, výkon a barvu je v stavu posoudit každý, kdo řasenku používá a podle toho se může rozhodnout, jestli hodlá danou částku zaplatit. Je ovšem třeba se skutečně dívat, ne jen slepě předpokládat, že „mám trojité řasy“, či ignorovat, že mi řasenka sice řasy „natáhne“, ale dva tucty mi jich po každém odlíčení „díky“ jejímu působení vypadne, nebo mě bolí oči...
Zákazníci jsou malé děti
U výrobků pečující kosmetiky už vše tak evidentní není. Pokud složení nerozumíte, nepoznáte, jestli je cenovce adekvátní či nikoliv. A v momentě, kdy se o problematiku zajímat začnete, zjistíte, že nás všechny velké kosmetické značky zřejmě považují za nesvéprávné děti, které neumějí číst. A dost možná právem.
Jak jinak vysvětlit, že krém slovutné značky v ceně cca 8500 za 50ml obsahuje „sprostý“ minerální olej? Kromě toho, že je opravdu levný, nemá absolutně žádné klady, ani funkčně, ani uživatelsky. Nic, co by se ve složení nedalo nahradit plejádou prostředků, které budou fungovat stejně, ale budou pleti navíc pomáhat. Minerální olej vám poslouží jediným způsobem: ucpe kožní póry. Použít ho, byť v malém množství, ve výrobku tak drahém, je pustý výsměch a pohrdání zákazníkem.
Jde o kvalitu a výsledek!
Naproti tomu existuje dost velmi luxusních značek přírodní kosmetiky, které za sebou žádné velké jméno nemají, neuvidíte je na každém billboardu a neslibují, že z vás bude do rána Julia Roberts. To sice znamená, že se jejich sláva šíří o dost pomaleji, na druhou stranu si ale mohou dovolit, aby ušetřené peníze investovaly tam, kam patří - do kvality svých produktů. Srovnáme-li konvenční krém za tisícovku a stejně drahý krém nějaké luxusnější přírodní značky jako je třeba Mádara, zjistíme, že přírodní varianta neobsahuje žádné „hluché“ ingredience. Často ani vodu, která je nahrazena něčím daleko přínosnějším jako je březová šťáva, aloe vera nebo hydrolát. Tím pádem má každá ingredience v produktu svoje místo, funkci a efekt a má pro vás význam.
Možná to není krém přesně pro vás, protože vaše pleť potřebuje něco jiného, to ovšem nevadí: sortiment kvalitní přírodní kosmetiky je čím dál širší. Je skvělou alternativou pro ty, kteří přeci jen nechtějí používat pouze vepřové sádlo, případně se zabývat složitým mícháním domácích „patlání“.
Nic to nemění na faktu, že v případě přírodní kosmetiky mají i ty nejlevnější ingredience nějaké benefity pro pleť. Sojový, slunečnicový nebo olivový olej, bambucké či kakaové máslo nejsou žádný luxus, můžete je klidně kupovat na kila, a navíc jeden každý z nic můžete použít i samostatně, dlouhodobě a pokud bude jinak vás životní styl v normě, nebude vaše pleť nijak strádat. Což se ovšem rozhodně nedá říct v případě, že se rozhodnete na sebe mazat výhradně vazelínu, minerální olej či jakýkoliv silikon. Překvapivé množství lidí, „zblázněných“ do značek, které jim nacpává do hlav kosmetický průmysl s přispěním velkých médií, to ale přesto činí.
Přírodní kosmetika už dávno není jen zdravou alternativou pro ty, kteří chtějí povýšit svůj životní styl na „ještě více zelenou“ úroveň. Měla by být první volbou pro každého, komu záleží na tom, aby za své peníze dostal adekvátní protihodnotu. Nákup oblečení a doplňků slavných značek, byť mizerné kvality, lze ještě svým způsobem pochopit: jde o to se ukázat. Jenže v případě kosmetiky neukazujeme produkt, ale výsledek.
