Není třeba se vzájemně strašit negativními společenskými procesy, ale ani není správné strkat před nimi hlavu do písku. Díky Protiproudu jsou proto mnozí naši čtenáři možná poprvé informováni o událostech a jevech, jež by spíše očekávali na stránkách apokalypticky laděných románů: Eutanázie dětí, relativizace zla pedofilie, dekriminalizace incestu, výroba dětí ve zkumavkách „na míru“, propagace homosexuality a homosexualismu již od mateřských škol či násilné odnímání malých dětí rodičům na základě pouhého udání a jejich „prodej“ předem připraveným „pěstounům“.
Temné zdroje revoluce
Nejde přitom o jevy izolované, tvoří spojené nádoby a o to je jejich společenský dopad ničivější. Jejich společným jmenovatelem je odpor ke stvořenému řádu věcí, včetně lidské přirozenosti a z ní vyplývajících společenských norem. Chceme-li se nad tímto postojem zamýšlet sub specie aeternitatis, pak nelze přeslechnout slova Luciferova, zaznamenaná v první knize Mojžíšově: „Nebudu sloužit!“ Jinými slovy, nepřijmu svět takový, jak jej určil dobrý Stvořitel, a zařídím se podle sebe. Ba co víc, k obrazu svému předělám celý svět, stvořím nového člověka, nové lidství!
V tomto počátečním non serviam spočívá duchovní původ všech revolucí, vyvolaných tu pod praporem třídy, tu rasy, jindy svobody, rovnosti a bratrství. V tomto odbojném zvolání je i prapočátek starodávných gnózí, alchymie, tajných společností a sil organizovaného naturalismu posledních staletí.
Západ převzal bolševickou agendu
V posledních desetiletích, zvláště pak v kulturním okruhu postkřesťanského Západu, se tato kontinuální vzpoura proti přirozenému řádu zkoncentrovala do několika politických hnutí. Jejich cílem je rozbití rodiny, založené na celoživotním svazku muže a ženy, této základny lidské společnosti, zaměřené k plození a výchově dětí, ke sdílení lásky a vzájemné pomoci.
Moderním totalitním režimům, jež také mají původ ve zmíněné revoltě na prahu dějin, byla rodina vždy trnem v oku, neboť tvoří přirozenou a často jen obtížně překonatelnou překážku rozsáhlejšímu sociálnímu inženýrství. Proto byl komunistický režim alespoň ve svých počátcích libertinský, volal po osvobození ženy, po volné, konvencemi nespoutané lásce, také však po kolektivní výchově dětí, řízené ideologicky konformními profesionály.
Čtěte také: Lov na děti zvaný „juvenilní justice“: Obchodníci v ČR si mnou ruce, v Anglii už kradou děti přímo z matčina lůna. Přinášíme otřesné video
Když soudruhům došlo, že mravní anarchie je v centrálně řízené společnosti dlouhodobě neúnosná, přestali tento prostředek využívat. Kde však přežil a vzkvétal, byl liberální Západ. Revoluční pochod institucemi probíhal ve „svobodné Evropě“ i údajné baště svobody, v USA, mnohem úspěšněji, než v normalizovaných společnostech reálného socialismu. Splynutím obou režimů v posledních letech minulého století tak i s českou společností začaly experimentovat importované ideologie feminismu, homosexualismu, humanrightismu a jak se dnes již zavedeně říká, genderismu.
Nelze mlčet
Simone de Beauvoirová, ikona feministického hnutí s pedofilními sklony a milenka existencialisty a neoficiálního průkopníka kultu sebevraždy Jeana Paula Sartra, to vyjádřila slovy: „Žena se ženou nerodí, ale stává“. Pohlaví je v kontextu rodové ideologie chápáno jako kulturně podmíněné, dané autoritou vynucovanými stereotypy chování. Že si chlapec hraje raději s autíčky, než s panenkami, prý nevyjadřuje nic přirozeného, vše je dáno vlivem rodičů a okolí.
Čtěte také: Obtěžuje vás „transgender“ na toaletě? Stěžujete si? Půjdete před soud! Chcete se léčit z homosexuality? Zákaz! Evropský Lunacek volá: Dohnat a předehnat!
Aby se tedy člověk mohl skutečně svobodně rozvinout a „sebeuskutečnit“, musí se emancipovat od všech tradic, společenských norem a ustálených představ o rolích, jež muži nebo ženě tradičně náleží a „svobodně“ si zvolit sám. Ač anatomicky muž, volbou nechť je ženou! A když si člověk nevybere mezi mužem a ženou, může, tak jako od letošního roku v Německu, sáhnout po rodu třetím, „neutrálním“. Agresivnější a ničivější útok na identitu jedince a společenství rodiny si snad ani nelze představit. Zvláště když nám za humny řádí juvenilní justice, osobující si právo odebírat děti rodičům a zprostředkovávat jejich „prodej“ do „náhradních rodin“ či kolektivů k převýchově.
K tomu všemu nelze mlčet. I proto jsou příští Hovory na pravici, pořádané Akcí D.O.S.T., nazvané Kulturní boj včera a dnes. Že je možné se před novými formami tyranie účinně bránit dokládají poslední události ve Francii, kde je díky statisícovým demonstracím odložena účinnost poslední protirodinné legislativy. Nechť je to pro nás vzpruhou a inspirací.
Pozvánka na akci ZDE.
