„Ode dneška je českým ženám dostupná takzvaná potratová pilulka. Zdravý rozum zvítězil nad fanatickými protesty ochránců nenarozeného života, kteří se domnívali, že své náboženské předsudky vnutí celé společnosti.“
Těmito slovy začíná článek J. X. Doležala, redaktora časopisu Reflex, jenž vítá novou snadnější metodu zabíjení dětského plodu vyvíjejícího se v těle matky. Jeho text je tak příznačný pro současný postoj „pokrokové“ části západní civilizace k tomuto způsobu „legální vraždy“, že stojí za to se nad ním krátce zamyslet.
Náboženští fanatici vs. „rozumní“
Krásou nechtěného prozrazuje totiž pan J. X. mnohem více, než tuší. Už druhá věta jeho článku by byla na esej: „Zdravý rozum zvítězil nad fanatickými protesty ochránců nenarozeného života, kteří se domnívali, že své náboženské předsudky vnutí celé společnosti.“
Autor obhajuje zdravý rozum. Projevil se prý tím, že vláda souhlasí s prodejem chemického jedu, který zabije dítě před tím, než plně vyvinuté opustí tělo matky a vydá se na samostatnou cestu životem. Ochránce „nenarozeného života“ pokládá za fanatiky s náboženskými předsudky. K tomu se ještě dostaneme, ale nejprve se zastavme u podstaty věci: Termín „nenarozený život“ je totiž klíčový.
Čtěte ZDE: Pokus o legalizaci vražedné zbraně RU-486 vrcholí. Její budoucí oběti křičet nemohou. Lidé se svědomím však mlčet nesmějí!
Pokrokové vraždění je legální?
Obhájce „snadného potratu“ odmítá připustit, že život je jen jeden – ať narozený či nenarozený. To je samozřejmě nesmysl, odporující „zdravému rozumu“. Kdyby tomu tak nebylo, nestanovil by například trestní řád vyšší trest pro vraha těhotné ženy. Ve skutečnosti jde přece o něco zcela jiného: Společenská „dohoda“, umožňující matce zabít své dítě ve fázi, kdy se ještě přirozeným způsobem od ní neoddělilo, má jedinou „výhodu“: Pachatelka nemůže být stíhána a souzena pro vraždu. Tomuto riziku se vystavuje až od okamžiku po porodu. Je to sice nelogické, ale pokrokové.
Za tuto novou „vymoženost“ zlořečme ďáblu. Navzdory všem zmateným J. X. D., kteří si rouhavě berou do úst jméno Boží, protože uvěřili, že ani ďábel neexistuje. Je právě k dispozici na našem trhu. Vůbec nevypadá jako čert z lidových pohádek. Jeho aktuální podobou je právě ta nenápadná „oslavovaná“, sekularizovaným státem „přiklepnutá“ – pilulka.
Jenže trestně právní rovina je pouze jedním aspektem každé vraždy – a o tu jde zcela bezpochyby, pokud definujeme vraždu jako úmyslné zabití jiného tvora. Museli bychom připustit, že nenarozené dítě ještě bytostí není: Jenže, čím potom je? Věcí? A proč tedy stát tolik „pečuje“ o těhotnou ženu, proč ji nutí „chodit na prohlídky“, proč tolik úsilí vynakládá na to, aby „nenarozený život“ se "stal narozeným“ v „bezpečí nemocnice“? Paradoxů je v tomto postoji nekonečně a všechny mají zakrýt jediné: Vražda zůstane vraždou – i když ji stát uzná za legální.
Podivné štěstí
Jiří X. Doležal, vyjadřující bezpochyby většinový postoj, dále píše: „Česko je naštěstí jednou z nejsekularizovanějších zemí na planetě, a tak se náboženští zvěstovatelé nechytli. Od pondělí šestnáctého června letošního roku je pro české pacientky dostupná takzvaná potratová pilulka — přesněji dvě pilulky. První — berou se tři tablety — ukončí vývoj plodu. Druhá pilulka — bere se jedna tableta následně po aplikaci těch tří předchozích — vypudí z útrob ženy mrtvý zárodek. Takže pokud je žena nucena potrat podstoupit, je to nyní možné i bez chirurgického zákroku, mnohem šetrněji a s menším rizikem i nepohodlím pro pacientku.“
Zastavme se opět u několika bodů tohoto mainstreamového tvrzení: „Česko je naštěstí jednou z nejsekularizovanějších zemí na planetě, a tak se náboženští zvěstovatelé nechytli.“
Je opravdu „štěstí“, že v naší zemi převládající část společnosti přijala revoluční protináboženskou ideologii? A je to vůbec pravda? Samozřejmě nikoli. Spíše je to tak, že masarykismus a později bolševismus dlouhá desetiletí zuřivě bojoval proti katolické církvi. A protože sociální inženýři současně nabízeli „pohodlnější“ variantu života bez svědomí, byli relativně úspěšní. Naplnili tak Dostojevského tezi: „Není-li Bůh, je dovoleno vše“.
Jenže právě tento postoj je v základech aktuálního mravního rozpadu naší společnosti. Žijí zde statisíce duchovně vykořeněných lidí, kteří sice budou tvrdit „cosi nad námi je“, ale žádný důsledek z toho nevyvodí. To je celé to naše „štěstí“. Z něho pak logicky vyplývá napohled absurdní tvrzení:
Těhotenství je nemoc, smrtící pilulka lék
„Takže pokud je žena nucena potrat podstoupit, je to nyní možné i bez chirurgického zákroku, mnohem šetrněji a s menším rizikem i nepohodlím pro pacientku,“ pokračuje J.X. Doležal. Kým je žena „nucena“ potrat podstoupit? Partnerem, okolnostmi, sociální situací, vlastní pohodlností? Toto všechno je přece nic proti rozhodnutí zavraždit vlastní dítě.
