Málokdo si uvědomuje, jak křehký je způsob života, jejž vedeme. Tato osudová nevědomost je záměrně přiživována ze strany různých „globálních elit“, které nechtějí soběstačné, přemýšlivé občany. Spíše jim vyhovují lidská „kolečka“ ve složitém soukolí, jejichž osud bude v případě planetární „technologické katastrofy“ okamžitě zpečetěn.
Jedna taková nás jen o pár dnů minula v roce 2012. Další může přijít... kdykoli. Dnes, zítra, za měsíc nebo za rok – ale přijde určitě a dost pravděpodobně i brzy. Podivné chování naší hvězdy, která vykazuje hrozivou nečinnost, již si astrofyzikové neumějí vysvětlit, nechává naprostou většinu lidí chladnými. Přitom pravděpodobnost „velkého výstřelu“ to spíše přibližuje než naopak. A nejde o slova „pomatených apokalyptiků“, ale velmi reálnou možnost, o níž vědci nepochybují.
Právě proto stojí za to si přečíst zprávu Mika Adamse o studii, kterou nedávno vydala americká NASA (Národní úřad pro letectví a vesmír). V ní se tvrdí, že existuje v každé dekádě značná, zhruba 12%, šance, že v jediné vteřině bude zničena absolutní většina moderních technologií – a s tím i naše civilizace a bezstarostný způsob života.
Má smysl se na tuto nevyhnutelnou katastrofu složitě připravovat a třeba hromadit zásoby? Celé velké skupiny a hnutí tvrdí, že ano. Opačný názor říká, že na budoucnost se připravit nelze – leda upřímnou modlitbou – neboť náš osud není v našich rukou. Rozhodně je však dobré si včas uvědomit, jak malí a zranitelní, a odtržení od přirozeného světa, vlastně my „zápaďané“ jsme. I proto je extrémně důležité číst a informovat se navzájem o tom, co píše (zdaleka ne jen) Mike Adams.
Palcové titulky se nekonají
Je vlastně pozoruhodné, že následující zpráva není předmětem palcových titulků ve všech mainstreamových novinách. Dost možná totiž je z hlediska přežití lidstva nejzásadnější zprávou, jakou by mohly přinést: v roce 2012 byla současná podoba naší civilizace téměř zničena a nikdo si nemůže být jist, kdy se tak ze stejného důvodu stane doopravdy. Tím důvodem je slunce.
Většina západní civilizace žije z mylného předpokladu, že naše civilizace je silná a soběstačná. Nekonečná křehkost našeho způsobu získávání obživy jim nijak nedochází. V důsledku si těžko dokáží představit, co by se v případě, že jedna sluneční erupce usmaží všechny elektronické přístroje, vlastně stalo
Šokující nový výzkum, který zveřejnila NASA, tvrdí, že každou dekádu má technologická civilizace, která momentálně ovládá Zemi, zhruba 12% šanci, že bude kompletně smetena z povrchu zemského.
Hrozí celosvětový „blackout“
V roce 2012 se to málem podařilo: „Silná sluneční erupce vyvrhla do vesmíru koronární hmotu a její následky se 23. července prohnaly zemskou oběžnou drahou. Kdyby se erupce vyskytla o týden dříve, zasáhla by Zemi přímo,“ praví NASA. Dále vysvětluje, že kdyby se tak stalo, znamenalo by to rozsáhlý, vlastně celosvětový blackout: vyřadit by podobný incident mohl cokoli (nebo všechno), co se zapojuje do elektrické zásuvky. Většina lidí by ani nespláchla doma záchod, protože vodárenské pumpy elektřinu ke svému provozu také potřebují.
Ale to je stále jen velmi mírný popis celosvětového blackoutu po sluneční erupci. Podívejme se, co by se například pravděpodobně stalo.
Čtěte ZDE: Konspirační teorie? Tvrdá realita: Amazon – po kterém u nás tak toužíme – nestaví jen datová úložiště pro CIA. Má i televizi, která vás nahrává a nejde vypnout
Smrt technologií – a naše
Velká část mikroelektroniky by odešla do věčných lovišť, protože by jí erupce usmažila spoje na základní desce. To znamená, že okamžitě přestanou existovat mobilní sítě, internet, a mimochodem i počítače a mobily.
