Češi milují houby – to je všeobecně známo. Ačkoli je většina z nás ráda jí, či alespoň hledá, obvykle netušíme, čím vším mohou houby být. Že může jít například o významné léky na rakovinu, Alzheimerovu chorobu, alergie, srdeční choroby a mnohá další onemocnění – léky, které jsou navíc extrémně bezpečné. Přesně tak. Léčivé účinky medicinálních hub – alespoň těch čínských – nemůže zcela ignorovat ani západní medicína, ačkoli se o to často snaží.
Zázračný lék z lesa
Pojďme se v nastalé houbové sezóně podívat na houby trochu jinak. Tyto tajemné organismy jsou totiž více než jen přísadou do smaženice, či polévky – jsou to bez nadsázky jedny z nejlepších léčitelů přírody. „Medicínské houby jsou takové malé farmaceutické továrny,“ říká správně server jednoho z nejpřednějších českých dovozců medicinálních hub. Samozřejmě ne všechny. Ale které a jak?
Na rozdíl od některých bylin lze reishi, dobře kombinovat i s chemoterapií. Jako všechny přírodní léky však zřejmě některé lékaře dopaluje schopností léčit, kterou jí nenadělil chemik v laboratoři, ale rovnou matka Příroda, či spíše Pán Bůh.
Jedničkou v léčivém působení jsou především houby „asijské“, tedy využívané asijskými medicínskými systémy. Nejspíš především proto, že tradiční čínská medicína, matka všech ostatních léčivých systémů Asie, byla od pradávna velmi vynalézavá a zkoumala medicinální účinky rostlin a hub s velkou pečlivostí. Ostatně stejně to Číňané mají s kuchyní: používají i suroviny, které by Evropana použít nenapadlo, a rádi říkají, že dokážou uvařit lahůdkové jídlo ze všeho, co létá, s výjimkou letadla, a všeho, co má čtyři nohy, snad kromě stolu.
Královna všech hub
Za „královnu hub“ by se dala bez nadsázky označit ganoderma lucidum, které obvykle říkáme japonským výrazem reishi. Reishi je dřevokazná houba, podobná maličko vzhledově chorošům, ale klobouček (u druhu ganoderma lucidum narudle hnědý) má lesklý. Odtud český název lesklokorka lesklá. Roste i u nás, od května do října ji najdeme především na dubech, platanech, ořešácích a topolech.
Medicínské užití lesklokorky ovšem pochází z Dálného Východu. Čínsky se jí říká ling zhi (ling-dž), což volně přeloženo znamená cosi jako „božská houba nesmrtelnosti“. V čínské léčivé tradici je využívána již minimálně dva tisíce let, od doby prvního císaře dynastie Čching ve třetím století před Kristem. Čínské zdroje však její původ datují ještě mnohem dále, k legendárnímu Žlutému císaři, který vládl dvě a půl tisíciletí před Kristem.
Čtěte ZDE: Jednoduše za zdravím: „Univerzální“ potravina? Ano i ne. Kolem jedné možnosti denně chodíme. Má zásadní vliv při léčení rakoviny, cukrovky i akné
Proti nádorům a pro dlouhý život
Reishi podle čínské medicíny prodlužuje život a působí proti stárnutí. Což je pochopitelné, neboť moderní rozbory potvrdily, že má extrémně vysoký obsah antioxidantů – odtud „houba nesmrtelnosti“. Tím však její léčebné účinky nekončí, ba sotva začínají. Reishi totiž působí málem zázračně mimo jiné na pacienty s rakovinou. Jak vysvětluje například společnost MycoMedica:
„Západním jazykem řečeno dokáží medicinální houby posilovat imunitní funkce lidského organismu. Tuto schopnost, posilovat imunitu, způsobují především látky zvané polysacharidy (betaglukany). Nicméně i další látky se podílejí na jejich schopnosti pomáhat v boji s nádory – triterpeny, lektiny, enzymy, vitamíny atd. Díky širokému komplexu účinných látek je někdy pro vědce obtížné určit, přes jejich moderní laboratorní a technické vybavení, jakými mechanismy dokáží medicinální houby pomoci našemu tělu v boji s rakovinou.