A tady jsme opět u klíčového bodu problému: Materialistická ideologická věda je přesvědčena, že umí „odhadnout“ okamžik, kdy plod ještě dítětem není. V ženském těle se prostě jakýmsi zvláštním samopohybem, na nějž kdovíproč nemáme vliv, začal vyrábět stroj-člověk. A pokud tento „výrobní proces“ není dokončen a stroj tedy ještě samostatně nefunguje (což ale nedokáže ještě ani dlouho po porodu), je možné „výrobu ukončit“ a součástky zahodit. Něco jako duši neuznává. Proto s „božskou jistotou“ řekne: Do té a té chvíle dítě dítětem není.
Těhotenství, stav, který většina žen prožívá s tak podivuhodnými zážitky a prožitky, tedy také není nic, pouhá iluze. Nebo spíše nemoc, jak by svědčila slova, že pilulka vypudí z útrob ženy mrtvý zárodek (...) mnohem šetrněji a s menším rizikem i nepohodlím pro pacientku.“ Těhotná matka, která se rozhodla své dítě zabít, je pacientka. A „pilulka“ je lék. Svět postavený na hlavu „posvěcený“ lidským zákonem. Zákonem pokroku.
Apoštolové pokroku
Pan Doležal proto soudí, že je „přístupnost potratové pilulky zcela zásadní pokrok...“ Není asi možné to vyjádřit lépe. Byl to právě tento revoluční pokrok, který vehnal celé generace do sociálně - inženýrských experimentů, před popravčí čety, do gulagů, koncentračních táborů a do dvou posledních světových válek, v nichž byl lidský život degradován na pouhou materii v rukou „vůdců“ (a strůjců) tehdy nepochybně většinového názoru.
Nerozumím v tom případě tomu, proč je pan Doležal takový vášnivý bojovník třeba proti antisemitismu – domnělému i skutečnému? Kdo stanovil, že si jsou lidské rasy rovny? Vědci? Apoštol pokroku, na němž stojí víra materialistů, vědec Charles Darwin, určitě ne, ten byl přesvědčen o opaku. Nebo jde o selektivní přístup – co se nám ke zničení všech hodnot hodí, pokrokové je, co se nehodí, škrtneme? Nepochybně, B je správně.
Samopohyb?
Právě proto žijeme, v čem žijeme. A čemu se lidé jako pan Doležal pak v médiích tak upřímně diví: Proč není možné volně prodávat marihuanu a další drogy? Všechno je přece dovoleno, člověk je jedinou mírou sebe sama. Ale kdovíproč se současně topí v močálu amorálností ve vztahu k bližnímu, ke své obci, ke státu. A čím to, že ho žádné mravní normy již nezajímají a považuje je jen za haraburdí? A kdovíproč se celá naše vědecká civilizace hroutí pod náporem „pokrokových“ zákonů, které umožňují rodičům „odebrat“ děti a „věnovat“ je na „převýchovu“ homosexuálům, zanedlouho jistě i pedofilům, kteří přece lásku k dětem mají v popisu práce? Proč se děsíme ironické teze rovněž šikovně zavražděného plukovníka Kaddáfího, že se západní civilizací není nutné bojovat zbraněmi, protože ji muslimské ženy „porazí dělohou“, tedy vysokou porodností? Proč se tak divíme, že navzdory prodlužujícímu se věku vymíráme?
Děje se to prostě tak nějak samo sebou. Nemáme na to žádný vliv – podobně jako na „samovýrobu“ člověka v ženském těle. Nemůžeme s tím nic dělat. Jen schvalovat další a další smrtící zákony, které nám diktuje... pokrok. A ten nezastavíš, jak praví klasik. Měl pravdu – vraždící pilulka je jeho aktuálně příznačným symbolem.
Lidské právo nenarodit se
„Do té doby, než budeme všichni zodpovědní a moudří, za tuto novou vymoženost děkujme Bohu. Navzdory náboženským fanatikům,“ končí svůj článek J. X. Doležal. Nemíním se s ním přít o „světový názor“, respektive „světový vědecký názor“, jak se tomu cynicky, ač daleko přesněji, říkalo za bolševika. Vždycky si v takové chvíli vybavím onen slavný nápis na pomníku na londýnském Trafalgarském náměstí. Jakýsi X. X. tam vyryl pokrokovou tezi:
„Bůh je mrtev. Nietzsche.“
A jakýsi náboženský fanatik pod to připsal:
„Nietzsche je mrtev. Bůh.“
Pan J. X. má na svůj postoj bezpochyby právo. Má dokonce právo šířit jej mediálně. Zbavovat potenciálně i prakticky spousty žen „nepohodlné“ otázky svědomí. Problém spočívá v tom, že má za to, že je „lidským právem“ (v tomto případě ženským) některým jiným bytostem právo na vlastní názor odepřít. Zavraždit je dříve, než je napadne, že se i s Boží existencí musí každý člověk popasovat. Než případně následuje do pekel všechny Nietzsche, co jich rodiče dosud nechali přijít na svět.
Je to třeba říci zcela jasně: Za tuto novou „vymoženost“ zlořečme ďáblu. Navzdory všem zmateným J. X. D., kteří si rouhavě berou do úst jméno Boží, protože uvěřili, že ani ďábel neexistuje. Je právě k dispozici na našem trhu. Vůbec nevypadá jako čert z lidových pohádek. Jeho aktuální podobou je právě ta nenápadná „oslavovaná“, sekularizovaným státem „přiklepnutá“ – pilulka.
Mene tekel.
(K problému „uvedení potratové pilulky na náš „trh“ se budeme dále vracet". Má totiž i řadu pozoruhodných politických souvislostí. Jako vše od zlého.)
