Nedávno jsme se podrobně věnovali popravě jednoho z vůdců Pravého sektoru na Ukrajině Sašky Bílého. Upozorňovali jsme na to, že Oleksandr Muzyčko musel zemřít proto, že věděl příliš mnoho o kšeftech a „tajemstvích“ současné pučistické vlády, včetně transferů peněz západních „sponzorů“ majdanským „revolucionářům“. Zdá se však, že „Saška“ toho věděl zřejmě daleko více a disponoval ještě citlivějšími informacemi.
Jaderný odpad jako „platba“?
Připomeňme nejprve, že Muzyčka zlikvidovali lidé ministra vnitra Arsena Avakova. Brzy pochopíme, proč je to tak důležité. Loutkový premiér Arsenij Jaceňuk jasně deklaroval, že Ukrajina bude za finanční pomoc ze zahraničí muset vyhovět všem „požadavkům“ věřitelů. Co si pod tím představit?
Ukrajinský parlament vyjednával o zahraniční pomoci už koncem roku 2013. Tedy ještě v době, kdy byl prezidentem Janukovyč. Část požadavků, adresovaných tehdy opozičním lídrům, zůstala opředena tajemstvím. Teprve dnes některé podrobnosti vyplouvají na povrch.
Západní „majitelé“ ukrajinské revoluce si „domluvili“ už v prosinci 2013, že dostane-li se Tymošenková a spol. k moci, zaváže se Ukrajina „utilizovat“ vyhořelé jaderné palivo ze zemí Evropské unie a USA. Pojem „utilizace“ navozuje zdání „vysoké technologie“. Ve skutečnosti jde však o pouhé „uložení“ odpadu v zóně havarované černobylské jaderné elektrárny.
Čtěte ZDE: Co věděl „Seňa Bílý“, že musel být popraven? Začala válka mezi „majdanskými revolucionáři“? Demokracie jako řemen: Za sympatie k Rusům až deset let vězen
Bratrstvo USAID pracky
Morbidní nápad se zrodil už za prezidenta Juščenka. Už tehdy prozápadní establishment kalkuloval s tím, že kolem Černobylu je „tolik radiace“, že kolik tam bude čeho uloženo, se prakticky zjistit ani nedá. Podnikavá část tehdejšího parlamentu k tomu vymyslela „přidanou hodnotu“. Proč všechny platby za „utilizaci“ provést oficiálně? Něco lze přece vyplatit i „načerno“. Právě pro to, že skutečné množství jaderného odpadu už nikdo nikdy neprověří.
První „jaderné“ peníze přišly podle našich informací již počátkem prosince minulého roku přes známou Agenturu mezinárodního rozvoje Spojených států United States Agency for International Development (USAID). Ta má svou vlastní základnu i přímo na americkém velvyslanectví v Kyjevě. Odtud prý hotovost začala proudit k “zainteresovaným.“ Jejich okruh byl přirozeně striktně omezen: Jaceňuk a Turčynov (pod patronátem Tymošenkové), a jejich okolí. Pak se dostalo i na již zmíněného Arsena Avakova.
Osudná chyba
Ne všechno šlo ovšem tak hladce, jak předpokládal původní plán. Celou akci málem pokazil zásah tajné služby SBU v sídle parlamentu 9. prosince 2013. Policisté tam tehdy údajně zabavili 17 miliónů dolarů (!), žádné vážné důsledky to kupodivu nemělo. A tak „euromejdan“ nakonec dosáhl svého. Klíčové posty v pučistické vládě jen tak náhodou zaujali příjemci „černých peněz“ Jaceňuk, Turčynov a Avakov. Jejich pochopitelným zájmem proto bylo začít co nejrychleji s ukládáním jaderného odpadu, za který již inkasovali své „honoráře“.
Julia Tymošenková, která svůj zločinecký gang údajně řídila i z vězení, podle důvěryhodných zpráv rozhodla, že Jaceňuk a Turčynov nebudou až do květnových prezidentských voleb podepisovat žádné oficiální dokumenty týkající se uložení jaderného odpadu. Odpad se zatím bude ukládat načerno. Tady se ovšem „plynová princezna“ dopustila strategické chyby. Spojila se s vůdcem Pravého sektoru Dmitrijem Jarošem. Bezproblémový průjezd vlaku, vezoucího „tajný“ náklad z Polska do Černobylu, měl jistit právě Pravý sektor za nemalé peníze proti zárukám „diskrétnosti“.
Kontraband a gangster
Jaroš svěřil kauzu Muzyčkovi a jeho lidem. Další chyba v plánu. Muzyčko totiž nebyl takový hlupák, za jakého ho měli. Pochopil, oč kráčí, jací lidé v tom mají prsty a o jak velké peníze ve skutečnosti jde. Dostal kuráž a začal se ostentativně předvádět. Od „patrol se samopalem“ až po výhružky, že „Avakova oběsí jako psa“. Cítil se na koni. S kompromitujícími fakty o nových kyjevských „politicích“ v rukou, propadl smrtící iluzi, že si může dovolit, cokoli se mu zlíbí.
