Po dvoutýdenní pauze je tu opět naše společné setkání nad Vašimi dopisy. Proč ono „intermezzo“? Nepřišlo mi jednak vhodné trousit své úvahy na nedělní Vzkříšení, jednak jsem se – jako asi mnozí z našich čtenářů – věnoval spíše rozjímání hlubšímu než časnému.
Události se však, bohužel, valily bez ohledu na svátky a Protiproud se snažil na ně reagovat právě tak. Byly to především pokračující střety na Ukrajině, které barvily největší křesťanské svátky v roce do krvava. Jaký div, že také naprostá většina dopisů se týkala právě tohoto dramatického střetu, jenž nás vrací do dob studené války.
Mnohé vaše názory, analýzy a sdělení jsou pro nás nesmírně cenné. Stále více z vás upozorňuje na různé nezávislé zdroje, které podobně jako Protiproud čelí obrovské mediální informační blokádě. Moc za ně děkujeme, řadu z nich jsme využili, některé ještě využijeme, jiné si ověřujeme. Děkujeme rovněž za přečetná přání k Velikonocům a povzbuzení do další práce, jež jsou pro nás nesmírně cenná.
Právě proto však nechci zůstat pouze u hlavního tématu těchto dní – vlastně již měsíců! – a tak za všechna hodnocení napjaté situace použiji asi to vůbec nejstručnější, které jako by shrnovalo aktuální stav, v němž jsme:
„Ukrajina je hořící seník zapálený zápalkami Made in USA, který budou muset hasit Evropané vedení svými politiky - pyromany.“
JKle
Milý pane JKle,
oslovuji Vás značkou, přestože Vaše jméno znám. Chápu však, že – jako mnozí další – asi nechcete riskovat. Jednostranná mediální propaganda, která už zcela nezastřeně vytváří „předválečnou“ hysterii, se pochopitelně podepisuje na celkové atmosféře v naší zemi. Je to opět jako za „normalizace“ – snad v něčem ještě horší. Tehdy jsme se mohli domnívat, že naděje je „na Západě“. Nyní víme, že to byla iluze. Opět se mnozí bojí říci nahlas svůj názor, pokud je jiný, než ten „povolený“. Nehrozí za něj sice ještě stejně oficiální sankce, ale skandalizace, či „vykazování na okraj společnosti“, ano. Věřte, že s tím mám své zkušenosti.
Co však více – mnozí lidé se opět obávají vypuknutí války mezi Východem a Západem. Propagandistický stroj k takovým obavám vskutku tlačí. Zvláště když třeba „premiér“ kyjevských pučistů hovoří o blízkosti „třetího“ světového konfliktu.
Nemyslím si nicméně, že je to tak žhavé. I když samozřejmě v tak vypjatých okamžicích se může stát cokoli – třeba „omylem“ či „selháním lidského faktoru“. Ale že by Spojené státy navzdory svalnatým řečem a „sankcím“ směřovaly k vojenské konfrontaci s Ruskou federací? Ne, tak daleko myslím ještě nejsme. Velmi přesně však svým bonmotem charakterizujete ostudnou úlohu současných bruselských elit. To vlády jednotlivých zemí jsou zatím naštěstí daleko opatrnější. Právě na této schizofrenii se však dokonale ukazuje, jak nebezpečný projekt Evropská unie ve skutečnosti je.
Čtěte ZDE: Nestor českých „pravicových bolševiků“: Kdo nejde s námi, je ruský agent! Propagandistům se „ukrajinská operace“ nedaří. Výstřel z Aurory po pražsku
Ve snaze předstírat „jednotu“ jsou evropské státy stále hlouběji vtahovány do amerického dobrodružství na evropském kontinentě. Přirozené národní zájmy a stále hlasitější odpor veřejnosti většiny z nich jim sice diktují opak, ale povinná hra na „evropskou jednotu“ jim už neumožňuje uvažovat a jednat samostatně a racionálně. Všechno zlé je však k něčemu dobré.
Máme tak k dispozici přehledný „displej“, z něhož lze odečíst lépe než kdy dříve, co by se stalo, kdyby „federalisté“ dosáhli svého: Pokud dostanou vládci z Bruselu příležitost úplně diktovat všem a každému, co si má myslet a jak v kritických situacích postupovat, napětí mezi evropskými státy dále poroste. A jednou skutečně vybuchne. Uvidíme, jakou odpověď dá na toto nebezpečí veřejnost jednotlivých zemí při nadcházejících volbách do Evropského „parlamentu“.
