Dnešní setkání nad dopisy čtenářů bude trošku jiné než obvykle. Jsme konzervativci, a tak pro nás není snadné narušit více než roční tradici nedělních komentářů Petra Hájka. Dlouho jsme to zvažovali. Protože však přibývá dopisů, které směřují jmenovitě na některé redaktory a autory – a především na tematické okruhy, jimiž se zabývají, rozhodli jsme se reflektovat to také v Tea Party.
Ne, že by dopisů na aktuální politická a obecně společenská témata chodilo méně, než obvykle – spíše naopak. Události jak za našimi hranicemi (jakkoli je tento pojem již deset let bohužel sporný), tak v naší zemi, se řítí k velmi podivnému „způsobu jara“. Jenže nejen politika a další výsostně aktuální problémy tvoří náš život.
Diskuse nad otázkami lidského zdraví a „alternativních“ cest k němu jsou také již dlouho pravidelnou stálicí redakční pošty. Snažíme se na ně z větší části odpovídat individuálně, ale stále jasněji si uvědomujeme, že mnohé dopisy a názory mají obecný rozměr – a že proto patří na stránky Protiproudu. Odsunovat je na později či se jim nevěnovat podrobněji a v širších souvislostech by byla chyba.
Už proto, že mnohé závažné otázky lidského zdraví jsou na tom často podobně: V hluku a shonu takzvaného moderního života je často odsouváme „na později“ – až už není kam. Důsledkem jsou nejrůznější moderní nemoci a „postižení“. Cest, jak je vyléčit, je ve skutečnosti nespočet – přestože současně existuje pouze jediná.
Některé z možností a metod v Protiproudu pravidelně představujeme, o řadě dalších hovořím se čtenáři pouze soukromě či v rámci své léčitelské praxe. Vedle poděkování, které mi samozřejmě dělají radost, přicházejí však občas i reakce kritické:
Dobrý den, JUDr. Hájková,
každý člověk si může pro nápravu postižení vybrat ze čtyř možností
a) Odbornou exaktní - tzn. metodiku univerzitně vzdělaného odborníka, který pojmy doplňuje pojmy a nepřipouští alternativní dojmy.
b) Odborně alternativní - tzn. metodiku univerzitně vzdělaného odborníka, který pojmy doplňuje alternativními dojmy.
c) Alternativně exaktní - tzn. alternativní metodika se doplňuje exaktními pojmy.
d) Alternativní - tzn. alternativní metodika se doplňuje alternativní metodikou.
Vy a ta druhá jste za b). Prostě jen nabízíte alternativu Pořád to je exaktní doporučení. Navíc jste nepostižené! Velmi se mi osvědčilo, číst články s "hudbou do pozadí
http://www.neurologs.websnadno.cz/Pisne---songs.html
Zkuste to i vy, jinak se může stát, že onemocníte!
Podpis není nutný
Vážený pane X,
děkuji za názor, který je ve většinové veřejnosti „masírované“ mediálním mainstreamem, bohužel stále značně rozšířen. Zdravotní a farmaceutický průmysl, který celosvětově ve všech ohledech (včetně počtu způsobených zbytečných úmrtí) již dávno předčil průmysl zbrojní, nemá moc rád, když se mu „leze do zahrádky“. Je proto svobodným rozhodnutím každého z nás, zda jde s kůží na trh a vystaví své jméno v diskusi, nebo zůstane skryt v anonymitě. Ctím samozřejmě zavedenou praxi v Tea Party a Vaše jméno neuvádím. Rozumím Vám.
Píší mi mnozí léčitelé a lékaři. Diví se, že také raději nepublikuji pod pseudonymem. Myslím nicméně, že je to právě statečný postoj mnoha „léčitelů“ v pravém smyslu toho slova, mimo jiné homeopatek MUDr. Ludmily Elekové či Vladimíry Řeháčkové, jejichž vyjádření jsme také publikovali na Protiproudu, který přispívá k tomu, že se drtivá kola „byznysu smrti“ čas od času přece jen zadrhávají.
