V ukrajinském „parlamentu“ zasedají poslanci pod hlavněmi samopalů. Ti, kteří by chtěli hlasovat podle svého svědomí, jsou vystaveni obrovskému psychickému nátlaku spojenému s bitím a vyhrožováním. Nápadně se to podobá parlamentu obsazenému bolševiky za státního převratu v Rusku (takzvané říjnové revoluce) v roce 1917. Neomezeným vládcem byl za těchto okolností „zvolen“ předseda tohoto „revolučního sovětu“ Oleksandr Turčynov. Nová vláda by podle něj měla být jmenována už v úterý. Parlament také zrušil prokazatelné trestné činy, za které byla odsouzena defraudantka Julie Tymošenková. „Plynová princezna“ byla poté ihned propuštěna a exportována na Majdan.
Novým šéfem kontrarozvědky SBU se stal Valentyn Nalyvajčenko, poslanec za radikální hnutí UDAR. Generální prokuraturu řídí místo sesazeného Viktora Pšonky funkcionář strany Svoboda Oleh Mochnyckyj, řízením ministerstva obrany byl pověřen bývalý náčelník generálního štábu Volodymyr Zamana. Odměna za to, že armáda zůstala v kasárnách.
Z našich médií se nedozvíme, že Kyjev zažívá masový exodus občanů, kteří nechtějí žít pod revolučním terorem. Většinou míří na Oděsu, Sevastopol a Charkov, které „revolucionáři“ ještě neovládli.
Příprava „revoluce“ přišla na 5 miliard dolarů
Z dokumentů, které se postupně dostávají na světlo, vysvítá, že „ukrajinská revoluce“ byla pečlivě připravována a skvěle financována. Obamova administrativa spolu s EU, rockefelerovskými a sorosovskými fondy na ni uvolnila minulý rok 5 miliard (!) dolarů, které za asistence CIA byly postupně převáděny na konta tzv. nevládních organizací. Otázka, kdy státní převrat uvést do chodu, vlastně nebyla složitá:
Bylo třeba vyčkat až ruský prezident Vladimír Putin bude zcela „blokován“ olympiádou v Soči. Tehdy se dala do pohybu „podzemní armáda“, naverbovaná převážně v západní části země. Kromě fotbalových chuligánů byly do Kyjeva zvláštními autobusy sváženi převážně nezaměstnaní z podkarpatské Rusi. Po krátkém týdenním výcviku vyfasovali výstroj a policejní štíty, které agentury skupovaly z policejních skladů, stejně jako například obušky.
„Lidoví žoldnéři“ za 100 euro na den
Na náměstí byly tyto bojové jednotky nasazovány a střídány v pravidelných turnusech. „Demonstranti“ dostali ubytování v přilehlých domech, které k tomu účelu poskytly zkorumpované státní instituce. Pro nezaměstnané z chudých regionů Ukrajiny byl Majdan královský mejdan. Za den činila jejich výplata „bojovníka“ v průměru 60 až100 euro. V horké fázi boje v závěrečném týdnu, bylo na „frontu“ nasazováno až 10 000 bojovníků, kteří už neměli jen ocelové trubky a zápalné láhve, ale vybraní jedinci i střelné zbraně a ostrou munici.
Kromě toho, jak potvrzují nezávislé zdroje, byly mezi „dobrovolníky“ i profesionálové z tzv. bezpečnostních agentur. Jde o rychlá komanda pro podobné Sorosovy a Rockefellerovy „dočišťovací revoluční akce“ při státních převratech, s nimiž se v posledním období roztrhl pytel. Přímo na místě působili i špičkoví zpravodajci ze CIA a Mossadu, kteří ve spojení s elitními ostřelovači měli za úkol paralyzovat především velitele policejních zásahů. Demoralizované a špičkovými vojenskými stratégy obklíčené policejní jednotky neměly proti této síle šanci.
Komu patří armáda?
Jedinou šancí, jak zabránit státnímu převratu, bylo povolat armádu. Toho se Západ a jeho žoldnéři v centru Kyjeva obávali nejvíce. Jak tvrdili experti: Za dvě hodiny by byl Majdan vyčištěn a puč by skončil. Proč k tomu prezident Janukovyč nesáhl? Pokusil se. Několikrát jako nejvyšší armádní velitel tento rozkaz vydal. Speciální výsadkové jednotky dokonce už vyrazily na Kyjev, ale náhle byly těsně před Kyjevem staženy a vráceny zpět do kasáren.
