Polský ministr zahraničních věcí má jasno: v jednom ze svých nejnovějších vyjádření nyní označil Rusko nepřímo za divoké zvíře. A u divokých zvířat prý: „s jídlem roste chuť. Svobodný svět se téhle logice musí postavit.“ Zato premiér Donald Tusk se včera děsil: „Svět balancuje na hraně konfliktu. Jeho důsledky si jen těžko umíme představit.“ Jde o pozoruhodné vyjádření, vezmeme-li v úvahu, že jeho vlastní ministr zahraničí krizi pomáhal aktivně spoluvytvářet.
Podobně jako u nás, i v Polsku je politika rozdělena: jednotná fronta přisluhovačů USA a EU většinou stále křičí, že „zlé Rusko“ by mělo pocítit tvrdé důsledky evropsko-amerického hněvu a navrhují nejfantastičtější odvetná opatření (z nichž nejubožejší je asi včerejší „pohádka o temelínském tendru“ v podání americké „páté kolony“ v naší vládě), jež zpravidla zcela ignorují fakt, že je to Evropa, kdo je dnes ekonomicky závislý na Rusku, nikoli opačně. Alespoň že polský prezident Bronislaw Komorowski sebral odvahu a označil převzetí moci euromajdanem, podporovaným EU a USA, za nedemokratické.
O tom si u našeho prezidenta můžeme nechat jen zdát. A i když se objevují „kosmetické“ rozdíly mezi Bohuslavem Sobotkou a „babišovci“, většina českých politiků drží basu s oficiálně šířenou „ukrajinskou lží“. Dokonce víc než to. Jsme jako obvykle papežštější než papež.
V této souvislosti je zajímavé si připomenout poněkud jiný polský pohled na situaci na Ukrajině. Přinesl ho publicista Cyprian Darcewski, který v následujícím textu rozkrývá, že jednání polské diplomacie jde zcela proti národním zájmům Polska.
Do EU kvůli vízům. A proč?
„V pátek jsem se vrátil ze západní Ukrajiny. Učím tam studenty. Hovořili jsme samozřejmě o eurocentristickém úsilí jejich země. Proč chtějí do EU? Kvůli bezvízovému režimu. O tom mluvili všichni. A jejich očekávání, pokud jde o ekonomiku? Víc vydělávat. S nedůvěrou přijímali moje vysvětlení, že EU jim platy nezvýší. A jaká jsou jejich očekávání v oblasti infrastruktury? – opravit silnice. Nedokázali přijmout argument, že silnice si mohou dát do pořádku i sami. Nikdo z mých studentů nesouhlasí s tím, že by měl po vstupu do EU platit víc za cokoli, mimo jiné i za benzín a plyn. Za půl hodiny sice u mladých lidí ze západní Ukrajiny euronaivismu ubylo, úplně ale nezmizel – to kvůli vízům.
Nepříjemným překvapením se pro ně stalo to, že Ukrajinu by v EU ve skutečnosti nechtěli vidět ani Němci a Francouzi. A ještě víc je překvapilo, že Evropská unie jim může zrušit vízovou povinnost i bez připojení, stejně, jako je zrušila jiným zemím, které nejsou jejími členy.
Vytrhnout Ukrajinu ze spárů Ruska
V Polsku je vztah ke vstupu Ukrajiny do EU ještě nepochopitelnější. Jaký je náš hlavní problém? Nezaměstnanost. Nedávno se opět zvýšila, až na 13,3%. Právě z tohoto důvodu odjíždí dnes do ciziny za prací několik milionů Poláků. Zlepší se situace našich krajanů na evropských trzích práce? Samozřejmě, že ne! Jedině zhorší: bude obtížnější najít práci a platy budou klesat.
Čtěte také: Boj o Ukrajinu v poločase: Pro asociační dohodu s EU byl „diktátor“ Janukovyč dobrý? Ruské vlajky v Charkově a na Krymu. Nová Krymská válka by tentokrát zasáhla celý svět
Proč tedy chceme, aby se Ukrajina stala členem EU? Abychom ji vytrhli ze spárů Ruska. Ale proč vlastně, když to není v našem zájmu? Jako naschvál Rusku!
Nechápu to, co tvrdí polští politici. Slyším od nich, že vstup Ukrajiny do EU pomůže této zemi získat demokracii. Ale tím, že navrhujeme Ukrajině, aby podepsala asociační dohodu, jsme ji už přece jako demokratickou zemi uznali. Znamená to tedy, že tahle demokracie někam emigrovala?
