Ve slavnostně vyzdobeném Georgijevském sále Kremlu ruská elita jásala a současně slzela, když Vladimír Putin oznámil znovupřipojení Krymu. Sedm z deseti Rusů hodnotí Putinovu vládu pozitivně. Na Krymu zatím ruská většina nepřestává slavit. Znovudobytí znamená dovršení jejich úsilí. Ve východní Ukrajině začali Rusové agitovat za připojení k Moskvě. Ukrajinský nacionalismus, který se projevil kyjevským pučem, nevyhnutelně vyvolal reakci ruské strany.
Patrick Joseph Buchanan
Putin mluvil pochvalně o Ukrajincích, kteří přišli na Majdan pokojně protestovat, ale ti, kdo stáli za rozhodujícími událostmi, se podle jeho slov „uchýlili k teroru, vraždám a vzbouření. Puč zosnovali nacionalisté, neonacisté, rusofobové a antisemité.“ Osazenstvo Kremlu propuklo v jásot.
Čtěte ZDE: Tvrdá slova slavného Američana: „Zosnovali jsme převrat na ruských hranicích. Podvedli jsme Rusko s NATO. A nyní se divíme Putinovi. Kdo je tady iracionální?“
Le Penová: Nová významná síla
Jenže Ukrajina není jediná oblast, kde se zvedá vlna etnického národního cítění. „Volební výsledek Národní fronty zaskočil presidenta Hollanda,“ hlásal v nedělních Financial Times titulek článku komentujícího francouzské volby do městských zastupitelstev.
Evropské děti dnes revoltují proti tomu, čemu jejich otcové, paralyzovaní politickou korektností, odmítli předejít. Bylo to však předvídatelné, bylo to předvídáno
Národní fronta Marine Le Pen(ové), dcery zakladatele strany, Jeana Marie Le Pena, nepostavila kandidáty v mnoha městech, přesto jednoznačně vyhrála v Henin-Beaumontu a umístila se jako první ve více než deseti středně velkých městech, a kvalifikovala se tak do druhého kola voleb, které se konalo 30. března (Národní fronta v těchto volbách včera významně posílila, dosáhla 9%, a získala překvapivě i nové, „severní“ regiony, pozn. red.).
Čtěte ZDE: Jean-Marie Le Pen: „EU je svěrací kazajkou a vězením národů. Zastavení přílivu imigrantů je otázkou života a smrti.“ Změní něco „evropské“ volby 2014
„Národní fronta vstoupila na jeviště jako významná nezávislá síla – politická síla jak na celonárodní, tak i místní úrovni,“ prohlásila Le Penová. To jistě nikdo nepopírá. V socialistické straně Francoise Hollanda skutečně vypukla panika a strana začala rychle mobilizovat všechny partaje, aby se sjednotily proti kandidátům Národní fronty.
V předběžném hlasování pro kvalifikaci do květnových voleb do Evropského parlamentu se Národní fronta umístila těsně za Unií lidového hnutí bývalého presidenta Nikolase Sarkozyho a před Hollandovými socialisty. Národní fronta se zpočátku vymezovala jen jako protiimigrační a protievropská strana, postupně se však zaměřila i na problematiku kriminality a nezaměstnanosti.
Itálie před rozpadem?
Největší šok, pokud jde o nacionalistickou frontu, ale připravily světu nedávno Benátky a region Veneto, kde se 89 procent voličů v nezávazném referendu (při vysoké volební účasti) vyslovilo pro separaci od Itálie a obnovení Benátské republiky, která zmizela ze světa v roce 1866.
Luca Zaia, vůdce separatistické Ligy severu jásal: „Vůle k oddělení velmi výrazně vzrůstá. Jsme teprve v okamžiku Velkého třesku našeho hnutí – ale revoluce se rodí z hladu a my právě teď hladovíme. Benátky se mohou odpoutat.“
Navrhovaná Benátská republika („Repubblica Veneta“) by zahrnovala pět milionů obyvatel Veneta. Kdyby se jí podařilo oddělit se od Itálie, Lombardie a Trento by pravděpodobně následovaly, čímž by přivodily rozpad Itálie. Mluví se také o tom, že i Sardinie hledá cestu k odchodu.
Čtěte ZDE: Čeká Brusel šok? Dominantní pozice europeistů v Evropském parlamentu může být podle průzkumů na jaře vážně ohrožena. Jaké jsou šance českých euroskeptiků?
Británie nechce být v EU
V rámci přípravy na referendum se Benátčané vydali do Skotska sledovat přípravy Skotské národní strany na referendum o rozdělení unie s Anglií, uzákoněné roku 1707. Hlasování by mělo proběhnout letos na podzim.
Další skupinka pozorovatelů se do Skotska vydala z Katalánska, kde se rovněž letošního podzimu má konat podobné referendum o oddělení od Španělska. Baskičtí separatisté byli ve Skotsku také.
49 procent (oproti dřívějším 31 procentům) britských občanů soudí, že náklady na členství v EU převyšují výhody a v současné době počet těch, kdo chtějí z Unie vystoupit úplně, je stejný jako počet přívrženců členství (41 – 41).
Ministerský předseda David Cameron stanovil datum referenda o členství v EU na rok 2017. V současné době to ale vypadá, že pokud v roce 2015 vyhraje volby opoziční Labour Party, může být, vzhledem k záporné popularitě EU, přístupná také ona změnám ve smlouvě s EU a referendu o tom, zda se Anglie s Evropou rozloučí.
Proč je EU pod vzrůstajícím odstředivým tlakem? Proč je tolik evropských národů na pokraji odtržení? Jednoduché vysvětlení neexistuje.
Otcové (politicky korektně) lhali
Benátky a severní Itálie si připadají vykořisťované. Proč bychom měli podporovat málo podnikavý a mnohem línější jih, který jen spotřebovává domácí produkt, který my tady vytvoříme, ptají se. Mnozí Italové ze severu jsou přesvědčeni, že mají víc společného se Švýcary než s Římany, Neapolitány nebo Sicilany.
Vlámové v Belgii si o Valonech myslí totéž. Skotové a Katalánci se domnívají, že jsou lid s vlastní kulturou, historií a identitou odlišnou od národů, k nimž patří. Po celé Evropě vládne strach, že etnický charakter jednotlivých zemí i celého kontinentu bude v Evropské unii navždy a nenávratně změněn proti vůli jejich obyvatel.
Lidé ze západní Evropy se odtahují od Bulharů, Rumunů a Cikánů hrnoucích se z východní Evropy. Žadatelé o asyl, ekonomičtí uprchlíci a migranti rok co rok po tisících přijíždějí na italský ostrůvek Lampedusa a na španělské Kanáry. Na začátku března New York Times psaly o tom, že do nepatrných španělských enkláv Ceuta a Melilla na marockém pobřeží míří příval osmdesáti tisíc Afrických migrantů. Cílem těchto zoufalých lidí jsou mateřské země starého kontinentu a bohaté sociální státy severní Evropy.
Evropské děti dnes revoltují proti tomu, čemu jejich otcové, paralyzovaní politickou korektností, odmítli předejít. Bylo to však předvídatelné, bylo to předvídáno.
Teď to tu máme.
