Na východě Ukrajiny se bojuje, už jsou první mrtví. Začala tím naplno válka s pučistickou kyjevskou vládou? Ve chvílích, kdy píši tyto řádky, není zatím nic jasné. Hrozivé však ano.
Téměř identický boj probíhá také u nás – i když zatím „jen“ slovy a informacemi. Velký ohlas včerejšího článku o našich „pravicových bolševicích z pražské kavárny“ to jen potvrzuje. Rád bych proto v našem dnešním setkání nad dopisy zůstal především u tohoto zásadního tématu.
Píšete mi v posledních dnech a týdnech stále častěji o permanentním zoufalství, kterému propadáte při sledování, poslechu nebo četbě našich médií hlavního proudu – zvláště pokud jde o ukrajinskou krizi, která jim oprávněně stále dominuje.
Čtěte ZDE: Nestor českých „pravicových bolševiků“: Kdo nejde s námi, je ruský agent! Propagandistům se „ukrajinská operace“ nedaří. Výstřel z Aurory po pražsku
Musím přiznat, že sám jsem současnými „výkony“ mediální „fronty“ trochu překvapen. Přece jen si myslím, že o českých médiích něco vím, ale to, co nám nyní předvádějí, překračuje všechny dosavadní „rekordy“. Nemluvím o něčem jako „vyváženost“ – tu se naše hlavní média již ani nepokoušejí předstírat. Zvláště pak takzvaná veřejnoprávní.
Přece jen však mívají ve zvyku alespoň formálně pustit sem tam nějaký názor, který nejde s hlavním proudem manipulativních mystifikací. Tentokrát nic – snad jen s jedinou výjimkou: To když mě a pana Barabanova pozvala Michaela Jílková do svého televizního pořadu Máte slovo. Ohlas na něj byl ale tak veliký – a poměrně jednoznačný – že to patrně vedlo k rozhodnutí vedení „už nikdy více“. Kvůli „vyváženosti a objektivitě“, nepochybně.
Zmínil jsem v tom pořadu mezi jinými také „reality show“ s podivným převozem „majdanských hrdinů“ do našich nemocnic. Podle výběru zpravodajské agentury pana Pánka Člověk v tísni, která se kryje nálepkou charity, se k nám dostal ve vládních speciálech blíže neurčený počet neznámých lidí. Otázka v bouři diskuse zapadla, ale naši čtenáři ji nadále vnímají:
„Dobrý den Vážená redakce
Předem bych Vám chtěl poděkovat za skvělé čtení a doufám, že bude i nadále nezkreslené a neovlivněné mediální masáží. I když, někteří považují pravdu za konspirační teorie.
Rád bych si u Vás přečetl článek, který by byl mnohem více rozveden (pokud máte ty možnosti investigativních novinářů, kteří by se nenechali ovlivnit, či zastrašit) o ošetřených demonstrantech na Ukrajině, kterou za peníze daňových poplatníků převezli do ČR. Protože tato aktivita od naší vlády poněkud utichla a my dále nevíme, co se děje, a jak to dál pokračovalo. Jak jsou na tom ošetření v nemocnicích, či tam ještě vůbec jsou, a jak se vlastně dostanou zpět.
Celé mi to totiž připadá tak, podle řiťolezectví naší vlády k NATO a EU, jestli čirou náhodou ti zranění na Majdanu, nebyli placení žoldáci ze strany USA, kteří měli za úkol změnit situaci na Ukrajině a naše Česká republika byla jen prostředníkem k deportaci oněch vycvičených demonstrantů pod záminkou ošetření raněných z horké půdy zpět do domovské země, či na výcvikovou základnu. Nebyla to jen fraška pro veřejnost? Protože je zajímavé, že takto nepostupovala žádná země EU ani žádný člen NATO.“
Děkuji,
D.N.
Great Britain
Vážený pane D.N.,
jste jeden z mnoha našich čtenářů na „ostrovech“, tak nejprve dovolte, abych Vašim prostřednictvím pozdravil i všechny ostatní. Nejen u Vás, ale doslova na všech kontinentech, kde se z různých důvodů nacházejí naši občané či krajané.
Mnozí z nich nás nejen čtou, ale také nás upozorňují na pozoruhodnosti ve svém okolí a v neposlední řadě mnozí nás podporují i finančně. Velký dík za to.
K Vaší otázce však mnoho říci nemohu. Že to byla podivná „operace“, o tom není sporu. Dostat takto „ven“, bez víz a jakékoli identifikace nezjištěný počet lidí, vždycky něčím „zavání“. Zvlášť když po „slavném příjezdu“ nastalo kolem této záležitosti mediální ticho.