Většina dopravních prostředků by měla podobný problém: i do aut se už montují komplexní integrované obvody. Některá nová auta a letadla by měla být proti podobným zásahům imunní, ale většina dopravních prostředků včetně lodí by se nejspíš v podobném případě nehnula z místa. Zajímavou diskusi na toto téma najdete mimochodem zde.
To tedy znamená, že by okamžitě zkolabovala dodávka potravin, vody a energií.
Čtěte ZDE: Lze přežít konec světa?
Televizní šok
Elektrická rozvodná síť by vypadla – nejspíš nadobro. Což znamená výpadek všech elektrických přístrojů, zapojených do zásuvky – včetně televize, takže si opravdu nepustíte CNN (nebo ČT 24, pozn. red.), aby vám řekla, co si o situaci máte myslet. Většina lidí by tak zažila hrozný šok – najednou by museli myslet sami za sebe.
Města všude na světě by okamžitě zachvátila panika: zdroje jídla, vody i elektřiny by najednou byly ty tam. To by znamenalo vlnu násilí, hladomor a nakažlivé nemoci.
Amishové vyhráli
Po americkém kontinentu jsou rozesety stovky jaderných elektráren. Ty by se samozřejmě při výpadku proudu přepnuly na záložní zdroje, jenže dieselové generátory také nedokážou běžet bez paliva věčně. To znamená, že Američané mají doma potenciálně stovky Fukušim.
Je ovšem zajímavé, že některé technologické „vymoženosti“ by blackout neovlivnil. Jsou to například:
- „Nemoderní“ přístroje jako staré dieselové motory a zemědělské stroje
- Kamna na dřevo
- Semena a osivo
- Zbraně
- Zlato a stříbro
- Koně a pluh.
Jinými slovy, kdyby se něco takového stalo, Amishové budou místní smetánkou. Celý svět by totiž v jediné vteřině byl vržen na úroveň 19. století.
Traktory s GPSkou
Člověk nemusí být zrovna Einstein, aby mu došlo, že technologie na úrovni 19. století není schopná uživit současnou sedmimiliardovou populaci. V roce 1850 byla na světě zhruba jedna miliarda lidí. Momentální populační exploze je umožněna mimo jiné právě tím, že je možné převážet – a produkovat – jídlo za pomoci moderních technologií. GPS navigaci mají i moderní traktory. A kromě toho, elektřina je potřeba i k výrobě a dovozu jednotlivých součástek, nehledě na palivo a jeho těžbu.
Skladování potravin, jejich chlazení, výroba, prodej – to vše závisí na komplexní infrastruktuře, kterou ovládají integrované obvody. A ty by erupce, podobná té, která nás těsně minula v roce 2012, okamžitě zlikvidovala.
„Kolik podobných erupcí minulo Zemi o vlásek a nic o nich nevíme, protože je naše přístroje nezaznamenaly?“ ptá se Daniel Baker z Universtiy of Colorado. „Musíme být připraveni na nejhorší.“
Jenže my nejsme.
Pochmurná čísla
Jen si prosím představte rozsah nebezpečí, kterému čelíme. Každý rok máme více než jednoprocentní šanci, že sluneční výbuch usmaží elektrickou rozvodnou síť a většinu elektroniky a lidstvo se ocitne zpět v báječném devatenáctém století.
„Nejdřív mě překvapilo, že ta pravděpodobnost je tak velká,“ píše Pete Riley z Predictive Science Inc. ve vědecké práci, kterou publikoval v únoru letošního roku a nazval Vesmírné počasí. „Ale statistiky se zdají být správné. Jsou to pochmurná čísla.“ V zásadě můžeme říct, že každý další den přináší nový vrh kostkami: přežije lidská civilizace, nebo nikoli? A fakt, že jednou podobná sluneční erupce zasáhne planetu, je statisticky nevyhnutelný.
