Napětí roste a jeho režiséři jej dále stupňují: Rada pro zahraniční vztahy (CFR), výkonná paže světového zednářstva pod taktovkou Davida Rockefellera, zavelela ke zteči. Skupina jí ovládaných států, tzv. G7, odsoudila ruskou „agresi“ a zastavila přípravy chystaného červnového summitu G8 (Ruska a zemí G7) v Soči. Prezident USA Barack Obama navíc po telefonu mluvil s představiteli Německa, Spojeného království a Polska a dohodl se s nimi na finanční pomoci Ukrajině.
Bílý kůň a farizeové
"My, představitelé Kanady, Francie, Německa, Itálie, Japonska, Spojeného království a Spojených států, prezident Evropské rady a prezident Evropské komise jsme se dnes spojili, abychom odsoudili jasné porušení suverenity a územní celistvosti Ukrajiny Ruskou federací," stojí v prohlášení, které vydal Washington. A aby toho nebylo málo, promluvil i "bílý kůň" ukrajinské krize, Julia Tymošenková. Sdělila světu, že volá Západ na pomoc a jediná možnost je přijetí Ukrajiny do NATO. Jistě - to je, oč tu také běží. Oč se hraje na hranicích Ruska.
Británie se podle britského ministra zahraničí Williama Hagua obává vyslání dalších ruských vojáků na Ukrajinu, a to i mimo poloostrov Krym. Varoval prezidenta Vladimira Putina, že Rusko tvrdě zaplatí, pokud kurz nezmění. Hague podle agentury Reuters prohlásil, že ruská intervence na Ukrajině je zatím největší krizí v Evropě v tomto století. Farizejsky rovněž poznamenal, že Rusko má právo mít své vojáky na svých základnách v regionu a vyzval Kreml, aby jim nařídil návrat do kasáren.
Rozlícení západní stratégové
Podle posledních zpráv, je už celý Krym pod kontrolou ruské armády. V noci na pondělí obsadili ruští vojáci několik posledních vojenských objektů a správních budov na poloostrově. Navíc k Rusům houfně přebíhají ukrajinští velitelé a zapojují se do obrany Krymu. Naposledy tak učinil i kyjevskými pučisty jmenovaný velitel ukrajinského námořnictva Denys Berezovskyj. Na stranu Rusů houfně přecházejí i členové speciálních policejních oddílů Berkut (Orel), kteří vzdorovali revoluční armádě Majdanu. K tomu abychom přesně pochopili současnou situaci, je nutné vrátit se do časů „bitvy o Kyjev.“
Poslední vývoj na Ukrajině má samozřejmě kořeny v dobře režírovaném a skvěle financovaném představení na Majdanu. Takzvaní demonstranti, ve skutečnosti polovojenské jednotky podporované Evropskou unií, Spojenými státy a Izraelem, které rozpoutaly pogromy, měly jako jeden z hlavních cílů státního převratu dobytí Krymu a etnické vyčištění tohoto historického ruského území. Rozhodný postoj Ruska, které Krym hermeticky uzavřelo, a znemožnilo tak invazi těchto teroristických band, vcelku pochopitelně rozlítil evropské i americké stratégy.
Angažmá Izraele na Ukrajině
Co se skutečně odehrálo v minulých dnech na Ukrajině? Proč se Rusko rozhodlo jednat? Je třeba znát fakta, která vrhají na poslední dění zcela jiné světlo. Stěží porozumíme zklamaným nadějím EU a USA, pokud si neuvědomíme, kdo vlastně tvořil tzv. ukrajinskou „opozici“, jež svrhla demokraticky zvoleného prezidenta i ústavu a dosadila pučistický „parlament“ a vládu. Pomoc někdy přijde z míst, odkud bychom ji nejméně očekávali. Říká se tomu „kouzlo nechtěného“:
Česká televize přinesla rozhovor s Valentinou Lyulyou o tom, kdo je vlastně ukrajinská opozice. Ukrajinská expertka z Asociace pro mezinárodní otázky, překvapeným divákům bez obalu sdělila: "Členy Pravého sektoru jsou ukrajinští Židé, kteří kdysi odjeli do Izraele a pak se vrátili na Ukrajinu. Jsou vycvičeni v armádě Cahal (pozn.: Oficiální hebrejský název armády je Cva Hagana LeJisrael – zkr. Cahal, v překladu „Izraelská obranná armáda“, angl. Israel Defence Forces) a jsou členy Pravého sektoru...
O jejich „práci“ pak hovoří nejrůznější dokumenty a svědectví, z nichž zatím alespoň část chceme našim čtenářům zpřístupnit.