Zatím nemáme možnost zjistit nic bližšího, ale myslím si, že se nám to časem podaří. Na druhé straně je ale fakt, že v Kyjevě bylo tolik Američanů i „poradců“ z EU a NATO, že pro ně nemohl být problém „své lidi“ odtud dostat jejich prostředky. Jistě, jedním z nich mohla být právě letka české armády. Jedním z mnoha. Budeme se o tom dále snažit dozvědět více.
„Vážený pane Hájku,
dnes mne do běla rozzuřil komentář soudruha Palaty na iDnes; zadání znělo myslím jasně: zpopularizovat frakovaný plyn a ropu z USA, nepochybně dražší, než z Ruska. Navodit dojem, že Putin je bez EU namydlený - bez "nás" prý může zavřít krám, protože svůj plyn a ropu nikde neudá. V závěru pateticky vyzývá, ať si vrty zapálí a zasype. Palata asi neslyšel o dohodách s Čínou a Indií. Ve skutečnosti můžeme pak krám zavřít my.
Palata nezapomene ani pochválit Hermana van Rompuye za jeho agitaci odklonu od Ruska a přimknutí, tentokrát již absolutnímu, k USA.
Jen by mne zajímalo, jak to v hlavách Palatů chodí. Jsou tak zmanipulovaní, jako mnozí svazáci v 50. letech? Někdo možná, klíčoví lidé ovšem ne. Dostanou to úkolem v „lóži“? Nebo existuje sazba za článek? Nebo vše dohromady? Příčetný a slušný člověk by se k takovým lžím neuchýlil. O to více fascinuje, že jsou dnes velice snadno vyvratitelné, informací je na internetu (zatím) ještě dost. Viz dohody Rusko/Čína/Indie.
Nicméně, a to je smutné, významná část lidí jim to zřejmě věří, v opačném případě by tyto tituly už zanikly. Lidé se bohužel bojí otevřít oči, ono to totiž bolí. Sám jsem si tím prošel a celý proces provázela příšerná deprese. Jistoty, o kterých člověk nepochyboval byly pryč.
Stal se ze mě extrémista? Nikoli, jsem stále stejný, mám stejné hodnoty, byť jsem se stal opět více konzervativním. Změnila se společnost, politika, ale i byznys. Salámovou metodou. Malé a střední firmy, podnikatelé mizejí. Nahrazují je a pohlcují nadnárodní korporace - a do společnosti vnášejí své "hodnoty". Jevy, které byly po tisíciletí považovány za správné a prospěšné se ocitají na černých listinách. Nepřirozenosti se stávájí normou. Církev je poražena - a bohužel sama mlčí. Sama je prolezlá konfidenty "NWO".
Zednářské myšlenky jsou brány jako berná mince. Mainstreamová média jsou pod absolutní kontrolu - "worldwide". Jediná má naděje - kromě víry v Boha a Krista - jsou dobří lidé, kteří ještě zůstali ve strukturách systému. Doufám, že tam stále jsou a že se jednou dokážou spojit.
Avšak, nejdůležitější - a pro luciferiánskou kliku nejnebezpečnější - je otevřít lidem oči, podat informace. Myslíte, že je to reálné, prorazit zeď mainstreamu? Bez miliard? Bez profi PR? Bez politické podpory? Modlím se za to a zůstávám v Kristu.
H.
Vážený a milý pane H.,
odpověděl jsem Vám sice už krátkým osobním dopisem, ale protože kladete mnohé otázky, které se v dalších listech nejvíce opakují, pokusím se je alespoň ve stručnosti shrnout:
Palatové jsou opravdu „rozeseti“ všude – i když ten konkrétní Palata je i mezi nimi svým způsobem jedinečný. Zosobňuje přesně to, co jste nazval „svazáctvím z 50. let“. Kdyby se narodil o pár let dříve, pral by do imperialistů, co by se do nich vešlo, přísahal by věrnost soudruhu Stalinovi a žádal popravy zrádců. Je to už takový typ lidí – ale nemyslím, že za to nemohou. Chtějí být prostě nejen v bezpečí „davu“, ale dokonce stát na čele „loajálních“. Doufají, že se jim za to dostane zasloužené odměny. Také v to doufám.
