Po týdnu opět zdravím všechny přátele Tea Party Protiproudu! Pokud bych měl respektovat přicházející dopisy podle jejich závažnosti a četnosti, musel bych naše dnešní setkání opět věnovat výhradně ukrajinskému tématu. I když to neudělám, chápu to:
Mnozí se nikoli bezdůvodně obávají, že jsme až po uši zataženi do uměle vyvolaného rozsáhlého konfliktu, který se snadno může překlopit ve válečný – a těžko těmto obavám oponovat. I když si myslím, že k válce zatím bezprostředně nemíříme. Riskantní geopolitická hra Západu, který si chtěl připojit Ukrajinu a jejímž důsledkem bylo opětovné připojení Krymu k Rusku, byla dosud spíše psychologickou přípravou, mediální manipulací se západní veřejností před něčím ještě závažnějším, co se má odehrát kolem Sýrie a Íránu. Všimněme si, jak se na tento konflikt náhle v mainstreamu „zapomnělo“.
My však nezapomínáme. Zítra proto na toto téma přineseme podstatný materiál. Lze se totiž obávat, že ukrajinská krize – jakkoli dopředu dlouho plánovaná a ve své podstatě totálně cynická – byla a je současně „jen“ zastírací manévr. A také nástroj na „pacifikování“ sílících kritických nálad v evropských státech před volbami do europarlamentu. O tom všem budeme v následujících dnech, pokud nám to naše omezené síly a prostředky dovolí, pokud možno co nejpřesněji informovat.
Nežijeme totiž pouze ukrajinským tématem. Míříme, jak víte, v informačním záběru mnohem dál. I když nakonec se v té či oné podobě opět vracíme k základnímu problému mediální manipulace. V ní, za ní a v jejích důsledcích se zrcadlí většina nebezpečí současného světa. Ta komplikovanější nálepkuje mediokracie obvykle jako „konspirační teorie“. Mediální konzument – a to jsme prakticky všichni – se tím má uchlácholit: Jaképak spiknutí elit proti občanům, všechno je právě tak, jak vám o tom „referujeme“.
Absurdní případ zmizelého letadla MH370, které údajně hledá celý svět, ač satelity a radary kontrolují každičký kousek naší planety, mezi ně rozhodně patří. Ukazuje navíc k čemusi novému, co ještě nemáme „osahané“: Před našima očima probíhá v přímém přenosu pozoruhodná konspirační kauza, jejíž vyústění – bez ohledu na oficiální výsledek – musíme právě proto dokázat pečlivě „přečíst“.
„Vážený pane Hájku,
rád bych reagoval na nejnovější článek o zmizelém letadle. Pouze podle pocitu: podle mne (mýlit se pochopitelně mohu) jde o řízenou diskreditaci teorie, že letoun se nachází na Diego Garcia. Na diskusi pod podobným článkem na AC24 totiž řada čtenářů upozorňuje na nesrovnalosti, okopíroval jsem jeden konkrétní:
Tak to vezmeme trochu logicky:
1) Exif lze změnit velice jednoduše pomocí programů, které to umí.
2) Rozměry 320x240 jsou podivné, u iPhone nelze změnit velikost obrázku, ale dobrá, lze ji změnit při odeslání emailem.
3) Světelnost (clona) sice sedí, ale ne ohnisko. Ohnisko objektivu iPhonu 5 je 4.13, nikoli 4.12.
4) Expoziční program je poměrně zajímavá věc, protože iPhone nemá expoziční programy.
5) A nakonec překlad
" Zjistíte, že snímek byl pořízen 18. března iPhonem 5, s citlivostí 3200 a clonou 1/15. " Je chybný, resp. je to blbost, 1/15 je údaj o čase expozice, nikoli o cloně.
Btw dokážete si představit, že si rvete něco tak širokého a placatého do zadku? V kalhotech?
Navíc, iPhone opravdu těžko vydrží 10 dní na jedno nabití.
Na mne to dělá dojem, že zprávy o Diego Garcia trefily hřebíček na hlavičku. Teď se proto z této teorie musí učinit teorie bláznivá, nevěrohodná. Jen se modlím, aby skutečně nedošlo k tomu, co jste popisovali v předchozím článku.
Bůh nechť je s námi!“
H.
