Když Vladimír Putin bez prolití kapky krve obsadil Krym a naznačil, že by jeho armáda mohla přejít ukrajinskou hranici a hájit Rusy na východní Ukrajině, ve Washingtonu to začalo bzučet jako v rozkopnutém úlu: mluví se o vyslání amerických jednotek do východní Evropy. Ale pokud jsme ještě docela nepřišli o rozum, nebudeme bojovat s Ruskem o teritorium, které ani jeden z amerických prezidentů dosud nepovažoval za zásadní pro naše zájmy.
I kdyby totiž Putin obsadil celou východní Ukrajinu až po Oděsu, jen by do své sféry navrátil území, které Rusku mimochodem patřilo, když se úřadu ujal v roce 1789 George Wahington, stejně jako když se ho ujal v roce 1989 H. W. Bush.
Tím nenaznačuji, že bychom měli postup Ruska ignorovat. Zato naznačuji, že bychom měli zvážit, co je z hlediska naší zahraniční politiky skutečně podstatné a co není, co Ameriku ohrožuje a co nikoli a co je skutečnou překážkou znovuvytvoření sovětského impéria.
Touha po svobodě je víc než armáda
Než začneme zase posílat vojáky do Evropy, jako jsme to naposledy učinili za Harryho Trumana před pětašedesáti lety, zeptejme se sami sebe: Byla to snad americká armáda – která nikdy nepřekročila Labe a nikdy za celou historii nebojovala s ruskými jednotkami – co přivodilo pád celého sovětského impéria a rozpad Sovětského svazu?
Rusko chce Ukrajinu mimo EU. „Nacionalisté“ chtějí, aby z EU vystoupily jejich vlastní země. Secese a národní cítění jsou zkrátka horkým artiklem dneška. Globalizace a centralizace už lidi doopravdy nezajímá.
Nikoli. Činitelem, který přispěl k osvobození národů ve východní Evropě a SSSR, bylo jejich pevné odhodlání být svobodné, aby mohly samy utvářet své další osudy a vytvořit, nebo oživit, národní státy založené na vlastní historii, jazyku, kultuře a etnické příslušnosti.
Nacionalismus sovětské impérium rozložil zevnitř. Michail Gorbačov pak „vězení národů“ rozpustil. Rusko už bylo unavené donucováním svých poddaných k setrvání v imperiálním područí, a ostatně samo chtělo být součástí svobodného světa.
Co rozbilo Sovětský svaz
Putin nejspíše chce mít Rusy z Ukrajiny a Běloruska součástí jakéhosi Velkého Ruska. Vážně si ale někdo myslí, že by chtěl vládnout znovu národům jako jsou Rumuni, Bulhaři, Poláci, Maďaři, Češi nebo Slováci?
Vladimír Putin totiž dobře ví, že jeho popularita, dosahující 80 procent, je především výsledkem toho, že se prezentuje jako ochránce vlastního národa, který se hodlá postavit Američanům a jejich údajnému právu na to být jedinými architekty Nového světového řádu.
Čtěte ZDE: Tvrdá slova slavného Američana: „Zosnovali jsme převrat na ruských hranicích. Podvedli jsme Rusko s NATO. A nyní se divíme Putinovi. Kdo je tady iracionální?“
Ve skutečnosti je tedy největším spojencem Ameriky ve světě po skončení Studené války národní cítění, nikoli NATO plné vyžírků, vyžadujících americkou pomoc.
Nacionalismus osvobodil ostatní národy ze sovětského područí, rozbil Sovětský svaz, rozdělil Československo na dva a Jugoslávii na sedm nástupnických států. Nacionalismus přiměl Čečensko ke snaze osvobodit se od Moskvy, Abcházce a Jižní Osetijce, aby se odtrhli od Gruzie a občany Krymu k tomu, aby dali Ukrajině vale.
Nacionalismus nejen roztrhal Sovětský svaz na kousky, ale efektivně zabrání i tomu, aby se zformoval v nové podobě.
Jedna slavná secese
Kdyby Putin podnikl invazi na Ukrajinu a anektoval ji celou, místo toho aby zabral pouze Krym a Východní Ukrajinu, kde mají Rusové většinu, bude čelit stejnému odporu okupovaných Západoukrajinců, jakému dnes Rusko čelí jinde – v Dagestánu, Ingušsku a Čečensku například. A Putin to ví.
Ale pokud by se Východní Ukrajina v květnových volbách tak či onak vyslovila pro secesi a připojení k Rusku, nebo se rozhodla stát se zvláštním, nezávislým státem, proč bychom tomu měli automaticky bránit? Copak sami nejsme hrdými potomky těch, kteří zorganizovali jednu podobnou secesi, tu v roce 1776?
Pokud dokážeme blahosklonně přihlížet snaze Skotska odtrhnout se od Anglie, snaze Katalánska vystoupit ze svazku se Španělskem, snaze Benátek po secesi od Itálie, nebo Flander od Belgie, proč by pro nás mělo představovat problém odtržení Donbasu od Ukrajiny, pokud se uděje demokratickou cestou?
Eurovolby ukáží nové uspořádání světa
Nacionalismus je přirozeným nepřítelem imperialismu. A zdá se, že je celosvětově na vzestupu. Projev čínského nacionalismu – kterým bylo vznesení nároků na ostrovy, jež téměř po sto let okupovalo Japonsko – vyvolal vlnu japonského nacionalismu, který dřímal již od dob Druhé světové války. A vzestup japonského národního cítění zase podpořil vzestup anti-japonských a nacionálních tendencí v Koreji.
Největším nepřítelem Číny je dnes obecně asijský nacionalismus. Indii se nelíbí, že Čína kontroluje její území – která jí připadla v rámci více než sto let starého poválečného uspořádání poměrů – a stále rostoucí přítomnost čínského námořnictva v Indickém oceánu. Čínské nároky v Jihočínském moři způsobily vzestup národních a protičínských nálad na Filipínách a ve Vietnamu. V západní Číně se Ujgurové dokonce uchylují k násilí i terorismu, aby od čínského území odtrhli Sintiang, z něhož si chtějí udělat vlastní republiku, Východní Turkestán.
I jinde najdeme podobné příklady: Například národní cítění Kurdů bylo velkým spojencem Ameriky v dobách Operace pouštní bouře. Dnes je hrozbou pro celistvost států, jako jsou Turecko, Sýrie, Irák a Írán.
Květnové volby do evropského parlamentu téměř jistě přinesou větší zisky stranám jako je anglický UKIP, Národní fronta Marine LePennové ve Francii, Svobodných Geetra Wilderse v Nizozemí a dalších národně zaměřených stran po celé Evropě.
Tyto strany svým způsobem říkají totéž, co Putin. Rusko chce Ukrajinu mimo EU. „Nacionalisté“ chtějí, aby z EU vystoupily jejich vlastní země. Secese a národní cítění jsou zkrátka horkým artiklem dneška. Globalizace a centralizace už lidi doopravdy nezajímá.
Přichází nové uspořádání světa. A ačkoli je zřejmé, že je tato změna trnem v oku mezinárodním elitám, pro než jsou důležitá témata jako boj proti klimatické změně nebo globální ekonomická nerovnost, je dost těžké představit si, že by mohla nějakým způsobem ublížit skutečným zájmům amerického lidu.