Vzpomínky přímých účastníků „Majdanu“
Svědectví skutečných ukrajinských občanů o tom, co se v Kyjevě skutečně odehrávalo, která však televizní štáby z Evropy a Spojených států „kupodivu“ nepřinesly, dokreslují průběh státního převratu v otřesných detailech:
„Na všech televizních kanálech a v novinách, které dávno patří bohatým „sorosovským“ elitám, byly jednotky Berkut od rána do večera očerňovány. Lidé byli v médiích vybízeni, aby telefonovali jejich rodinám, aby na své syny citově působili. Jeden takový mladý táta, když s ním tajně točili rozhovor v nemocnici, kde ležel se zraněními, řekl, že jejich dětem a manželkám přicházejí ustavičně výhrůžné sms, že je zabijí. Byl to strašný psychologický tlak - on ledva dýchá a žije v hrůze, že mu odpraví jeho manželku a děti.
Podlost do nebe volající
Jeden ruský novinář napsal, že mu ukrajinští příslušníci speciálních jednotek připadají ve srovnání s americkými spíš jak matka Tereza. Berkuti se v očích většiny Ukrajinců stali skutečnými hrdiny.
Čtěte také: Boj o Ukrajinu v poločase: Pro asociační dohodu s EU byl „diktátor“ Janukovyč dobrý? Ruské vlajky v Charkově a na Krymu. Nová Krymská válka by tentokrát zasáhla celý svět.
Nedaleko Majdanu je kopec a tam je obrovský kříž a pod ním socha Panny Marie. Bylo strašně dojemné vidět, že všichni vojáci Berkutu tam pod tím křížem klečeli. Byli si vědomi, že se nemusí dožít rána, protože teroristé začali otevřeně používat střelné zbraně, a proto také vedení Berkutu vystoupilo s jasným požadavkem. Prezident jim dal ten večer poprvé rozkaz k útoku, za ten den totiž už teroristi zastřelili 8 vojáků Berkutu a 74 postřelili, když proti nim, tak jako vždycky, stáli s holýma rukama. Byla to pak bleskovka. Velmi rychle Berkut teroristy vyhnal ze všech ulic kolem vládních budov, na kterých měli postavené barikády. Zatlačili je na Majdan a tam je obklíčili.
Teroristy zachránili ministři zemí EU
Na teroristy padl strach Boží, takže před Berkuty sami utíkali, vítězství byla otázka tak půl hodiny. Protiteroristická akce mohla být definitivně ukončena. Jenže se stala nepochopitelná věc: Na Ukrajinu přijeli ministři zahraničních věcí Německa, Francie a Polska, zatlačili na prezidenta, a on zase Berkut zabrzdil. Stáli tam pak nečinně do rána, zase museli odevzdat zbraně a na druhý den, protože už zase byli s holýma rukama, je nadrogovaní, nepříčetně agresivní teroristi zahnali zpátky až k parlamentu, protože proti té krvelačné smečce prostě nemohli s holýma rukama obstát. 13 Berkutů zastřelili, 130 postřelili a 67 zajali. Těch chlapců v Berkutu je spousta ročník 94, 93.
Majdanští „demonstranti“ pod vlivem drog
Dnes volají o pomoc psychology a psychiatry pro aktivisty euromajdanu. Ti nemůžou spát, mají deprese, záchvaty hysterie, psychózy, sebevražedné sklony, trpí ztrátou paměti, posttraumatickým syndromem...média to podávají jako následek bojů a stresu posledních dnů, ale ve skutečnosti aktivisti Majdanu byli dopováni narkotiky, podávali čaj s narkotiky nejen jim, ale i každému, kdo na Majdan přišel a byl ochotný tam za peníze postát.
Když se jim podařilo chytit někoho z Berkutu, vlekli ho na jeviště, a ještě pod scénou mu vypíchli oči. Nesli ho pak jako nějakou zvěř. Valila se mu z očních koutků krev, a když ho položili, vypadalo to, že je v bezvědomí. Někdo, kdo tam byl ještě aspoň trochu normální, když toho chlapce z Berkutu viděl, začal říkat: skorú, skorú (záchranku)! Odpověděli: netřeba, to je Berkut, zaneste ho do domu profspilok. Samozřejmě jim za chvíli zemřel, vykrvácel.
Kyjevská Golgota
Když hnali bezbranné Berkuty k parlamentu a některý upadl, vrhli se na něj a řvali: Na Majdan. Pak přišla zpráva, že zajali 67 Berkutů, volali jsme i na druhé domy, ať se všichni modlí. Pak nás strašně potěšilo, že nějaký poslanec z opozice, ale jeho jméno nezveřejnili, který byl na Majdanu, je pustil nějakým tajným východem. V Charkově také zastřelili 2 Berkuty. Jeden z nich měl teprve 20 roků, druhý byl otec tří dětí.