Restart pokory
Možná, že jde o nějaký druh vesmírného restartu, který nás má přimět být trochu pokornější. Také ovšem vybije ty méně připravené. Na svět, který by po podobném zásahu nastal, totiž téměř nikdo z nás připraven není. Máme důležitější věci na práci: politické ambice, kariéru, situaci na burze a lesklá nová auta (nebo kabelky), jež prostě musíme mít. A samozřejmě – je nutné stavět domy, kopat studny a vést války. Téměř nikdo se nepodívá na slunce s vědomím, že ta věc na obloze vysílá každou chvíli potenciálně smrtící energii.
A tak se proti podobnému scénáři nic nedělá, ačkoli by mohlo: příprava americké elektrické sítě na podobný scénář by stála „pouhé“ dvě miliardy dolarů. Bylo by možné přejít na jiné palivo, než jádro, nebo alespoň záložní generátory jaderných elektráren chránit před výpadkem proudu či útokem zbraní, využívajících EMP (elektromagnetické vlny). Místo toho máme doma desítky časovaných bomb.
Vlastně nepřekvapí, že lidstvo slepě pochoduje k zániku. Tím, že se spolehlo na počítačové systémy, které řídí všechno, včetně produkce potravin, se vehnalo do slepé uličky. Velké procento populace by nejspíš nakonec přežilo šok z toho, že už nejsou burzy (a kabelky), ale i kdyby všichni opravdu chtěli žít dál – jak to udělají? Většina z nás už nemá žádné dovednosti, užitečné pro skutečný svět. Nevíme, jak pěstovat dobytek, obdělávat půdu, zahradničit, nebo sklízet úrodu. To, co je důležitým „talentem“ v informačním věku, bude v případě blackoutu naprosto k ničemu.
Kolik lidí ještě dokáže někam jet (nebo jít) s mapou místo navigace? Kolik lidí umí rozdělat oheň v kamnech? Kolik lidí si vůbec kupuje skutečné, papírové knihy? Jen tak mimochodem, vaše pěkná knihovnička, zabývající se tématem přežití v přírodě, vám bude k ničemu, pokud jste si ji koupili na Amazonu a máte ji ve své čtečce...
Co dělat?
Abychom lépe porozuměli riziku, kterému čelíme, uděláme menší pokus. Když dočtete tento článek, budete mít jakousi představu o tom, co nám hrozí. Co s tím uděláte?
Devětadevadesát procent populace udělá přesně toto: vůbec nic. Půjde zase do práce, protože je třeba platit nájem a maximálně si pomyslí variaci na téma: ty jo, erupce. Fakt šílený.
Nic jim to neřekne, protože lidský mozek ve skutečnosti není vybaven na to, aby zpracovával dlouhodobá rizika. Přímé ohrožení, to je něco jiného – ale pozvolna se připravující katastrofy – na ty zkrátka nemáme. Proto tolik lidí „nevěří“, že přijde nevyhnutelné zhroucení finančního systému. Nebo že v Americe velmi brzy dojdou zdroje vody. Nebo že naše vysoce specializovaná společnost je nekonečně křehká.
Říká se tomu „normalcy bias“ (tedy cosi jako předpojatost ve prospěch normality, pozn.red.). Znamená to iracionální přesvědčení, že věci budou tak, jak vždycky byly. To znamená, že teče-li pitná voda z kohoutku, den za dnem, rok za rokem, bude naše mysl předpokládat, že z něj automaticky poteče až do skonání světa.
Většina západní civilizace žije z mylného předpokladu, že naše civilizace je silná a soběstačná. Nekonečná křehkost našeho způsobu získávání obživy jim nijak nedochází. V důsledku si těžko dokáží představit, co by se v případě, že jedna sluneční erupce usmaží všechny elektronické přístroje, vlastně stalo. To elektronické „ticho“, během minut následované panikou.
Miliony, nebo spíš miliardy, v takovém případě nepřežijí. „Nevyvinuté“ národy, jako Papua Nová Guinea, na tom budou dobře. Nejhůře to schytají městské populace. Ti, kteří mají vlastní zásoby jídla, či je alespoň dokáží vypěstovat, dokáží se ubránit a mají zásobu přírodních léčiv, budou mít ovšem značnou výhodu.
Mysleme na to, že podobná věc se může přihodit – a spíš dříve, než později.
Zdroj.