Sebevražda rakovinných buněk
Současné vědecké studie jasně dokazují, že medicinální houby mají výrazný imunomodulační a imunostimulační efekt. V organismu zvyšují a aktivizují velké množství makrofágů, T-lymfocitů či NK buněk (tzv. přirození zabíječi), které pak samy napadají rakovinové buňky. Byla demonstrována také zvýšená sekrece různých důležitých cytokinů. Kromě toho dochází ke stimulaci nespecifické imunitní reakce(...). Dalším způsobem jak účinné látky medicinálních hub mohou bojovat s nádory je zastavení buněčného cyklu a apoptóza. O apoptóze se často hovoří jako o procesu buněčné sebevraždy. Konkrétně jde o proces, ve kterém biochemické reakce dovedou rakovinovou buňku k naprogramované smrti.
Velmi důležité je, že medicinální houby lze brát i v průběhu chemo - či radioterapie (na rozdíl od jiných bylinných přípravků). Jak bylo prokázáno studiemi a klinickou praxí dokáží houby působit s chemoterapeutiky synergicky a zároveň posilovat náš organismus. Zmírňují tak i vedlejší účinky konvenční léčby, jako je nevolnost, únava, padání vlasů, psychická disharmonie apod., a to aniž by snižovaly drastický účinek chemoterapeutik.“
Rakovina prsu? Reishi!
Reishi sama byla konkrétně zkoumána, co se týče jejích účinků na zánětlivou rakovinu prsu, obávané onemocnění, v důsledku kvůli postižení lymfatického systému často smrtelné.
„Všeobecně je reishi se svým vysokým obsahem polysacharidů, který stimuluje imunitní systém a triterpenů, které mají cytotoxický účinek na rakovinné buňky, považována za volbu číslo jedna v doplňkové léčbě nádorů,“ vysvětluje jinde již zmíněná MycoMedica a k potvrzení svých slov cituje zahraniční experty.
„Do této doby byly zkoumány pouze jednotlivé složky reishi. V současné studii bylo ale prokázáno, že kompletní extrakt z této medicinální houby může být vysoce účinným prvkem léčby rakoviny. Přírodní komplex jednotlivých složek má cytotoxický účinek na rakovinné buňky. Studie ukazuje různé aspekty reishi, které ovlivňují apoptózu nádorových buněk.
Tradice s moderní technologií
Výsledky zahrnují jasný inhibiční účinek Reishi na fungování rakovinných buněk, zatímco epitelové buňky mléčných žláz nejsou ovlivněny. Kromě toho Reishi zabraňuje růstu invazivních buněk a minimalizuje projevy těch genů, které jsou odpovědné za přežití, proliferaci a metastázu rakovinných buněk. Stejně jako v předchozí zmiňované studii bylo zde také možno určit, že pozitivní účinky byly tím větší, čím vyšší byla použitá dávka houbového extraktu.“
Mimochodem, extrakty z hub jsou možná jedinou moderní „vymožeností“ ve zpracování reishi: šetrným zpracováním – promytím vodou o přesně stanovené teplotě – se zachovají účinné látky jako v syrové houbě, přitom se však jejich koncentrace v hotovém produktu zvýší až dvacateronásobně. Extrakty, prodávané za stejnou cenu jako klasické „prášky“ namleté z hub, jsou tedy výrazně účinnější.
Reishi je zkrátka docela dobrým příkladem toho, že moderní technologie a tradiční vědění mohou jít ruku v ruce – pokud se ovšem chce.
Houba na mozek
Lesklokorka pomáhá i v případě dalších rozšířených civilizačních onemocnění: protože dle čínské medicíny má afinitu k srdci, je s úspěchem používána na léčbu kardiovaskulárních chorob. Podporuje i léčbu Parkinsonovy choroby. Funguje však i jako prostředek pro snižování krevního cukru, takže pomáhá při diabetu, jak si povšimli v moderní době například výzkumníci Institutu vaskulární medicíny Čínské univerzity v Hongkongu v roce 2009.