Zatímco vládnoucí „elity Bruselu“ doufají, že „ukrajinská karta“, podporovaná masívní mediální propagandou, ještě alespoň jednou zatemní občanům jejich schopnost rozhodovat podle svých skutečných zájmů, je možný také opak: Že se právě tato situace stane bodem obratu a probuzení veřejnosti. Pokud ve volbách národně orientované strany v evropských zemích i u nás významně posílí, bude to nadějeplný signál.
A pak možná také krize kolem Ukrajiny rychle skončí. Pokud totiž Spojené státy nebudou mít jistotu, že to za ně „Evropané“ – alespoň jako „loajální křoví“ odehrají – budou muset zařadit zpátečku. Pevný postoj Ruska a stále rostoucí nespokojenost Američanů jim nic jiného nedovolí. Aktivitu v této chvíli musí vyvinout každý, komu není lhostejné, do čeho jsme byli zataženi, aniž by se nás kdo ptal na názor. Právě „evropské volby“ budou dobrým testem, jak jsme na tom.
Dobrý den,
prosím o zveřejnění iniciativy pro prevenci rizika války z
důvodu vměšování se do vnitřních rozporů v cizích zemích.
Název iniciativy - skupiny na FCB: Referendum proti "rýpání"
do vnitřních věcí cizích zemí. Odkaz:
https://www.facebook.com/groups/618829321527288/
Čtu Váš deník a stejně jako pan Hájek odmítám ono "rýpání" do vnitřních
věcí cizích zemí a rozdmýchávání v nich nepokojů a zavlékat do toho nejen
náš stát, ale i mne - neb každý občan EU je odpovědný za mrtvé poté, co
jsme podpořili, spolu s EU, pučistickou vládu v Kyjevě.
Pokud rozšíříme referendum po celé EU (které se očividně nechce připojovat k politice USA ve věci šíření demokracie "ohněm i mečem") zabráníme ztrátám na životech.
Předem děkuji za zveřejnění a postoj k iniciativě (k uzákonění referenda o
tom, zda se chceme připojit k aktivitám ve věci zasahování do konfliktu
mezi skupinami obyvatel v cizí zemi).“
S přáním pěkného dne
Ing.Vlasta Čudanová
Vážená paní inženýrko,
hluboce Vaší snaze rozumím – a tímto také iniciativě „proti "rýpání"
do vnitřních věcí cizích zemí“, dávám prostor. Přesto, když dovolíte, cosi k tomu poznamenám. Nemyslím si totiž, že je to krok správným směrem.
Referenda „na cokoli, nejméně pak na všechno“ (jak navrhuje například Okamurova formace v parlamentu), nejsou podle mne východiskem z našeho problému. Obecně i speciálně. Nesmíte především zapomínat, že už si příliš nevládneme. I kdyby se nakrásně takové referendum uskutečnilo, o čemž pochybuji, vládnoucí mediokracie by jej dost možná ještě zvládla – a nakonec by se tedy jeho výsledky obrátily proti Vašemu záměru.
Čtěte ZDE: Pat Buchanan: Jsme na prahu nového uspořádání světa. Blížící se „eurovolby“ jej ukáží jasně. Náš největší spojenec je národní cítění, ne NATO!
V tom je totiž klíčový problém, dokud nejsou k dispozici pluralitní média. Manipulace většinovým veřejným míněním zatím – přes drobné „poruchy“ – ještě dobře funguje. Ale představme si, že by navzdory tomu takové referendum vzkázalo současným politickým elitám naší země, že si lidé nepřejí „rýpání“ do vnitřních záležitostí cizích zemí. A představme si – a to už je naprosto z oblasti sci-fi – že by na takový „vzkaz“ dali. Nebo chtěli dát. Co by udělali?
Nemohli by udělat nic. Jako bezvýznamná „gubernie Čtvrté říše“ nemáme k dispozici vůbec žádné nástroje své zájmy účinně obhajovat. Jsem proto přesvědčen, že cesta vede jinudy – paradoxně „celoevropsky“. Teprve když významně posílí národní politické strany v jednotlivých zemích, je šance začít postupně projekt nového „vězení národů“ demontovat.
