Masové očkování drasticky změnilo epidemiologii spalniček a udělalo z této dětské nemoci daleko nebezpečnější chorobu, než jakou byla v „době předvakcinační“. „Několik desetiletí poté, co byla vakcína zavedena, vzrostla úmrtnost na spalničky především proto, že vakcína činí dospělé, těhotné ženy a kojence mnohem zranitelnějšími,“ napsal ve svém nedávném článku „utajená historie spalniček“ v novinách National Post sloupkař Lawrence Solomon. V témže sloupku dává nahlédnout do historie výskytu tohoto onemocnění, dnešní vysoké úmrtnosti mezi znevýhodněnými skupinami a faktu, že očkování proti spalničkám „posunulo“ výskyt nemoci do věkových skupin, které byly dříve chráněny přirozenou imunitou.
Na spalničky se neumíralo – před vakcínou
Těsně před zavedením vakcíny v polovině šedesátých let klesla úmrtnost na spalničky o dechberoucích 98-99,6%. Doktor Alexander Langmuir, známý jako otec epidemiologické medicíny, si tehdy povšiml, že „spalničky jsou infekce omezená již ze své podstaty, která trvá krátce, je průměrně nebezpečná a má nízkou smrtnost.“ Než byla vakcína vyvinuta, počet úmrtí na spalničky ve vyspělých zemích klesl na mizivé číslo. Langmuir sám přiznával, že vakcína proti spalničkám vznikla nikoli proto, že jí bylo potřeba, ale prostě proto, že bylo možné ji vyrobit.
Než nastoupila masová vakcinace, rodiče u svých dětí spalničky vítali, protože věděli, že nákaza zaručuje trvalou imunitu a její prodělání v dětském věku chrání před nebezpečími, které choroba představuje pro dospělé. Populace si udržovala skutečnou „kolektivní imunitu“ proti chorobě, způsobenou cyklickými epidemiemi nemoci mezi dětmi, které k této chorobě měly sklon. Většina z nich ji prodělala, než jim bylo deset. Jakmile se zotavily, staly se na celý život imunními. Stejně na tom byla drtivá většina dospělé populace, která prodělala spalničky v dětství. Matky byly tedy přirozeně imunizovány proti nemoci a tuto imunitu navíc skrze placentu a později mateřské mléko přenášely na své děti v kojeneckém věku.
Neviditelná nákaza
Je odhadováno, že zhruba 2 – 10% očkovaných si nevytvoří dostatečnou hladinu protilátek proti nemoci ani po dvou přeočkováních. U jiných se zase imunita časem ztrácí. To vytváří „neviditelné“ skupiny dospělých, kteří proti nemoci nemají žádnou imunitu, ačkoli (či právě proto, že) byli očkováni. Jenže zdravotníci nejsou sto zjistit, u kterých očkovaných pacientů k tomuto jevu dochází a kteří se tedy mohou nakazit i přesto, že byli očkováni. Raději, než by se tak komplexním a rozšířeným problémem zabývali, viní pak z epidemií spalniček – které kupodivu nezmizely – neočkované jedince. Ale to je nesmysl.
Profesor Poland ovšem má „řešení“, které celý problém vakcín dovádí mnohem dál, než by se nám snilo: tvrdí, že by měli politici pochopit, že vakcína nefunguje a je čas na novou generaci očkování: „osobní“, individualizované vakcíny, které spojují očkování s genetikou.
Občas pravda nechtěně vyjde najevo. Obvykle tehdy, když některý lékař přizná, že se infekce vyskytuje i mezi očkovanými lidmi, jejichž imunita proti nemoci časem klesá, aniž jsou lékaři schopni změřit, jakým tempem. Není jak. „Dospělí, očkovaní proti spalničkám, vůbec nejsou imunní,“ hlásaly nedávno palcové titulky v deníku Vancouver Sun. „Je to taková časovaná bomba, nevíme, kolik takových lidí je, ani je nemůžeme nijak identifikovat,“ vysvětloval dr. Brian Lichty, profesor molekulární medicíny na McMasterově univerzitě. Jediný způsob, jak zjistit rizikovou kategorii by bylo provádět neustále každému krevní zkoušky.
Očkování nemoci nezabrání - naopak
Rozklad přirozené imunity proti spalničkám pomocí čtyř dekád masového očkování není rozhodně něco, o čem by zdravotnické autority rády mluvily. Koneckonců na to nemají čas (nebo si to myslí), protože mají plné ruce práce s odstraňováním škod, které páchají další epidemie spalniček mezi očkovanými i neočkovanými. Nikdo nemá náladu si přiznat, že právě vidíme to, co medicínská literatura předpovídala již před drahnou dobou – tedy, že se spalničky šíří očkovanou populací, protože imunita navozená vakcínou časem klesá a to činí dospělé náchylnějšími k nemoci. A že je možné, aby se očkovaný stal přenašečem viru – jak dokumentují dobře známé případy.
