Staré přísloví praví, že nikdy docela druhému neporozumíte, dokud si na chvíli nevlezete do jeho kůže.
Snad bychom my, Američané, kteří jsme co do posledního historického vývoje dítky štěstěny, měli zkusit malé cvičení a podívat se na svět z perspektivy ruského národa a Vladimíra Putina. Jak říká básník Robert Burns, „podívat se na sebe tak, jak nás vidí druzí.“
Stát přes půl světa
Ohlédněme se zpět: V pětatřiceti byl Putin vycházející hvězdou KGB, elitní tajné policejní složky supervelmoci, která vládla celosvětovému impériu.
Sovětský svaz byl téměř třikrát větší než Spojené státy americké. Jeho evropská část zabírala polovinu Starého kontinentu. Sovětské impérium se prostíralo od řeky Labe ve středním Německu až k Beringově úžině kousek od Ajlašky. Zahrnovalo třináct časových pásem. Co se zeměpisné šířky týče, rozkládalo se od oblastí za Severním polárním kruhem k Blízkému východu. I za oficiálními hranicemi mělo však svá tykadla základen, jako byly ta ve vietnamské zátoce Cam Ranh, Tartus v Sýrii, nebo Cienfuegos na Kubě.
Tragédie XX. století
Zkuste si představit, jak se asi posledních dvacet, třicet let cítí ruští patrioté nebo ti z Rusů, kteří mají prostě rádi vlastní národ.
Nejdřív ze všeho zničehonic zkolabovala evropská država impéria. Východní Německo, Československo, Maďarsko, Rumunsko i Bulharsko se najednou odtrhly a přidaly se k Západu. Rudá armáda byla zpět doma, sice neporažená, ale také neoplakávaná a nikým nechtěná – dokonce nenáviděná. Varšavský pakt, konkurence NATO, se rozpustil.
Východní Evropa, kterou Rusové osvobodili od nacistů za cenu hekatomb mrtvých, se k Rusku obrátila zády, Američany začala zdravit jako osvoboditele a postavila se do fronty na přijetí do protiruské koalice, vedené právě Spojenými státy. Německo se sjednotilo. Zato Sovětský svaz se začal rozpadat – Putin to nazval jednou z velkých tragédií 20. století.
Trosečníci v cizí zemi
Čtvrtina národa, v němž dospěl v muže, a polovina jeho obyvatel, byla náhle pryč. Desítky milionů Rusů se ocitly v pozici vyhnanců, obývajících země, které jim nepatřily.
Litva, Lotyšsko a Estonsko zvedly kotvy jako první, takže Rusku zbyla nepatrná enkláva u Baltského moře – Kaliningrad. Staré Pruské město Königsberg, izolované a vtěsnané mezi Polsko a Litvu. Rusko nemá žádný jiný přístup k Baltu kromě Petrohradu na samém vršku uzoučkého Finského zálivu. Ruské válečné lodě jsou nuceny proplouvat na dohled od Helsinek a Talinnu, aby se vůbec dostaly do Baltu. Slavné ruské námořnictvo admirála Sergeje Gorškova je dávnou minulostí.
Čtěte ZDE: Evropská unie se trhá ve švech: Mluví se o Ukrajině. Mlčí se o Francii, Británii, Itálii, Španělsku a dalších zemích. Proti čemu revoltují „evropské děti“?
Jenže Balt byl jen začátkem. Jak se rozpad Sovětského svazu zrychloval, brzy jej opustily Bělorusko, Ukrajina i Moldávie. Rusko tedy přišlo nejen o balkánské spojence Rumunsko s Bulharskem, ale o celou délku své hranice na Balkáně. Loajální mu zůstalo jen droboučké území Transnitrie, které se odtrhlo od Moldávie – ale nikdo ho neuznal.
Jezero NATO a kaspická ropa
Na Kavkaze zmizely ze Sovětského prostoru Gruzie, Arménie i Azerbajdžán. Rusko tak přišlo o hranice s Tureckem, Íránem i o veškeré sousedství se zeměmi Blízkého východu. S odchodem Kazachstánu, Tádžikistánu, Uzbekistánu a Turkmenistánu přišla Ruská federace o polovinu hranice s Čínou. Místo, aby ovládala Kaspické moře, musí se nyní spokojit s malým kusem jeho severního pobřeží. Ázerbajdžán, Tádžikistán i Kazachstán si dělají nároky na kaspickou ropu.
A pak přišlo „východní tažení“ NATO, které se zastavilo málem až na moskevském dvorečku. Spojenci NATO, Litva, Lotyšsko a Estonsko, drží východní pobřeží na Baltu, zatímco Rumunsko s Bulharskem si rozdělily západní břeh Černého moře. Na jeho jižním pobřeží je pevně usazené Turecko a na východě Gruzie, aspirující na členství v NATO. Pokud by do NATO vstoupila Ukrajina, jak by tomu chtěl John McCain, můžeme Černé moře s klidem přejmenovat na Jezero Severoatlantické aliance.
Když Putin obhajoval obsazení Krymu Rusy slovy, že se nechtěl dožít toho, aby navštívil dvě stě let fungující základnu ruského námořnictva v Sevastopolu a našel tam vojáky NATO, neměl náhodou tak trochu pravdu?
Nikaragua do Varšavy?
Obrovské územní ztráty, které utrpěl Sovětský svaz, se dají v americkém kontextu srovnat jen s amputací jedenácti států Konfederace před Občanskou válkou, pokud by tedy jejich secese neskončila rokem 1865. Naše situace by snesla srovnání s tou ruskou, pokud bychom přišli o všechny státy na pobřeží jižního Atlantiku, v Karibiku i Mexickém zálivu a v přístavech, jako je Norfolk, Charleston a New Orleans by vlály vlajky cizích mocností.
Jakpak bychom asi reagovali, kdyby Sovětský svaz vyhrál Studenou válku a poté vyhnal všechny americké vojáky ze západní Evropy a z Kuby, Venezuely a Nikaraguy učinil signatáře Varšavského paktu?
Jak vyhrát v Americe volby
Victorie Nuland z ministerstva zahraničních věcí přiznává, že jsme investovali pěl miliard dolarů do toho, abychom Ukrajinu nasměrovali na kurz mířící dál od Ruska. Jakpak by se nám líbilo, kdybychom se jednoho rána – tak jako Putin v únoru – probudili a zjistili, že Spojeným státům nakloněná vláda v Mexiku byla svržena pouličním davem, financovaným z Pekingu, že je tam instalován loutkový pročínský režim a nový, nikým nevolený mexický prezident chce vystoupit z NAFTA a připojit se k ekonomické a vojenské unii, vedené Čínou?
Prezident Spojených států, který by v takovém případě vylodil americké námořní jednotky ve Veracruz – jako to udělal prezident Wilson v roce 1914 – a poslal by nějakého toho generála „Black Jack“ Pershinga ve vydání z dvacátého prvního století přes pozemní hranici na jih, by měl určitě sedmdesátiprocentní podporu voličů. Jako má dnes Putin v Rusku.
A kdyby obsadil poloostrov Baja California a připojil ho ke Kalifornii, jejíž byl původně součástí, jako to udělal Putin s Krymem, co myslíte? Zvolili by ho Američané znovu?
Vyhrál by volby s prstem v nose!