Ve své podstatě jde obecně jen o jiný způsob zbabělosti, intelektuální lenosti – a nepochybně i touze po „materiálním zabezpečení“. Projevilo se to třeba i tím, že zatímco mnozí redaktoři opustili „Lidovky“ po té, co je koupil pan Babiš, pan Palata nejenže zůstal, ale snaží se svému novému chlebodárci maximálně zavděčit. Jeho věc. Jejich věc.
Trochu bych však oponoval Vašemu tvrzení „významná část lidí jim to zřejmě věří, v opačném případě by tyto tituly už zanikly“. To není tak jednoduché. Pan Babiš produkoval dlouho vysoce ztrátový titul 5+2. Měl však dostatek peněz, aby ho udržel. Naproti tomu třeba tituly jako je Protiproud bojují o existenci, přestože jejich čtenost neustále stoupá. Jste-li mimo „mainstream“, nebo dokonce jdete proti němu, nedostanete od mediálních agentur ani jedinou inzertní korunu. Musíte denně jednat, vysvětlovat i menším inzerentům, že vysoká čtenost znamená také velkou pravděpodobnost úspěšnosti jejich reklam, spoléhat na dary, příspěvky, inzerci těch, kteří vás chtějí podpořit.
Zeď mainstreamu se nám „prorážet“ daří. Platíme ale za to samozřejmě vysokou cenu. Proto jsme vděčni za Vaše modlitby. Ty jsou totiž absolutně nejdůležitější pomocí, jaké se nám může dostat.
Zaujala mě však ještě jedna pasáž Vašeho dopisu. Píšete: „Stal se ze mě extrémista? Nikoli, jsem stále stejný, mám stejné hodnoty, byť jsem se stal opět více konzervativním.“ To je totiž jeden z významných, nechtěných, ale absolutně nutných aspektů mnohaleté „práce“ našich havlistických propagandistů. Podařilo se jim, co by jiný jen tak nedokázal – odhalit pravou podstatu totalitního systému, do nějž se v rámci EU stále hlouběji propadáme. A zapojit tak u mnoha lidí „obranné reflexy“, intuitivní pochopení, že „všechno je jinak“.
Takto to charakterizoval jeden z našich čtenářů:
„ ... Je šílené, že něco podobného píši. V 68. roce mě Rusové málem přejeli tankem (asi jsem ten tank chtěl zastavit holýma rukama). V 89. jsem byl na Národní a pral se s příslušníky SNB. Nezatkli mě jenom proto, že jsem tenkrát pracoval na Nové scéně ND a podařilo se mi utéct do vrátnice ND.
A teď tohle, před léty bych se asi pral, kdyby někdo tvrdil, že budu jednou vidět spásu v Rusku...“
S přátelským pozdravem
Zdeněk Jirásek
Vážený a milý pane Jirásku,
popisujete pocity, které jsou i mně hodně blízké. Mimochodem – také mi málem ujel nohy transportér – jenže až v roce 69 – a shodou okolností u Národního divadla. A o dvacet let později jsem byl samozřejmě rovněž na Národní třídě. Také mně trvalo relativně dlouho, než jsem pochopil, že to celé byl dobře připravený a inscenovaný podvod. Byl poněkud „zbrzděn“ tím, že se na scéně objevil Václav Klaus, a proti všem předpokladům havlistických elit jsme nezačali od počátku „budovat socialismus s lidskou tváří“, jak předpokládali, ale málem jsme se stali svobodnou zemí. Dnes už je ale všechno v pořádku, zařadili jsme se do „hlavního proudu evropské integrace“, jak tomu říkají.
Psal jsem o tom ve Smrti v sametu, důkladněji a s některými zásadními svědectvími se k tomu vracím i v závěrečné části mé trilogie, kterou snad již brzy odevzdám nakladateli.
Na dnešní Ukrajině to má vlastně mnoho podobných rysů – proto je nám mnohým tak zoufale jasné, oč tam jde, zatímco mnohým Ukrajincům ze západní části země to ještě nedochází.
Zastavil bych se však u Vašeho povzdechu:“ „...před léty bych se asi pral, kdyby někdo tvrdil, že budu jednou vidět spásu v Rusku...“
Znovu a znovu chci upozornit na důležitou součást mystifikace dnešní nevídané protiruské kampaně: Ztotožňovali jsme si Rusko se Sovětským svazem – a ONI s tím nyní pracují. Zvláště „jasné“ nám to bylo po osmašedesátém. Nedávno jsem si mimochodem uvědomil, že v pražských ulicích jsem tehdy viděl postupně převážně „Rusy“, kteří vypadali jako Uzbeci – protože to byli Uzbeci. Rodilé ruské vojáky tehdy sovětské velení brzy vystřídalo, protože mohli být „nespolehliví“. Ale o to vlastně dnes už nejde.
