Ve středu se v Británii odehrála další z před(euro)volebních debat. Stejně jako o týden dříve se v ní střetli Nick Clegg z vládní Liberální strany a předseda „euroskeptiků“ (či spíše eurorealistů) ze Strany nezávislosti Velké Británie (UKIP). Strana Nigela Farage chce mimo jiné vystoupení Británie z Evropské unie a obrácení „multikulti“ trendu, který již mnoho let vládne Británií.
Šokující výsledek
Podle průzkumů veřejného mínění ve druhé debatě zvítězil Nigel Farage ještě drtivěji, než v předešlé. Euroskeptické hnutí v Británii nabírá na síle.
Nicku Cleggovi nijak nepomohlo ani to, že nazval Farage „přítelem Vladimira Putina“ a počastoval ho dalšími z jeho pohledu „strašlivými invektivami“. V tomto směru, podobně jako u nás a v mnoha dalších evropských zemích, si veřejnost navzdory obří mediální masáži myslí o ukrajinské krizi své. Možná i proto diváci evidentně „nespolkli“ Cleggovu debatní taktiku, mnohem agresívnější, než v první televizní diskusi.
„Chtěl bych demokratický konec (EU). Ale obávám se, že skončí dost nepříjemně pro nás všechny,“ prohlásil Farage
Dva průzkumy, uskutečněné bezprostředně po skončení hodinové debaty, to potvrdily: V průzkumu deníku The Guardian, přiřklo Faragovi vítězství 68% respondentů, pouze 31% hlasovalo pro Clegga. Průzkum pro deník Sun skončil téměř stejně: 69% hlasů pro Farage, téměř o dvacet procent více než v předchozím průzkumu.
Nigel Farage s předsedou Akce D.O.S.T. Michalem Semínem
Bude „pochod na Londýn“?
Nigel Farage mluvil klidně a vyrovnaně, ač je jinak známý svým vášnivým řečnickým projevem, který tak nemají rádi „dobří Evropané“ v bruselském parlamentu. Je mimo jiné autorem proslulého bonmotu, v němž přirovnal „evropského prezidenta“ Hermana van Rompuye k bankovnímu úředníčkovi s charismatem mokrého hadru.
Předseda UKIP vyslal k britské veřejnosti několik vážných varování. Tisk nejvíce přetřásá jeho slova, že pokud EU nedovolí státům, které se tak rozhodnou, dobrovolně a demokraticky opustit eurozónu, rozpadne se EU dramaticky v kulisách pouličního násilí: „Chtěl bych demokratický konec (EU). Ale obávám se, že skončí dost nepříjemně pro nás všechny,“ prohlásil Farage. Poukázal na vzrůstající podporu řeckého neonacistického hnutí a násilí v Madridu a Athénách. „Když lidem vezmete možnost měnit situaci prostřednictvím voleb, obávám se, že se uchýlí k docela jiným prostředkům,“. Voliče vyzval , aby se připojili k „pochodu lidu na Londýn“ a „porazili establishment“.
Čtěte ZDE: Vzkaz do České republiky od muže, který vyděsil britský i evropský politický mainstream: Češi se také nedají!
Učil se u Kalouska?
Nejdivočejší slovní přestřelky však vypukly ve chvíli, kdy Farage začal obhajovat svůj postoj k Ukrajině. Podle něj krizi vyvolaly elity EU a přispěly tak k rozchodu Krymu s Ukrajinou. Jak řekl, „expanzionistická zahraniční politika EU je vinna svržením demokraticky zvoleného prezidenta.“
Na to Clegg opáčil: „Jestli já mám prosazovat zájmy EU a setrvání Británie v ní, pak Nigel Farage tady prosazuje zájmy Putinovy. Je neuvěřitelné, že jeho nenávist vůči EU je tak sžíravá, že ho vede dokonce ke schvalování a ospravedlňování Putinových činů.“
Farage připomněl, že Clegg jako tehdejší (i současný) vicepremiér v roce 2011 nadšeně souhlasil s bombardováním Libye a „stůj co stůj“ chtěl vojenskou intervenci Británie v Sýrii. „Britové už mají plné zuby nekonečných vojenských intervencí všude po světě,“ konstatoval za potlesku publika. „Neobdivuji Putina jako takového. Co říkám, je že v konfliktu kolem Sýrie vás všechny strčil do kapsy: je o třídu lepší.“
Vůdce Liberálních demokratů opáčil, jako by se učil primitivní demagogii u Miroslava Kalouska: „Nigel Farage nechce spolupracovat s Američany, ani s EU. Chce pracovat pro Vladimíra Putina.“
Hovory Akce D.O.S.T. s Nigelem Faragem v Praze 18.6. 2012
Konec zničujícího „pokroku“?
