Pravděpodobně jste si toho ani nevšimli. Mainstream přinesl jen krátké noticky: dvojice bývalých generálů české armády Rostislav Mazurek a Radoslav Rotrekl byla Nejvyšším soudem definitivně očištěna v kauze nákupu propagačních předmětů. Že vám ta jména nic neříkají? A že kauzu propagačních předmětů neznáte? Není divu. Příběh dvou generálů, který by mohl být klidně předobrazem Kafkova Procesu, se začal psát už v roce 2005.
Obvinění pod značkou ÚP
Stručně připomenu, o co tenkrát šlo: Dva pracovníci generálního štábu nakoupili pro armádu propagační čepice, košile, osušky a ručníky, které podle názoru žalobců armáda nepotřebovala. Prostředky za ně vydané byly tedy prohospodařeny a páni generálové se měli dopustit dnes tolik populárního trestného činu porušení povinností při správě cizího majetku.
Přijde vám to ve stínu různých padáků, stíhaček a obrněnců absurdní? Nejste sami. Ke stejnému závěru došly i soudy. Jen to chvíli trvalo. Na začátku totiž stálo podezření a jak se dále dočteme, podezření je podezření a spravedlnost je spravedlnost.
A tak páni generálové museli z uniforem a místo předpokládané kariéry v NATO je čekalo devět let (!) tahanic po českých soudech. Jejich argumenty nebral podle zásady obviněný si může plácat, co chce, nikdo v potaz, aneb to si vyprávějte u soudu.
Soudy pak obžalované postupně opakovaně zprostily viny, uznaly vinnými, zprostily viny a tak pořád dokola, až konečně Nejvyšší soud letos v únoru původní obžalobu a tedy i obvinění rozcupoval na kusy a označil kauzu jako vystřiženou z padesátých let, kdy se justice na likvidaci nepohodlných lidí specializovala. Klasik by glosoval: obvinění pod vaší spisovou značkou TČ 3560/05 jsem si založil pod svoji spisovou značkou ÚP (úplná pitomost) 1122/14.
To už je zase středa?
Neznaje podrobnosti vnímám případ pánů generálů především jako další tiché memento. Tak tiché, že myslím stojí za to si s úctou k lidské svobodě nahlas připomenout, jak snadno může i naprosto absurdní obvinění zlikvidovat nevinného člověka a na dlouhou dobu, mnohdy po zbytek produktivního života, ho zcela diskvalifikovat.
A až se za osm či devět let ukáže, že šlo právě jen a pouze o tu úplnou pitomost? Kdo stál v cestě, již v cestě nestojí, jedna parta nahradila jinou a ten či onen dosáhl nějakého toho zaskleného místa. To se někdy v životě stává. Ale tam, kde se to stává s asistencí orgánů činných v trestním řízení, lze jen těžko mluvit o právním státě. Takové podezření, to je panečku mocná zbraň. Druhdy v osobních sporech, později v byznysu a nyní i v politice.
Další a další takzvané sdělovačky (tedy Usnesení o zahájení trestního stíhání), které téměř dnes a denně naše aktivistická policie pod dohledem osvobozených žalobců rozdává jak Večerníček listy na jednokolce, proto přijímám s odstupem či rovnou s apriorní nedůvěrou. I z toho mála, co máme možnost se dozvědět, působí řada soudobých korupčních kauz a kauziček dojmem, že i ony patří do toho pořadače se značkou ÚP. Jen to bude zase pár let trvat.
Čtěte zde: Předčasné ohlédnutí za nadcházejícím rokem 2014: Nečekaní vítězové i poražení, záchrana poslední státní cukrárny, jedna negativní lustrace. A vládní krize s originálním řešením!
Proto když se dočtu, že tam či onde opět zasahoval protikorupční či snad dokonce protimafiánský policejní útvar, řeknu si jen: to už je zase středa?
Protikorupční kaše
Je přitom zajímavé sledovat, jak současné řádění osvobozených žalobců rozdělilo společnost. Na straně jedné vox populi jásající nad tím, že na ty pány nahoře konečně došlo, až příliš připomínající dav bouřící ovacemi nad každou useknutou hlavou pána, nosícího se do včerejška v brokátu. Vinnej, nevinnej, mámo, podívej, jak se ta kebule pěkně kutálí.