O jedno však ano – a velmi: V zoufalství z těch valících se lží o Rusku a Vladimíru Putinovi se nám nesmí stát, abychom upadli do opačného extrému. Nám, kteří jsme rozhodnuti používat vlastní hlavu, ať to stojí, co stojí.
Dnešní Rusko samozřejmě představuje obrovskou naději pro každého, kdo ještě nerezignoval na naši křesťanskou civilizaci, na její základy, podstatu, hodnoty. V „zeleném“, homosexualistickém, feministickém a mnoha další šílenstvích, jimiž se projevuje hluboký úpadek Západu, extrémně podporovaný elitami EU, Spojených států – a tím pádem i většiny našich kolaborantů, je Rusko „paradoxně“ zářícím majákem. Tak jako jím kdysi pro většinu z nás byla (možná mylně) pochodeň v ruce Sochy svobody u vjezdu do newyorského přístavu. Příliš jsme na to spoléhali, příliš jsme tomu věřili – a probuzení bylo o to tvrdší.
Nesmíme tutéž chybu udělat nyní v opačném gardu. Nesmíme zapomenout, že Rusko je současně velmoc, která má své vlastní zájmy. A náš stát ovšem také. Udržme si proto střízlivost i do budoucna. Jen tak „nebudeme jako ONI“ – Palatové a spol. Máme proti nim totiž tu úžasnou výhodu, pravý „luxus“, svobodného hodnocení světa kolem nás. Dopřejme si ho se vším všudy. A zůstaňme zdravě kritičtí.
Rusko je dnes náš velký spojenec v zápase o svobodu, o svět „normálních“ přirozených hodnot, který se nám nyní vzdaluje. Vím, jak jste to myslel. Ale přesto si neodpustím: „Spása“ v přeneseném slova smyslu může přijít pouze od nás: Od naší víry, od naší trpělivosti, od našeho odhodlání, od naší práce.
„Zdravím Vás, pane Hájku,
právě jsem otevřel Protiproud, článek „ukrajinská krize, část 2“ a musel jsem se pousmát. Dnes se nám honily hlavou identické myšlenky. Ráno jsem namaloval obrázek, který nese prakticky stejné sdělení, jako doprovodná koláž u Vašeho článku.
Tak si dovoluji poslat Vám ho pro potěchu oka. Přeji Pěkný večer a děkuji za Vaši práci. Ď.“
Petr Ďoubalík
Vážený a milý pane Ďoubalíku,
to jistě není náhoda – ostatně žádná náhoda neexistuje. A některé věci prostě visí ve vzduchu „jako v koze“. Moc Vám za obrázek děkujeme a věřím, že budete posílat další.
Chci ale upozornit na jednu nikoli nepodstatnou věc. Naši „rusobijci“ v médiích jsou už „extrémní“ i v porovnání s okolím. V řadě evropských států už mainstream zdaleka není v protiruské kampani tak jednoznačný. Přinejmenším proto, že si uvědomuje, že by ztratil i ty zbytky důvěryhodnosti, které u významné části veřejnosti ještě má.
Mlátit do lidí lži hlava nehlava dvacet čtyři hodin denně, to je už skoro výhradně naše – bohužel typická – specialita. Až přijde jiný „pokyn“ z Bruselu či Washingtonu, otočí na podpatku a ze dne na den budou tvrdit klidně pravý opak všeho, co dosud tvrdili. Ve skutečnosti si totiž nic nemyslí, jen „slouží“.
Čtěte ZDE: Ukrajinská krize, část druhá: Na Majdanu to byli hrdinové, v Doněcku to jsou teroristé. Kyjevské pučisty dohání minulost: Zemřel „Saška Bílý“ kvůli radioaktivnímu byznysu?
„Zdravím Vás, pane Hájku!
Váš informační servis sleduji pravidelně od doby, co jsem zaregistroval "revoluční" dění na Ukrajině a vzpomněl si na svého známého, který se před nedávnem částečně odstěhoval do Lwova a provozuje tam několik firem.
Popsal mi zcela jinou situaci, než tu, která je nám zprostředkovávána veřejnoprávními médii a odkázal mě i na PP, který nyní pravidelně sleduji.