Vážený a milý pane H,
právě v tomto smyslu jsme proto náš článek také pojali. Je nám samozřejmě jasné, že může jít o provokaci, kvůli znevěrohodnění všech úvah, dohadů a spekulací, které se o této zjevné konspiraci v internetovém světě rozvíjejí. Mainstream přece – a to je skoro vždycky stejně fantastické – o žádné jiné než oficiální verzi nikde na světě nemluví:
Čtěte ZDE: Zinscenovaný podvrh, nebo šokující průlom: Pasažér zmizelého letadla prý odeslal zprávu ze skrytého iPhonu. Co napsal? A co dělala paní Clintonová v Číně?
Buďto jde prý o únos šíleným pilotem či pasažérem, nebo o technickou závadu či jinak individuálně zapříčiněnou katastrofu. Hlavně však máme mít za nezpochybnitelné, že letadlo je stoprocentně někde na dně mořském. Jak to tak jistě vědí, když nevědí, kde je?
Velmi to „ideově“ připomíná jiný podobný případ „celosvětové interpretační jednoty“ médií hlavního proudu: Útok na newyorské mrakodrapy, který na počátku tohoto století zcela změnil „starý“ svět.
Zpráva ze sobotního večera, podle níž čínská loď zachytila signály, které mohou (ale také nemusejí) být „voláním“ černé skříňky, až zoufale připomíná další krok – a test veřejného mínění – v této navýsost podivné hře. A že jde o hru, o tom prakticky nelze pochybovat. Jako jediní jsme v této souvislosti informovali o utajené návštěvě madam Clintonové právě v Číně. Má to souvislost?
„Zdravím,
dobrý den ve vašem počínání, ale v článku o možných komplikacích osudu malajsijského letadla, propojených s demolicí WTC je nemožné!
K demolici věží se americká armáda přiznala v několika článcích na FASU internetu, kde uvedla hodnoty 11. září na Ground Zero, typické pro EMP(10na5V/m na vrcholu el.pole a 4000A/m na hrotu magnetického pole). Velmi důležité byly i články o tritiu, kde energie jejích beta paprsků vyhazovala z věží ocelové kusy konstrukce, i o lithiu. To byl startovací materiál svou povahou pro termojaderné nálože v suterénech i pro mikronukleární nálože u paty každého obvodového sloupu!
Jediné spojení bych viděl v tom, že zmiňované letadlo převáželo baterie s lithiovými články, jak již uváděly zprávy médií. Ty by mohly způsobit výbuch v letadle.
Jsem Petr Gabriel, autor kompletního posouzení události 11. září 2001. Mé články jsou na blogu na idnes.“
Vážený pane Gabrieli,
naprosto rozumím Vaší věcné argumentaci – a přesto podle mne míří mylným směrem. Vůbec přece nejde o to, jak celá věc „technicky“ proběhla. Ostatně ještě ani nevíme, co se vlastně stalo, a jsme právě proto opakovaně „testováni“, zda přijmeme, že se to nikdy nedozvíme.
To, oč jde především – a proč spojujeme obě události do jedné řady – je z jiného důvodu: Zase nám tu něco „padá na hlavy“, zase jsou tu (zatím domnělé) oběti, zase je tu od počátku spousta nejasností, nesmyslů a rychle se měnících „výkladů“. Zase jsme prostě zkoušeni, zda uvěříme, že tento případ je vůbec v dnešním „profízlovaném“ světě možný.
V tom spočívá jeho důležitost. A pak ještě cosi: Povšimněme si, že navzdory tolika do očí bijícím nesrovnalostem, všechny velmoci – dokonce i ty konkurenční či aktuálně znepřátelené – spolupracují na společném „vysvětlení“. Čína a Spojené státy jsou toho pěkným příkladem, přestože nominálně nejde o letoun ani jednoho z nich. Proč? Takto se „elity“ chovaly naposledy právě po 11. září.
Co se z toho všeho „vylíhne“ ještě uvidíme. Zatím to vypadá, že se z nějakých důvodů „definitivní verze“ ještě nenarodila. Až se tak stane, bubnová mediální palba „vypálí“ do mozkové matrice většiny veřejnosti onu jedinou „verzi“ – a většina o ní nebude pochybovat. Už dnes lze ale s jistotou říci: Bude to lež.