Populističtí politici napříč stranami, kteří si onu protikorupční kaši navařili, ji pochopitelně musí jíst. Nezbývá jim proto než moudře plácat o důvěře v nezávislou a objektivní policii a prokuraturu, až se do ucha dere ono okřídlené soudruzi, konejte svoji povinnost. Kdyby nebylo třeba těch voličských hlasů, museli by si totiž i oni schvalovači přiznat, že se jim ta protikorupční kaše už poněkud zajídá a že osvobození žalobci představují pro další demokratický charakter naší země aktuálně nejzávažnější riziko.
Konám, když musím
Vědecký rozměr teorii schvalovačů dodal například stínový ministr vnitra LEV21, emeritní policejní plukovník, doc. Miroslav Němec. Ten se ve svém blogu upřímně rozlítil nad tím, jak se někteří politici (rozuměj neschvalovači) vůbec nevyznají v trestním právu a nejsou schopni pochopit, že orgány činné v trestním řízení, existuje-li byť jen podezření, že byl spáchán trestný čin, konat musí.
To není žádné pokusné testování, co je a není trestný čin, to je denní řehole bdělého policisty (míněn a zmíněn Šlachta) a uvědomělého státního zástupce (míněn a zmíněn Ištván). To musí chápat a umět vysvětlit každý studentík trestního práva již k prvnímu zápočtu, míní Lev pro jedenadvacáté století Němec.
Docent má jasno, studentík žasne
Jak má onen imaginární studentík v daných souvislostech chápat pojmy rovnost před zákonem a právní jistota (což bude k tomu prvnímu zápočtu bezpochyby potřebovat) už nám pan docent nevysvětlil. K rovnosti před zákonem a k právní jistotě totiž bezpochyby patří i to, že typově stejné jednání, bude u všech jedinců kvalifikováno stejně, tím spíš v oblasti trestního práva. Rovněž by bylo třeba vysvětlit, proč se řada soudobých stíhání opírá jen a pouze právě o názor, ať už policisty či státního zástupce, který má za to, že tohle už je korupce a tohle je nevýhodné.
Čtěte zde: Porušování práva za jásotu médií: O Bradáčové, Snowdenovi, kauze Rath a dalších nebezpečných kampaních. Žalobce, který byl potrestán za své názory
Jakkoli nechci srovnávat, pánové Mazurek a Rotrekl jistě nebyli jediní, kdo ve veřejné funkci pořídil zbytečnosti a Petr Nečas není jediný, kdo udělal politický deal. Jakou marnost asi cítili páni generálové, když bez povšimnutí policie a žalobců plánovalo ministerstvo životního prostředí nakoupit spodní prádlo s bobrem a kormoránem, zatímco oni běhali po soudech a jak asi bylo stíhanému Petru Nečasovi, když jeho nástupce zlehka usedl do bankovní rady ČNB, můžeme jen spekulovat. Panu docentovi je jasno, studentík nestačí žasnout.
Už žádné pitomosti
Neméně úsměvné čtení na dané téma představuje nedávný rozhovor s Pavlem Zemanem, kde si nejvyšší z žalobců rovněž posteskl nad nízkou úrovní právního vědomí našeho národa. Zemanovi prý vadí, že každý obviněný je v očích veřejného mínění v podstatě už obžalovaný a každý obžalovaný už je v podstatě odsouzený. Copak tomu ti hloupí lidé nerozumějí? Vždyť být obviněn, vysedávat měsíce ve vazbě, nechat se vláčet médii, přijít o rodinu, o práci, o přátele, o zdraví – to přece nic neznamená. Člověk je přece pořád nevinný, dokud soud pravomocně nerozhodne jinak.
Inu, přál bych si, a snad bych si proto Pavla Zemana začal i vážit, kdyby měl odvahu tuto tezi obhájit tváří v tvář třeba právě před pány generály Rotreklem a Mazurkem, kteří už o presumpci nevinny v podmínkách soudobé České republiky vědí své. „V určité chvíli se i generál vzdá,“ měl k tomu údajně poznamenat jeden z generálů. Jejich příběh by tak měl být právě tím mementem, že s rozdáváním sdělovaček se značkou ÚP a jejich veřejnými oslavami je na čase přibrzdit.
Poslední zločin Petra Nečase
Vhodné by naopak nebylo, aby měl někdo ze stávající elity našich žalobců možnost omluvit se po létech Petru Nečasovi. Říct mu chlapsky z oči v oči, že se nic nestalo. Že ta kauza s těmi trafikanty, vzpomínáte, tenkrát, 2013, byla… no zkrátka… úplná pitomost.
Nelze totiž vyloučit, že v takové chvíli by Petr Nečas nějaký ten zločin skutečně spáchal.
