Loňské předčasné volby, jejich výsledky i nešťastné okolnosti, zvláště neschopnost českých euroskeptiků sjednotit postup, byly katastrofou. Kdo by soudil jen podle tónu médií hlavního proudu, musel by vskutku získat dojem, že je dočista po všem. Že atmosféra nedůvěry, neobjektivity, nesvobody a pohrdání sebou samým dosáhla v české společnosti vrcholu.
Zejména ve stínu současné „skoroválky“, kdy proevropští komentátoři hbitě využívají situace a každého kritika EU „odhalují“ s inkvizitorským nadšením jako „kremlofila“, ne-li přímo agenta Moskvy. Možná i ve svatojiřském pochodu, který v sobotu v Praze zamíří k Pražskému hradu, odhalí ruskou ideodiverzi. Svatý Jiří je přece patronem Ruska! Co na tom, že je také patronem Anglie, Gruzie a hory Říp. Co na tom, že se pochod plánoval dávno před ukrajinskou krizí. Co na tom, že v případě skutečného ohrožení naší země cizí agresí by mezi aktivními obránci byli mnohem spíše „Dosťáci“, než zmínění komentátoři. Jed byl vypuštěn, ovzduší zamořeno tísnivým pocitem nedůvěry, kádrování, sledování... Je to celé tragikomické i děsivé zároveň.
Směřování EU
Navzdory své moci však naštěstí mediální realita není realitou skutečnou a lidé obdaření zdravým rozumem, svobodnou vůlí a pozůstatky sebeúcty dosud nevymřeli ani v Evropě, ani v České republice. Naopak. Unijní byrokracie a nápady jejích ideových dílen narážejí stále častěji na aktivní odpor. A to nikoli někde na periferii. Ve Francii (a už i v Německu!) nabývá nespokojenost se stavem a směřováním EU nebývalé síly. Ba zdá se, že mediální přívaly lží a latentních hrozeb ze strany „europeistů“ jsou ze všeho nejspíše hysterickým projevem jejich reálné slabosti.
Jakkoli je známo, že konzervativně založeným občanům je vycházení "do ulic" bytostně cizí, právě nyní stojí za to sebrat síly a vydat se na sobotní "Pochod za obnovu české státnosti" (a všeho, co pro nás znamená). Nikdo jiný za nás totiž hlas nepozvedne.
Potřeba znovu říci "nikdy"!
Někdy jsou totiž chvíle, kdy je třeba i trochu patosu. Když zrádce Karel Čurda v roce 1942 po boku gestapáků křičel na své někdejší parašutistické kamarády do kobky cyrilometodějského kostela v pražské Resslově ulici ono směšné: „Vzdejte se, nic se vám nestane!“, odpověděli mu jedinou větou: „Jsme Češi, nevzdáme se nikdy!“
Tuto sobotu pořádá uskupení Akce D.O.S.T., „Pochod za obnovu české státnosti". Směřuje ho na Pražský hrad a spojuje s připomínkou svátku svatého Jiří, dávného hubitele saní a ochránce řádu proti chaosu. V době, kdy nad Hradem visí eurovlajka a vládní lodivodi kormidlují českou politiku do vod nejtemnějších, není nálada svobodymilovných a vlastenecky cítících občanů nejveselejší. Pojďme si ji trochu vylepšit!