Neberte to tak, že Vás chci demotivovat od jistě správné aktivity. Pouze pochybuji o jejím účinném zacílení. Pokud by blízkost nebezpečí například vedla české „euroskeptiky“ ke společnému postupu ve volbách, bylo by to nekonečně účinnější. Ale to je také zatím spíše sci-fi. I když vím o tom, že navzdory stále ještě mocné mediokracii, mnozí začínají přemýšlet svou hlavou. A nastolují vážné otázky.
„Dobrý den,
tento mail je spíše adresovaný panu Hájkovi, ale protože jsem na jeho osobu nenašel přímý kontakt, tak ho posílám na tuto mailovou adresu.
Sleduji články uveřejněné na serveru protiproud.cz už delší dobu. Nezávisle na rozporu mezi mými společenskými a politickými názory a názory redakce Protiproudu musím uznat, že Vaše stránky jsou graficky pěkné, hlavně pestré, barevné (tudíž poutavé), originální a zajímavé. Značně se odlišují od ostatních informačních, zpravodajských a publicistických serverů. Články Vašich redaktorů jsou po stylistické stránce určitě na profesionální úrovni, upravené, jejich obsah vychází ze široké slovní zásoby redaktorů. Velmi poutavé jsou také nadpisy článků, což je důležité pro získání pozornosti neinformované veřejnosti. Takže na Vašich stránkách se zkrátka "hezky čte".
Mezi mnou a panem Hájkem určitě existuje mnoho rozporů v názorech. Já jsem byl dlouhou dobu levicově smýšlejícím občanem, dokonce jsem se aktivně zajímal i o marxismus. Při jeho hlubším poznání jsem zjistil, že to není ideologie, která by zrovna vyhovovala všem mým postojům a názorům. Tak jsem se začal zajímat i o myšlení pravicových lidí, respektive skutečně pravicových lidí, nezajímá mě ODS, ani TOP09.
S panem Hájkem se perfektně shodnu v mnoha věcech. Při prezidentských volbách jsem také upřednostňoval Zemana před Schwarzenbergem, mám protiamerický postoj ohledně syrské krize a situace na Ukrajině. Souhlasím s odhalováním destruktivní politiky NATO, EU a USA. A v čem mě pan Hájek a jeho server hodně upoutal, bylo také klást důraz na hodnoty a tradice. To mi právě třeba v marxismu hodně chybělo, tradice rodiny, vlastenectví, respekt k náboženství... Pan Hájek asi na někoho působí "zvláštně", ale já si myslím, že jeho argumenty jsou zajímavé a že je ve svých článcích hlavně používá. Nestaví dům na slámě, ale na cihlách.
Co se týče už hlubšího filozofického postoje - Pan Hájek má v hodně věcech ohledně mezinárodní politiky, globální krize, politiky mocností, havlistů a tradic, nepochybně pravdu. O tom nelze spekulovat. Ale jsou i věci, s kterými s panem Hájkem nesouhlasím. Asi tou nejvýraznější věcí, je sociální politika. Já se v jistém smyslu slova považuji za konzervativce a snažím se být moralistou. Přísnější zákony, boj s drogami, boj proti homosexualismu, morální zásady společnosti, s tím vším souhlasím a ztotožňuji se s tím. Ale na druhé straně si třeba nemyslím, že by neměly existovat daně, třeba daň z příjmu. Nemyslím si, že by se stát neměl sociálně starat o své občany. Nemyslím si, že by pozice státu měla být slabá.
Určitě jsem proti byrokracii, samozřejmě. Ale když mi na úřednících bude vadit byrokracie, tak odstraňme byrokracii, ne úředníky. Jsem rozhodně proti školnému, poplatkům u lékaře, nízkým důchodům. Teď si nepředstavuji sociální politiku státu ve smyslu, že stát bude sociálními dávkami demotivovat některé občany k práci. To tak nemyslím. Z druhé strany, pokud stát chce, aby lidé pracovali, tak by se měl podílet na vytvoření nových pracovních míst. Myslím si, že zdravá sociální politika státu je potřebná v kombinaci se zachováváním tradic, hodnot, vlastenectví, morálky, náboženství, zachovávání práva na vlastnictví, atd.