Jenže – proč? Co je za tím? To bude na Vás, na nás a na mnoha dalších, kteří dnes již po celém světě existují a pracují. A nechtějí se nechat opít „hamburgrem“ ze stánku rychlého mediálního „obžerství“. Právě v tom je dnes situace jiná, nadějnější, než v roce 2001. A proto pravděpodobně také tak dlouho trvá „redakce“ definitivní verze pro veřejnost.
A konečně: Jsme nejspíš svědky jednoho „drobného“ maléru, za nímž bude něco úplně jiného, co zatím „zpoza rohu“ nevykouklo. Nějaký plán prostě zase nevyšel. Jako vždycky.
„Chci poděkovat Vaší redakci za zajímavé články a komentáře k současnému dění ve světě a ČR. Potvrdilo se, že tzv. globální oteplování je velký podvod oligarchů, který vede jenom k jejich dalšímu obohacování. Prezident Klaus měl pravdu ve všem - klobouk dolů před jeho odvahou toto veřejně prezentovat. Krásný pořad na toto téma odvysílala cca před 14 ti dny TV Prima, kde řada známých světových vědců a politiků potvrdila podvod s globálním oteplováním v režii americké vlády a EU.
V souvislosti se šíleným plánem americké vlády a EU zavést Nový světový řád (NWO) je mnoho občanů zneklidněno neustálým rozstřikováním "chemtrails" nad ČR a státy EU. Přes žádosti občanů na vládní instituce o podání vysvětlení bylo odpovězeno, že jsou to "normální" kondenzační stopy a tzv. odborníci s tituly před a za jmény toto potvrdili.
Pouhým pravidelným pozorováním oblohy silnějším dalekohledem lze zjistit, že se jedná o cílevědomou činnost. Při sběru prachových částic v různých místech ČR se při cca1000 násobném zvětšení objevují stříbrné částice (hliníku). Toto "svinstvo" každý den dýcháme, včetně našich dětí. Tyto částice lze v nočních hodinách při silném halogenovém světle a částečném zvětšení proti tmavé obloze pozorovat přímo ve vzduchu.
Řada světových osobností je zděšena, co připravuje americká vláda a EU pro zavedení NWO a úmyslně zveřejňuje tyto plány, včetně souvisejících programů GMO, očkování apod. Podle zveřejněných informací budou s modifikací počasí pomocí "chemtrails" a výkonných radarů vyvolány takové změny v počasí (přestože mezinárodní smlouvy zakazují veškeré pokusy v atmosféře ovlivňující klima), které v kombinaci s dalšími projekty vyvolají neúrody, sucho, přírodní katastrofy a nedostatek potravin.
Strašné je, že podle snímku z meteo družic se naše vláda minimálně se dvěma radary na našem území na tomto programu také podílí. V roce 2015 až 2016 má krize podle údajného plánu kulminovat, snad to nebude pravda.
Budeme Vám moc vděčni, pokud této problematice budete podle svých možností věnovat zvýšenou pozornost. Za naše kamarády a občany Vám všem držíme palce a podle možností budeme přispívat na tuto záslužnou činnost.“
S úctou
Milan Václavík
Vážený a milý pane Vaculíku,
nevím, zda se na tom naše vláda podílí, spíše o tom pochybuji. Pokud bych totiž měl něco v tomto našem nejistém světě za téměř jisté – pak že v české politice se neutají absolutně nic. Ani to, co třeba pro naše národní zájmy skutečně bylo důležité utajit – dokud jsme je ještě směli mít. A také si představme, kdo se v našich vládách za poslední desetiletí vystřídal. Pokud si ty postavy ještě vůbec pamatujete, promítněte si je před očima, a zeptejte se: Byla by naprostá většina z těchto lidí použitelná pro jakýkoli významnější plán světového dosahu? Vy byste jim něco opravdu tajného svěřil?
Pokud jsou u nás nějací „zasvěcenci“ – a nejspíš jsou – pak je rozhodně nehledejme v politice či v médiích. Naopak, budou prakticky „neviditelní“ – a rozhodně byste je na něco takového netipoval: Lidé v pozadí, za nimiž jsou v ještě hlubším, temnějším a nezřetelnějším pozadí další.
