Když začalo být jasné, že na palubě letu MH17 byli mimo jiné přední světoví odborníci na AIDS a mluvčí Světové zdravotnické organizace, začalo se spekulovat – samozřejmě v kruzích, označených většinou veřejnosti za „konspirační teoretiky“. Populární teorie, že AIDS je „na zakázku vyrobenou“ nemocí, byla opět na scéně.
Umělý supervirus už dávno je
Ve všeobecném pozdvižení ovšem poněkud zapadla informace jiná – která je v každém případě pravdivá, a to ať je skutečný původ AIDS, případně dalších virových onemocnění, jakýkoli: a sice, že „šílený vědec“ nedávno smrtící nemoc, proti níž není imunity, v laboratoři skutečně vyrobil. Dokonce poněkolikáté. A ta mu klidně může, kdykoli si vzpomene, „utéct“ do světa.
Jak informoval britský deník The Independent, japonský vědec Yoshihiro Kawaoka, jenž pracuje pro Wisconsinskou-madisonskou univerzitu, vyrobil v laboratorních podmínkách chřipkový virus, který je schopen efektivně se „vyhnout“ působení protilátek, obvykle produkovaných lidským organismem. Jakákoli obranyschopnost, kterou kdy lidstvo proti tomuto chřipkovému viru mělo, či má, je tedy v případě nákazy „Kawaokovou chřipkou“ naprosto k ničemu. Důsledky? Dost možná fatální.
Hra s ohněm jako seriál
Není to poprvé, co si profesor Kawaoka hraje s ohněm. Genetická manipulace chřipkových virů tak, aby byly nebezpečnější, je jeho stabilním zaměstnáním: v jednom z předchozích projektů například pozměnil kmen ptačí chřipky H5N1, vysoce nebezpečný virus, který má v případě infekce pro lidi velmi často smrtelné následky.
Jenže právě infekce je za současných podmínek neobvyklá: H5N1 se totiž „neumí“ příliš dobře šířit mezi lidmi a jediným zdrojem nákazy tak obvykle bývá nakažená drůbež. To obvykle znamená oběti v řádu jednotek až desítek při kterékoli epidemii. Profesor se však virus pokoušel pozměnil tak, aby se dokázal šířit i mezi jedinci stejného druhu. Pracoval, pravda, s fretkami, nicméně tvrdí, že jde o funkční model infekce vzduchem i mezi lidmi. Vskutku milé.
Čtěte ZDE: Nakažlivé šílenství: kdo nám usiluje o zdraví? Virus, nebo Světová zdravotnická organizace?
Prasečí chřipka, model 2.0?
V rámci svého současného pokusu dokázal Kawaoka chřipkový virus „zmanipulovat“ tak, že vybíral ty viry, které vykazovaly schopnost odolat lidským protilátkám. Po několika generacích této selekce dostal to, co jeden z jeho kolegů v článku The Independent označil vědecky za „fakt hustej virus“.
Za základ vzal virus H1N1, kmen „pandemické“, tedy nikoli běžné (takzvané sezónní) chřipky, z roku 2009. Ano, správně – jde o slavnou „prasečí chřipku“. O tu, která se měla stát nebezpečnou celosvětovou pandemií, o tu, proti níž se vyráběly miliony dávek vakcín s pochybnou účinností a o níž se spekulovalo, že je sama uměle, laboratorně připraveným virem, který má buď „jen“ zajistit lepší prodej vakcín, nebo hůře: přivodit zničující globální pandemii, podobnou španělské chřipce, před níž vědci již několik (desítek) let varují a která stále nepřichází. O španělské chřipce se ostatně také spekuluje, že je umělého původu: existují i lékaři, kteří tvrdí, že byla zapříčiněna například očkováním.
Šílenství za miliony dolarů
Mimochodem, viru španělské chřipky se japonský vědec již rovněž věnoval: úspěšně se jej pokoušel se znovuvytvořit v laboratorních podmínkách z viru „běžné“ ptačí chřipky. Genetickou manipulací se mu podařilo dosáhnout kýženého cíle a „supervirus“, který v roce 1918 kosil celá města, znovu „ožil“.
Sám Kawaoka tvrdí, že dělá záslužnou práci, která umožňuje lépe pochopit mechanismus, jímž se viry stávají skutečně nebezpečnými. Vědecká komunita jej zřejmě povětšině kritizuje, či jej považuje za blázna.
Podobný hazard byl ale trochu moc už i na jeho kolegy, kteří jeho projekt kritizovali jako „hloupý“ a „nezodpovědný“. Navzdory tomu Kawaoka dál pracuje. Dokonce v laboratoři, kterou mu univerzita speciálně pro jeho pokusy vybudovala za pěkných dvanáct milionů dolarů.
Biohazard viry nezajímá
Její provoz má za běžných podmínek „pouze“ třetí stupeň klasifikace biologické ochrany (biohazard). Opravdové „metly“, jako ebola, mají přitom ten nejvyšší, čtvrtý. Kawaokovy současné pokusy ale naopak probíhají v ještě nižším, druhém, stupni regulace biologického rizika. Druhý stupeň biologické ochrany je charakterizován tím, že „je specializován pro infekčnější původce onemocnění, proti kterým však existuje účinná a nenáročná léčba“ – což však sotva je případ Kawaokova „velkého zlého viru“.
Mimochodem, druhý stupeň biologické ochrany byl i v laboratoři firmy Baxter, která „omylem“ poslala české vládě vzorky vakcín, nakažené chřipkovým virem, které mohly klidně způsobit pandemii (a pak s ní vesele dál jednala o dodávkách očkovacích látek). Baxter byl tehdy kritizován za to, že nechal vzorky pandemické chřipky, normálně kultivované v laboratořích se třetím stupněm ochrany, „potloukat se“ po laboratoři, která má jen stupeň druhý...
Únik z laboratoře je možný
Rozhodně však nešlo o jediný případ, kdy virus unikl, či mohl uniknout, z laboratoře. V nedávné době bylo sedmdesát pět pracovníků laboratoře Centra pro prevenci a kontrolu nakažlivých nemocí (Center for Disease Control) v Atlantě „omylem“ vystaveno nákaze antraxem. A to měla laboratoř vyšší, třetí stupeň biologické ochrany. V roce 2004 unikl z laboratoře v Pekingu virus SARS. Subtyp chřipkového viru H1N1, který od roku 1977 trápil několik desítek let svět, také zřejmě unikl z laboratoře. O prasečí chřipce nemluvě.
Sám Kawaoka tvrdí, že dělá záslužnou práci, která umožňuje lépe pochopit mechanismus, jímž se viry stávají skutečně nebezpečnými. Vědecká komunita jej zřejmě povětšině kritizuje, či jej považuje za blázna. Jenže to je vlastně vedlejší. Ať totiž je, či není šílený, Kawaoka rozhodně není „šíleným profesorem“ frankensteinovského střihu, který investoval dědictví po bohaté tetě do vývoje „superviru“ a schovává se s ním na odlehlém hradě. Sponzoruje ho velká akademická instituce. Pročpak to ti dobráci asi dělají?