Příkladem toho, že ani pravdu není možné umlčet na věky, je i to, že dnes večer jsem poprvé zaslechl náznak objektivní informace o tzv. Majdanu ve veřejnoprávním médiu, bohužel zahraničním!
Ráno jsem poslouchal zprávy na Bayern 5 aktuell a odpoledne na Deutschland kultur a tam byl odkaz na dnešní večerní pořad na ARD Monitor s názvem "Todesschüsse von Kiew: Ermittlungsergebnisse werden unterdrückt", na nějž se rád podívám, neboť už jsem s úžasem vyslechl upoutávky o tom, jak je znemožňováno vyšetřování celého případu zatím ještě vládnoucí klikou!“
Držím palce a zůstávám s pozdravem!
Ivan Major, Chodsko
Vážený a milý pane Majore,
nejste sám, kdo opět sleduje raději zahraniční vysílání, než to naše. Ono je to vlastně logické. Naši propagandisté to prostě jinak neumějí než – řečeno někdejšími příznačnými slovy Martina Bursíka – „silou“.
Máme proti nim tudíž komparativní výhodu: My musíme používat hlavu. I když nemáme k dispozici ani peníze, ani jiné materiální prostředky, jako ONI. Mrzí mě, že to občas i některý z našich čtenářů nepochopí.
„Vážený pane Hájku,
gratuluji Vám i celé redakci. Během jednoho roku se vám z Protiproudu podařilo vytvořit opravdový bulvární internetový plátek srovnatelný s největšími bulváry u nás. Snad jste na to i pyšný...
Jak jsem k tomuto názoru dospěl? Dokazuje to verva s jakou se snažíte z každé neověřené či těžko objektivně ověřitelné zprávy udělat senzaci pod pláštěm jedinečnosti svého pravdivého výkladu. Právě tím jak Vy i Vaši spolupracovníci držíte neuvěřitelně jednotný a stále dokola omílaný výklad mnohých událostí posledních měsíců a jak zarputile jednostranně události interpretujete, jste mě jako čtenáře Vašeho webu dokonale znechutili.
A ještě jedna událost můj pohled na solidnost Protiproudu změnila. Tím bylo shlédnutí pořadu Máte slovo, ve kterém jste účinkoval. Poté, co jste přítomného profesora v publiku velice neuctivě napadl tím, že jste mu podsouval, že něco neví, protože to zrovna v tu chvíli neřekl, poznal jsem, že jste v boji za svou pravdu připraven použít veškeré zbraně.
Omlouvám se, že jsem Vám musel napsat takový kritický mejl, ale mám pocit, že se Vaše redakce zakonzervovala ve vlastním světě a už ani neumí dostupné informace zdravě interpretovat.
Michal Exner
Vážený pane Exnere,
není proč se omlouvat. Máte svůj názor, vyjádřil jste ho – a my ho zveřejňujeme. Přesto – či možná právě proto – že je v redakční poště naštěstí ojedinělý. Tedy pokud vynechám občas se objevující vulgární útoky a výhrůžky, které jsou ale spíše materiál pro policii.
Neuvádíte sice nic konkrétního, ale z kontextu vyplývá, že Vás primárně „znechucuje“ naše referování o ukrajinské krizi. Tak rozumím odkazu na „...neuvěřitelně jednotný a stále dokola omílaný výklad mnohých událostí posledních měsíců“. Problém je v tom, že denně řešíme, jak přinést čtenářům co nejvíce informací „z druhé strany“, které jsou všude jinde „totálně embargovány“.
Podstatné je však něco jiného: Ano, máme na situaci – podloženě – svůj vlastní názor. A nebudeme jej, kvůli zdání falešné objektivity, občas „přibarvovat“ jiným, kterému nevěříme, jako to činí mainstreamová média. Pokud s něčím konkrétním nesouhlasíte, napište nám. Pokud ale chcete „předstírání objektivity“ – pak se ho u nás nedočkáte. Kromě Boží pravdy nic objektivního v našem světě není. Jsou jen zájmy, které se ještě donedávna reprezentovaly pod pojmem „politika“. Ta však už skončila a její roli pevně uchopila mediokracie. Proti ní bojujeme zcela neskrývaně.
Příklad z televizního studia dobře ukazuje, co vlastně od nás požadujete. Nesmíte se na mě zlobit, ale ve vypjaté diskusi jsem povinen obhajovat svůj názor proti přesile – bez ohledu na to, o koho jde. Pokud mi toto vytýkáte, asi se neshodneme. Profesor neprofesor.
