Andrej Babiš vítězně oznámil, že vyjednal řešení pro Paskov: Ve ztrátovém a nezachranitelném dole se prý bude těžit ještě tři roky – nikoli dva, jak chtěla ČSSD, respektive chráněnec a „privatizační společník“ Bohuslava Sobotky. A stát „ušetří“ půl miliardy – i když nějakou tu půlmiliardu z našich daní majitelům dolu samozřejmě pošle. Má přece sociální cítění. Musí na ty horníky myslet každý den před spaním.
Není snad třeba vůbec zmiňovat, že o horníky, jejich práci a byty jde samozřejmě v tomto domnělém koaličním klání našich oblíbených miliardářů až na posledním místě. Vlastně ani na tom ne. Dokonce ani gloriola úspěšného vyjednavače, kterou šéf Agrofertu během pouhé hodiny jednání „pobil“ vyjednávací schopnosti svých socialistických „partnerů“, není nejpodstatnější.
Hraje se o něco úplně jiného.
Do naha!
Dokonale to zobrazil souboj o interpretaci „kauzy Sobotka a OKD“ v podání mediálních stájí Zdeňka Bakaly a Andreje Babiše – vydavatelství Economia a Mafra. Bakalovy Hospodářské noviny a Respekt se dosud snažily předstírat, že se o obchody svého majitele důsledně nezajímají – a on o jejich. Babišovy Lidové noviny a MF Dnes se zase tvářily, že podpora politické kariéry jejich chlebodárce pro ně není hlavním tématem – a totéž vůči nim předstíral on.
Chvílemi to dokonce vypadalo, že toto „dvojité předstírání“ přeroste do vzájemné patové neutralizace: Vy nebudete psát o mně, já o vás, společně budeme pálit na jiné. Jenže přede dveřmi jsou „evropské“ a komunální volby a Babišovo ANO posiluje. Znervóznělí Sobotkovci začali ve svém hlupáctví na Babišovce zpitoměle vrčet. Někdo jim nakukal, že se to tak v politice dělá. A tak zapomněli, že politika je mrtvá, a že oni sami jsou jen dobře placenými herci v jejím stínování. A dostali, právem, „po papuli“:
MF Dnes zaútočila na Sobotkovu nepochybně skandální – dávno známou a mlčenlivě akceptovanou – roli při privatizaci OKD do rukou Havlova a Sobotkova sponzora Zdeňka Bakaly. Andrej Babiš se z pochopitelně nechal slyšet, že žádné další peníze svému miliardářskému kolegovi ze státní kasy nedá – protože ví, jak si připravit pozici k závěrečnému vyjednávání s konkurentem. A přisadil si i prezident Zeman, který se opětovně postavil za Babiše proti Sobotkovi – protože... je to Zeman.
Dosud panovaly rozpory jen mezi politickými hráči a média, která tyto rozpory vytvářela, jim to zdánlivě „pískala“. Stejně jednotně jako za bolševika – pouze s jediným posunem: tentokrát z levičáckého „ideového“ východiska havlistických elit. Nyní se konečně klíčem k politickým hrám stávají byznysové zájmy majitelů „stájí“.
Bakala musel vrátit úder. Hospodářské noviny a Respekt vytáhly do boje – protože od toho si je platí. Svléklo se nám to tak před očima (na okamžik, který brzy pomine) vskutku do naha. Budiž řečeno, že tento striptýz není ani trochu zábavný – ale poučný ano. Není to válka, to ani náznakem. Také žádná nebude. Jen manévry před dohodou. Ale nechat je bez povšimnutí, by byla chyba.
Třetí strana není
Povšimněme si, jak reagují teoreticky „nezúčastnění“. Třeba takový Alexandr Mitrofanov v deníku Právo prožívá na stránkách svých novin i před kamerami ČT již měsíce stresů. Je to ještě stará škola:
Bojoval a bojuje za Sobotku od jeho groteskního střetu s Michalem Haškem, chvěl se hrůzou, že se mu nepodaří sestavit vládu, dnes zase úpěnlivě doufá, že první větší střet s Babišem je už zažehnán. Je tak dokonalým příkladem nešťastníků, kteří si skutečně myslí, že čeští socialisté se vyhnou osudu ODS. Že dostanou konečně příležitost zakormidlovat zemi k vytouženému „socialismu s lidskou tváří“, pod moudrým a dobrotivým pokyvováním vůdců Socialistické internacionály, která (přinejmenším do květnových voleb) vládne Evropské unii. Ponechme mu jeho uhlířskou víru.
Naproti tomu „pravicový“ Pavel Páral, šéfredaktor týdeníku Euro, jeden z mála komentátorů na naší mediální scéně, kterého ještě má smysl občas číst, je v tomto případě ukázkově „nejistý“:
„Nosičem pro ostřelování premiéra se stala mediální větev Agrofertu, konkrétně deník Dnes“, konstatuje zjevné. Ale rychle dodává, že Euro přece také patřilo Petru Kellnerovi a nikdy tam neprosazovali jeho zájmy, takže, kdo ví, ani MF Dnes možná nezaútočila na Bakalu na Babišův pokyn.
Maximálním „odvazem“ je v Euru věta: „Ve srovnání s léty, kdy v tuzemské politice udávali tón Václav Havel nebo Karel Schwarzenberg, Bakalův vliv citelně klesl. Prim hraje Andrej Babiš.“ Heuréka!
