Několikrát jsme kritizovali činnost zpravodajů České televize k ukrajinské krizi. Vzali si to k srdci a pochlapili se:
Zápis 1 – Důkaz je na světě!
NATO konečně zveřejnilo satelitní záběry ruské armády u hranic s Ukrajinou. Ruské tanky v Rusku? To nemůže být jen tak! Můj pavoučí smysl mi říká, že je v tom něco víc! Že nejde jen o plánované, několik měsíců dopředu oznámené cvičení. Tady se chystá něco velkého. Cítím to v kostech! Něco je ve vzduchu...
Zápis 2 – Ruský úskok
No, jasně! To se dalo čekat! Rusové tvrdí, že jde o podvrh! Snaží se nám namluvit, že tam žádná armáda není. Ale přece každému – kdo není komunista nebo ruský špión – musí být hned jasné, že je to lež! Vydám se proto na místo činu a vše zdokumentuji. Pravda musí ven. Rusům se nedá věřit. Volám kameramanovi a vyrážíme.
Čtěte ZDE: Satelitní snímky ruské armády u hranic s Ukrajinou: Maskované kozy, nebo Putinova technologie z Hvězdných válek? Neviditelné tanky jsou už v Kyjevě. Proč o tom nevíme?
Zápis 3 – U hranic
Přijíždíme k hranicím, na místo činu. Zatím žádné stopy po rudé, chci říct, ruské armádě. Vidíme jen prázdná pole, místy zabučí kráva, zabečí ovce, ale jinak nic zvláštního. Ukrajinští celníci mě zkoumavě pozorují. Ptají se, jaké je to v EU. Odpovídám, že super. Přecházíme přes hranice a vydáváme se k místům, kde má být ruská (rudá) armáda. Už se nemohu dočkat. To bude reportáž!
Zápis 4 – Prázdné pole
Jsme na místě, ale nic tu není. Divné. Museli asi někam odjet, nebo co. Jo, aha. Mám obráceně mapu...
Zápis 5 – Slepý farář
Zase nic! Kdepak jen ti zlořádi jsou? Jsem si jistý, že někde blízko. Je to ve vzduchu. Přijeli jsme do vesnice, ale místní neumějí anglicky. Tedy až na slepého faráře, ale ten mi zase tvrdí, že tu už dlouho nic neviděl. Aspoň myslím, že to říkal. Navíc odmítal vyjít z kostela na denní světlo. Divný člověk. Vsadím se, že nenávidí homosexuály. No nic, jedem dál.
Zápis 6 – Agenti z vesnice
Ksakru! Kde ti zmetci jsou? Měli tu být! Ptáme se znovu místních, ale mluví na nás podivným jazykem. Prošli jsme celou vesnici, než jsme našli někoho, kdo umí trochu anglicky (barbaři, pozn. aut.).
Třeba jeden. Typický agent ruské tajné služby. Snažil se mi namluvit, že tu žádní vojáci nebyli. To mu tak věřím! Řekl jsem mu, že jestli má něco proti homosexuálům, tak ať mi to řekne na rovinu hezky do očí. Pak už se mnou nepromluvil. Ruský agent jak z učebnice!
Zápis 7 – Blízká setkání třetího druhu
Konečně! Objevili jsme vojenskou dodávku. Kameraman ji natočil ze všech možných úhlů. Ruští vojáci na nás podezíravě hledí. Myslím, že nás chtějí zabít. Ptám se jich, jestli nás chtějí zabít, protože jsme z EU. Neodpovídají. Říkám kameramanovi, ať na ně zkusí zakřičet, jestli se třeba nějak neprojeví, ale kameraman tvrdí, že to nemá v popisu práce.
Ptám se ruského vojáka, jestli je ruský voják. Odpovídá, že ano (Da). Ptám se ho, jestli plánují invazi na Ukrajinu. Něco se mu na té logické otázce nelíbilo, protože začal křičet, ať vypadneme. Už bylo jasné, že to bylo kvůli té nevinné otázce. Ale taky kvůli tomu, že jsme ze svobodného světa, z EU. A tak jsem se překonal a ještě jsem zavolal, že moc dobře víme, že jeho kamarádi nebudou daleko! To jsem mu to nandal! Ve spěchu odjíždíme na další místo na mapě.
Zápis 8 – Dálniční honička
Na dálnici jsme potkali další zelenou dodávku. Druhá dodávka za 30 minut? To není náhoda. Jeli jsme asi 5 kilometrů na úrovni řidiče, než začal být nervózní z našeho natáčení. Jeho kolega (podle výrazu typický soudruh) cosi šeptal do vysílačky. Nejspíš s někým hovořil. Pak dodávka náhle odbočila a my samozřejmě za ní. Něco mi říkalo, že se tu někde něco chystá. Něco bylo zase ve vzduchu.