Jaroš se ho ještě pokusil zastavit. Muzyčkovi tak konečně došlo, že se odvážil příliš daleko. Jako pojistku natočil videozáznam, kde říká, že se ho pokusí Avakov zlikvidovat, nebo vydat Rusku. A posílil svou ochranku. A ze strachu se svěřil se svými obavami i několika nejbližším přátelům z Pravého sektoru.
A to byla poslední chyba, tentokrát fatální. Tymošenková už neměla na vybranou. V sázce bylo příliš mnoho. Pučistický šéf vnitra Avakov dostal rozkaz obratem. Komando mělo oficiálně Muzyčka „zadržet“. To se opravdu podařilo: Snímky, zachycující konec razie, obletěly svět. Saško Bílý leží na zemi s rukama v poutech“. Dva výstřely do srdce si přesto zázračně vpálil sám.
Zdroj: zde
Nikdo se ničemu nediví. Západní mediální mainstream se o tom ani nezmínil. Má přece jiné starosti.
Ukrajina opět ve varu
Víkendové masové demonstrace ve východních regionech byly tvrdě potlačeny. Proč, když média donekonečna opakují, že šlo jen o „pár desítek či stovek provokatérů“? Demonstranti ve východoukrajinském Doněcku, narozdíl od těch „majdanských“ neozbrojení, v neděli přemohli policejní kordon a pronikli do budovy gubernátora. Policisté proti nim nasadili vodní děla a slzný plyn. Byly jich totiž desítky tisíc a požadovali referendum o připojení k Rusku. Nad doněckou oblastní správou zavlály ruské vlajky a prapor samostatné Doněcké republiky.
Byli jsme svědky i jednoho „světového rekordu“: Podle zpravodaje České televize Josefa Pazderky se nepokojů v Doněcku zúčastnilo zhruba 50 až 100 lidí, převážně fotbalových chuligánů. Touto reportáží se soudruh Pazderka zařadil na významnou pozici ve Zlatém fondu goebellsovské propagandy, jejíž „olympiádu“ právě sledujeme.
Nepokoje zachvátily i další východoukrajinská města. Také v Luhansku vyšly do ulic tisíce lidí. Akci zorganizovaly hnutí Luhanská garda a Ruská jednota, které společně vytvořily Lidovou koordinační radu jako alternativní orgán místní správy. Demonstranti požadovali osvobození předáka Luhanské gardy Alexandra Charitonova, kterého v polovině března „kyjevská“ policie zadržela a obvinila ho z ohrožování ústavního pořádku, jako by po puči nějaká ústava ještě platila. Radikální aktivisté pronikli i do místních kanceláří tajné služby SBU.
Násilí, o němž se mlčí
Stejné akce zažil také Dněpropetrovsk, kde demonstranti pálili vlajky Evropské unie a žádali referendum o federalizaci. Petardy létaly o víkendu vzduchem i v Charkově. Demonstraci tam zorganizovali aktivisté z hnutí Boj a z Ukrajinského východního bloku. Obě seskupení volají po federalizaci země a požadují vypsání referenda o připojení k sousednímu Rusku.
Demonstrace, které stále pokračují, brutálně potlačila kyjevská centrální moc. Proti demonstrujícím byly vyslány speciální jednotky Jaguár, které dnes zahájily „protiteroristickou operaci“ na celém území východní Ukrajiny, kde byly vyhlášeny nezávislé republiky. V Charkově byly za použití brutálního policejního násilí zatčeny a zraněny desítky osob. Tvrdý zásah si vyžádal mnoho zraněných také v Doněcku. Zranění mnoha demonstrantů jsou velmi vážná.
Ostré boje jsou hlášeny zejména ze sídla gubernátora v Doněcku. Lidé na východě Ukrajiny se odmítají nadále podřizovat příkazům kyjevských pučistů a masově jim odpírají poslušnost. Dramatická situace na východě Ukrajiny vede k tomu, že centrální loutková vláda již prý vážně uvažuje o vyhlášení výjimečného stavu. K tomu se neodvážil sáhnout ani prezident Janukovyč. Není proto divu, že při dnešním projednávání situace v zemi došlo v „parlamentu“ k příznačnému násilí.
Teror „eurodemokratů“
Kritické hlasy některých poslanců měli vskutku demokratickou dohru: Ti, kteří se odvážili o současné situaci v zemi mluvit pravdivě, byli odvlékáni od mikrofonů a násilím jim bylo znemožněno vystoupit. Ti, kteří si „nedali říci“, byly zbiti a museli být převezeni do nemocnice. V přímém přenosu, který se ovšem v našich objektivních médiích nekoná, jsme tak v plné nahotě mohli vidět demokratickou podstatu nových vládců Ukrajiny.
Pokud bude vše takto pokračovat, je velmi pravděpodobné, že jsme svědky počínající občanské války. Pro diváky České televize a čtenáře Babišových a Bakalových novin je jistě už připraven scénář o několika desítkách najatých ruských agentů, kteří podněcují ukrajinské nepokoje. Ti, kterým naše statečná propagandistická „fronta“ nestačila ještě vymlátit z hlavy poslední zbytky rozumu, však vědí: Poslední, kdo by si takový vývoj mohl přát – je právě Rusko.