Je to taková moje představa, zajímalo by mě, zda pan Hájek mé představě rozumí a jaký by na to měl názor. Nebo spíše, proč konzervativci jsou velmi skeptičtí k sociální politice státu. Jak říkám, považuji se také za konzervativce v mnohých věcech, ale snad to není v rozporu se sociální politikou. Myšlení konzervativců mi totiž připadá velice zajímavé, takže snad po odpovědi pana Hájka pochopím konzervatismus trochu víc.“
S pozdravem
Petr Kračmar
Vážený a milý pane Kračmare,
nejprve chci poděkovat za hodnocení úrovně Protiproudu. S omezenými silami a prostředky děláme, co umíme. A těší nás, že si také stále více lidí uvědomuje, že mediální a inzertní blokáda, které čelíme – zvláště v souvislosti s našimi postoji k ukrajinské krizí – vede stále větší počet našich čtenářů k finanční podpoře našeho webu. Jeho provoz to sice ani zdaleka nepokryje, ale každá koruna je pro nás zásadní pomocí. Trochu „závidíme“ některým kolegům ze Slovenska, kterým v řadě případů již příspěvky provoz sanují. Ale to není smysl mého sdělení.
Otevíráte mnoho otázek. Bylo by to na dlouhou a jistě užitečnou debatu, která však přesahuje rámec Tea Party. Vezmu si z toho jednu, kterou pokládám za klíčovou: „Proč konzervativci jsou skeptičtí k sociální politice státu“.
Odpověď je: Vůbec nejsou. Je to naprostá mystifikace, jeden z důležitých aspektů politického boje, který se médiím hlavního proudu (z definice vždy levicovým) podařilo zafixovat v hlavách lidí. A daří se také pravici a konzervativce stejnými metodami diskreditovat. O ODS raději vůbec nemluvím. Děsivé však je, že mnozí mystifikovaní lidé pokládají mocenské projekty – jako je třeba TOP 09 Miroslava Kalouska a jeho „medvěda“ Karla Schwarzenberga – za pravicové, nebo dokonce konzervativní. To pak není divu, že si myslíte o pravici a konzervativcích, že jsou „asociální“.
Skutečná pravice, konzervativní zvlášť, je totiž naopak sociálně velmi citlivá. Avšak narozdíl od revoluční a nezodpovědné levice hledá úplně jiné cesty k ochraně těch, kteří bez vlastní viny nemají možnost se o sebe postarat.
Čtěte ZDE: Ikona amerických „Svobodných“ má jasno: S Markýzem de Sade v tom nejedeme. Stát má podporovat rodinu, manželství a ochranu života. A co naše pravice?
Konzervativci chtějí silný stát, nikoli naopak. Ale chtějí, aby byl „malý“ a výkonný. Aby nerozhazoval prostředky z daní nesmyslně či jen jako „politickou korupci“. Nejsou ani proti daním obecně (jako třeba libertariáni Strany svobodných občanů), chtějí však, aby prostředky byly používány racionálně a jen tam, kde je to účelné či nezbytné. Zvyšování daňové zátěže totiž nakonec vede ke zchudnutí všech – a k dluhům státu. Proto jsou konzervativci pro nízké daně. A tak dále.
Pokládáme-li stát za větší rodinu – spojenou jazykem, kulturními specifiky, historií a společným osudem jeho členů – měli bychom se o sebe navzájem starat právě tak, jako v rodině: Nikoli tak, že jsou někteří, kteří se vezou a ostatní na ně pracují. Ale ti, kteří ještě či už nemohou, musí být chráněni. To je samozřejmé. A tak bychom mohli pokračovat dále a dále.