Něco jiného je ovšem věc sama: Chemtrails – tedy aplikace chemických látek do ovzduší (zase jsme u těch letadel) – je nepochybná záležitost. Zpozorněl jsem, když se nedávno někdo na předvolebním shromáždění zeptal pana Babiše, co si o chemtrails myslí. Odpověděl, že o tom nikdy neslyšel, že vůbec neví, na co se ho tázající ptá. Taková reakce u majitele největších chemických továren v zemi je komická. Pokládám to za „komunikační chybu“, která stojí za pozornost. Ale ani tak bych to nepřeceňoval. Navzdory Babišově spolupráci s tajnými službami – zdaleka ne jen našimi – přinejmenším v minulosti.
Již jednou jsem v Tea Party na téma chemtrials reagoval vysvětlením, že jde o mimořádně obtížné téma. Obklíčené tolika nastraženými „slepými uličkami“, že proti nim je informace o sms ze zmizelého letu MH370 úplná maličkost. To samozřejmě dokazuje, že jde o program maximální důležitosti, který musí být pro většinu veřejnosti označen za „konspirační teorií“ par exellense, tedy něco, čím se zabývají jenom „blázni, co nemají nic vážného na práci“.
Ano, chceme o tom, stejně jako Vy, vědět co nejvíce. Pokud ale o tom něco publikovat, pak teprve až s jasnými novými fakty. Možná však máte pravdu, že ještě spousta lidí – narozdíl od Andreje Babiše – vskutku ani netuší, oč jde. Pokusíme se tuto „mezeru“ trochu vyplnit alespoň základními fakty o tomto ponurém projektu, jenž zřejmě nemíří „pouze“ k omezení porodnosti či redukci světové populace, ale mnohem dál.
S důsledky se budou potýkat především příští generace. Naše děti. Ty jsou ovšem v hledáčku současných revolucionářů již dnes zcela otevřeně. Nedávná zpráva o novém zákonu ve Velké Británii, lídra „juvenilní justice“, tedy „odebírání“ dětí rodičům státem, hovoří za vše: Tvoří tam „normu“, podle níž budou trestáni až desetiletým vězením rodiče, kteří „správně nemilují své dítě“. Jistě Vás okamžitě napadne, podle čeho a kdo to bude posuzovat? – V té otázce je už odpověď.
„Dobrý den,
dovolte informovat Vás o chystané demonstraci.
Demonstrace za zákon o ochraně rodin a proti proti juvenilní justici se uskuteční v Praze dne 8. dubna 2014 v 10 hodin na Václavském náměstí u sochy sv. Václava. ( Je to mezinárodní den Romů.)
Potom půjde průvod k anglické ambasádě, kde bude odevzdán protest proti odebírání dětí romským rodinám v Anglii, které se tam odstěhovaly ze Slovenska a z Čech.
Na demonstraci uslyšíte více o odebírání dětí v evropských zemí, jejichž sociální systém je pokládán za vzor pro ČR.
Podpořte prosím demonstraci.
Dnes jsou to romské děti, zítra české!
Otřesné video o odebírání dětí:
Více info na: www.neberte-deti.webnode.cz
Děkujeme za Váš čas a budeme Vám vděčni za jakékoliv podněty, reakce a připomínky.
S pozdravem
A. Prochazka
koordinátor demonstrace
Vážený pane Prochazko,
Váš záměr je nepochybně ušlechtilý – a proto o něm touto cestou naše čtenáře také informujeme. Protože se však ocitl v redakční poště a žádáte „podněty, reakce a připomínky“, něco bych k tomu poznamenat chtěl.
Nerozumím tomu, proč demonstrovat jen za cikánské děti. Že tak chcete učinit na „Mezinárodní den Romů“, bych ještě pokládal za hezký „úskok“ vůči politicky korektnímu mainstreamu, který pak jen obtížně může takovou akci ignorovat. Nicméně všechny „Mezinárodní dny“ čehokoli (před pár dny jsem zaregistroval dokonce MD „štěstí“) jsou z definice zrůdnost.
Ale to podstatné mi stále uniká: Myslíte, že jsou cikánské děti něco více než všechny ostatní? Proč? Osud každého takového „odebraného“ cikáněte mi jistě není lhostejný, ale copak se totéž neděje dnes a denně také s „bílými“ dětmi? Proč to tedy rozlišujete? Nemluvě o tom, že když někdo dobrovolně emigruje do cizí země (důvody teď nehodnotím), musí přijmout i místní „pravidla“ – ať již jsou jakákoli. Stěžovat si pak může na poště, nebo na nádraží v lampárně.