Čtěte ZDE: Další fáze bitvy o dětská očkování: Praktická lékařka se nebojí říci pravdu. A proč většina doktorů stále věří, že očkováním dělají dobrou věc?
To však samozřejmě není nejpodstatnější. Těžiště Vašeho dopisu leží jinde – a máte v něm jistě svou pravdu. Moje články jsou pokud možno „exaktně“ – zkušeností i studiem – podloženým „navrhováním alternativ“. Protože pouze v tomto a nikoli v jiném smyslu lze hovořit o „alternativní“ medicíně či „alternativním“ zdraví. Či o „protiproudu“. S velkým i malým písmenem.
V jednom si však dovolím Vaši „strukturaci“ poopravit:
Fakticky existují jen dvě kategorie odborníků v oblasti léčení a zdraví. Jedni se snaží pacientovi či klientovi především pomoci. Druhé zajímá především to, zda se pohybují v úzce vymezeném koridoru, který je ochotný tolerovat jejich farmaceutický sponzor, či vědecký mainstream. V žádném případě však nelze říci, že by slovo „alternativní“, bylo opakem „exaktního“ – naopak. Mnohé takzvaně alternativní metody mají své hluboké historické kořeny a vlastní složitou teorii na úrovni vysokoškolského studia. Byť možná naše „evropské“ vědění nedospělo tak daleko, aby dokázalo jejich teorii zahrnout do rámce oficiálně akceptované „vědy“.
Mimo mnoha jiných je to i případ horké stálice e-mailových redakčních i mých „osobních“ diskusí – problematika homeopatie. Je to téma, které mnohé z vás velmi těší, protože jim prostě pomáhá. Jiné, především křesťany, naopak „ideově“ znepokojuje. Což také svým způsobem chápu. Právě proto je však potřeba o homeopatii mluvit právě s těmito z vás více, nikoli méně.
Přeji dobrý den do redakce Protiproudu.
Vkládám do přílohy časopis Milujte se, kde je na straně 24 výpověď bývalé homeopatky.
Sám jsem kdysi homeopatii fandil, a tak vím, jak se člověk obtížně dostává k pravdivým informacím.
S pozdravem váš pravidelný čtenář
Aleš Pešat
Vážený pane Pešate,
děkujeme za přízeň Protiproudu i za Váš dopis, který jako většina ostatních, jež na toto téma přicházejí, odkazuje na výpověď „bývalé homeopatky“ MUDr. Emílie Vlčkové. Ta jako jedna z mála zanechala své homeopatické praxe poté, co zažila několik (domnělých či skutečných) „negativních“ zkušeností - a především nabyla dojmu, že jde o „okultní metodu“.
Nechci zkušenosti MUDr. Vlčkové nijak zlehčovat. Je však třeba říci zcela jasně: Výjimka potvrzuje pravidlo. Pokud bychom obdobným způsobem postupovali při hodnocení výsledků „klasické medicíny“, asi bychom už nikdy nevstoupili do žádné ordinace naší „bílé armády“.
To podstatné je však ukryto v něčem jiném. Zmíněná paní doktorka, jak sama píše, homeopatii sice studovala, zanechala jí však ve fázi, kdy léčila své blízké a své známé. To je sice důležitá fáze „vývoje“ každého studenta homeopatie, se skutečnou praxí však nemá mnoho společného, ať si praktikující student v té chvíli myslí, co chce.
Čtěte ZDE: Velikonoční „domácí lékař“: Uzdravit se můžeme všichni! Objev „nové“ techniky, staré tisíce let. Univerzální lék, na který lze dosáhnout kdykoli
Tato fáze má totiž také různé své „háčky“. V první řadě začínající homeopat při relativně malé zkušenosti může podat nesprávný lék, což sice pacientovi na rozdíl od špatně předepsané alopatické drogy nijak dlouhodobě neublíží, tedy pokud není lék podáván dlouhodobě po několik měsíců. Také to však u něj může vyvolat takzvanou „zkoušku léku“, při níž se samozřejmě mohou objevit různé zvláštní projevy. Jenže zkušený homeopat by věděl, jak takový stav (při němž například dítě zmíněné paní doktorky mělo noční můry, které předtím nemělo – pokud je skutečně nikdy nemělo) „srovnat“ a pacienta navrátit ke zdraví.