Dodávka zastavuje na prázdném parkovišti. Děsivé. Kameraman prosí, ať jedeme pryč a zachráníme si aspoň holé životy, ale já odmítám. Reportéři ČT mají pro strach uděláno! Pak vystoupil jeden voják a pomalým krokem si to šinul naším směrem. Tady končí veškerá legrace! Šlápl jsem na plyn a jel rychle pryč, ale naštěstí je to celé natočené. Jdou po nás! Teď už je to jasné. Musel nás prásknout ten voják z předchozí dodávky...
Zápis 9 – Úprk
Přijíždíme na další pole – a zase nic! Je to jasné: Už o nás vědí a předávají si informace. Nebude snadné je vystopovat. Jdeme tedy na pole – hledat alespoň stopy od pásů tanků, co tu byly. Kameraman nadává, neboť šlápl do kravince.
Blíží se k nám nějaký muž. Už od pohledu typický ruský agent. Je asi 50 metrů od nás. Volám na něj: Jste přítel nebo nepřítel!? Neodpovídá. S hrůzou se dáváme na úprk a přelézáme ohradu s nápisem soukromý pozemek. Jsme bez auta. Bez jídla. V nepřátelské zemi. Co bude dál?
Zápis 10 – Cesta zpátky
Jsme hladoví a nevyspalí. Jsem naštvaný na kameramana, jelikož mi tajil, že má soukromé zásoby jídla. Podle odhadů jsme asi 40 km od hranic. Míříme zpátky. Tohle není pro nás. Nestojí to za to. Materiálu je dost.
V noci držíme hlídky. Kameraman občas vykřikuje ze spaní. Bojím se, že nás prozradí.
Zápis 11 – Noční návštěva
A je to tady! Objevili nás! To ten ešus! Dělal při chůzi děsný randál. Mají zbraně a uniformy. Vyptávají se, co tu pohledáváme. Snažím se jim posunky vysvětlit, že jsme nezávislí dokumentaristé. Ukazuji na kameramana a říkám, že natáčíme migraci medvědů do východní Ukrajiny.
Nevěří nám. Odvádějí nás na stanici. Myslím, že se blíží konec. Něco zlověstného je ve vzduchu. Říkám to kameramanovi. Souhlasí. Říká, že asi bude pršet.
Zápis 12 – Brutální výslech
Jsme na policejní stanici. Ruský agent, co vypadal jak strážník, nám přinesl jídlo. Vytrhávám sousto kameramanovi z úst a házím jej na zem (to sousto, ne kameramana) se slovy, že v tom mohou být drogy. Strážník (agent) nás zaraženě pozoruje.
Vysvětluje nám, že se našlo naše auto opuštěné na soukromém poli. Objevil ho prý vlastník pozemku. (Jo, jasně..., pozn. aut.) Propouští nás se slovy, že medvědi žijí až 500 km východně odsud. Vydáváme se zpět k vozidlu...
Zápis 13 – Štěnice v autě
Dřepíme v křoví a pozorujeme naše auto. Může to být past! Říkám kameramanovi. Vysvětluji mu, že se mi fakt nezdá, aby naše auto nechali takhle neporušené, a ještě nám o tom řekli. Kameraman navrhuje, ať jdeme raději pěšky. Říkám mu, ať raději mlčí. Taháme slámku o to, kdo půjde auto zkontrolovat. Kameraman prohrává.
Mává na mě, že je vše v pořádku. Jdu pomalu k němu, když mě to trkne. No, jasně! Jak jsem mohl být tak hloupý! Rozeběhnu se a křičím na něj, ať neleze dovnitř. Jak k němu dobíhám, tak mu vysvětluji, o co se jedná. Vevnitř máme štěnici. Chtějí si nás nejdříve oťukat. Jenže my se nedáme. Pojedeme podle jejich plánu. Až na to, že my teď budeme na koni!
Zápis 14 – Medvědi u hranic
Medvědi se přesouvají k hranicím! Komentuji nahlas další vojenské vozidlo, které jede před námi. Kameraman se na mě šibalsky usmívá. Vyzráli jsme na ně!
Máme štěstí. Na cestě k hranicím jsme potkali další dvě vojenská vozidla (medvědy). Vše máme natočené. Samozřejmě se nebudeme divit, když je sem pak přijedou hledat (medvědy). Ale to my už tu nebudeme.
U hranic mrkám na celníka a říkám: Medvědi se blíží. Nechápe. Naznačuji rukou pistoli. Nechápe. Tak nic. Píšu mu to na papír. Koulí na mě vyděšeně oči. Až STO TISÍC? Ptá se mě. Ano, klidně i víc, odpovídám. Je tam totiž fakt „přemedvědováno“. Pouští nás s hrůzou dál. Vzhůru do Čech!
Zápis 15 – Reportáž
Jsme doma! V bezpečí. Kameraman líbá rodnou zem. Ještě před hranicemi jsem obvolal všechna známá média. A teď se to blíží. Náš (můj) vítězný okamžik. Už vidím ten článek. Už mám vymyšlený i nadpis. Bude to: U hranic stojí 100 000 ruských vojáků připravených k úderu, hlásí Ukrajina.
Zdroj: BezKorekntosti