Stalo se tak na přímý rozkaz náčelníka generálního štábu, který se vzepřel prezidentovým rozkazům. Podle některých informací, za tuto „službu“ inkasoval od zákulisních prostředníků na své konto téměř milion dolarů. Nyní se stal „revolučním“ ministrem obrany poté, co Pavol Lebeděv uprchl za dramatických okolností na Krym, odkud vzkázal, že se svého postu nevzdá.
V demokratických volbách řádně zvolení vládní představitelé byli po kapitulaci policie a „vítězství Majdanu“ internováni. Některým z nich se podařilo zachránit holý život útěkem do Ruska. To se za dramatických okolností podařilo například předsedovi vlády Mykolu Azarovovi nebo místopředsedovi parlamentu Ihoru Kaletnykovi.
Teror revolučních gard
Ihned po stažení policie začal v Kyjevě pogrom na všechny příslušníky vládní strany. Jejich stranické sekretariáty byly vypleněny a vypáleny. Kdo neuprchl, stal se i se svou rodinou obětí „lidového“ lynče v ulicích.
Video ke zhlédnutí ZDE.
Prezident Viktor Janukovyč se skrývá na neznámém místě a hrozí mu fyzická likvidace. Na jeho vůz stříleli neznámí ozbrojenci. Celou akci označil nejprve za státní převrat, s tím, že se nechystá opustit zemi. „Nemám v úmyslu zemi opustit. Nehodlám se vzdát, jsem legitimně zvolený prezident,“ řekl v sobotním televizním vystoupení. „Všechno, co se dnes děje, je vandalismus a lupičství, čistý státní převrat.“
Generální prokurátor Viktor Pšonka, na kterého mají revolucionáři obzvlášť spadeno, se spolu s ministrem Oleksandrem Klymenkem v sobotu pokusil odletět ze země. Oba byli zadrženi. Z internace je za dramatických okolností osvobodilo ozbrojené komando. Po přestřelce se Klymenkovi a Pšonkovi podařilo uprchnout a skrývají se na neznámém místě.
Takzvaná proevropská vláda mezitím obsadila rozhodující pozice v zemi. Ministrem vnitra byl takzvaným parlamentem jmenován sionista Arsen Avakov, který okamžitě zahájil represe proti všem vládním politickým představitelům svobodně zvoleným ve volbách. Masové čistky probíhají v celém Kyjevě, který mají plně v rukou „revoluční“ vojenské bandy. Soudce, který soudil účastníky demonstrací, byl pro výstrahu zastřelen.
Výzva Ruska ke kapitulaci
Smysl celé „operace Majdan“ je od počátku zjevný: Z Ukrajiny vytvořit protektorát EU a za expanze amerických bank a korporací umožnit začlenění Ukrajiny do NATO. Následovat bude rozmístění amerických základen na hranici s Ruskem. To už je ale nikoli hra s ohněm, ale s jadernými arzenály.
K tomu aby celý plán vyšel, je nyní třeba udržet celistvost Ukrajiny a dobýt i východní část země. V ideálním případě i Krym, kde má Rusko umístěnu svoji černomořskou flotilu. Je ovšem krajně nepravděpodobné, že by se Ruská federace bez boje vzdala dlouhodobých strategických zájmů, které na svém historickém území má. Přesto již o víkendu vyzvali Rusko ke kapitulaci představitelé USA i EU. Jde o zjevnou provokaci a snahu eskalovat krizi do nekontrolovatelných rozměrů.
Obamova poradkyně pro národní bezpečnost Susan Riceová varovala Rusko, aby se v žádném případě nepokoušelo jakkoliv zasahovat do dění na Ukrajině. Dokonce, by podle ní nemělo posílat vojáky ani na obranu své námořní základny v Sevastopolu. „Bylo by hrubou chybou, kdyby Rusko vyslalo svou armádu na obranu svých národních zájmů na Ukrajinu,“ prohlásila. Myslela to vážně? Nebo si jen přála slyšet odpověď, která okamžitě zazněla?
Rusko se totiž ihned dalo slyšet, že Krym bude bránit všemi prostředky. „Revoluce“ na Ukrajině je víc než pravděpodobně pouhou předehrou ke střetnutí mnohem většímu. Nebo alespoň pokusu o něj. Snaha Západu vyhrotit mezinárodní situaci se pochopitelně netýká jen Ukrajiny. Patří do ní i „náhle pozapomenutá“ krize v Sýrii, vyvolaná podle totožného scénáře – a hlavně připravovaný útok na Írán. Nečekají nás klidné časy.