Z mé zkušenosti má homeopatie výsostně pozitivní účinky. Znám pár lidí, kteří se po zaléčení fyzických potíží či paralelně s ním „zaléčili“ i duchovně, a to tak úspěšně, že například přijali křest a dnes jsou věrnými následovníky Ježíše Krista. Naopak neznám nikoho – s čestnou výjimkou MUDr. Vlčkové – kdo by měl pocit, že mu bylo homeopatií jakkoli ublíženo. Pokud toto způsobil Satan či okultní síly, pak se jim jejich dílo skutečně „moc nepovedlo“. Příčiny bych ale hledala úplně jinde než v homeopatii.
Samozřejmě: Zneužít lze téměř jakoukoli léčebnou metodu – a to i nevědomky. Často se takové „nevědomé zneužití“ přihází těm, kteří nemají – jako typicky „klasičtí“ alopatičtí lékaři – žádnou zkušenost se světem „neviditelného a nehmotného“, nebo, abychom se drželi „exaktní terminologie“, se světem přírodních zákonů, které jsme dosud buď neobjevili, nebo je vědomě přehlížíme. Vstupují tak často do praxe ve strachu a přitáhnou – zase strach. Výsledkem je, že podlehnou „masáži“ mainstreamu, který se snaží veškeré alternativní možnosti léčení diskreditovat.
Je příznačné, že paní doktorka za článkem, v němž tlumočí své zkušenosti s „okultním fungováním“ homeopatie, uvádí hned další, v němž cituje (mimochodem neprůkazné, protože nesprávnou metodikou prováděné) „vědecké studie“, které „dokazují“, že homeopatie fungovat nemůže. Přestože funguje a léčí se její pomocí již více než sto padesát let stamilióny lidí na celém světě včetně třeba britské královské rodiny.
Ostatně není bez zajímavosti, že „vynálezce“ a otec chemického farmaceutického průmyslu, jistý pan Rockefeller, se sám až do svých sedmadevadesáti léčil výhradně homeopaticky. Svá ropná pole však učinil základem celosvětového chemického Molocha, jehož „prášky“ dnes s takovou oddaností polykáme. Za úvahu rovněž stojí, že je to právě „nevěřící“ exaktní zdravotnický mainstream, dědic Rockefellerova neblahého odkazu, který homeopatii tvrdě odmítá a útočí na ni. Že by chtěl chránit populaci před „okultním nebezpečím“ této levné a úspěšné léčebné metody, když ve všem ostatním směřuje právě v opačném směru?
Čtěte ZDE: Praktická lékařka i „alternativní“ terapeuti mají jasno. Zdravotní byznys nám lže do očí.
Za nejdůležitější proto pokládám fakt, že paní doktorce Vlčkové nakonec pomohla modlitba. Ta je samozřejmě zásadním – a někdy jediným – komponentem jakéhokoli skutečného léčení. Ať klasického či alternativního. Což je asi tvrzení, které neuspokojí nevěřící „exaktní vědce“ – právě tak, jako je v jejich očích šarlatánstvím homeopatie.
Ty, kdo podstatu světa i člověka chápou podobně „komplexně“ jako já, bych ale chtěla upozornit na jeden podstatný „detail“: Nestačí „jen tak“ se modlit. Jak dokumentuje v pozoruhodné „kazuistice“ (obdobných jsou tisíce) jeden náš věrný čtenář a dopisovatel:
„Před lety nás pozvala jedna sestra ze sboru, aby se s námi rozloučila před smrtí. Měla metastázu rakoviny štítné žlázy a lékař ji dal čas na závěti a rozloučení jen několik dnů.