Genocida více než sta tisíc Poláků
Na kyjevském náměstí Nezávislosti promluvil vůdce polské opozice Jaroslaw Kacziński. Z politika, který je v Polsku euroskeptikem, se v Kyjevě náhle stal euronadšenec. Radoval se jako dítě, když lidé reagovali na jeho vystoupení pochvalnými výkřiky. Jen škoda, že mu nevysvětlili, že to byly výkřiky členů Organizace ukrajinských nacionalistů a Ukrajinské povstalecké armády, organizace zodpovědné za genocidu více než sta tisíc Poláků za druhé světové války...
Jedním z prvních rozhodnutí prezidenta Viktora Janukovyče bylo, že zbavil vůdce Ukrajinské povstalecké armády Stěpana Banderu titulu Hrdina Ukrajiny. Tohoto hrdinu z něj ovšem udělal Janukovyčův proevropský předchůdce. Viktor Juščenko vystřídal v prezidentském křesle Leonida Kučmu, politika obviněného z diktatury, kterého Aleksander Kwaśniewski mnohokrát svou autoritou podpořil. Tento fakt bychom určitě neměli spojovat s jiným faktem, že Kwaśniewského fond financoval Kučmův zeť. Byly to „příspěvky“, které šly do milionů dolarů. To ale zřejmě připomínám zbytečně.
To, co se děje v současné době v Polsku v souvislosti s diskusí kolem Ukrajiny, mi stále více připomíná závrať vznikající při čtení knih popisujících účinky drog. A takový pocit mám stále.
Radoslaw Sikorsky hrdinou?
Polská média označila ministra zahraničních věcí Radoslawa Sikorského za hrdinu. Proč? Za to, že realizace projektu Východní partnerství, jehož autorem je právě Sikorski, měla za následek, že došlo ke krveprolití?
Válka je konflikt mezi státy, politickými skupinami atd. Státní převrat neboli puč je (často násilné) svržení legitimní vlády a převzetí politické moci ve státě (zdroj: Wikipedie). Jaká z těchto definic se hodí pro popsání toho, co se děje na Ukrajině? Bohužel všechny.
Čtěte také: Petice „Antimajdan“: Nesouhlasíme se lživou propagandou k ukrajinské krizi. Žádáme, aby se Česká republika chovala jako suverénní stát. Nedáme se manipulovat!
Válka je důsledkem politiky. Stejně jako revoluce a státní převrat. Když dojde k válce, musíme mluvit o krachu politiky. Jen v případě, že cílem politiky byli mrtví na ulicích, lze mluvit o úspěchu. Kvůli čemu vlastně polská média označila ministra zahraničních věcí Sikorského za hrdinu? Teoreticky za to, že zastavil krveprolití v Kyjevě. Jenže toto krveprolití je důsledkem realizace od začátku chorého projektu Východního partnerství, jehož autorem je právě Sikorski. Žádá potlesk za hašení požáru, který sám založil. Oheň ještě doutná a stále existují velké šance, že vzplane s novou silou.
Dobrá investice
Anarchie je forma společensko-politické struktury, v níž neexistuje zákonná moc, tedy bezvládí (zdroj: Wikipedie). Tato definice se přesně hodí k popisu toho, co se děje na Ukrajině. V polovině minulého týdne vyhlásila městská rada Lvova nezávislost města. A minulou neděli vybral dav lidí, který se sešel na mítinku v Sevastopolu, nového starostu – místního byznysmena, který je bude muset chránit před nacionalisty ze západní Ukrajiny. A teď pozor! To všechno se odehrává v zemi hraničící s Polskem. Takový je výsledek zahraniční politiky, prosazované polským ministrem zahraničních věcí.
USA už přestaly skrývat, že byly iniciátory oranžové revoluce v roce 2004. Ale ani se nijak zvlášť netají tím, že financovaly současný státní převrat. 13. prosince založily Spojené státy zvláštní fond na podobné cíle s rozpočtem 5 miliard dolarů. Dobrá investice.
Ukrajina je bankrot. Kdo převezme odpovědnost za její finance a ekonomiku? Evropská unie? Proč vlastně? Rusko? Z jakého důvodu? A co bude s tisíci zahraničními firmami spolupracujícími s Ukrajinou? Jen v Polsku jich jsou asi čtyři tisíce. Co bude s náhradou pro ně?
Polsko dnes hraničí se státem zachváceným chaosem a anarchií, kde je nacionalismus s odstínem fašismu mírou politické korektnosti. Polsko hraničí se státem, ve kterém si jedna z koaličních stran činí územní nároky vůči naší zemi. Skvělý výsledek zahraniční politiky. Na závěr lze říci jen: Moc vám za všechno děkujeme, pane Sikorski!