Oba příklady nicméně ukazují, jak zásadně se změnila – a stále mění – situace v českých médiích poté, co hlavní část mainstreamu přešla do rukou „domácích miliardářů“. Dosud panovaly rozpory jen mezi politickými hráči a média, která tyto rozpory vytvářela, jim to zdánlivě „pískala“. Stejně jednotně jako za bolševika – pouze s jediným posunem: tentokrát z levičáckého „ideového“ východiska havlistických elit. Nyní se konečně klíčem k politickým hrám stávají byznysové zájmy majitelů „stájí“.
Je to dobře, nebo špatně? Samozřejmě – je to šílenější než předtím. O politiku jako takovou nadále vůbec nejde. Je skončena. Skutečný politický zápas o další směřování naší země se už vůbec neodehrává. Média, která dříve nahrazovala politiky, už začínají nahrazovat i veřejnost. A tak nikoli veřejnost, ale mediokracie, řečeno jen s malou nadsázkou, má právě před „volbami“: Kdo v nich zvítězí?
Zahryznutí
Erik Tabery, šéfredaktor Bakalova Respektu, byl donedávna vzorem politicky korektní české žurnalistiky. Stálý „host“ České televize, stejně jako jeho kolegové z Bakalových Hospodářských novin, udával tón: Nikdy se především nestalo, že by zaútočil na jiná média. Teď čteme:
„Když Andrej Babiš koupil vydavatelství Mafra a Rádio Impuls, bylo zřejmé, že máme zaděláno na velké problémy. Že ty problémy ale budou až tak velké a přijdou takhle rychle, to asi čekal málokdo. A podobné je to při střetu zájmů, kdy na krocích vlády s Babišovou účastí může slušně vydělat firma, kterou tentýž Babiš vlastní.“
Čtěte ZDE: Nejnovější kolo družstevních závodů v tahání řepy: Sobotkův vycíděný chrup a blížící se skon. Dostane se do nebe? Socialisté k němu cestu znají...
A Petr Honzejk v Hospodářských novinách to pak „dovysvětlí“:.
„Proč tedy Babiš útočí na Sobotku, (...) skrze upozorňování na premiérovu problematickou roli v privatizaci OKD, kterou shodou okolností už několik dní probírají Babišem vlastněné noviny?
(...) Do strategického plánování majitele Agrofertu zapadá i Miloš Zeman. Problémy Bohuslava Sobotky dávají prezidentovi šanci na satisfakci za minulé porážky, a navíc zmenšují pravděpodobnost, že se koalice dohodne na omezení prezidentských pravomocí. Obojí ze Zemana dělá přirozeného Babišova spojence. Rodící se aliance se už projevila, když Zeman podpořil Babiše proti Sobotkovu požadavku, aby prodal Agrofert. Za určitých okolností (pád Sobotky, vzestup Haška) by se ČSSD mohla stát satelitem ANO a Zeman garantem tohoto politického uspořádání.“
O co jde?
Odpověď je jednoduchá: O nic.
O nic, co by reflektovalo naše skutečné problémy. Ale o to nejde už dlouho. Přeskupování sil mediokracie není přeskupováním politických sil. Politika je jak řečeno nadále „bezpečně“ mrtvá a média hlavního proudu ji nadále pouze předstírají.
Sobotka opravdu nejspíš dříve či později padne. Protože Babiš je momentálně silnější než Bakala. Ten to zjevně již pochopil, a začíná ustupovat do pozadí. Nakonec se samozřejmě dohodnou. Útok na Babiše v Bakalových novinách je pouze způsob, jak si trochu vylepšit pozici pro závěrečné vyjednávání. Bude trvat maximálně hodinu. Není to složitější než Paskov.
Pak rázem zmizí z MF Dnes a Lidových novin Bakala, z Respektu a Hospodářských novin Babiš. Jimi manipulovaný „lid“ na vše během týdne poslušně zapomene. Překryjí to jiné „byznysové operace“, jiná zábava. Nejlepší důkaz, že o politiku, ve smyslu reprezentace reálných zájmů občanů, nešlo před tím, nejde dnes a nepůjde ani v dohledné budoucnosti. Pouze jsme nahlédli do zapáchajících střev mediokracie. Nic víc.
To, co nyní sledujeme, je proto zajímavé z úplně jiného hlediska: Dosavadní „jednohlas“ mediálních elit, zásada, že média se vzájemně nenapadají, protože spolupracují na jediném hlavním plánu – totiž porazit a zničit jakýkoli náznak pravice, potenciální nositelky svobody a demokracie – není u konce. Jen má své limity.
To, co nyní sledujeme, je současně mimořádně ilustrativní přiznání vnitřní ubohosti těch, kdo ve svých „novinářských dělnických profesích“ dosud předstírali žurnalistiku. Nejde jim ani o Babiše, ani o Bakalu. Nemyslí si o těchto dvou nic. V lepším případě. V horším je nesnášejí a oškliví si je. Ale, Babišovými slovy, „makají“ pro ně.
To, co nyní sledujeme, by mělo i ten zbytek váhajících, kteří ještě kupují jejich noviny a bloudí na jejich serverech, přimět k jednoznačnému: STOP! Jenže oni to neudělají. Jsou jejich zajatci a obětmi. Nečtou Protiproud.
