Ještě před sto a více lety bylo i u nás docela běžné, že chudší vrstvy chodily v létě – či dokonce i v zimě – bosky. V tomto ohledu to vypadá, že jsme opravdu „pokročili“: Dnes si boty může dovolit každý. Jenže to není taková výhra, jak si většinou myslíme. Je sice dobré, když nás nezebou nohy, jenže chodit neustále obutý není, jak vyplývá z výsledků nových i starších výzkumů a klinické praxe, tak docela zdravé. Jedním z velkých moderních zdravotních „objevů“ totiž je fakt, že ke svému životu a zdraví nejen svého srdce a cév potřebujeme – přímý kontakt se zemí.
Prostinký zázrak
„Uzemnění“ se začíná rozvíjet jako čím dál větší a úspěšnější léčebná metoda, o níž píší v zahraničí i kliniky, specializující se na kardiovaskulární choroby. Ne tak u nás – na rozdíl od Ameriky to vypadá, že zatím nikdo žádný „Uzemňovací institut“ nezaložil a knihy o uzemňování nepíše. Je to dobře, nebo špatně? Toť otázka. Sama metoda je totiž tak jednoduchá, že je otázka, zda je pro její použití skutečně třeba číst knihy, nebo kupovat speciální pomůcky. V každém případě však platí, že je nutné o tomto překvapivě jednoduchém a účinném způsobu uzdravení vědět.
"Vedlejším produktem“ chození bosky je lepší imunita a hojení ran. Dalším pozitivním účinkem je vliv na činnost srdce a krevní oběh. Již po několika minutách je možné pozorovat, jak se upravuje krevní oběh a nohy se prokrvují. Jako by se „protrhla přehrada“ dlouho zadržované energie, která náhle proudí do nohou
O co jde? Princip je skutečně prostinký. Naše tělo, tvořené z většiny vodou a minerály, výborně vodí. Země má samozřejmě elektrický potenciál – a ten, ve formě proudu elektronů (jinak řečeno slaboulinkého stejnosměrného elektrického proudu), přechází do buněk lidského těla, pokud není tělo od „Matičky Země“ odděleno gumou nebo jiným špatně vodivým materiálem.
Světlo jako klíč
A elektrony v buňkách jsou životně důležité pro naše zdraví. Ostatně ze stejného principu těží úspěšná, byť farmaceutickým průmyslem pochopitelně ostouzená, metoda doktorky Budwigové, s níž si dnes lidé po celém světě svépomocí léčí rakovinu, a o níž jsme již na Protiproudu mnohokrát informovali. Jde prostě o to, dostat do buněk – „světlo“.
Čtěte ZDE: Zdraví v Protiproudu: Recept na pomazánku dr. Budwigové, která zachraňuje lidské životy
Zdá se, že právě světlo je klíčem k uzdravení. Duchovně založené a věřící mezi námi taková informace asi nepřekvapí. Přesto je velmi důležité si připomenout právě „uzemnění“, protože jak se ukazuje, může mít zásadní zdravotní důsledky. Týkají se nejen cukrovky a chorob srdce a krevního oběhu, ale i jich. Je zřejmé, že dotyčné nemoci („civilizační“) nevznikají pouze ze způsobu stravování, ale i z dalších „vymožeností“, které s sebou přinesla civilizace.
Kardiochirurg žasne: Země vyléčila diabetes
Polský kardiolog Karol Sokal a jeho syn Pawel, specializující se na neurochirugii, aktivně zkoumají a dokumentují různé účinky „uzemnění“ již více než dvacet let. Ve své praxi jej vyzkoušeli na stovkách pacientů, včetně mnoha, trpících diabetem. Na dobré výsledky této praxe poukázali ve studii z roku 2011.
„Některým pacientům jsme dokázali úplně vysadit inzulín, protože jim krevní cukr klesl jen na základě bosých procházek v trávě,“ říkají otec a syn Sokalové. „Dokonce se ukázalo, že v některých případech kombinace léků a uzemňování vedla k tomu, že glukóza poklesla příliš. Je to docela těžké, říci „běžnému“ pacientovi, že už ty léky na cukrovku nemusí brát, protože stačí chodit bosky – ale přesně to jsme zjistili. A neplatí to jen v případě cukrovky. U ní samozřejmě záleží hodně na tom, o jaký typ a jakou závažnost se jedná, nedoporučoval bych to plošně a bez konzultace s lékařem. Ale některým pacientům, kteří polykali léky proti diabetu, jsme je úplně vysadili.“
Jak dodává: „Naše experimenty ukázaly, že již pobyt v „uzemnění“ po tři dny a dvě noci u některých pacientů znamenal pokles hladiny glukózy v krvi. Zatím jsme však měli na testy jen dvanáct dobrovolníků, z nichž polovinu tvořila kontrolní skupina, která uzemněná nebyla. Potřebujeme další výzkumy na to, abychom dokázali – možná – změřit, jak dlouhý pobyt komu stačí, aby mohl vysadit léky. Dost možná, že k tomu někomu budou stačit tři noci.“
Chcete lepší imunitu? Choďte bosi!