Ani jsme se nemodlili a přišlo jasné slovo pro ni: (Slovo poznání ) - Galat 3. 13-14. Přečetl jsem to v přítomnost pomazání Pána. Řekl jsem jí se vší jistotou v Duchu toho pomazání: ,, Zdenko, ty nemusíš nést tu metastázu štítné žlázy, to zlořečenství nesl Pán Ježíš před dvěma tisíci lety na kříži ... Jsi od toho volná, nyní... On tě osvobodil....,,
Téměř vykřikla překvapením. Ptám se jí, co se stalo. Řekla: ,, Přestaly mne bolet kosti...,, Strach z jejích očí zmizel. Z truchlení jsme přešli do chválení. Uběhlo mnoho let, a ta sestra žije čile a slouží Pánu.
Vím, že je třeba abychom vešli do pomazání Ducha. To pomazání potvrzuje Slovo Boží s jistotou. Pán Ježíš, Petr a učedníci se mnoho nemodlili nad nemocnými. Žádné dlouhé modlitby. Vyřídili to pár slovy v Moci. Prostě těm nemocem přikazovali aby odešly, nebo nemocným řekli krátkou proklamaci: ,,Ennáši, Pán Ježíš tě uzdravil...“ A ten chlapík vstal a šel zdravý domů.
Neberme Pánu svou pochybností příležitosti, aby se oslavil. Nad nemocnými a ochrnutými, umírajícími, lidmi v kómatu, lidmi v zoufalství a depresi. (...) Bůh se koná non stop, ale ne bez nás (...) Uvolňuje svou mocnou milost tam, kde jsme to už totálně vzdali. Když mlčíme, nemajíce ani zbla výmluv.
Řekni Bohu naplno svůj problém. Vyznej před ním svou ubohost a bezmoc. Jen tak On může odpovědět svou Mocí. Může učinit rošádu a na černé pole tvého srdce postaví bílého KRÁLE ! Ježíše. Haleluja.“
Václav Lamr
Vážený pane Lamře,
k Vaší zkušenosti těžko něco podstatného dodat. Z Vašich slov je jasně vidět – jak se snažím vždy zdůrazňovat také svým klientům – že utrpení je sice zkouškou, není však podmínkou „správného křesťanského života“. Modlitba osvobozuje a navrací nás přirozenému stavu, kterým je „relativní rovnováha“ – tedy zdraví a radost.
Současně však platí, že ne každý se chce či umí modlit a nechat se uzdravit Božím slovem. Víra a uzdravení ve smyslu znovupřijetí celistvosti, důstojnosti a čistoty Božího dítěte je, jak víme, milost, která přichází nikoli z nás, ale od Boha. Každý, kdo je na cestě k vyléčení, spěje k tomu, aby ji přijal, pokud přijde – ale vlastní cestou. Proto je, jak jsem zmínila na začátku dnešního zastavení nad čtenářskými dopisy, ke zdraví současně nekonečně mnoho cest, i cesta jediná.
Právě proto je tak nekonečně důležité najít si i uprostřed valících se politických událostí čas na zamyšlení a diskusi nad tématem tak nadčasovým, jako je naše fyzické, psychické a duchovní zdraví. Právě proto je důležité mluvit o všech možných cestách a nabízet alternativy, jak se o to na Protiproudu snažíme a snažit budeme.
Klasická medicína pracuje s pojmem „nevyléčitelná (chronická) nemoc“. Přijímá ho jako danost. Řada alternativních metod takový pojem nezná. Ví, že žádný lidský problém není bez řešení – a žádný není příliš malý na to, abychom se jím zabývali. Ve zdraví každého z nás – i celé společnosti.
S touto jistotou přeji vám všem, milí přátelé Protiproudu, požehnanou třetí neděli velikonoční i celý následující týden prožitý v lásce a zdraví. Jak říkávají v Irsku, kde jsem také měla tu čest studovat, „než se opět shledáme, kéž vás Bůh drží ve své dlani“...