Nebylo by tedy lépe věnovat se především situaci „roztržených“ rodin u nás? Píšeme o tomto tématu poměrně často, všímáme si děsivých osudů rodičů a dětí v evropském „zahraničí“, varujeme před tím, že tento zrůdný jev proniká stále častěji také do naší země – ale činíme tak právě proto, že primárně můžeme ovlivnit (i když jen částečně a stále méně) především situaci v naší zemi.
Čtěte ZDE: Lov na děti zvaný „juvenilní justice“: Obchodníci v ČR si mnou ruce, v Anglii už kradou děti přímo z matčina lůna. Přinášíme otřesné video
Nějak neumím přijmout, že se nás stejně tak týká situace v každé evropské zemi - neboť jsme v EU.
A konečně: Je dobrý nápad organizovat takovouto demonstraci v Praze na Václavském náměstí? Neměla by proběhnout spíše na Trafalgar Square v Londýně? Mám obavy, že potíže s cikánským etnikem, které nejsou žádným rasistickým výmyslem (a za něž nepochybně cikánské děti nemohou), způsobí, že tato patrně dobře myšlená akce může mít pro věc samu opačný účinek. Nestálo by za to, ještě jednou celý záměr zvážit?
Je totiž mystifikace tvrdit „Dnes jsou to romské děti, zítra české!“ Již dnes jsou to „české“ děti, bez ohledu na to, jde-li o cikány či kohokoli jiného s českým státním občanstvím. Omlouvám se za svou pravděpodobnou nedůvtipnost, ale opravdu: Nějak tomu nerozumím. Chceme-li něčeho dosáhnout, nesmíme přece „šeredit“ jako ONI – ať již tím myslíme politický, mediální či jiný „spolupracující“ mainstream.
„Dobrý den,
již delší dobu se chystám napsat Vám pár hřejivých slov. Jste balzámem pro mou duši v současném pokřiveném světě mediálních polopravd a lží. Samozřejmě, že ne úplně se všemi názory se ztotožňuji, ale i když mám na věc jiný úhel pohledu, nevadí mi dočíst text až do konce a chvíli se nad ním zamyslet. Což u většiny textů na mnoha jiných portálech zdaleka neplatí.
Když tak přemýšlím, co by mohlo být tou hlavní příčinou, asi to bude tím, že z Vašich řádků čiší upřímnost a poctivost. Nevnímám v nich urputnost vnutit čtenářům svůj jediný správný názor. Píšete pro mě tak nějak lidsky.
Včera jsme o některých potížích současného společenského uspořádání diskutovali s kamarádem, když jsme tak říkajíc „zachraňovali svět“ a napadla nás taková metafora u otázky, zda se snažit se systémem bojovat a snažit se přetvářet jej v lepší, či zda je vhodnější přístup pochopit jej, odmítnout se na něm podílet, a zaměřit se na vytváření nového světa ve svém nejbližším okolí. Tedy jako když odumírá ztrouchnivělý strom, je mrhání časem a energií roubovat na něj novou větev. Vhodnější je zasadit kousek vedle strom nový. Má to ale jeden háček, totiž plevel roste zprvu mnohem rychleji a potvora množí se jako vzteklý.
Ale abych se vrátil k mikrovlnce. Sám na sobě jsem pozoroval, že mne jídlo ohřáté v mikrovlnce nenasytí. Ač jsem snědl i větší porci než při běžném jídle, musel jsem si vždy ještě přidat a ani pak jsem pocit nasycení neměl. Naštěstí jsem se k ohřívaným jídlům dostával tak maximálně 1-2x týdně.
Pak se mi dostala do rukou kniha Viktorie Boutenko „12 kroků k syrové stravě“, kde píše, cituji: “Když jsme ještě žili v Rusku, nemohli jsme mikrovlnku mít, protože ruští vědci zjistili, že mikrovlnné trouby jsou velmi škodlivé. Byly proto v Rusku zakázané.„
A následně jsem narazil na text o mikrovlnce, který také přikládám jako přílohu. Nemám samozřejmě jak potvrdit platnost uváděných informací. Ale tak nějak vnitřně cítím, že to může být pravda. A i kdybych se zmýlil, nehrozí žádné riziko, že by mě rozhodnutí hodit mikrovlnku do škarpy nějak poškodilo. V opačném případě tuto jistotu mít nemůžeme.