Mainstreamoví komentátoři pochopitelně tvrdí, že Clegg měl z debaty o zahraniční politice více – ale nenamáhají se vysvětlit proč. I oni však soudí, že pokud jde o domácí politiku, měl jasně navrch Farage.
Další část debaty se točila především kolem Evropské unie a problému imigrace a přešla do vzájemného osočování ze lhaní o tom, jaké procento britských zákonů pochází z Bruselu.
Farage měl podstatně jednodušší pozici. Připomněl, že rozsah imigrace během posledních let šokoval britskou veřejnost a zvýšil etnické napětí především ve městech. Prohlásil, že příliv cizinců učinil z britských pracujících de facto párie, a že pokládá takový vývoj za „katastrofu pro britskou společnost“.
Nick Clegg zase „obvinil“ UKIP z toho, že se snaží „obrátit běh času“ a vrátit Británii do 19. století, neboť je proti homosexuálním „sňatkům“, feminismu a „opatřením, vyrovnávajícím se s klimatickou změnou“. Úřadující vicepremiér prohlásil, že miluje moderní Británii takovou, jaké je dnes, a zcela odmítá „nebezpečné fantazírování strany UKIP o světě, který již dávno neexistuje.“
Zdroj: zde
TV debata mezi Nickem Cleggem a Nigelem Faragem
Nudná „škvíra v časoprostoru“
Clegg není sám, kdo nad šokujícími výsledky televizních debat zuří: Dva dny po Farageově drtivém diskusním vítězství přinesl deník The Independent „vizi“ známého novináře Boyda Tonkina.
Jeho článek - antiutopie na první pohled připomíná některá svědectví, propadlá škvírou v časoprostoru, kterou naši čtenáři znají od odborníka Protiproudu na minulou budoucnost Michala Fraimana. Pouze s tím rozdílem, že je to známá mainstreamová politicky korektní nuda.
Čtěte ZDE: Zachytili jsme list z nedaleké budoucnosti: Spis „Mařka“ list 1 k nám propadl škvírou v temném časoprostoru Světlých zítřků.
Jakou vizi Británie po volebním vítězství UKIP Tonkin předpokládá? Typicky eurohujerskou:
Šedá země, sužovaná smogem – protože odmítla zdravou environmentalistickou politiku pokrokových evropských bratří. Diktatura jednoho muže (rozuměj Nigela Farage). „Nekontrolovaný“ obchod bez moudrého dohledu EU sužuje celou zemi. Nízké daně v systému Otevřené zóny způsobily, že většina britských měst připomíná směs Macaa, Las Vegas a Kajmanských ostrovů – jen ošklivější. Tato „Svobodná Británie“, kterou „Moskva používá jako diplomatickou protiváhu stále sebevědomější Evropské unie“, je ovládána Velkým Bratrem více než dříve, protože ten přece – podle Tonkina – sídlí pouze v USA, zatímco starostlivá EU nás před ním skvěle ochrání.
Jinými slovy: britští eurohujeři se začínají Nigela Farage opravdu hodně bát. Najde se u nás podobně charismatický nositel „nepříjemné pravdy“ o EU, o níž také většina české veřejnosti již dávno nepochybuje? Uvidíme za pár týdnů.