Věřím nicméně, že nám zůstanete dál věrný. Protože i Vy potřebujete znát realitu – a to co nabízejí většinová média, která naopak já pokládám za politický bulvár, ačkoli si dávají „samolepku“ „seriózních“, je úplně mimo realitu. Jenom proto se s tím vším tak pereme a namáháme. Víme, že nás nečeká ani sláva, ani peníze.
„Dobrý den pane Hájku,
chtěl bych se zeptat na váš názor ohledně věcí týkajících se médií. Dnes odpoledne jsem měl možnost v televizi (ČT2) vidět dokument o křesťanství a to konkrétně Zjevení svatého Jana. Po chvíli jsem poznal, že tento dokument je naprostá lež vrak. Jan vlastně nebyl údajně ani učedníkem Ježíše, zjevení asi nebylo o konci světa, ale o současnosti, ve které Jan žil, Jan to asi psal tak barvitě (démoni a čtyři jezdci), aby to negramotný lid pochopil.
Chtěl jsem vypnout televizi a jít pryč, ale z nějakého důvodu jsem se na to dodíval až do konce. Dokument končí tím, že vědci, kteří dnes všechno znají řeknou, že Janovo zjevení je naprosto špatně pochopeno a že pár milionů lidí ho bude stále špatně vykládat. To, co mě zaráželo nejvíc, že celou dobu bylo vše ASI, ale na konci dokumentu nám to řeknou jako jedinou pravdu, která je správná.
Tímto bych se rád dostal k otázce na Vás. Všímám si, že kdykoliv se objeví v TV dokument o křesťanství, tak se vždy toto jediné pravé náboženství snaží překroutit, ale jakmile se popisují jiná náboženství, tak se vypichují jejich ctnosti, historie a vůbec vše, co daly lidstvu.
Také si tohoto fenoménu všímáte? Nebo to vše vidím až moc černě? Dnes je zřejmě móda plivat na křesťanství a hlavně na to katolické. Chápu, že média mají ve vlastnictví elity, kterým je křesťanství ten největší nepřítel, ale jde mě o to, že se nad touto masáži lidé nepozastavují.
Děkuji za odpověď a přejí hezký zbytek dne.“
Veleba Petr
Vážený a milý pane Velebo,
to víte, že si toho „fenoménu“ všímám. Dokonce ho dlouhodobě studuji. Máte naprostou pravdu: Křesťanství obecně a katolická církev zvlášť je vůbec největší mediálním „otloukánkem“. Nemůže tomu být ani jinak. Nejvíce přece bojujete proti tomu, kdo je vaším skutečným nepřítelem. A je-li někdo po dva tisíce let nositelem Pravdy, která aktuálně demaskuje i podstatu současné civilizační krize, její iniciátory a režiséry, pak do něj budete bušit hlava nehlava. Nemluvím teď o tom, že bohužel i mnohé významné církevní kruhy se zbaběle stávají součástí této civilizační krize. Takoví jsou pak zase naopak médii milováni jako „nositelé pokroku“ – viz. podivný „mediální“ kněz-nekněz Tomáš Halík.
Čtěte ZDE: Tomáš Halík si Templetonovu cenu zaslouží: Svobodní zednáři ocenili svého člověka v Praze. Milióny jako štědré kapesné pro havlistického politika v masce kněze
Otázka je, jestli tím svého cíle dosáhnou. Je to velmi podobné jako s ostatními „zakázanými a nepřátelskými“ tématy, o nichž jsme dnes v Tea Party diskutovali. Je tu však jeden podstatný rozdíl.
Zatímco lži o Rusku, ukrajinské krizi – a vůbec všech „časných“ tématech mají svůj počátek a konec, jsou věcí kampaní, které se již zítra zase promění na jiné, souboj temných sil proti silám světla trvá od počátku světa. A protože my, křesťané, víme, že ten zlý již na věčnosti prohrál – a on ví, že to víme – je o to drsnější. Jeho hlavní metodou je jak víme lež. Naše odpověď, která ho ničí – je víra, naděje a láska. A tak to bude až do konce.
Ostatně – právě začíná svatý týden. Kdy jindy bychom si to měli uvědomovat naléhavěji, než právě v těchto dnech. Modleme se za všechny, kteří na mnoha místech světa právě bojují za totéž – bohužel nejen se slovy, ale s ostře nabitými zbraněmi svých temných protivníků. Ti na východní Ukrajině patří mezi ně.
Požehnanou neděli a celý týden, předcházející největší svátky v roce, nejen Vám, ale všem přátelům Protiproudu!