Přeji vše dobré a těším se na další články.
Zároveň si jsem vědom Vaší vytíženosti a z každé Teaparty vnímám snahu pana Hájka poděkovat za každý dopis, který jemu i redakci udělá radost. Pokud se mi to tímto mým dopisem také podařilo, jsem spokojený a neočekávám žádnou písemnou reakci. Stačí mi krátká radostná myšlenka a já ji budu cítit.“
Libor Šindelka
Jihlava
Vážený a milý pane Šindelko,
nejprve mi dovolte poděkovat – protože takovéto dopisy činí mně i mým spolupracovníkům opravdovou radost. Možná, že právě to je na úvod ta „krátká radostná myšlenka“, kterou Vám adresuji. Podstatnější mám připravenu na závěr.
Váš list má dvě části. Ta druhá, v níž reagujete na článek o mikrovlnkách, je pro mě k uchopení složitá: Sám sice mikrovlnku občas používám, ale nepozoruji, že by za ta desetiletí, co tak činím, to se mnou něco špatného udělalo. Ale třeba se mýlím. Vím o tom málo, znám jen základní argumenty pro i proti, protože se tím příliš nezabývám. Víc bych si troufal třeba vypjatou na debatu o domnělé nebezpečnosti kouření. Myslím prostě, že je to všechno ještě trochu jinak – ale toto není příležitost k patřičně fundované diskusi.
Čtěte ZDE: Škodí „mikrovlnka“ našemu zdraví? Nebo jde o bezpečné, moderní řešení? Pokud jsme udržováni naživu světlem, je tu problém
Nekonečně zajímavější je pro mě reagovat na úvodní část a její základní otázku: Bojovat se zlem, které kolem sebe vidíme, nebo se věnovat „vytváření nového světa ve svém nejbližším okolí“?
Kdybych si to chtěl usnadnit, řekl bych, že se obojí nevylučuje, že jedno doplňuje druhé, nebo něco na ten způsob, jak se tak obvykle „moudře“ plácá. Ale to by bylo hodně laciné a Vy ode mě neočekáváte balastní názor. Proto řeknu cosi napohled radikálního: Neplatí ani jedno, ani druhé.
Řešením, asi nejobtížnějším, jaké kdy ve známé historii bylo, musí být „návrat“. Kontrarevoluce, abych tak „protiproudně“ řekl. Byly totiž doby, kdy takto otázka nestála – přestože byla s lidským údělem od věků spojena: Uzavřít se, třeba jako stoikové, do vlastního vnitřního světa, nebo se čelně střetnout s problémy toho „vně“ nás – ve společenství, v rodině, v obci, ve státě?
Naše civilizace, kořenící v Ježíšově oběti na golgotském kříži, až do francouzské revoluce v zásadě věděla, jak na to: Cesta tam a zase zpátky. Od sebe ke společenství a naopak. Fungovalo to – samozřejmě s mnoha nedokonalostmi – po dlouhá staletí. Na této základně se křesťanská civilizace stala tak úspěšnou a dominantní. To proto, že jak jedinec, tak společenství, měli k dispozici bezpečný hodnotový kompas: Pevně zabořený do země, ale podél vertikály kříže mířící k nekonečnu Boží lásky. Šlo podle něj žít, myslet a konat vlastně neomylně. Jistě, často proti němu, hříšně. Ale vždy s nadějí.
Na tu naději se mě vlastně ptáte, jestli jsem správně pochopil. Proto odpovídám s geniálním Gilbertem K. Chestertonem: Milenec života velí: Zpátky! Pesimista bude dál věřit v pokrok.
Už za týden je květná neděle. Kolik z nás ji prožije tak, jak bychom měli, když už máme to štěstí, že žijeme? Kolik z nás si uvědomí, že je předznamenání reálného zázraku, proti němuž jsou všechny současné technologie, války a manipulace jen bezvýznamným mrknutím oka v naplňujícím se konci časů? Ten je přece hlavním údělem každého z nás. Individuálně – i jako společenství. A pak?
Pro většinu křesťanů, nositelů původního civilizačního poselství, je dnešní den liturgicky zaměřený na vzkříšení. Odpověděl jsem srozumitelně? Lépe to neumím.
Požehnanou pátou postní neděli i celý příští týden, moji milí přátelé Protiproudu!