Pozitivním účinkem na krevní cukr však příznivé účinky nekončí. Mimochodem, americký lékař Stephen T. Sinatra, který se uzemnění rovněž věnuje, tvrdí, že za zlepšením stavu diabetiků mimo jiné stojí silné protizánětlivé působení „groundingu“, jak se uzemňování anglicky nazývá. To zamezuje sestupné spirále, při níž se v diabetikově těle při diabetu druhého typu z tuku vytvářejí chemické látky, obvykle doprovázející zánět, které dále blokují rozeznávání inzulinu.
Jeho závěry také znamenají, že „vedlejším produktem“ chození bosky je lepší imunita a hojení ran. Dalším pozitivním účinkem je vliv na činnost srdce a krevní oběh. Již po několika minutách je možné pozorovat, jak se upravuje krevní oběh a nohy se prokrvují. Jako by se „protrhla přehrada“ dlouho zadržované energie, která náhle proudí do nohou.
Uzemnění „diabetické nohy“
Potom nepřekvapí, že „uzemňování“ je zjevně dobrým lékem i na diabetickou neuropatii, tedy poruch nervových funkcí u diabetiků, vedoucích spolu se špatným prokrvením končetin ke vzniku nechvalně proslulé „diabetické nohy“ plné vředů a gangrény. Diabetikům s tímto postižením umí pomáhat různé alternativní směry léčby (především má v této souvislosti skvělé výsledky homeopatie), ale klasická medicína léčí „diabetické nohy“ spíše paliativně, tedy ulevuje, amputuje, atd. „Uzemnění“ by proto mohlo být důležitým podpůrným činitelem pro účinnou léčbu.
Jak dosvědčuje i doktor David Richards, rodinný lékař z Nového Jižního Walesu: „Jsem rodinným lékařem už přes třicet let a nikdy jsem neměl prostředek, jak doopravdy pomoci při diabetické neuropatii. Žádný doktor vám v tomhle směru nic moc nenabídne. Můžete zuby nehty držet hladinu krevního cukru v normě. Ale cit v nohou vám to nevrátí. Jenže když jsem začal pracovat s uzemněním, všechno se diametrálně změnilo.
Už po jedné hodině konzultace s nohama „uzemněnýma“ speciálním přístrojem, který jsem jí připnul na plosky chodidel, se jedna má pacientka ozvala, že cítí nohy. Nevěděl jsem, že je měla necitlivé, to mi nikdy neřekla, udělal jsem to původně z jiných důvodů.
Od té doby takovou proceduru s diabetiky dělám standardně, ať si na potíže s citlivostí končetin stěžují, nebo ne. Vyléčil jsem i mnohem těžší případy. A nejen diabetu. Lidé se selhávajícími ledvinami se začínají náhle uzdravovat. Mému švagrovi, který je na dialýze a takový ‚hokus pokus‘ zkusil jen velmi nerad, jeho ošetřující lékař řekl: „Nevím co to se sebou děláte, ale dělejte to dál.“ Lepší se. A je jen jeden z mnoha. ‚Vyléčil‘ jsem nervy i dámě, která téměř třicet let po operaci páteře vláčela za sebou ‚svou mrtvou nohu‘, jak jí říkala. Nemohla hýbat prsty ani chodidlem. A teď může. Jen proto, že se důkladně uzemnila.“
Prostě jděte ven...
Výčet „zázračných uzdravení“ by mohl pokračovat téměř do nekonečna. Mnoho lékařů, podobně jako dr. Richards, vsází na speciální „udělátka“, která pacienta uzemní. Prodávají se i zvláštní matrace, protože spánek „v uzemnění“ je údajně vůbec tím nejlepším, co pro sebe může člověk učinit.
Taková „hejblátka“ mohou diabetikům i jiným těžce nemocným lidem velmi pomoci. Ale rozhodně nejsou jedinou cestou k „uzemnění“. Dost možná stačí docela málo: po dlouhé době se zase poránu projít bosýma nohama v orosené trávě. Ta totiž ze zkušenosti nejlépe vodí. Není špatné udělat si z toho zvyk: chvilku času jen pro sebe. Nebo ještě důkladněji: vyrazit do přírody a zdřímnout si ve spacáku „pod širákem“ na zemi.
Za horkých letních nocí nepotřebujete karimatku, a když vystrčíte ruku ze spacáku, uzemníte se zrovna tak jako na speciální matraci. Alespoň to tvrdí lékaři, zabývající se touto „revoluční“ metodou, která je ve skutečnosti, jako všechny dobré uzdravovací techniky, stará jako svět sám.
Více například zde a zde.