Mimo jiné je vynikající „bojovnicí“ proti alergické rýmě a astmatu. Při dlouhodobějším užívání (zvláště v kombinaci s jinými bylinami) dokáže výrazně zmírnit či odbourat alergické projevy. Kromě toho příznivě působí na nervozitu a nespavost, a natolik výrazně zlepšuje paměť a funkci mozku, že bývá označována jako jeden z možných prostředků pro léčbu Alzheimerovy choroby. Osvědčuje se též jako doplňková léčba epileptických onemocnění.
Detox vyrobený v lese
Celkově vzato, reishi výrazně posiluje imunitu, podporuje játra a celý organismus a působí detoxikačně. Pak nepřekvapí, že její spektrum použití je natolik široké, že se dá použít jak při boji s nadváhou či prosté detoxikaci, tak při osteoporóze. Detoxikace je ostatně klíčovým slovem právě i při léčbě rakoviny.
Je jasné, že nelze doporučit její užití plošně každému bez porady s některým terapeutem čínské medicíny – vždy je totiž třeba dbát na individuální stav organismu. Kromě toho může terapeut předepsat spolu s reishi jiné houby či byliny, které její účinek dále zesílí.
Příliš dobrá houba
Ze „západního“ hlediska je tento neuvěřitelný zdravotní účinek způsobem složitým komplexem chemických látek, obsaženým v reishi. Zajímavé však je, že „rozebírání houby na součástky“ ne tak docela funguje. Není totiž možné molekuly houby analyzovat a pak sestavit v laboratoři lék (například na rakovinu), který houbu nahradí. „Tyto houby mají atributy, které se nedají syntetizovat, protože jsou jejich molekuly často příliš komplexní,“ cituje k problému britský The Guardian experta na léčivé působení rostlin, Chrise Kilhama.
Bude reishi ilegální?
Dost možná, že právě tato komplexnost působení stojí za nedůvěrou, kterou někteří lékaři k medicinálním houbám chovají: podobně jako u bylin navíc nelze každou houbu přinutit „pochodovat v šiku“, tedy k tomu, aby obsahovala vždy naprosto identické látky v identických poměrech. Pak ovšem má západní lékař pocit, že situaci „nemá pod kontrolou“. Že nemá pod kontrolou nikdy nic, neboť to má pod kontrolou někdo docela jiný – to je námět na jinou úvahu.
Dost možná je také důvodem opatrného vztahu západu k lesklokorce klasická snaha západní medicíny „objevovat Ameriku“ a složitě vynalézat už jednou vynalezené. O tom přesvědčí například pohled na stránky americké „růžové“ nadace bojující s rakovinou prsu, Susan G. Komen. Článek o reishi vzbudí v terapeutovi čínské či přírodní medicíny spíše nevěřícný úsměv. Neziskovka zařadila zázračnou houbu do kategorie „C“, tj. látky s nejasným přínosem pro zdraví. Důvod? Relativně málo studií, jasně prokazujících její léčivé účinky. Studie samozřejmě existují a je jich dost, byť je možná Susan G. Komen necituje. Kromě toho a především je houba používána a „odzkoušena“ čtyřmi tisíci let praxe. To je poměrně silný „track record“ – sahající dva tisíce let před Hippokrata.
Důvodem třetím a nejnepříjemnějším může být právě to, že houba funguje a fungovala již více než čtyři tisíce let předtím, než se na světě objevil první farmaceutický koncern západního typu. Neziskové organizace, prodávající růžová trička a obvykle tak či onak propojené s medicínským molochem, tudíž nemají extrémní motivaci k její podpoře.
Zkrátka jako všechny přírodní léky na rakovinu reishi tak trochu leze farmaceutickému byznysu do zelí. Jen trochu – na rozdíl od některých bylin ji lze, jak bylo řečeno, dobře kombinovat i s chemoterapií. Jako všechny přírodní léky však zřejmě některé lékaře dopaluje schopností léčit, kterou jí nenadělil chemik v laboratoři, ale rovnou matka Příroda, či spíše Pán Bůh.
Naštěstí ji zatím nepotkal osud coriolu, další zázračné houby, kterou se eurounijním byrokratům dost možná podaří definitivně zakázat. Ale o tom příště.