Čtěte ZDE: Případ dítěte zabitého „třesením“: Otec odsouzený na doživotí je možná nevinný. Kdo vraždil? I český Nejvyšší soud jde proti „popíračům“ očkování
S očkováním se tedy stalo jediné: doživotní imunita, kterou před očkovacím „tažením“ měla většina populace, byla obětována obrovitému, celosvětovému lékařskému pokusu, který chtěl dokázat, že imunita získaná očkováním je rovna té přirozené. Že jde o teorii nesprávnou, nyní přiznávají i sami vakcinologové.
Zmiňovaný Lawrence Salomon dokonce píše v článku „Vakcíny epidemiím spalniček nezabrání“, že se „spalničky ve vysoce proočkovaných společnostech vyskytují především u osob očkovaných.“ Všímá si práce dr. Gregoryho Polanda, profesora medicíny a zakladatele a vedoucího Skupiny pro výzkum vakcín na slavné klinice Mayo. Profesor Poland je velkým obhájcem vakcín a zuřivým kritikem toho, co nazývá „iracionalitou anti-očkovačů“.
Geneticky „ušité“ vakcíny
Přesto ve své práci z roku 2012 přiznává, že vakcína proti spalničkám naprosto selhala, patrně nikdy nesplní cíl, k němuž byla vyrobena a že „je na čase zcela změnit kurz... epidemie spalniček se objevují i ve vysoce rozvinutých zemích, v nichž přístup k očkovacím látkám, infrastruktura veřejného zdraví a povědomí občanů v oblasti péče o zdraví jsou dobré. To je neočekávaný a znepokojivý příznak – epidemie spalniček se vyskytují tam, kde bychom je čekali nejméně.“
Profesor Poland ovšem má „řešení“, které celý problém vakcín dovádí mnohem dál, než by se nám snilo: tvrdí, že by měli politici pochopit, že vakcína nefunguje a je čas na novou generaci očkování: „osobní“, individualizované vakcíny, které spojují očkování s genetikou. Jejich vývojem se zabývá vědní odvětví, známé pod názvem, vzniklým spojením obou slov, jako „vakcinomika“.
Spalničky chrání před rakovinou!
Politici i mainstreamoví zdravotničtí odborníci v každém případě trvají na tom, abychom do sebe vakcínu nadále „pumpovali“ – ačkoli sami vědí, že nefunguje. Lékaři panikaří, když se vyskytne epidemie spalniček mezi dětmi, vyděšení z toho, že by se mohla rozšířit i na očkované (což sami způsobili), místo aby byli nadšení, že pár dětí získá celoživotní imunitu. A nejen vůči spalničkám. Jak píše PhD Viera Scheiber v jednom svém článku, „pokud dostaneme spalničky, vede to nejen k celoživotní imunitě vůči této nemoci, ale rovněž k celoživotní ochraně proti degenerativním nemocem kostí a chrupavek, zánětům kožních mazových žláz, autoimunitním onemocněním a určitým druhů tumorů.“ Například rakovině vaječníků.
Epidemie mediálního ticha
Kromě pár investigativních žurnalistů, jako je Lawrence Salomon, se navíc problémem očkování nechtějí zabývat ani novináři. Je jasné proč. Když s Lawrencem hovořila Anne Dachel ze serveru Age of Autism (Věk Autismu), zeptala se ho: „Proč nejsou v médiích lidé, jako vy, kteří nám dávají vědět, co se děje? Proč se všichni novináři změnili ve stenotypisty, přepisující tiskové zprávy z Center pro kontrolu a prevenci nakažlivých chorob (Centers for Disease Control and Prevention, státní, obdoba České vakcinologické společnosti, pozn. red.)? Solomonovu odpověď na tuto možná původně řečnickou otázku stojí za to si přečíst, protože přesně ukazuje, proč mainstreamová média odmítají měnit medicínský status quo a psát o očkování pravdu:
„Většinu žurnalistů vyděsí, když mají psát o něčem „vědeckém“. V politických otázkách si věří a nemají s nimi problém – nepochybují o váze vlastního názoru. Dokonce si myslí, že jejich názor je nadřazený názoru jakýchkoli dalších „expertů“ v oboru.
Čtěte ZDE: Marxova ministryně Marksová: Očkovací cirkus bude! Skutečná diskriminace rodičů i dětí naše pokrokové zákonodárce kupodivu tentokrát nezajímá...