Vraceli se autobusy domů, někteří byli až z Krymu. Vítali je s kyticemi a provolávali, že vítají naše hrdiny. Na ně samotné byl bolestný pohled - smutní, popálení, unavení, někteří nemohli skrýt slzy. Vnějškově jakoby Ukrajina prohrála, ale je to jen načas, je páteční Golgota, bez které by ta očista nešla, ale čeká nás nedělní vzkříšení!
Revoluční teror „bojovníků za demokracii“
Po těchto slovech očitého svědka lze lépe pochopit i mnohá další svědectví, která k nám proudí ze všech koutů Ukrajiny a líčí podobná zvěrstva „pokojných majdanovců“. Téměř vůbec nic totiž netušíme o osudech těch, kdo stáli proti nim. O těch naši "objektivní" novináři a politici nepotřebovali ztratit ani slovo:
Pozdě v noci se vraceli z Kyjeva poslední aktivisté "antimajdanu", kteří stáli až do posledního dne v Mariinském parku. Opustili Kyjev, když v ulicích začala střelba. Vraceli se do Sevastopolu, aby bránili město proti fašistickému moru, který zvedl hlavu po celé Ukrajině. Jeden z očitých svědků vyprávěl, co banderovci provádějí na silnicích popřevratové Ukrajiny:
„Připravovali jsme se na odražení dalšího útoku v Mariinském parku, když kryjící nás „Vovani“ nám řekli, že máme utéct přes plot k metru Arsenální. Rozšířila se zvěst, že banderovci pronikli z Majdanu, přičemž vykosili z kalašnikovů rotu vojáků, vyzbrojených obušky a štíty. Dostali jsme rozkaz okamžitě odejít, a tak jsme spěchali přes zónu lesoparku a dole nastoupili do simferopolských autobusů. Potom to začalo.
Za život vděčíme jen Bohu
Pod Bílou Cerekví bylo sedm našich autobusů zastaveno zátarasy banderovců. Starší přikázali vzít si helmy a jít na šturm. Když jsme se my, všichni Krymčané, bylo nás 300, postavili do řady, přišel od protivníka mluvčí, představil se jako „Afghánec“, a žádal nás, abychom se vrátili do autobusu, že nám slibuje poskytnout koridor. Zatímco jsme s ním mluvili, vypukla hádka, přilétly „Molotovy“, zazněly výstřely. Ustoupili jsme do autobusu, kam jsme odnesli naše tři zraněné.
Rozhodli jsme se prorazit směrem na Čerkas, ale i tam byla cesta zatarasena. Vpředu jedoucí autobusy byly okamžitě odstřelovány a zapáleny. Náš řidič autobus prudce otočil, objel kolegu v příkopě a řítil se opačným směrem. Neminula však ani minuta, když zazněly výstřely a do okna udeřila láhev s petrolejem, která se však zázrakem nevznítila. Řidič zabrzdil.
Vyskákali jsme ze dveří a rozběhli se k lesu. Stali jsme se lovnou zvěří. Simferopolci se oddělili a namířili skrz vesnici, kde zčásti byli vydáni místními do rukou protivníků a zčásti hnáni do řeky salvami z pušek. Naše skupina Sevastopolců v počtu sedmi lidí, z nichž tři byli kozáci, měla štěstí. Přešli jsme asi deset kilometrů přes zorané pole a nikde jsme nebyli ohroženi, pak jsme ještě prošli lesem, podél železnice, strávili jsme noc a ráno skočili do vlaku Kyjev - Znamianka.
Bůh nás i tam chránil, protože když do vagónu nastoupili šestnáctiletí chuligáni s tyčemi v rukou a snažili se vyšťárat někoho z „titušek“, nevšimli si nás. V Znamenke na nádraží jsme se setkali s policajty, kteří všude sbírali přeživší kvůli deportaci na Krym.
Osud zbytku byl tragický. Oficiálně bylo zabito 7 lidí (očití svědci přitom tvrdí, že 70), řidiče nikdo víc neviděl. Vězni byli drženi na nádražích. Někoho zbili, někoho ne. Nutili nás zpívat „Ščo ne vmerla Ukrejna“, do pasů psali "TITUŠKA PI .. AS". Na rozloučenou nás před kamerami štědře nakrmili a v zakamuflovaných deskách dali Bibli v ukrajinštině. Potom nás předali mentům (policajtům). Zpět na Krym se nás vrátila zhruba stovka…“
Zdroj Zde.
Revoluční "sověty" Majdanu přebírají moc ve státních úřadech