Jdete myslím správnou cestou. Pokud to nevzdáte, dojdete daleko, protože půjdete ke světlu. Ono totiž všechno souvisí se vším. Nelze být konzervativní „napůl“. Buďto člověk pochopí, že kontinuita s křesťanskými hodnotami, na nichž naši předkové před deseti stoletími stát zakládali, má stále stejně hluboký smysl i v moderní době, nebo přijme relativistickou koncepci, která vede k ničivé budoucnosti. Řečeno s Dostojevským: „Pokud není Bůh, je možné všecko.“
Vážený pane Hájku,
dnes mám odkaz na něco, čím oba nepochybně pohrdáme, ale nemohu to ignorovat, protože jde o médium zasahující, jak jeho šéfredaktor děl, 1,7 milionu lidí každý den, zejména mladých. A také měl pravdu, že mají větší moc, než "seriózní"(pokud použijeme jejich terminologii) média.
http://www.extra.cz/8-duvodu-proc-je-krestanstvi-uz-od-zacatku-fiasko-a-prezitek-nedoporucujeme-cist-zarytym-panbickarum-mohl-by-je-trefit-slak
A toto nebyl jediný útok během Velikonoc. Například:
http://www.extra.cz/10-duvodu-proc-velikonoce-nikdo-nezpochybnuje-coby-podvod-a-podivny-mafiansky-svatek
Vím, že inteligentní člověk toto nečte - já mám pouze úchylku projít si prakticky všechna online média, abych získal přehled - nikoli o dění, nýbrž o mediální scéně. Jenže čte to masa dalších lidí a ti si takto utvoří ten "správný" názor. Musíme vše trpět, nechat si všechno líbit?
Tentokrát byla překročena veškerá míra. Nebylo by vhodné - byť s takovými zákony nesouhlasím - nechat je napít vlastní medicíny a zažalovat je pro urážku na cti? Či podněcování k nenávisti?
Na závěr: potěšil mne článek o "restartu". Sám jsem na konci loňského roku podal výpověď v instituci, se kterou jsem už nemohl mít společného ani procento. Momentálně hledám, řadu nabídek jsem - za poklepávání si "známých" na čelo - odmítl. Ale bohužel, budu zřejmě muset zpátky do "systému", byť nikoli do vod, ze kterých jsem utekl. Své morální zásady porušit nemíním, to jsem ani nikdy neudělal, byť mi to mohlo přinést řadu výhod. A modlím se, abych nebyl v pokušení. Jedno ale vím určitě: pokud by systém zkoušel mé svědomí, požadoval mou - mohu-li to tak říci, duši - okamžitě jdu. Toto je mé osvobození. Nepatřím jim, nekoupí si mne, raději se obejdu bez nich.
Požehnaný týden přeji a děkuji za existenci Protiproudu!
H.
Vážený a milý pane H.,
v Tea Party se setkáváme opakovaně. Jste z těch, kteří nás nutí k zamyšlení téměř nad každým Vaším dopisem. A tak Vám tentokrát spíše jen připomenu, co asi víte stejně dobře jako já:
Útoky proti katolické církvi, Ježíši Kristu a Bohu obecně se pravidelně stupňují právě kolem Velikonoc. A je to naprosto logické. Ono je totiž „cosi“ ve vzduchu. Cosi, co silám zla a temnot připomíná, že navzdory časným zdánlivým vítězstvím už definitivně prohrály – právě obětí na Golgotě. A uvádí je to k zuřivosti. A mnozí „ochotní“ – hloupí či nevědomí – se jim k tomu propůjčují. Jako užiteční idioti.
„Musíme vše trpět, nechat si všechno líbit?“, ptáte se. Ano i ne. Ano, pokud hovoříme o síle, kterou máme v aktuálním rozložení našich možností střetu s „vládcem tohoto světa“. Ne, pokud jde o Království, kvůli kterému se obětoval Ukřižovaný.
Čtěte ZDE: Základní dilema filosofů i historiků: Byl Kristus opravdu vzkříšen? V chrámě Božího Hrobu se každý rok dějí „nevysvětlitelné“ záhady
Je to pořád stejné. Po věky. A bude to tak až do konce světa. Doufejme jen – a modleme se – aby ten náš euroamerický „konec“ nepřišel dříve, než čekáme. To by bylo zlé. Ti, kdo na něm pracují, si myslí, že by se mu vyhnuli. Mýlí se.
Vy čerpáte sílu pro svůj „restart“ právě z toho. Je to málo? Všichni ji z toho čerpáme. Vždyť s námi je Moc, která není porazitelná. Která již zvítězila. Ostatně i nyní, v oktávu druhé neděle velikonoční si to opět připomínáme. S láskou. I k nepřátelům. I ti jsou totiž úradkem Božím.
Požehnanou neděli a celý příští týden, milí přátelé Protiproudu!