Ale pokud jde o vědu, jejich sebevědomí se náhle vypaří. Zkrotnou a připadají si takhle malincí. Bojí se, že by „vědě“ nerozuměli, a tak raději nemyslí, přijmou oficiální názor a stanou se, jak jste je nazvala, „stenografy“.
Svou roli hraje i tlak novinářské veřejnosti. Mezi mediálními elitami se zpochybňování očkování rovná zpochybňování evoluce. Většina novinářů nechce být stigmatizována jako „ignoranti“, kteří nevědí, o co běží. Kromě toho jde o hodně. Pokud novinář udělá chybu, když píše o politice, sportu, nebo ekonomice, nic moc se nestane. Ale pokud by napsal o vakcínách na vlastní pěst něco, co by se ukázalo jako nepravda, má dost možná na svědomí smrt nebo zmrzačení nevinných. To je větší zodpovědnost, než které je většina novinářů ochotná čelit. A dokonce i kdyby jejich názor byl správný a nic z toho se nestalo, pokud nebudou mít v ruce důkaz, který často není k dispozici, budou prohlašováni za párie. Což není role, kterou by většina novinářů ráda hrála.“
Hrozivé vedlejší účinky
To, že vakcína MMR, kterou se očkuje i proti spalničkám, není účinná a zvyšuje rizikovost nemoci, však není všechno. Autority v oblasti zdravotnictví pečlivě dbají i na to, aby byly pod pokličkou udrženy informace o nežádoucích vedlejších účincích vakcíny. Ve Spojených státech existuje Národní centrum informovanosti o vakcínách (National Vaccine Information Center). Statistiky jsou znepokojivé:
- K 9. červenci 2012 bylo hlášeno celkem 6.058 vážných nežádoucích účinků (počítáno od roku 1990), přičemž více než polovinu postižených představovaly dětí do tří let.
- K 1. březnu 2012 evidoval Federální program kompenzace po očkování celkem 898 žádostí o kompenzaci za zdravotní problémy a úmrtí, způsobená očkováním vakcínou MMR, z čehož bylo 56 případů úmrtí a 842 případů těžkého poškození zdraví.
- V souvislosti s vakcínou MMR je evidováno celkem 288 úmrtí.
- Mezi běžné vedlejší účinky vakcíny patří zvýšená teplota, nebo horečka, vyrážka, svědění, otoky, zarudnutí kůže a slabost. Vážné vedlejší účinky pak jsou křeče, zánět mozku a encefalopatie, trombocytopenie, bolesti kloubů, svalů a nervů, poruchy zažívacího traktu, vyrážka podobná spalničkám, zánět spojivek a další závažné zdravotní problémy.
Je navíc nutno poznamenat, že statistika pravděpodobně neodráží realitu a je silně podhodnocená (protože jen menšina případů je skutečně připočtena očkování a jen menšina z těchto případů je hlášena – situace je podle všeho do velké míry podobná i u nás, pozn. red.).
„Statisticky nevýznamné“ smrti
V Kanadě žádný centrální systém hlášení neexistuje. Nicméně studie z roku 2011, která se zabývala vedlejšími účinky očkování, zkoumala děti, které dostaly dvě dávky MMR vakcíny – jednu ve dvanácti měsících spolu s vakcínou proti meningokoku typu C, druhou v osmnácti měsících spolu s očkováním „5 v 1“, v němž je rovněž vakcína proti záškrtu, dávivému kašli, tetanu, obrně a Hib (haemofylus influenzae).
Výzkum zjistil, že každé sté šedesáté osmé dítě mělo během jednoho až dvou týdnů po vakcinaci zvýšené riziko, že skončí na pohotovosti. Pozoruhodné číslo. Především však autory výzkumu již pozoruhodně nezajímalo, zda měly sledované děti nějaké zdravotní potíže v pozdějších letech. A pět úmrtí, ke kterým v rámci sledované skupiny po vakcinaci došlo, posoudili jako „statisticky nevýznamné“ a z „technických důvodů“ je z výsledku studie vynechali – kanadské zákony umožňují totiž vypustit údaj, který se objevil u méně než šesti účastníků studie, z důvodů ochrany soukromí.
Podle oficiální kanadské statistiky zemřelo od roku 1980 na spalničky v celé Kanadě šest osob. Ale kolik případů poškození zdraví nebo úmrtí je rutinně zametáno pod koberec způsobem, který jsme právě viděli, a „ztratí se ve statistice“?
Sečteno a podtrženo, je pozoruhodné, jakou paniku autority vyvolávají, pokud jde o epidemie donedávna neškodné dětské nemoci, jejíž oběti se dají v milionových národech navzdory vakcinaci spočítat na prstech, a jak okatě přitom ignorují desítky a stovky případů, kdy zabíjí sama vakcína.
Zdroj.
